... Podívala jsem se na něj tázavým pohledem. "A jak bys toho jako chtěl využít ?" Bill se zamyslel. "To by se potom vidělo," řekl a začal se ke mě přibližovat. Pak jsme se tam začali líbat. Bylo by to dokonale idylický ale to by nesměl na záchody vlítnout Tom a začít tam řvát: "Billééé ? Seš tady ? Nikde tě nemůžu najít !" Já jsem se Tomovo křiku tak lekla, že jsem omylem kousla Billa do jazyka. A docela pořádně. A on chudáček nemohl ani zasténat bolestí, protože Tom byl stále přítomen. Máchala jsem tam rukama na znamení omluvy, ale evidentně to moc platný nebylo. Když překonal počáteční bolest, tak se ke mě naklonil a pošeptal mi: "Koušeš dobře, ale líbáš líp." Málem jsem tam chytla výtlema. Že dobře koušu mi ještě žádnej kluk neřekl, pŕotože ani neměl příležitost to vyzkoušet. Tom po nějaké chvíli odešel. "Bolí tě ten jazyk moc ?" zeptala jsem se provinile. "No, mám pocit, že trochu natejká, ale to se zpraví," řekl mi Bill. Pak jsme se shodli, že by bylo fajn opustit pánský záchody. A to bylo to nejtěžší. Nikdo mě tam totiž nesmí vidět, protože nevim, jak bych to zakecala. Po špičkách jsme se ze záchodů odkradli, ale jak jsme vešli do sálu bylo vysvětlování víc než dost. Hned na začátku chodby jsme potkali manažera. "No konečně ! Můžeš mi říct, kdes byla Zuzko ?" Chvíli jsem mlčela a pak jsem spustila: "Nooo....já byla s Billem na záchodech. Teda nebyla, já tam byla bez Billa teda..." Manažer na mě koukal jako na magora. Ani jsem se nedivila, protože můj projev nebyl moc přesvědčivej. Naštěstí celou situaci zachránil Bill. "Ona Zuzka byla prostě na záchodě. Chápete ?" Tím pádem udělal blbečka z mýho manažera a ten radši odpochodoval, aby to nevypadalo moc blbě. "Díky, zachránils´ mě," řekla jsem Billovi a letmo mu dala pusu na tvář. "Vydrž chvíli, jdu se převlíct a odvedu tě k nám domů, stejně tam nikdo neni. Zkusíme dát na ten jazyk trochu ledu." Už jsem chtěla odejít do šaten, ale Bill mě chytil za ruku....