close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naposled: MILUJU TĚ 14.díl

6. ledna 2009 v 19:24 | Verýs |  Naposled : MILUJU TĚ
****BILL****


Večer přídu totálně utahanej domu, nemam ponětí jak dlouho sem byl pryč, a je mi to docela jedno. Svalim se na postel a čumim do stropu, mam pocit že se mi nic neujasnilo, pořád je to tak zmatený. Měl bych se jí jít omluvit, ale na co by to bylo, už mě nebude chtít ani vidět, myslí si že sem to udělal naaschvál, a vlastně kdybych nebyl debil ani by se to stát nemuselo. Radši řeknu Tomovi aby za ní zašel přede mnou. Nejlepší bude když už se konečně vyspim, chvíli sem ještě koukal do stropu, ale pak sem nějak vytuhnul.





"Dělej, vzbuď" skočí mi na postel Tom a dělá jak kdyby hořelo "co chceš? Kolik je hodin?" otočim se od něho "skoro poledne a dělej vstávej musíme do nemocnice" třese semnou pořád, nějak ho nevnímám, chce se mi strašně spát "proč do nemocnice?" nějak si ani uvědomuju co se děje, ale ta nemocnice mi vrtá hlavou, nikoho tam neznáme tak co by sme tam jezdili "odvezli Heath, včera večer, dneska sem tam byl a řek mi to její táta" na to vyskočim z postele, jestli se něco Heath stalo, byl by to zlej sen "a kde je? Co jí je? A proč..." začnu ho zahrnovat otázkama a přitom se rychle oblíkám, do všeho co mi zrovna příde pod ruku "brzdi, já nic nevim, asi skolabovala, zatim nikdo nic neví, on tam prej jede, hned teď jenom jí byl vzít věci, z toho sem usoudil že tam bude delší dobu, ale odvezli jí včera v noci, a pak už nic nevim" vychrlí na mě všechno, popadnu klíče a pádíme dolu do auta. "Hee a nechceš rovnou odjet beze mě?" nasraně mě dohání, když už skoro si sedám do auta "tak pohni" řeknu takovim tim hlasem, aby se neurazil, ale spíš ho to nakrklo a byl ještě rychlejší než já. A taky že je, hned mě předběh a už se jelo, v autě sem se snažil přechno přebrat, co by se jí stalo, jestli je to kvůli mě, tak se asi zabiju. "Proč furt mlčíš?" drkne do mě Tom, ikdyž moc dobře ví o co go, nepřítomě k němu zvednu hlavu ale po chvíli si jí zas dám do dlaní a nic nevnímám, doufám že už se na nic ptát nebude, nejak je mi ještě hůř, jako by se mi hroutil celej svět, a já s tim nemůžu vůbec nic dělat. "Hey, sme tu" slyšim jak brácha vystupuje, tak hned vylezu taky a běžíme rovnou dovnitř, na recepci se hned zeptáme kde leží "mno... počkejte.... asi pokoj A96" kouká divně ta recepční, ale to už je fuk, rozběhnem se po chodbě a hledáme číslo A96. "Támhle" ukáže Tom na jednu boční chodbičku. Sou tam asi 3 pokoje a ještě nějaký různý dveře a lavičky a takoví, Tom se tam začne bavit s nějakou holkou, já se rozhlídnu koulem, nemam odjakživa rád nemocnice, pak du k nim, je vidět že už se ani někdy viděli, bezeslova si vedle něj stoupnu a rozhlížim se kolem. "Hey, hee, tohle je Heath ségra" podívám se na tu holku, nebude o moc starší než my, tipuju tak na 20, tak nějak "ahoj" řeknu jí, na to že je to její ségra se docela usmívá, asi to nebude vélká sesrerská láska "jo taky mě těší" hodí na mě takovího docela divnýho xichta, asi se vo něco snaží, takle pěkná holka, teď už fakt blbnu, normálně bych s jí ten úsměv vrátil a teď si řikám co po mě chce..?? "Už víte co je s Heath?" změnim radši téma, abych si ještě udělal vostudu "no řikali že to byl jenom otřes mozku, jenže pak se jí v noci udělalo lbě a teď už někde půl hodiny s ní študujou, výš takoví ty barevný obrázky a tak" ona si z toho fakt asi nic nedělá, řiká to jakoby eselim hlasem "aha" řeknu hořce a sednu si na druhou stranu lavičky. Nevim co sí o tý holce mam myslet, že moc hezký, ale v hlavě bude mít asi vymeteno.

****HEATHER****
Už mě to fakt neba, pořád jenom ležim na posteli, a ty lidi mi pořád motaj nějaký dráty kolem hlavy, pořád se snažim jim něco říct, ale nejde to, jako bych nemohla ani otevřít pusu, jenom koulim očima a oni si myslej nějaký kraviny, teda co sem pochopila mě připojily na nějakej přístroj kde zjišťujou jestli nejsem vadná, to by mě zajímalo kde by se to ve měš vzalo, přece sem jenom něco měla s nosem. Ale toho si oni ani nevšimli, naštěstí mě už tolik nebolí, teda hlava furt jo, ale neni to tak strašný. Najednou oba odejdou, nevim co si o tom mam myslet, i ty dráty mi z hlavy sundali, pořád ale něco cejtim na rukách ale ani podívat se nemůžu, zmohnu se jenom na to abych trochu točila hlavou, ale i to je docela vysilující. Když slyšim bouchnutí dveří. Myslim si že do pokoje přišl zas ty dva - Pat a Mat akci, ale k moí posteli příde BILL. Docela se divim, teda hodně se divim, chytne mě za ruku a smutně se na mě kouká, tak strašně bych mu chtěla říct co k němu cejtim, ale zrovna když si sem natolik jistá to nejde.

****BILL****
Cejtim se strašně když jí tu tak vidim, je mi jí tak líto, ikdyž se docela i divim že ta její ségra mě pustila prvního, abych k ní šel. Chytnu jí za ruku, ale ona nic, nic nevnímá "Heath, jenom, sem ti chtěl říct, že je mi to líto, a ikdyž si to asi nebudeš pamatovat a nemůžeš mi odpověd chtěl sem abys to věděla" pohladim jí po vlasech. Nějak neprojevuje život, sie na mě kouká ale pořád jenom koulí očima po místnosti a jakoby vůbe nevěděla kdo sem.

****HEATHER***
Jak mu mam ještě jinak naznačit že sem mu rozuměla. Nevim co si myslí, ale ten jeho pohled mě už přivádí do šílenství. Ze všech sil se mu pokusim zmáčknout ruku, ale nakonec to stejně dopadne tak, že to bylo tak málo že by si toho sotva moh všimnout. Stejně ale trochu zpozorní "Heath, rozumíš mi?" je na něj vidět, že zjevně pochybuje sám o sobě, ale já začnu mrkat o sto šest, to mu už musí docvaknout, samo, že tu mrkám jak totální magor, protože jinak to nejde "takže mi rozumíš, co ti taky řikám a všechno?" zjevně si pořád ještě nevěří, někdy to s nim je fakt těžký, tak zas zamrkám, ale už ne tak moc "tak vždycky když budeš chtít říct jo mrkni jednou, a když ne tak mrkni dvakrát" tohle mi připomíná až moc filmi, tak mrknu dvakrát abych ho podráždila. On se ropzesměje a řekne si ještě něco pro sebe.... asi v tom smyslu, jako ,,no jistě,, ale to sem nerozuměla uplně....

Ještě nějakou chvíli u mě je, různě mu dělám naschváli s tim mrkánim, je to jako kdyby se nikdy předtim nic nestalo. Je takovej vesel, mam radost když se směje a je ,,štastnej,, potom odejde, příde ještě na chviličku Tom, je s nim taky legrace pořád mě jenom rozesmívá, ale mě pořádně smát se nejde, jenom mam krásnej pocit, v sobě...... potom všichni odejdou, a já sem zas sama, napadámě že bych chěla jít se projít, ale sotva se pohnu, tak ležim pořád a nudim se ani spát se mi nechce :(.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama