close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Miláček, hajzl a holka bez zábran - 2.díl

29. září 2008 v 17:18 | Verýs |  Miláček, hajzl a holka bez zábran
.... "ahooojky" vyběhne Tom z domu pár minut po tom co zazvonim "nazdár originále" zářivě se usměju "deme?" zeptám se když je už skoro u branky "ještě čekáme na bráchu" řekne s trochu smutnym kukučem "ty máš bráchu?" dělám udivenou ikdyž to vym už od včereška od kluků "jo, hele už de" ukáže ke dveřím a mě málem vomejou "já myslela že máš bráchu" čumim na tu holku, nebo spíš kluka do kterýho sem vrazila na chodbě a taky předběhla v jídelně "to je Bill" ukáže na toho kluka a já ze sebe vypravim jenom krátký "doprdele" a oba na sebe čumíme dost udiveně "heh já myslela že je to jenom další holka co se převlíká za někoho" vykoktám ze sebe co sem si doopravdy myslela "ne on je originál" tlemí se "hmm to sem si mohla myslet když je jeden origoš tak druhej taky" řeknu trochu naštvaně sama na sebe "takže už chápeš že sem kluk?" pozveden obočí "jo teď už jo, radši dem" popadnu Toma za paži a táhnu ho směr škola "ty woe já mam na toho tvýho bráchu asi smůlu" řikám natolik poticu aby nás neslyšel, protože si to kráčí přímo za námi "jakto?" nechápe mě Tom "včera sem se s nim srazila na chodbě to bylo poprví co sem mu nadávala do bezstyloví barbíny a potom podruhý když sem ho předběhla v jídelně sem ho viděla, ale já fakt nevěděla že je to kluk" tvářim se omluvě ikdyž to nejni Tom komu bych se asi měla omlouvat "z toho si nic nedělej, sice seš uplně první kdo nás doopravdy nezná ale to se dá pominout" tlemí se mímu neštěstí "jako a co mi do vás je? Já poslouchám svojí hudbu a oblíkat se chci taky podle sebe" rozmáchnu se rukama a omilem trefim Billa(asi) do břicha, rychle se otočim a nějak nevim co mam říct "promiň" vykoktnu a snažim se tvářit co nejvíc lítostivě, ikdyž bych se nejraději žačla tlemit na celý kolo "to už je podruhý" řakne nasraně a vodejde. "Kurva" řeknu potichu pro sebe páč nevim jak se mam teď zachovat "ty vole ty si fakt nosič smůli" tlemí se Toom mímu nešťastnýmu pohledu "haha, radši dem" rozkážu a vydám se pomalu napřed.
"Takže tys ho zmrzačila" nechce mi věřit Doni když se mu snažim vysvětlit co sem udělal "ne ty debile já ho nezmrzačila jjá se jenom rozmáchla" nadávám protože ten idiot se tlemí jako sem měla já předtim chuť, ale teď mě to nějak přešlo "hele a nejni to už podruhý?" tlemí se já po něm hodim učebnici zbalim si věci a vydám se dneska sama do jídelny. "Ahoj" vybafne na mě z jednoho rohu Chris a za nim se přivalí i zbytek party "ahoj, dneska nedělám bombu" řeknu zuděně a du pslušně do řady. "Co se s tebou děje?" nechápe nikdo mí chování "ale nic blbej den" řeknu smutně a kouknu se na Toma kterej zjevně pochopil o čem mluvim "aha tak dem" rozhodnout a všichni mě ve frontě předběhnou "vy ste telata, jako a to mam bejt poslední nebo co?" nadávám a snažim se dostat na svoje předešlí místečko "na to teda zapoměň, včera si byla první tak teď poslední" řekne se solidnim výtlemem Chris "a co jako že sem byla včera první taky to byl můj nápad a teď nechci bejt poslední" dupnu si abych tomu přidala na síle ale s nima to ani nehne a vklídku dělaj že neexistuju "kreténi" pronesu a prostě přez ně přelezu, zas tak těžká nejsem a doopravdy to zabralo "tak tohle teda" hodí si mě Tom přes rameno a nese mě někam....nevim "pusť mě nebo seš synem smrti" vyhrožuju ale pozdě on mě klidně vysipe v šatně a nechá mě tam "ty zmetku" lomcuju s dveřma abych se dostala dovnitř "smůla držim je" tlemí se mi za dveřma "tak jo já du" řeknu seberu tažku a razim domu, dneska mam stejně den blbec.
"Čau mamko" zařvu na barák a odklidim se k sobě do pokoje. "Ségro scháněl tě tu Jöry" vletí mi do pokoje ségra a celá šťastná že mi může něco zdělit se mi rozvalí na posteli "fakt?" řeknu jenom znuděně a naznačim jí ať vypadne z mojí postele "jo máš mu zavolat" řekne zkráceně a vodkríčí si to k sobě "aspoň něco" řeknu si pro sebe a vytáčim Jöryho číslo
Já : ahojky, prej si se mnou chtěl mluvit
Jüry : ahoj to sem rád že voláš můžeš se sejít?
Já : jo klidně za půl hoďky v parku
zavěsim mobila a vypravim se do parku. "Ahoj" de mi naproti Jür protože tam přišel dřív než já "ahoj, hele di rovnou k věci, nemam moc náladu se tu s tebou vybavovat" řeknu zkráceně protože to poslední co teď potřebuju sou milostný vyznání od mího bejvalího "já totiž se budu stěhovat tak sem se s tebou chtěl rozloučit" sklopí hlavu k zemi "aha a kam?" zesmutnim taky trochu protože ikdyž sme se už rozešli kamarádi sme zůstali "do Berlína" řekne a já ho obejmu "někdy mi napiš" řeknu a snažim se zakrýt to že mi bude chybět "neboj napíšu" usměje se a já odejdu. Nemam moc náladu hcodit domu tam je máma a Saša radši se du podívat za Tomem, ten mě napad jako první. "Ahoj du za Tomem" protáhnu se kolem Billa a rozhlížim se po baráku kde by asi moch mít pokoj "pojď za mnou" řekne a vyběhne schody "tady" ukáže na nějaký dveře a pokračuje do vedlejšího pokoje "nazdár" vejdu do pokoje "ahoj" vyskočí z postele jako by se mě lek "co je?" zeptám se klidně a sednu si na křeslo "ale nic co tu děláš?" kouká na mě tak nějak divně "nudila sem se a pustil mě tvůj brácha" odpovim a čapnu kytaru která se mu válí na posteli "aha tak to jo" usměje se a asi čeká co s tou kytarou hodlám udělat, já na ní začnu hrát svojí nejoblíbenější písničku a Tom jenom s votevřenou hubou čumí "já nevěděl že umíš hrát?" řekne když dohraju "to skoro nikdo" usměju se a začnu docela dost nahlas hrát American Idiot od Green Day a najednou do pokoe vletí Bill "brácha od kdy hraješ Green Day?" vřítí se do dvěří s těmahle slovama pak si ale všimne že kytaru držim já a nějak sklapne "to hrála Cis" řekne řekne Tom a zašklebí se jako vítěz "Cis???" kouká na mě nějak hodně podezřele "jo a co vadí nebo co?" řeknu a kytaru podám zpátky Tomovi "ne nevadí" řekne a zabouchne za sebou dveře "on je nějakej divnej ne?" řeknu s divnym pohledem připíchlim na dveře "ne akorát ho vždycky dokážeš vyvéct z míry" zasměje se Tom a uklidí kytaru "jo zejtra je ve škole party pudeš?" zeptám se ikdyž odpověď už vym dopředu "jo jasně" přikývne.
Asi hodinu sme si povídali, mam teď pocit že o něm vym uplně všechno ale pak s estalo to s čim sem vůbe nepočítala, a ani ve snu bych tomu nedokázala uvěřit ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama