.... Něco se ve mě hnulo a nedokázala jsem se přimět na něho nemyslet. Drapsla jsem mobila a vytočila jeho číslo. Když mi to nikdo nezvedal došlo mi, že to v tej televizi je přímej přenos a tak mi logicky nemůže vzít telefon. Už bylo něco kolem půl dvanáctý v noci tak jsem šla spát. Sotva jsem zamhouřila svoje očíčka tak mi začal na nočním stolku vedle hlavy vyřvávat telefon. "Schreeei, so laut du kannst !" Otráveně jsem vstala a zamručela do telefonu: "Mno ? Tady Zuzka, příjem..." Slyšela jsem strašnej smích. "No, ahoj, tady Bill, sry že tě budim, ale myslim, žes mi volala ne ?" Hrklo ve mě. On to Bill a já tady kvičela nesmysly typu ´příjem.´ "jejky, ahojky Bille, já...spala a ... no to je jedno. Proč že to voláš ? Jo, vlastně proto, že jsem ti volala. Ok, tak co kdybys zítra přišel ?" "No, myslim, že to bude nejlepší, protože teďkon v noci z tebe asi nedostanu jedinýho smysluplnýho lova co ? Tak brou a papa zítra..." Na poslední chvíli, než položil telefon jsem do něj stačila křiknout: "Počkej ! Přijď hnedka.....čekam tě." "A jseš si naprosto jistá, že tam mam chodit v půlnoci jo ?" Odsouhlasila jsem mu to, položila telefon a spokojeně se zavrtala do postýlky. Konečně jsem se odhodlala a řekla mu to. Po deseti minutách se rozezvonil zvonek. Šla jsem dolů otevřít jenom v pyžamu. Ale přihodila jsem si tak dokonalej trapásek, protože na tom pyžamu byli dva zamilovaný králíčci, jak se k sobě tisknou a nad nima kopice srdíček. "Dobrý pyžamo," zhodnotil Bill hnedka ve dveřích,"tak v tomhle teda spí modelky. No na druhou stranu to neni tak špatný, když bys to brala tak, že jeden králíček jsem já a jeden ty..." Mírně jsem znervózněla. Zamilovný králíčci jsou asi to poslední, co se mi teďkon chtělo řešit. A kór, když říká to, co říká. Z nervozity jsem si začala zase tradičně namotávat vlasy na prst. "Mno, kvůli králíkům tady snad nejseš ne ? Já jsem chtěla..." Nestačila jsem to doříct, protože.....