.... A na druhým konci sálu jsem viděla Toma, jak na mě nadšeně mává. A co teď ? Nesmí se tady za žádnou cenu potkat, jinak by bylo po mě. Nezbývalo mi teda nic jiného, než že jsem jednoho postavila na jednu stranu a druhýho na druhou a lítala mezi nima jako postřelený prase. Pořád jsem se vymlouvala, že si skočím pro pití, nebo že se jdu na něco zeptat manažera, prostě děs. A stejně jsem tam Toma vůbec nechtěla. Ujasnila jsem si, že miluju Billa a to s tim Tomem byl prostě úlet. Ale to bylo teďkon už docela pozdě vysvětlovat.Asi půl hodiny mi to moje přebíhání z místa na místo docela vycházelo. Teda do doby, než se Tom rozhodnul, že má žízeň a že si taky půjde pro pití. Viděl mě tam stát s Billem a okamžitě k nám přiklusal. "Jééééé, ahoj Tome, co ty tady ?" položila jsem debilní otázku. Bylo mi jasný, že tohle divadýlko prostě nemůže klapnout. "Jak co já tady ? Nejseš trochu mimo ? Támhle se mnou kecáš asi půl hoďky a pak se mě ptáš co tu dělam ?" "Eeeeeh, fakt ???" No skvěle, to jsem se zase vyznamenala. Tom se na mě díval nenávistným pohledem a Bill koukal střídavě na nás na oba a nevěděl co si má myslet. "No tak sakra už někdo kápněte božskou, by mě docela zajímalo, o co go !" "No, tady Zuzka si mě sem pozvala," řekl Tom. "Nepozvala !" hulákala jsem já, "to bylo nedorozumění !" "Aha, nedorozumění jo ? Mam ti tu textovku přečíst ?" řekl Tom a šátral v kapse pro mobila. "Neeeeee, jen to ne ! Teda chci říct, že to neni třeba !" snažila jsem se zažehnat pohromu. "No tak dost ! Já jdu domu, kašlu vám tu na to, kdo to má furt poslouchat !" řekl Bill a šel rázným krokem k východu. Snažila jsem se ho doběhnout, ale na deseticentimetrových podpatcích to šlo docela blbě. "Počkej, stůj !" křikla jsem za ním. Zastavil se. "Co je ? Seš snad tak pilná, že mi deš říct do xichtu, že se mnou končíš, protože si myslíš, že jsem tak blbej, že mi to nedochází ?" vyjel na mě. "Ale Bille ! Takhle to vůbec neni, já tě miluju, neodcházej !" "Jo tak ty mě miluješ ? Mi to dokaž !" V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než že....