....Billa, nejdřív nevim co si o tom mam myslet, ale pak se k němu rozběhnu, a on si mě po chvíli taky všimne, padnu mu do náruče a objímám o jak kdybych ho už nikdy nechtěla pustit a měl by bějt do konce života u mě. "Já.. totiž...Tom...nemoch...omlouvá se ti... příde jindy" vykoktá ze sebe a krásně se na mě usměje "dám si prst na pusu, a přiblížim e k němu, na vůbec nic nečeká a hnedka se ke mě připojí a začne mě líbat, na tuhle chvíli sem čekala tak strašně dlouho, akorát sem byla blbá a nechtěla naletět. Užívám si tu chvíli s nim, je to poprví co se s nim můžu ,,dovoleně,, líbat, a taky sem nehorázně šťastná za tuhle chvíli. "Já.. mno..." začně se krásně červenat a upřeně se mi kouká do očí, tak strašně ráda bychcchtěla říct co mam na srdci, ale nejde to... prostě to nejde! "Miluju tě" krásňoučky se na mě usměje, myslim žev tu chvíli sem taky jak chili paprička, ale on pořád čeká co mu na to řeknu. Naklonim se k jeho oušku a co největší vypětí sil mu zašeptám "já...tebe...taky" bylo to ale hrozně potichý, a mam strašně chraplavej hlas, jako by nebyl ani můj, ale sem ráda za to co sem udělal, je to pravda, a musela sem mu to ŘÍCT.
****DOMA, PO PÁR LETECH*****
Už je to pár měsíců co mě pustili domu, je to takovej ten štastnej happy end, ikdyž něco v té mé pohádce pořád chybí. Nikdy už neřeknu Billovi, jak ho miluju, jak strašne ho k životu potřebuju, a Tomovi zas že je to ten nejdůležitější kamarád, kterýho sem mohla potkat. Je to pravda ikdyž se mi tehdy povedlo ze sebe něco vyšeptat. Teď už nemůžu vůbec mluvit, sice pořád chodim na hlasoví rehabilitačky, nevěřim že by se mi to někdy ještě povedlo. Ale to co mě nejvíce ze života těší je prostě Bill, je to opravdu jak z nějakýho blbího románu, ale miluju ho a nikdyv životě už nebudu nikdy tolik milovt.
*K*O*N*E*C*