...Protože mě Bill lapil a bejval by se na mě už sápal. "Neeeee, okamžitě mě pust ! Nezapomínej, žes mě podvedl a tak musím chvíli dělat uraženou. I když nejsem, ale to je fuk. Prostě jako jsem uražená, takže toho nechej. Aspoň dneska." "Oki, tak jak chceš," řekl vytlemeným hlasem a na znamení ústupu si sednul do křesla na druhým konci pokoje. "O co teda jde ?" zeptal se mě. "No jak o co jde ? Tak snad víš o co jde," řekla jsem. Bylo mi jasné, že se prostě rozhodl, že mě v tom nechá do poslední chvilinky. A nepomůže mi v tom usmiřování ani trochu. "No...prostě to no.." koktalajsem blbiny. "Co jako ?" díval se na mě s lehkým ironickým úsměvem. "No asi jako ? No prostě jsem ti chtěla říct, že....mno....prostě to no....jako že se s tebou chci usmířit," vykoktala jsem konečně po půl hodině. "Jo, tak ty se chceš usmířit ? A myslíš, že chci i já ? Po tom, cos mě označila za magora a vyhnalas mě z baráku ?" zeptal se mě vážným tónem, takže jsem věděla, že to neni jenom to jeho typické zkoušení, co vydržim. "Ale já jsem tě nevyhnala ! To bych nikdy v životě neudělala !" začla jsem se bránit. "Jo aha, takže ty už si nevzpomínáš...hm, tak to jo. Můžu ti říct, že to byla scéna až k sousedům !" jak to dořekl prudce vstal a šel směrem ke mě. Pak se ale zase otočil a šel nazpátek. Trochu jsem to nepochopila a připadal mi jako lev v kleci. A jak tam furt takhle popocházel, tak mě to prostě dostalo tak, že jsem tam vyprskla smíchem. Divně se na mě podíval a pak se taky dal do smíchu. To jsem se přestala smát zase já a nevěděla jsem, co je mu tak k smíchu. On pak taky přestal a zase bylo ticho. "No tak takhle by to teda nešlo ! Tak sakra už něco řekni !" protrhla jsem oblak ticha kolem nás."Mno víš, teďkon jsem tak přemýšlel nad tím, cos mi říkala a došel jsem k tomu, že ... mno víš ono....jak bych ti to řekl....." Očima jsem mu doslova visela na rtech. Byly dvě možnosti - buďto mě okamžitě pošle do patřičných míst nebo mi řekne, že mojí omluvu bere, To by bylo to lepší, ale on prostě zatraceně moc mlžil. A pak se konečně odhodlal říct mi, k čemu se dopřemýšlel. "Víš, Zuzko...já jsem se rozhodl že..."