***BILL****
Měl sem vypadnout hned jak se tam objevila, zrovna mi Tom řikal co včera u ní dělal, a nějak mi to nemyslelo, prostě sem tam zatuh, udělal sem si aspoň pěknej trapas. Jéžiši já sem kteréén.... to jenom já musim bejt největší smolař pod sluncem. Doploužim se do pokoje a skočim na postel, v poslední době nemam vůbec náladu cokoli dělat, nic mě nebaví, a nějak mi to ani nemyslí, pořád bych jenom ležel a nudil se. Přes otevřený okno sem zaslech jak se nesou hlasy, to znamená že sou ještě pořád na balkoně a že by sem moh slyšet co si povídaj. Jak nejvíc potichu sem dokázal sem otevřel okno a ani sem se nemusel nikam naklánět, slyšel sem je docela zřetelně.
Tom: ale já to stejně furt nechápu, ty se jemu líbíš, on tobě taky, tak proč seš pořád taková
odtažitá vůči němu?
Heath: protože se sama v sobě už nevyznávám, nevm co vlastně chci, Bill je moc hodnej, milej a
hezkej, ale takovejch kluků na světe je, a já už se nechci trápit, tyhle dny byli pro mě
nejhorší.
Tom: ale proč se zabejváš okolim? Vždyť on je teď tady, a chce tě víc než kohokoliv na týhle
planetě.
Heath: jenže já už nehci udělat tu blbost že budu chodit s klukem kterýho nemiluju, a naivně si
pořád budu myslet že láska je vedlejší, takle sem se už hodněkrát nabodla a nnechci
znovu.
Tom: tak si s nim aspoň promluv, vždyť on je celej nešťastnej ze všeho, vždycky u svejch
nešťastnejch vztahů měl východisko hudbou, ale ani ta ho v poslední době nebaví, chápeš
že jak je hrozný koukat se na svoje vlastní dvojče, který je totálně na dně a ty výš že mu
nějak můžeš pomoct?
Heath: Tome, veř mi v životě sem nikdy nechtěla někomu takle ublížit, jenže co mam dělat, když
ho vidim sotva se na mě podívá, je taky vůči mě odtažitej, možná by to tak být nemohlo,
ale teď už to neni jenom na mě.
Tom: podle mě, on už ani neví jestli se má snažit, vždycky byl takovej že se nevnucoval, jenže
teď to vzdal moc brzo.
Heath: tak mi ale poraď co mam dělat? Já už fakt, nevim, sem totálně bezradná, chtěla bych si to
ma vysvětlit, tak moc bych chtěla Billa milovat, jenže to nejde mávnutim proudku.
Tom: řikám, musíš si s nim promluvit. On sám za tebou nikdy nepříde, na to je moc tvrdohlavej
Heath: ale vždyť sem ti to už řikala, on mě ignoruje, když tady stál ani jednou se na mě za celou
dobu nepodíval, sem pro něj už toální vzduch, nemá cenu se snažit, když on to nehce. A
asi pudu, ještě sem se chtěla jít projít, tak zatim pa"
Tom: jo, tak mi večer napiš
slyšim jak bouchli dveře u Toma, tak jakoby náhodou vyjdu taky jenže se mi povede Heath hezky sejmout. "Ježiš, promiň" kleknu si k ní hnedka na zem "a kam koukáš prosimtě" řekne hrozně chladně až se divim, co se stalo, podle toho rozhovoru co sem slyšel to nejni zas tak ztracený, jenže teď už nic nechápu "promiň, neudělal sem to naschvál" podám jí kapesník, na ten nos, nenávidim krev a jí začíná téct "jasně, tak potom máš skvělou trefu" zvedne se, trochu zakolísá a pak rychle de pryč. Asi sem si to už nadobro podělal. Pořád klečim a přemýšlim na tim, co se všechno stalo, jenže too by nesměl vijít Tom ze dveří "co tu děláš?" divně na mě kouká, jak dybych byl nějakej pošahanec "ale nic" zvednu se "nechceš ani vědět co sme si povídali?" zkouší mě hned, tim mi dokazuje že fakt nevěděli že je poslouchám "ani ne, je to vaše věc" řeknu a vypadnu z baráku, nemam chť na ty keci, pořád by mě jenom buzeroval, to mu de nejlíp.
Dojdu až na svoje oblíbený místo u řeky a zakoukám se na hladinu. Vždycky mě to uklidňovalo, jenže teď nemam vůbec na nic náladu, nejradši bych se rozeřval ze všech plic a řval bych dokavaď to ze mě všechno neodejde., Tak strašně rád bych zapoěl, na všechno, ale stejně mě ty její slova dostala ,,tak hrozně bych chtěla Billa milovat, jenže to nejde mávnutím proudku,, zjevně pro ní city sou dost důležitý ale taky co sem pobral už několikrát chodila s klukama jako je Tom, teda s nim taky, tak co blbnu. Sem asi největší kretén na světě, kvůli holce celí dny blnu, nic mě nebaví a rozvráti¨l sem je, nevim přesně co se mezi nima stalo, ale co mi řek předtim Tom tak už spolu nechoděj, klidně s vsadim kvůli komu. Zničil sem ty dva, prostě sem je od sebe odturh, jenom proto že sem bláznivej magor, copak sem si moh mysle thned od začátku ž by mi někdy mohlo nehce vyjít. To bych nebyl já....
****heather****
Co si o sobě myslí, věděl na 100% že tam du a vrazim mi do xichtu dveře, kurva ještě teď mě bolí nos jak něco, pořád mi z něj teče krev a nevim co si mam myslet, ikdyž on byl hodně milej, neměla sem bejt hned tak nepříjemná, určitě ho to zklamalo. Dojdu k sobě do pokoje a svalim se na postel, pořád si držim JEHO kapesník na už teď nateklim nose a snažim se nebulet, nikdy sem kvůli bolesti nebulela, jenže teď to fakt bolí a mam pocit že bych si ho radši uřízla než abych ještě minutu tu bolest snášela. Otočim se na bok a koukám z okna na nebe, pomalu přechází do ruda, kdybych si nebyla jistá že se mi udělá blbě když vstanu, šla bych se podívat, na tu krásu, vždycky mi to přišlo neuvěřitelně romantický, ale začíná se mi motat hlava a je mi na zvracení. Pomalu usínám, ale slyšim jak bouchli veře, otočim se a udělá se mi snad ještě hůř, jako by mi někdo zabodnul kudlu do hlavy. "Co jes tebou?" kousavě se na mě tlemí ségra "di pryč" řeknu jí z posledních sil a nějak přestanu všechno vnímat, zavřou se mi sami oči, jediný co pořád cítim je bolec, celého mého obličeje, je to strašný. Nedokážu už nic jenom slyšim hlasy, jakoby z dálky, hodně velký dálky. Nerozumim jim, necejtim nic co se semnou děje. Už nic necejtim.....