... "Je to....i když co já vám to budu povídat. Už mizim. Jde mě někdo vyprovodit ?" Já i Bill jsme na něj čuměli jak blbý. "No, tak já tam s tebou teda jdu no," řekla jsem otráveně. Jen co jsme s Tomem vyšli ze dveří a zavřeli jsme mě Tom narval na zeď. "Zuzko, ta, do který jsem se zamiloval jseš ty. Nemohl jsem ti to říct před Billem. Vykašli se na něho a pojď ke mně !" Nejradši bych mu vrazila jednu mezi oči. "Táhni a okamžitěééé !" vypískla jsem na něj. Tom na mě koukal blbečkovským pohledem, ale nakonec odešel. Vrátila jsem se zpátky do pokoje. "Stalo se něco Zuzí ?" zeptal se mě Bill, ale já byla myšlenkama někde jinde. "C-co ? Jo, teda neee....na co ses to ptal ?" Bill na mě zůstal koukat. "Ty mě neposloucháš ?" "Ale jasně, že tě poslouchám miláčku, ale teďkon mě napadlo….promiň, musím jít domů, musím uklízet. Uvidíme se později." řekla jsem, rychle si vzala věci a vypařila se z baráku. Celou cestu jsem přemýšlela o všem, co se dneska stalo. Teda spíš jsem bloumala nad tím, co mi řekl Tom. Nikdy by mě nenapadlo, jak těžce mi může jedna věta zkomplikovat život. Tak nějak jsem se najednou nemohla rozhodnout, koho že to vlastně chci. Ne, že bych Billa nemilovala, ale přeci jen byl náš vztah už docela stereotypní a chtělo to změnu. Ale tak trochu jsem si uvědomovala, že s Tomem je to chvilková záležitost a až mě dostane, omrzím ho. A zahnout Billovi jsem taky nemohla. Teda mohla, ale nechtěla. A navíc by to bylo divný, od jednoho opustit a s jeho bráchou začít chodit. Měla jsem z toho depku celej večer. Pak jsem se rozhodla, že Bill je teď stejně marod, tak bych se asi docela dost nudila. Vzala jsem mobil a vytočila Tomovo číslo. "Halooo ? Ahoj Tome, tady Zuzka. Víííš…nechtěl bys dneska zajít ke mně ?" A o půl hodiny později už Tom seděl u mě v pokoji a děsně jsme se řezali nějakejm historkám. Jinými slovy jsme si udělali soukromou pařbu. Když se chýlilo k půlnoci byla jsem už trochu společensky unavená, jak se tomu slušně říká. Neslušně se tomu říká, že jsem byla vožralá. Tom tolika ne a hnedka mé slabosti využil. Naklonil se ke mně a pomalu mě začal hladit po krku. Ze začátku jsem si to nechala líbit, ale když jsem viděla fotku Billa na svým nočním stolku cvaklo mi, že to vlastně vůbec nechci. Že nechci Toma, že nechci, aby mě hladil a že nechci, aby u mě v pokoji vůbec byl. To jsem ale zjistila trochu později, protože ve zlomku vteřiny se rozrazily dveře...