****BILL****
Už bych za ní zas tak hrozně chtěl, je to už skoro tejden co k ní podle doktorů nikdo nesmí, aby mohla rehabilitovat. Pořád ještě nikdo neví co s ní pořádně je, a i kdyby to věděli nikdo by nám to neřek pže nejsme rodina. A její rodina nám to taky neřekne, páč ta její ségra je nějaká pošahaná a od tý doby co sme tam byli poprví am už nebyla, a její táta je prej pořád pryč takže možná ani neví že je v nemocnici. S Tomem taky v poslední době nejni moc témat k hovoru, takže se vzájemně ignorujem a radši si se nevšímáme, ne teda v tom smyslu že sme na sebe naštvaný, spíš nechceme jeden druhýho buzerovat řečma o Heath, oba na ní stejně pořád myslíme a ještě o ní mluvit by bylo až moc.
****HEATHER***
Už je to tejden..!! Tejden tady nikdo nebyl, ségru ani tátu sem tu sice nečekala ani, ale ani Tom se u mě nestavil, nikdo ! Asi tu byli hned první den, aby se sem pak nemuseli otravovat, a měli mě z krku, a to se OBA zdáli uplně v pohodě, v poslední době mam takoví ty myšlenky co když se ze mě stane mrzák to by pak už nikdo se mnou nebavil, ten ani jeden nebavil a u toho jednoho sem si to stejně posrala jak dávno. Ale přes ten tejden sem udělala velký pokroky, všechno už je v pohodě, chodit, můžu, hejbat s hlavou můžu, akorát mi pořád nejde mluvit, to je jako kdybych přišla o hlasivky a už v životě nemohla vidat ani hlásku. Skamarádila sem s etu už i s jednou holkou přivezli jí pár dní po mě, má něco, snad s dásněma, ale narozdíl odemě jí huba jede jak něco :(
Lehnu si na postel a čumim před sebe na dveře, nikdy bych nevěřila jak se člověk dokáže nudit. Lucia, je teď někde pryč, nevim jak dlouho a docela mi to je i jedno, hrozně se nudim, kdyby za mnou někdo tak přišel, ale to bych taky někoho kromě těch dvou musela znát. Se zavřenejma očima poslouchám co se kolem mě děje. Když uslyšim bouchnutí dveře a kroky, nijak mě to nevzbuzuje, vym jistě že to je Lucia. "Seš, vzhůru, je to na tobě poznat" slyšim jak dopadla na svojí postel ale má příjemně vytlemenej hlas "vezmu si papír a tužku a rychle napíšu JAK TO? a ukážu jí to, jenom pokrčí rameny "když spíš, jakoby sis pořád něco řikala?" vykulim na ní překvapeně oči, když mi normánlě nejde nic říct, tak jak si můžu mluvit ze spaní? Tohle fakt asi nikdy nepochopit "hee nech to bejt, dem ven" popadne mě za ruku a valíme si to ven, "počkat" zastaví nás sestra "máš už dovolený návštěvi jo?" mrkne na mě, překvapeně se na ní podívám, jestli sem je měla zakázaný, tak tim by se to vyřešilo "no, během rehabilitace k tobě nesměli návštěvi, jestli ti to nikdo neřek, tak ti to řikám teď" usměje se a my pádíme na nemocniční dvůr, jestli mi zas dovolily návštěvi, je možný že se u mě staví někdy Tom, teda doufám stejská se mi po něm, teda i po Billovi, ale nevim co si o tom mam teď myslet, třeba ho už nezajímám? A zrovna teď když si sem téměř jistá že je to ten nejlepší kluk pod sluncem, ale ani říct mu to nemůžu. "Hee támhle je volný místo" ukáže Luci na lavičku pod stromem, je krásně, sluníčko, tak se jenom vidám za ní, stejně bych nemohla protestovat, tak na co mi to je? :)
Sednem si pod strom a Luci mi tak různě něco povídá, jenom poslouchám, občas jí něco naznačim, už sme se docela sehráli takže když jí něco ukazuju na ruce hned ví co tim myslim.
****PŘÍSTÍ DEN****
"Vstávej..." budí mě hnedka poránu Lucy, znuděně zvednu k ní hlavu, abych věděla jestli to je něco důležitýho, nebo jenom nějaká píčovina. "Koukej.." sedne si vedle mě na postel a ukazuje mi nějakej časák. Na titulce sou kluci, teda poznám Toma a Billa, a ty dva jak mi o nich jednou Tom povídal, ta jejich kapela. Jenom pokrčim rameny a nepřestávám se na ní divně koukat "to su přece Tokio Hotel" plácne se do čela, jak kdyb to byla nějaká samozřejmost, znuděně se otočim od ní a hodlám ještě nějakou chvíli spát. Stejně mi to ale ,,boží vůle,, nedovolí páč zachvíli příde doktor na vyzitu a prohlíží si mí hlasivky. Pak mě někam vezmou, asi na rengen je to docela normální už sem si na to i zvykla, teda nevadí mi to, zvykla je přehnaný slovo. Pořád na mě něco mluví a já mu stejně nerozumim takže jenom stojim a necáhm ho přejíždět tim haďákem (:D) po mim krku. "Jo a Heather, docela se ti to zlepšilo ,možná že je šance že bys někdy mluvila, ale musíš trénovat" tyhle slova mi teda udělaj černo před očima a pak si už nic nepamatuju jenom jak ležim na posteli a Lucy na mě kouká jak na magora "o s eti stalo?" přisedne si ke mě když zjistí že už nespim, pokrčim rameny "doktůrem mi to taky nechtěl říct, přivezli tě z regenáče upě bílou, sem si řikala jestli seš uplně v pohodě" moc jí to nemyslí, když člověk omdlí tak asi nejni zcela v pohodě. "Nechceš jít na čerstvej vzduch, sestra řikala že bys měla mít přísun čerstvého ozoznu" odcitovala, hlas tý strašný ježibabi, já si řekla proč ne, stejně už nikdy nebudu mluvit tak co je to jedno. Zvedla sem se a vyšli sme ven, jako včera na tu lavičku pod stromem, nikdo tam nebyl a pomalu se mi to místečko ačínalo líbit, i navzdory tou že to tady neávidim. Zas mi něco povídala, skoro vůbec sem jí neposlouchala, pořád jenom musim přemejšlet nad tim jestli si ze mě doktor dělal jenom srandu, nebo je tahle noční můra pravda. "Hele" ukáže najednou Lucy směrem k cestičce, nejdřív se ohlídnu na ní a když uvidim její ztuhlej xicht ohlídnu se na její ruku, na konci cestičky uvidim....