S klukama je hold trápení - 18.díl

15. května 2011 v 16:18 | Verýs |  S klukama je hold trápení
Ráno jsem byl vzhůru, už hrozně brzy. Ovšem pořád jsem byl nerozhodný v tom, jestli dneska do nemocnice pojedeme. Kdyby jsme ještě jeden den počkali, třeba by jsme se dočkali už jenom dobrých zpráv...
"Já tě fakt asi kopnu do zadku, aby jsi se probral" nadává Tom. Nic jsem neřekl, ale on pozná o čem přemýšlim.
"Co bylo poslední co ti Kim po telefonu řekla? Hm?"
"Že mě miluje.."
"Vidíš? Ty jí taky. Takže se ihned seberem a jedeme tam"
Jak řekl.. jeli jsme!

V nemocnici jsme počkali, až skončí vizita, přeci jen jsme tam byli dřív než jsou návštěvní hodiny. Na chodbě jsem si odchytl toho doktora ze včera. S menšim úsměvem mi oznamil, že oba jsou na tom lépe a za Kim už budeme moc jít. jen co jí dodělají nějakou kontrolu.
"A můžeme za dítětem?" usmál jsem se. Na jednu stranu je trochu hloupý řikat pořád dítě, prcek a tak. ale pohádat se s Kim o jménu můžu někdy potom.
"Samozřejmě. Je to támhle" ukáže na velké dveře.
"Díky" otočíme se a jdeme tam.
Sestra nám tam dá nějaký směšný obleky a zavede nás ke správnému inkubátoru.
"Koukej, jak je mrňavej" řekne Tom hromeně.
Ten prcek co tam tak nevině leží a kouká na mě je dokonalej!!
"Myslí, že ví kdo jsme?" usměje se Tom a zamává mu.
"Určitě to ví" usměju se.
"Omlouvám se, že rušim, ale mohl by jste vyplnit jméno a přímení prosím?" přijde sestra s formulářem
"Já.. musim se domluvit s přítelkyní na jménu.. i přímení" nevinně se pousměji.
Sestřička zase odejde.
"Víš co,, myslim, že by jsi měl teď jít za Kim a já tu babyo zatim pohlídám"
"Tome.."
"Neboj. Jenom mu řeknu ty nejzákladnější strejčovský pravidla. máme před sebou dlouho cestu, tak už by se měl začít učit" zasměje se.
"Je mu půl dne, tak ho nevystraš prasečinkama" pohrozím mu.
"Odkryl jsi moji pravou identitu. Je to v háji" zasměje se, když odcházím.

"Bille!" rozzáří se Kim. Poznám její rudý oči a to jak bezradně tady leží.
"Zvládla jsi to" zašeptám s menším úsměvem a políbim jí.
"Je mi mizerně.." řekne frustrovaně. Sednu si na kraj postele.
"..doktor mi řekl, že mam zlomený žebro a museli udělat císařský řez. Takže budu muset ještě týden ležet, než budu schopná sama vstát a jít se na něj podívat" smutně sklopí oči dolu.
"Nějak to udělat půjde. Nnechají tě přece čekat týden, aby jsi viděla vlastní dítě" zakroutím hlavou. Když to řeknu vzpomenu si na toho dokonalýho drobka a usměju se.
Kim mě chvíli pozoruje a potom se jí rozzáří oči.
"Ty jsi ho viděl viď žeo!"
"Předtim než jsem šel za tebou mě k němu pustili" usměju se.
"Řekni mi, jaký je.. má tvoje oči? doufám, že jo. A je nejkrásnější ze všech miminek tady určitě!" usměje se hrdě
"Je dokonalej. Je tak malinkej, že jsem ale nedokázal poznat co má po kom. Oči má po mě hnědý a po tobě velký" usměju se.
"Achjo. kdyby si nevynutil přijít na tenhle svět o měsíc dřív nemusel by teď být miláček zavřenej v nějakym inkubátoru"
"Myslim, že je nejšťastnější dítě"
"Bude nejšťastnější, až pozná svojí mámu" zasměje se Kim.
 

S klukama je hold trápení - 17.díl

9. května 2011 v 7:23 | Verýs |  S klukama je hold trápení
-BILL

Přijede do prázdné podzemní garáže Hamburské nemocnice. Vyběhneme směrem ke dveřím. Podle směrovaček najdeme správný směr, kam jít. Porodnice.
Na to, že je půl 1 ráno je tu docela šramot.
"Bille počkej" zavolá za mnou Tom a na něco se zeptá sestry. Chvíli s ní o něčem mluví a potom přijde ke mě.
"Zrovna jí operují. sál 2" přijde ke mě.
"Operují?" nechápavě po něm opakuji.
"Nejsem z rodiny nemohla mi nic víc říct." pokrčí rameny a společně najdeme ten sál.
Tom si sedne na lavičku a já chodím pořád dokola.
"Bille uklidni se. Nic se jim nestane neboj" snaží se mi Tom zvednout náladu.
Po 15 minut odtamtud vyjde sestra.
"Prosimvás co se tam děje?" zastavim jí.
"Počkejte si na doktora Dorgana" řekne mi a rychle odběhne pryč.
ani ne za dalších 15 minut odtud vyjde vysoký doktor. Netváří se zrovna potěšeně.
"vy jste doktor Dorgan?" zeptám se ho.
"ano. dobrý den" podá si semnou ruku.
"Já jsem otec. prosim vás co se tam děje? A proč rodila tak předčasně?"
"Tak nejdřív vám musim říct, že bohužel nic neni vyhrané. Dítě i matka žijí, což by pro vám mohlo být momentálně trochu uspokojující. Ovšem je tu až moc komplikací a zdravotní stav obou není uplně růžový" smutně se zamračí.
"Jaké komplikace?" zamračim se.
"Vaše.. přítelkyně !? dostala stahy o měsíc dříve než měla rodit že?, ovšem začala ještě před příjezdem do nemocnice krvácet. záchranáři měli jen málo času a vzhledem k tomu, že omdlela a vlastně doteď je mimo vnímavost dost se to zkomplikovalo už jenom tím. Další komplikace byl císařský řez, přiněm jsme zjistili, že má zlomené jedno žebro, pravděpodobně na něco spadla, když omdlela nebo jí ho zlomilo dítě, také to neni žádná novinka."
Přikreju si rukou pusu.
"A co dítě?" ozve se zamnou Tom. Nevšiml jsem si, že celou dobu stál zamnou.
"Dítě snad bude v pořádku. Ale zase je tam tolik komplikací. Mělo omotanou pupeční šňůru kolem krku, pravděpodobně kvůli tomu začal předčasný porod. děti co se narodí o měsíc dříve už samozřejmě mají tak 70% šance na přežití, ovšem záleží na tom, jak se mu teď budou dál vyvíjet plíce, srdce, mozek, proto teď bude nějaký čas v inkubátoru"
To snad neni pravda.
"Tak.. děkujeme" řekne potichu Tom. Doktor se na nás podívá a odejde.
Sednu si na lavičku a dám si obličej do dlaní.
"Takže se posralo co se mohlo" řeknu si pro sebe.
"Bille. Bude to v pohodě. Uvidíš,, Kim má silnej kořínek a všechno to zvládne a prcka už brzo budeš mít doma"
"Co všechno musela.. prožít za tu chvíli.. muselo toho na ní být tolik a já jsem nebyl u ní. Slíbil jsem jí, že u toho budu" šeptám zklamaně.
"Slyšel jsi toho doktora. Kim omdlela, i kdyby jsi u ní byl nevnímala by to" zakroutí Tom hlavou.
"Třeba by se to vůbec nestalo, kdyby jsme byli doma"
"Tim by jsi nic nevlivnil."
"Byl bych s ní. Nebyla by sama na všechnu tu bolest"
"Už toho nech. Timhle Kim ani prckovi nepomůžeš. Přijdeme sem zítra, to už nám toho řeknou víc a snad i lepší zprávy"

S klukama je hold trápení - 16.díl

8. května 2011 v 23:02 | Verýs |  S klukama je hold trápení
"Bille?" vejdu do ložnice.
Sedí u okna a kouká ven.
Sednu si na postel a nějakou chvíli mlčím.
"Myslel jsem, že s Tomem budu bydlet celý život. Jako kluci jsme si to slíbili." zakroutí po chvíli hlavou.
"Bille.. on to myslí dobře" snažim se něco říct, ale přeruší mě, když se zvedne a sedne si vedle mě.
"Já vim, jak to myslí.. jenom prostě.. nečekal jsem to. vim, že to je logický. nemohl by tu být on se svýma občasnýma holkama a my s dítětem. bylo by to šílené. jenom jsem si to prostě nedokázal představit." zakroutí hlavou.
Zvednu ruku a pohladim ho po tváři. Bill se usměje a políbí mě.
"Nebude ti vadit, kdybych teď na chvíli odešel?" zeptá se mě.
"Když řekneš prckovi, aby mě přestal zlobit, tak klidně" pousměju se.
"Tak hele škvrně. nebudeš maminku kopat, aby se mohla pořádně vyspat. okey?" pohladí mi bříško. Poté se narovná a věnuje mi další polibek.
"Už to chci mít zasebou" zaúpim, když mě zase kopne.
"Už ani ne měsíc" pousměje se Bill.
Natáhnu se na postel a Bill potichu odejde. Nemusel mi ani řikat, aby mi došlo, že šel určitě s Tomem. Myslim, že potřebují čas jenom pro sebe stejně tak já. Díky tomu, že mě kopání malých nožiček vzbudilo už někdy v 6 ráno, od té doby jsem už neusla a ani si pořádně neodpočinula, celý den mi je zle a mrňous mě kope snad nejhůř za celou dobu si jdu lehnout už teď v půl 6.
Beztak jsem hned neusla..

Probudila mě tupá bolest. Sednu si na posteli a zjistím, že jsem doma sama.
"To snad ne.." zakňourám a hladim bříško.
"Prcku, když jsem řikala, že to chci mít zasebou nemyslela jsem ještě teď v noci" snažim se uklidnit prcka.. teda sebe.
Další ostrá křeč mi projela tělem a já se slabim křikem šmátla po telefonu.
"Bille? Kde jste?" zaúpim do telefonu.
"Jsem s Tomem. Co se děje?" zní znepokojeně.
"Já.. asi ..asi se chce malýmu už ven" skoro zakřičím, protože mi projde tělem další křeč a bolest.
"Cože? Teď? Tak vydrž. My hned jedeme domu. vydržíš to?"
"Myslim že ne." rozbrečim se bolestí.
"Tak zavolej záchranku" přijedou pro tebe do 5 minut a my s tomem hned pojedem do nemocnice!"
"Dobře." snažim si setřít slzy, ale tečou mi další a další. stejně jako bolest se stupňuje a už ani neutichá. To přeci neni normální ne!?
"Lásko neboj. budu tam s tebou!" řekne Bill pevnym hlasem.
"Dobře. já miluju tě"
"Já tebe taky"
Ukončím ten hovor a zavolám si záchranku.
Operátorce řeknu svojí adresu a potom s ní musim udržovat hovor dokud nepřijede záchranka.
"Slečno mluvte semnou!" řekne mi operátorka.
"Já.. krvácim" zašeptám.
To bylo poslední co si pamatuji.
 


S klukama je hold trápení - 15.díl

8. května 2011 v 16:02 | Verýs |  S klukama je hold trápení
"Ahoj" přijde jednoho dne Tom domu.
My s Billem zrovna z gauče sledujeme film.
"Čau" odpovíme nepřímně, jak jsme do něj zařaný.
"Lidi. musim vám něco říct" sedne si Tom do křesla. Bill sáhne po ovladači a ten film pozastaví.
"Co se děje?" zeptám se. Je mi nějaký podezřejlí, že je takovej zamlklej.
"Já.. přemýšlel jsem o tom, jak tady teď žijeme a rozhodl jsem se, že jeden pokoj navíc by vám neuškodil" slabě se pousměje.
"Cože? Tome nedělej blbosti. Víš, že pokoj pro dítě máme.." snažim se. Bill s Tomem na sebe koukají.
"Já vim, ale myslel jsem do budoucna. Jsme tu docela nahňácaný." pokrčí rameny
"Je to velkej byt. V pohodě se sem všichni vejdeme" zakroutím hlavou.
"Já se ale už rozhodl, když jsem si všiml, že ten byt naproti je volný. Budu tak pořád naproti vám, ale budem mít každý svoje soukromí.. vy pro svojí budoucí rodinu a já pro sebe" usměje se. V tu chvíli se Bill zvedne a s prásknutim dveří se zavře v ložnici.
"Nedělej to. víš nejlíp, jak si to Bill bere" řeknu smutně.
"Copak bys chtěla, abych dosmrti s váma bydlel?" zamračí se.
"Tome. mam tě ráda." zakroutím hlavou
"Zlato vem si to takle.. za měsíc budeš mít s Billem mimčo. Už takle budete oba dost ve stresu a co teprv, kdyby se vám tu pletl nechtěný strejda?!" zasměje se.
"Tome. Ty ale do tý rodiny prostě patříš. Patříš k Billovi to už vím dlouho.. nemůžeš prostě jen tak odejít, i když jenom naproti!"
"Bill se uklidní. On si to uvědomuje už delší dobu, jenom o tom nemluví víš"
"Jakto víš...?" tom si zaťuká na spánek. Aha, ta jejich intuice.
"Takle ale přijdeš o noční buzení a všechno takový" pousměju se.
"Myslim, že mi nebude vadit, když budu v noci spát celou noc. A až toho budete mít vy dva plný kecky. Můžu si toho prcka vždycky pučit"
"Viď prcku, že chceš, aby se strejda Tom odstěhoval a nechal mamku s taťkou" položí mi ruce na břicho a mluví k němu.
"Potřebovala bych, aby mu zase Bill domluvil a ten malej fotbalista přestal kopat" zasměju se.
"Chceš říct, že mě neposlouchá? To je nefér.. celkově k němu mluvim nejvíc" zamračí se a poté hned usměje.
"To máš ještě dobrý, ty seš jenom strejda. ale mě taky neposlouchá a to je horší bych řekla" zasměju se.
"tak to bude jasnej papánek" zasměje se Tom.
"Jestli ti to nebude vadit, tak půjdu teĎ za Billem. a taky si lehnout" pousměju se.
"Jen běžte"

Jseš super..kámoš 4.díl

21. března 2011 v 20:04 | Verýs |  Jseš super..kámoš
Jako každý dopoledne.. nemám po probuzení chuť žít... tu chuť mi zmenšil ještě fakt, že je sobtoa a já nemůžu kui tý sédře nikam jít zapařit... :/
"Lindííí..." vběhnul mi někdo do pokoje... v další moment jsem cítila někoho kdo se válí v MOJÍ posteli...
"Ježiši, jdete všichni do háje.." zakrila jsem si polštářem obličej a otočila se zády k tomu rušivmu elementu...
"Lindušee, vstávej..." drkal do mě někdo... teď už výým, že Patrik...
"Huš ďáble" snažila jsem se ho poslepu kopnout, ale nedařilo se a ještě ze mě měl prdel...
"Sakra Patriku nech mě spáát!" zakňourala jsem zoufale...
"Ale no tááák.. vždyť je půl 2 odpoledne... táta už nadával, že ti ohřejvat oběd nebude.."
"Ježiš, by se taky psoral.." zamumlala jsem...
"Nechceš se mnou zapařit auta?"
"Výš, že ani ne?" řekla jsem tvrtě ironickym hlasem...
"Teda.. s tebou je fákt super zábava!" zvednul se a nasraně odešel pryč...
KOnečně klid... ještě do půl 4 jsem se válela v posteli a potom šla rovnou na véču... po ní jsme se váleli s Lízou na zahradě na trávníku... kolem nás běhali Blondie a Sam a mě naprosto nic nechybělo k dokonalému dni:)
"Liz... pojď sem.." zakřičel zevnitř táta...
"A já ne?" zamračila jsem se...
"Ne, ty ne!" řekl významně táta... to mě urazilo ještě víc... Líza odešla dovnitř... po chvíli ke mě přišel Patrik a řekl mi, že jedou do nákupáku do města a že nemůžu jet taky, páč mi budou kupovat dárky k narozkám.. takže SUPER...
"To jako budu doma sama?" zeptala jsem se nevěřícně...
"No... jo!" kývnul...
"Ty vadee.. super!" zabručela jsem...
"Hel my jedem.. měl se tu... ahoj!" zabručela jsem pozdrav a táhnula se do baráku... prošla jsem snad každou místnost, ale nakonec jsem usoudila, že musim pryč jinak se tu zblázním... sice potajmu doufám, že zase potkám Toma, ale na to je asi moc brzo.. tepve půl 6.. no uvidííme:) Dyštak to prostě bude zdravotní procházka...
Když jsem přecházela přes ulici, která sousedila s parkem, prohnal se kolem mě nějakej kluk, div mi neporazil... otočila jsem se, že mu hezky ze srdce řeknu pár nehezkých slov, ale už byl stejně moc daleko a na chodníku ležel nějakej papír... kterej tam předtim nebyl.. spíš ze zvědavosti jsem se k němu schbla a sebrala ho... když jsem ho otevřela trochu jsem zklamala sama sebe.. bůhvíco jsem čekala, ale tohle byl jenom nějakej bezvýznamnej papír... celej popsanej... byli na něm nějaký nákresi a něco co v budoucnosti mohlo sloužit jako básnička nebo nějakej love dopis... podle mě nic důležitýho, ale přeci jen jsem si ho schovala do kapsy... a pajdala dál na procházku...
Prošla jsem snad celej park... nakonec jsem skončila u toho jezírka... sedla jsem si ke stromu a z nudy četla ty bláboli z toho papíru... chvílema koukala na hladinu a nebo prostě jenom seděla se zavřenýma očima a poslouchala ticho kolem sebe....
Dneska ž v pořadí druhý rušiví element se ale objevil... ale ten hlas.. musel to být Tom... s někym telefonoval...
"Ne, to se vysvětlí uvidíš... - ..... já budu za půl hoďky doma, ale nehysterči prosimtě.... - .... já VYm co to bylo, ale tak buď jsi ho někde ztratil nebo nevim, ale kolik lidí by se vyznalo v těch patlaninách, sám máš problím se v tom vyznat natož někdo cizý...-... nechovej se jako holka! Za půl hodiny jsem doma.. potom to můžem řešit.. TEĎ NE!"
Vypadal hodně rozzrušeně... kdyby ke mě ten jeho pejsan neběžel, zřejmě by si mě ani nevšiml...
"Ahoj Lindo!" usmál se a přišel ke mě.. dřepnul si vedle mě ke stromu, zavřel oči a opřel se hlavou o strom...
"Potíže?" hádala jsem..
"Ani nevíš jaký... brácha někde ztratil návrh na písničku, která měla jít dneska do schválení... jenže ten blb si kopie nedělá a nepamatuje si to.. teďko vyšiluje, že je to totálně v prdeli, že nemá ponětí kde jí mohl nechat a tak.." zakroutil nechápavě hlavou...
"To je nějaký špatný, když to ztratil?" zeptala jsem se tupě...
"Normálně by to špatný nebylo, jenom že to je prostě NAŠE věc.. a když to někde ztratil nebo to někdo ukrad tak se nemůžeme ani bránit, protože nemáme ani práva na to.." pokrčil rameny...
"Aha.." kývla jsem na souhlas...
"Co ty? Kde máš sourozence..?" pousmál se...
"Jeli mi koupit dárky k narozkám.." kysele jsem se zašklebila...
"Kdy máš narozky?"
"1.června"
"To je zachvíli.. kolik ti vůbec bude?"
"18!" usmála jsem se..,
"Tipoval bych ti tak.. nooo.. 16!" zakřenil se..
"Seš sprosťák!" majzla jsem ho po ruce ze srandy...
"No.. 18 asi určitě ne teda.." zasmál se...
"A kolik je tobě?" zasmála jsem se taky...
"v září 21!" zašklebil se, jak pro něj byl asi nezvyk něco takovího řikat... teď jsem zase čuměla já jak pakoo...
"To si ze mě děláš srandu ne?"
"Ne-e... se koukni na netu" zasmál se...
"No jo.. promiň"
"Za co se omlouváš!?" udivil se...
"No, za to, že jsem taký tele.... pořád mi nějako nedochází, že prostě ty seš nehorázně slavnej a já se takle ztrapňuju..." zamračila jsem se do země...
"Ale mě to neva... to bych tu asi nebyl!" pousmál se...
"Snažim se pochopit proč tu jseš!" zasmála jsem se., stále asle jsem se na něj nedokázala podívat, i když on na mě koukal celou dobu...
"Vadim ti snad?"
"nE! Vůbec... akorát bojim se, že v mojí přítomnosti dostaneš hodněkrát ránu do svího ega... já doopravdy nejsem žádná fanynka, takže...." zasmála jsem se,.
"Takže... jsem rád, že nejsi! Je hodně holek, který se jenom tvářej, že nejsou, aby se k nám dostaly blíž.. potom jsou naprostý šílenci, který nám jsou pořád v patách, ale holek jako ty je hodně málo..." mrknul na mě.
"Díky!" pousmála jsem se...
"Kde máš vůbec toho svího kluka!? Včera tu s tebou taky nebyl..."
"Kluka?" vykulila jsem oči...
"No.... takovej ten trochu bručoun.." zakřenil se roztomile.
"Aháá.. Patrik.. né on neni bručoun ani můj kluk. On je můj pravej brácha a tehdy byl naštvanej proto, že musel lovit Blondie po parku.." zasmála jsem se...
"Áhaa...." kývnul na souhlas... byli jsme chvíli zticha... já žmoulala v kapse od mikiny zase ten papír...
"Neřikal jsi, že budeš za půl hodiny doma!?" vzpoměla jsem si co řkal do telefonu....
"Jo, řikal, ale nevim jak bych mu s tim měl pomoct... buďto ten blbej papír najde nebo mu to budeme ještě půl roku dávat hezky sežrat..." pokrčil rameny....
"Už se Vám to stalo někdy!?"
"Ne, nikdy" zakroutil hlavou....
"Zrovna dneska mě málem povalil na ulici nějakej kluk... a no.... asi to nebude ono, ale koukni se jestli to nemůže být ten váš text... já se v tom nevyznám.." vyndala jsem z kapsy pomuchlanej papír a podala mu ho... věnoval mi ironickej obličej, ale nakonec to otevřel.... pár minut do toho tupě zíral... pak vyskočil na nohy a jako kdby hořelo....
"Toje asi fakt ono!" zamával s tim papírem....
"Myslíš!?" zvedla jsem překvapeně obočí....
"No... Billovo písmo to je určitě!" kývnul....
"Tak aspoň něco.." pousmála jsem se
"Jo..pojď!" pomohl mi se zvednout.. (kui Sisince, blbě se s ní zvedá)... písknul na mě a šli jsme po cestě v parku nazpátek...
"Kam jdeme!?" divila jsem se... zastavil se a kouknul mi do očí...
"Ten papír..-" zvednul v ruce ten papír co jsem mu dala... "-..jestli je doopravdy bráchy tak si nebudu krást tvojí zásluhu.. dáš mu ho ty!" zazubil se na mě...
"COŽE? No to né... nee, to by nešlo.. já... já, vlastně asi nemůžu!" začala jsem zmatkovat...
"Lindoo, nehysterči...." opřel se rukama o moje ramena a připomínal mi pravidelný dejchání...
"Já k Vám nepůjdu!" zskroutila jsem razantně hlavou..
"Čeho se bojíš?" koukal na mě nechápavě...
"Ti to řeknu a ještě se mi budeš smát!" zakroutila jsem hlavou...
"Nebudu, prosimtě..." zakrotil hlavou. Koukla jsem mu do očí, ale nenašla jsem v nich nic jinýho než čistou pravdu.. SAKRA!
"Noo..-" začala jsem mlžit.. hodil na mě sakrastickej pohled "-..dobře, ale nemysli si o mě nic špatnýho.. slib mi to.. to co ti řeknu doopravd ynemyslim ve zlim!"
"Dobře, slibuju" kývnul...
"Já.. totiž... ty mi přijdeš hodně v pohodě, doufám, že z nás budou třeba good kámoši, ale tvůj brácha.... bojim se, že se ho buď leknu nebo dostanu výtlem.." udělam pokrčivej xichtík...
"Ááálle... on vypadá jako strašidlo jenom na fotkách.. v normálu to ani neni tak strašný" mrknul na mě..
"tos mě teda uklidnil." procedila jsem skrz zuby...
"Neboj see... hlavně ne jeho.... je pohavově hodně podobnej jak já!"
"Ty seš v pohodě" kývla jsem...
"Jo, tak můžem jít?" usmál se.. neuritě jsem kývla a šli jsme teda,,,

Jseš super..kámoš 3.díl

21. března 2011 v 19:09 | Verýs |  Jseš super..kámoš
Už je to 3 dny co mi daly Sisinku (tak jsme pojmenovali mojí sádru)...docela jsme se skamarádily xD... Dneska je pátek, takže bych už respektive mohla poprvéé ven:] Akoráát, musim teď hlídat Flipa... Ellis je dneska v práci a táta musí něco zařídit v Berlíně a přijede až v noci.... a doma je jenom Brady, Líza a Max.... super! (ironie)... teď nevim s kym bych šla ven, aby tu v klídu mohla nechat Flípíka... :S....
"Půjde někdo veen?" zakřičela jsem do chodby, kde máme pokoje... v tu ránu se ozvalo z Maxova pokoje hodně sprostá věta... Líza a Brady radši dělaly, že vůbec nic neslyšely...
"Supééér,,," zakřičela jsem nasraně...
"Prosimtě já půjdu!" vzdala to Brady a vyšla z pokoje...
"Lízoo, polídááš Fildu?" strčila jsem hlavu do její dveříí...hodila na mě vražednej pohled... takže ne....
"Brady musíme vzít Flipa sebou!" oznámila jsem jí, když jsem se pajdala po schodech dolu...
"Aspoň se vyvětrá a pak bude spát!" řekla chytře a už ho oblíkala....
"Z tebe bude jednou dobrá mamina hele!" usmála jsem se jejímu supa nápadu a zatim si nazouvala jednu potřebnou botu a vzala si mikinu...
Brady dala mrňouse do kočáru a koukla na mě prosícim pohledem, že jako, abych ho vezla jáá...
"Nenenene... to ty seš tady ta zodpovědnější.. co když se třeba zvrtnu Sisinku a spadla bych.. bych sebou chudáka Flipa táhla sebou..." zasmála jsem se. Hodila na mě vraždící pohled a ten kočár vzala ona... :D hO hóó.. vítězstvíí pstě! xD
"Áááá.. tak takle vypadaj stromy.." vzdychla sem, když jsme dorazili do parku... dělala jsem celou cestu kraviny... xD Brady to nehorázně vytáčelo... :D pořád jsem to hlásila jako: ááách, takle chutná vzduch... ááá, tak takle tedy vypadají bezdomovci atd.. xD
"Lindo.. UŽ.. toho.. NECH!" musela to rozfázovat na kousky, aby udržela klidnej tón! :D To měrozesmálo upě moc, moc, moc :D:D.. A samozřejmě jsem svym smíchem rozesmála i Brady..
"A takle vypadáá..."
"Ne, Lindo přestaň.." smála se. Já už teda ne, protože jsem si nebyla jistá, jestli z toho co vidim jsem jenom magor s halucinacema, nebo magor bez halucinací....
"Takle vypadá... Tom Kaulitz!?" to už se i Brady zasekla a koukla před nás.. na cestičce fakt šel ten maník z TH...
"Hele... on to je asi fákt on.." řekla mi Brady...
"Tak dělej, že nic nechci se ztrapnit.." řekla jsem jí naoplátku... a jakoby nic jsme si prostě povídali a šly kolem něj...
"Hey.." zavolal, když jsme kolem něj nenápadně šly.. koukla jsem překvapeně na Brady a pak jsme se otočili na něj...
"No?" usmála jsem se...
"Že ty seš ta běžkyně.." ukázal na mě...
"Cožee?" čuměla jsem jako péro z gauče...
"Jojo.. jak jsi se zabila o mího psa!" tak teď jsem čuměla ještě víc jak krypl..
"To jsi byl fakt ty?" vydala sem ze sebe jenom...
"Jo.." kývnl a smál se mímu výrazu...
"No, ty kráve, to byl asi hustej trapas co!?" začala jsem se smát taky...
"Ale ani ne.. ale jak koukám tak jsi asi potkala dalšího neukázněnýho pejskaře a tentokrát jsi se nevyhla!" poukázala na mojí nohu a zase jsme se začali smát...
"Ale nee.. jenom jsem projevila svojí šikovnost... což je docela pech. Mohli mě vybrat školního baseballovího teamu!" zabručela jsem tu poslední větu...
"Hraješ baseball!?" vykulil oči...
"Začinám.. ale hodně mě to baví.. no spíš bavilo! Se Sisinkou se spolu budem kamarádit do konce školního roku..." zasmála jsem se...
"Sisinka je ta sádra? Tys pojmenovala sádru!" nevěřícně svraštil obočí a do toho se smál....
"No né přímo já, ale mí geniálně vtipní sourozenci" koukla jsem přes rameno na Brady...
"Aha.. my se neznáme.." usmál se na Brady.. "Tom" podal jí ruku..
"Brady!" usmála se na něho..
"A ty seš?" kouknul na mě...
"Linda.. a když už jsme u těch jmen tak tohle je Flip!" zasmála jsem se a ukázala na pinďu v kočáru...
"jEJ, ten je mrňavej.." usmál se na Flipa...
"A to je tvůůj..."
"NÁŠ.. brácha.. nevlastní.." usmála jsem se..
"Takže vy jste ségry!?" tééda, to je zvědavost sama :D budu se divit, když si to zapamatuje! xD
"Jo.. totál nevlastní sice, ale ségry.." zasmála jsem se.. zamračil se.. zase nechápal :D
"Lindin táta si vzal mojí mámu!" vyvětlila mu Brady..
"No to nene.. tvoje máma si vzala mío tátu.." začala jsem se s ní z legrace hádat..
"Hele to prrr.. kdo koho zbalil.. tvůj táta mojí mámu, takže nemachruj.."
"Nemachruju.. tvoje máma klofla mího tátu.." vyplázla jsem na ní jazyk..
"Takže.... vy jste přiženěný ségry jestli to dobře chápu!" promluvil Tom..
"Jo, přesně!" kývly jsme najednou...
"Doufám, že Vás neni vííc.. to by asi můj mozek už nezvlád!" zasmál se...
"Jehe., to bys fákt asi nezvlád.." zašklebila se Brady a já se rozesmála...
"Ono nás je dohromady ňákej 7 sourozenců výýš!" rozesmála jsem se ještě víc.
"No ty krávo.. bůh žehnej za bráchu.." zasmál se...
"Ale tak.. já bych jednoho sourozence asi nechtěla.. to by byl moc klid.." zašklebila jsem se...
"Tobě by stačil Patrik..." zakřenila se na mě ségra...
"Jo.. ale i tak by jste mi chyběli.."
"To se divim.."
"He, já taky docela..." začali jsme se zase všichni smát...
"Ale, když si vezmeš, že můj brácha nezavře hubu 24 hodin denně, tak si toho klidu tak moc neužiju.." smál se Tom...
"By jste si rozuměli viď!" drkla do mě Brady...
"No to nevim... co jsem viděla v časákách tak z něj de hrůza.." zakřenila jsem se..
"Hrůza!?" vyprsknul Tom smíchy...
"Jooo... ale tak co já vym, to je jenom moje domněnka... ale vypadá trochu.. hodně zvláštně" zasmála jsem se....
"co ty výš ty expertko..." zakřenila se mi Brady..
"No a? Tak nejsem fanynka no.. mě to neva.. tak jestli to neva aj Tomovi tak je nám toobou jedno ne?" začala jsem mít ty svoje keci xDxD
"Mě to rozhodě neva.. aspoň jeden den, kdy nemusim poslouchat ty dementní otázky.." zasmál se...
"Třeba?" zvedla jsem zvědavě obočí...
"Debilotiny..." pokrčil rameny...
"To bych se na ně vysrala" zasmála jsem se...
"No výš co.. ono to tak lehko nejde!" zasmál se...
"Vsadim se, že Lindě by to lehko šlo!" smála se mi Brady...
"Až tak nee.." začala jsem se nakonec smát s nima...
"Lin už by jsme měli dom.." řekla mi Brady, protože Fílda začínal natahovat a kňučet...
"Jo, asi jo!" uznala jsem taky,..
"Tak se mějte.. snad se tu ještě někdy potkáme" usmál se na nás Tom...
"No, byla by velká náhoda, kdyby jsme se tu nepotkali, když už jsme se tu 2x srazili! Navíc mi bydlíme hned tady za rohem.." zasmála jsem se....
"Přesně o dvě ulice dál bydlim já.. a většinou tu jsem večer..." zsmál se....
"Řekla bych, že se tu URČITĚ ještě potkáme!" mrkla jsem na něho...
"Tak jo.. zatim ahoj!" usmál se na nás zas..
"Ahoj!" rozloučili jsme se a pádily s Brady dom, aby nám ještě Filda nezačal bulet a my nedostaly vynadánoo :D Ellis bude už stejně dom... kolem půl 8 řikala, že přijede...

Mužská Lady GaGa -1.díl

20. března 2011 v 22:26 | Verýs |  Mužská Lady GaGa
...Jmenuju se Karolina..
Prostě Karol.:) Zatim mi je 17 let, ale přesně za týden budu mít 18 narozky.
..moje máma je návrhářka. Docela slavná návrhářka. Dělá přehlídky všude po světě..
já s ní musim jezdit. Někdy to je super a někdy docela otrava..
.školu dělám dálkově, protože s tim všim bych ještě chodit do školy nezvládla.
Máma mě často používá jako svojí figurantku a na nějakých přehlídkách mě vemou jako modelku.
Radši bych se někdy věnovala filmu. Ale to je maximálně někde ve hvězdách.
Jinak: broz budu mít svího prvního sourozence. Máme žije s přítelem a je v 6 měsíci. Už má pupek jak něco.. ale stejně lidi vždycky si myslej, že to je moje starší ségra spíš než MÁMA :D
_______________________

Dneska je sobota.. den klidu, odpočinku a pro mojí mámu taky uklízení. Když jsme doma pořád by jenom uklízela děs:/:D Vždycky si zalezu do svího pokoje a dělám, že neexistuju.
Stejně tak i dneska.. ležim na posteli a projíždim si co nového ve světě, když mi něco práskne do očí..
"Mamiiii?" vylítla jsem hned z pokoje..
"Co?" koukla na mě, překvapeně..
"Koho jsi zvala jako hosta na tu přehlídku v Římě?"
"Já nikoho nezvala.. tentokrát si vybral Lince" (její "pomocník")
"A koho si vybral výš?"
"Jo toho kluka z Tokio Hotel. Proč se najednou tak staráš?"
"Protože se mi nikdy nic neřekne" zabručela jsem a šla zase nahoru. SUPER! Takže na přehlídce, kde budu mimořádně i jako modelka budou i ten zpěvák. Tvl.. radši bych se neviděla. A to nejde ani o nenávist.. nevim, nikdy jsem je neposlouchala., neni to můj styl hudby, takže nevim.. ale ten zpěvák.. vždycky když vidim nějakou jeho fotku rozesměje mě! xD Jde o trému jako sviň !! :-@ :D

***********ZA PÁR DNÍ************
"Tak jdem!" rozkáže máma na letišti. Docela už mě štve.. má pár měsíců před porodem a je nehorázně hyperaktivní! Protočila jsem panenkama a šla jsem s ní vepředu velkýho špalíku lidí, který jsou pro mámu nezbytně nutní pro konání přehlídky. Směr- Řím. Přehlídka se sice bude konat až zejtra večer, ale mámi zvyk je očíhnout terén, aby nebyl stres na poslední chvíli.
V letadle jako vždy klid. Nemám moc ráda létání, ale strach už jsem překonala, takže se to snažim prospat, nebo u krátkých letů jako je tenhle poslouchám písničky.
__________________

"Supeer hotel!" výskla jsem před super luxusnim hotelem.
"Karol" zaxichtila se máma a zasmáli jsme se. Samozřejmě.. pokoj mám společnej s mámou. Ale tak co., sama bych stejně nechtěla být.
"Výš, že přiletí Lince i se svym synem?" zeptala se mě máma. Zvedla jsem překvapeně obočí.
"Fakt? Já myslela že je teplej!?"
"Jo.. nejspíš je na obojí." pokrčila rameny..
"A kolik je tomu jeho synovi?"
"Asi 3 roky" údivem mi spadla tlama až ke kotníkům.
"NO nediv se Lincemu je sotva 25 a má dítě!"
"Když jsi měla ty mě, bylo ti 15!" připoměla jsem jí důležitou součást jejího života:D
"nO JO" Zabručela.. nemá ráda, když se zmiňuju v jaký koliv formě o jejim věku. Má nejradši, když si lidi myslej, že jsme ségry a ona je mladá. I když.. zas tak stará ve skutečnosti taky neni. No.. ve 33 letech člověk rozhodně neumírá! :D:D
Dovybalila jsem si a šla ještě dělat splečnost mámě do její ložnice.. ale protože let byl dlouhej a je už skoro půlnoc šla jsem si unavená lehnout.
__________________________

"Karoooolinoo!"
"Néé, chci spáát"
"Vstávej.. musíme rychle, jinak nestíháme!"
"Kolik je?" zamžourala jsem..
"Půl 1 odpoledne!"
"HA.. nasrat!"
"KAROLINO!!"
"Mamiii, nech mě spááát!"
"Ne, nemůžu tě tu nechat samotnou. Navíc musíš taky na zkoušku modelů."
"Neci!"
"Dělej"
"Ne!"
"Jo!"
"Ne"
"Jo, debata ukončena. Dělej!"odešla z pokoje. Hlasitě jsem zívla. Nandala na sebe první rifle co jsem našla. Tričko a může se jet..
Nandala jsem si ještě mušáky.. nemám ráda, když jsem nenamalovaná (před přehlídkou se malovat sama nikdy nemám).. připadám si strašně hnusně. Nevyspale, opuchle, kruhy pod očima.. no prostě bléé :X:D
"Jsme tady" vystoupila máma z auta. Bože, kde bere tu energii? Vešly jsme do budovy., no spíš nějakých chodeb. Dostali jsme se do obrovskýho placu maskérniček atd..všechny máminy modeli už tu byli vybalený a všehno připraveno.
Máma se vítala s nějakýma lidma.. a že jich tu bylo jako nasráno, teda. Hlavně modelů.. MmMmmm.. :D
"Karol pojď!" čapla mě máma za ruku.Odevzdala mě do rukou maskérek a odešla pryč. No tak jsem půl dne proseděla na židličce, ze který jsem měla nehorázně lozlámanej zadek a ještě jsem byla ospalá a hladová. Prostě super!
"Hotová" oznámila mi ta holka co mě měla ještě nalíčit, aby to všechno bylo perfektní a já šla do hloučku lidí. podle oblečení přiřazovali k sobě páry holka-kluk.
"Na mě nedošlo!" řekla jsem tomu maníkovi v ajině. Prohlídnul si mě od shora až dolu.
"Jméno..!?"
"Karolina Shwandova!"
"Shwandova.. nejsi příbuzná s návrhářkou?"
"Jo jsem."
"Měla by ses jí zeptat.. protože tady na tom seznamu nejsi" řekl mi lhostejně a odešel pryč. Ohrnula jsem mu za zády nos a šla najít mámu.
"Mami?" houkla jsem na ní, když kolem mě prošla a ani si mě nevšimla.
"Karol, jsem ráda, že tě vidim. Sluší ti to.." začala mi ještě poupravovat šaty na těle.
"Díky, ale můžeš mi nějak říct, jakto, že nejsem na tom jejich seznamu?"
"Seznamu?"
"Jo, všichni už maj partnera na molo, jenom já pořád nejsem s nikym"
"Aha, to je tim, že přehlídku otevíráš.. nejsi na seznamu"
"Otevírám"
"Máš nejlepší model"
"Jak jako otevírám? Proč si to nenechala nějaký modelce?"
"Protože, ty se na to hodíš moc dobře"
"To díky teda!" řekla jsem silně ironicky
"Partnera mít budeš, ale nevim kde je.."
"To je v pohodě, do přehlídky je ještě hodina a půl.. nemusim přece všechno VĚDĚT!" Otočila jsem se a šla pryč. Potřebuju na chvíli klid.. vyšla jsem před oponu a sedla si na jedno z křesílek kolem mola. Koukala jsem před sebe a vůbec si ničeho nevšímala. Pořád kolem mě probíhali nějaký technici nebo modelky. Na molu taky každou chvíli někdo byl..
Absolutně mi bylo jedno, že na mě lidi koukaj jak na nějakýho.. prostě magora. Pro bůhvíkolik holek je tohle jejich šťastnej den a já sedim znuděně a nevim co dělat.
"Hey!" sednul si někdo vedle mě na sedačku. To hey asi mělo sloužit jako pozdrav. Nevšímala jsem si toho a dál čuměla před sebe.Ten "společník" na mě začal něco kecat v ajině tak jsem mu chtěla říct, aby šel otravovat někoho jiýho, ale když jsem zjistila, že vedle mě sedí je Tom Kaulitz. Takže jsem se zase otočila a dělala, že neumim anglicky! Jeho to kecání taky po chvíli přestalo bavit a tak jsme tam jak dva truhlíci seděli a čuměl před sebe. Já totálně znuděná a on... nevim. Nechci se na něj moc otáčet! Bylo by to trapný!

Ochránim tě, beruško 1.díl

20. března 2011 v 22:19 | Verýs |  Ochránim tě, beruško
Náš příběh začíná 28.února 2010. Rok 2010, je jako každý Nový rok, pro mnohé novou nadějí, novou jiskřičkou. Holky doufají, že potkají svého vysněného prince. Kluci doufají, že si konečně ušetří peníze a koupí si motorku svých snů. Takle by měl samozžejmě každý nějaký ten sen.. ale co to je sen? Je to něco co se nám zdá v noci.. něco v co věříme jako v nadpřirozenou sílu.?! Ale takle to přece nechodí!! Tohle naše hlavní hrdinka.. Simona, moc dobře věděla. Sny se jí nezdály od doby co jí umřela máma a ona musela žít s tátou a svím o 3 roky staršim bratrem Patrikem. A, že by měla nějaký svůj osobní sen, ve který věřila a doufala, že se to jednou vyplní!? Taky neměla.. byla až přílišná pesimistka. Optimismus se u ní objevil ve vzácných chvílích rozdávání písemek, kdy ona potřebovala dobrou známku a modlila se, aby neměla hůř jak za 3. To pevně věřila a doufala v to, že NĚCO existuje a pomůže jí to. Ale že by osud? Nee, neni už přece malá holka. Moc dobře ví, že každý je svého štěstí strůjcem. Ale teda co, to je v co věří a nedokážeto popsat!?
Sama si často pobrukovala pro sebe, nešlo o samomluvu ani první příznaky šílenství. Spíš o úzkost, samotu a uzavřenost, která se u ní projevovala, vždy, když byla sama a vzpomínala na krásné chvíle strávený s její maminkou. Simona byla chytrá holka.. ve škole by mohla mít samé jedničky, kdyby se nehádala s učitelama a nebyla líná se na něco rychle učit. Uznávala učení na velký písemky, ale nic víc pro ní neexistovalo. Když si udělala úkol, bylo to co říct. Taky to byla holka velmi hezká, přátelská, milá ke všem kolem sebe.. svoje deprese si řešila úsměvy. Bylo jenom pár lidí, který poznali, že nejde o opravdovej úsměv, ale úsměv volající o pomoc. Ve škole nikoho takového neměla. Pár kamarádů, pár kamarádek a hlavně hodně nepřátel.. Simona nikdy nechápala, že si všichni udělaj obrázek, ještě dřív než někoho poznaj. Taková ona nikdy nebyla., bavila se se školními outsidery, i když ona měla na to se vídat se školní špičkou. I kdyby chtěla to změnit, nenávist proti ní poslední dobou akorát rostla. Jak to? Způsobeno jednim člověkem.. pro Simonu tak moc důležitym člověkem, že přehlížela cokoliv co něm kdo řiká a nechala na sebe "plivat". Bylo jí to jedno. Byla to její jediná opora.. opravdu jediná. Se svým bratrem Patrikem, někdy vycházela, někdy ne. Střídalo se to. Táta je často v práci a stejně by si s ní nikdy nepovídal o tom co jí tíží. Zato tátova přítelkyně, by se se Simonou ráda spřátelila více, ale Simoně vyhovovala slabá konverzace a u jídla a občasná rada u domácích úkolů. Neměla za potřebí se nějak více seznamovat s tou pro ní stále cizí ženou. Stejně tak i s její dcerou.. Candy. Candy je o pár let starší než naše Simona, ale přitom by se kdokoliv shodnul, že Simona je se svojí drobounkou postavičkou a jemnými rysy v obličeji krásnější než Candy. Candy je podle všeho moc SEXY, má úspěchy u kluků a často se s nimi ráda ukazuje. Simona je jemná, roztomilá taková ta hodná, i když taky dokáže pořádně vytáhnout drápky, když je potřeba!
______________________________

Jako každý nedělní ráno, je Simona sama doma s bratrem a nevlastní sestrou. Samozřejmě vstávala jako první. Sice jsme už zmínila, že sny od jisté chvíle nemá, ale zlé sny ano. Vstávla už v půl 9. Dneska toho musí moc stihnout. Šla se nasnídat do kuchyně. Vzala si prášek na bolesti hlavy. Vyběhla po schodech nahoru a zasedla za počítač. Pustila si písničky na svojí Nokii 5530, kterou dostala k nedavným Vánocům od táty. Kesha, La Roux a Lady GaGa jsou na její ranní demenci nejlepší probuzení. Pustila to sice jenom na volume 17/30, ale stejně měla pocit, že to moc řve a každou chvíli jí přijde někdo ze sourozenců vynadat!
No co to je?.. pomyslela si, když nahlídla z okna. Chumelilo. Sněhová kalamita, byla minulý týden.. skoro se nedostala do školy. Tyhle týdny už měly být klidnější.. Zakroutila si pro sebe hlavou a zapla si Facebook. Nic nového..
Kechy: copak tu děláš tak brzo? ... fb-chat.
Nemůžu spát a nudila jsem se. odepsala mu Simona. Začala si prohlížet fotky svých kamarádů, který si víkend samozřejmě užili lépe než ona, která musela sedět doma. Tedy kromě soboty, to jí táta donutil jet do města(Hamburku) s Candy, aby si koupila něco nového na sebe. Protestovala.., má hodně oblečení, neni žádná barbie. Ale podle všech je 5 džínů moc málo. Tak si nuceně koupila kalhoty, které se jí ani moc nelíbily a zřejmě je ani nikdy nebude nosit, ale něco přivést musela a Candy si je jednou od ní stejně ukradne.
Kechy: nechceš jít ven? Sněží. To je super:)...
Ani ne, nenávidim sních. Radši se zachumlám do deky a budu koukat na filmy:)
... tahle představa se jí začala více než líbit. Tak se potichu vkradla do Patrikova pokoje, pučila si nějaký DvD (RRRrrr, Avatar a Tohle je Sparta). Zase se vrátila do svého pokoje. Zachumlala se do své nejoblíbenější a nejteplejší deky a na DvD přehrávači si pustila nejdřív Avatar. Je to zatím jenom v kinech, snad všichni na tom byli, ale ona to ještě neviděla. Asi v půlce filmu dostala chuť na kafe, který normálně nepije, ale chuť je chuť. Zvedla se a šla si uvařit kafe. Cestou se potkala s Candy.
"Ahoj" zněl jejich geniální pozdrav. Každá si všímala svého. Jak nejrychleji to šlo vyrazila Simona zpátky do pokoje. Koukla rychle na mobil na stole a... áá SmS:). Položila hrnek s kafem na noční stolek a zase se zachumlala do deky. Když byla konečně zachumlaná a všude jí zase bylo příjemně teplo, otevřela SmS..
Ahoj, vym, že už nespíš. Spíš doufám, kdybych tě vzbudil, hluboce se dopředu omlouvám;) Jsem zase na pár dní v Hamburku. Můžu přijít dyštak?- Bill

Srdce jí poskočilo o několik pater výše. Zase uvidí Billa. Svého Billa. Vlastně ne svého Billa, ale v jistym slova smyslu to vlastně její Bill je. Její a ještě půlky zeměkoule. Pozdechla si a začala naťukávat odpověď na dotykovym displeji.
Samozřejmě, že můžeš přijít. Dokonce MUSÍŠ! :D Chci tě vidět. Stav se:):*

Zase odložila mobila na stolek. Usrkla si kafe.. fujh horký.. spálila si jazyk. Zasmála se nad svojí blbostí a šla radši zase koukat na televizi.

Vybroval jí mobil na stolu. Pomyslela si, že se musí už změnit melodii na SmS. I když na co. SmS dostává tak málo, že to může nechat na později.
Super. Tak za hoďku jsem u Vás:)

SFEF

6. února 2011 v 11:26 | Verýs

BUDU TU HNED ! :D


Je kříž být slavná dcera! 7.díl

30. listopadu 2010 v 21:13 | Verýs |  Je kříž být slavná dcera!
____________________BiLL_________________
"A co je divnýho na tom, že zpívala holkám? Jako malý jsme jí nedokázali zavřít na chvíli pusu a teď se divíš?" zasmál se Tom, když přišla řeč taky na Viky.
"Já vim že jo. Ale poslední dobou jsem jí vůbec neslyšel si zpívat nebo tak!"
"Sorry brácho, ale možná to je tim, že Viky bereš už moc automaticky. Víc se upínáš na dvojčata"
"Jak bych jí mohl brát automaticky? Když je s námi ob 2 týdny. A na holky se neupínám víc, jenom potřebujou větší dohled!" zamračil jsem se.
"Teď je u vás celý prázdniny.." namítnul
"Ale všímám si jí" zabručel jsem.
"Hele, asi nejsem ten pravej co by ti měl radit, ale řekl jsi jí vůbec, že deš pryč? Už hodněkrát se mi stěžovala, že už pomalu funguje jako chuvička, i když tobě ani Erice by to neřekla. Taky se už hodněkrát stalo, že když měla nějakej problém šla ke mě. Tak to nikdy nebylo.." zakroutil hlavou.
"Ale... proč mi někdy něco neřekla?!" zamračil jsem se zamyšleně.
"Tááátii!" ozval se hluk ze zahrady.
"Co to je?" divil se Tom a šel k zadnim prosklenym dveřim na zahradu..
"To jsou dvojčata!" vystřelil jsem, když se na Tomoví zahradě objevili holky a běžely do baráku.
"Co tu děláte?" vyjel jsem na ně.
"Vikyy... noo-"
"-... má něco s nohou...-"
"-...proto Karol nedávala pozor..-"
"-..ne ne, to Lannie!"
"HEY. Ticho.. co se děje?"
"Viky teče krev.. hoooodně krve!" řekly obě. Nechápavě jsme se na sebe podívali s Tomem a vyběhli jsme z domu přeszahrady k nám do domu.
"Viky? Co se stalo?" vyletěl jsem dneska už podruhý, když jsem jí našel v kuchyni nad louží krve, která jí tekla z nohy.
"Holky rozbily sklenici a já než jsem si ho všimla tak jsem ho měl zabodlej do nohy!" zvedla chodidlo ve kterym měla zabodnutej pořádnej kus skla.
"Holky pojďte do obýváku, taky se plést nemusíme!" řekl Tom a odvedl holky pryč.
"Jde to vyndat?" zamračil jsem se. Fuj krev! Kdyby tu byla Erika.. ta by jako zdravotní sestra věděla co dělat.
"Nejde.." zavrtěla hlavou.
"Musíme s tim do nemocnice!" rozhodl jsem a pomohl Viky vstát.
"Tome pohlídáš prosím na hodinu holky?" zavolal jsem do obýváku.
"No problemo. Hodně štěstí Viky!" usmál se..
"Díky" zamumlala Viky. Pomohl jsem jí se nějak dostat do auta a rychle jsem jel do nejbližší nemocnice.
"Myslela jsem, že se ti udělá blbě z krve!" trochu se zasmála Viky.
"Taky jsem si to myslel!" kývnul jsem se smíchem a bránil se pohledu na její nohu. Omdlet za volantem by bylo to poslední co bychom teď ptořebovali.

Kam dál