***TOM***
"Ty vole Bille poď sem dělej" stojim u něj u vokna a čumim na ňáký lidi "co je?" znuděně se dostaví, chudák asi sem ho vzbudil, ale to má smůlu když zrovna von musí mít vokno na ulici "čum to sou ty noví sousedi" různě se naklánim abych viděl trochu víc, jestli to je holka, kluk nebo manželka, milenka. Kurva já sem už tak zvědavej jestli to je holka, teda PĚKNÁ holka "já nechápu vo co ti de, tak novej soused jede do práce no aco?" rozespale na mě čumí "vole ale čum na tamleto, ještě tam někdo stojí" ukazuju na malou šmouhu vedle toho chlapa "tak má asi manželku ne?" leze zas do postele a je na něm vidět že má všeho až po uši, a možná i jinam. Ještě chvíli koukám na ty lidi tam a když odjede to auto zjistim že to je holka, ale ne normální nejni to barbínka je to ... bože je to HOPERKA, moje sny jsou splněny, mam hezkou sousedku která je hoperka. Když chci zjistit na co tak dlouho kouká všimne si mě ve vokně a možná se mi to jenom zdá, ale než vodejde do domu usměje se. Ještě dlouho koukám na ty dveře kde zmizela apotom si prostě usmislim že jí musim dostat.
***HEATHER****
Hned sem proběhla celej barák viválela se ve všech postelích a nakonec zas vlezla k sobě do pokoje a začla si vibírat co si bezmu na sebe. "Chjo, zklamaně koukám na poloprázdnej šatník, proč mi sakra musej ty věci přivést až odpoledné? Já to nechápu co si teď mam asi vzít na sebe.
Nakonec vyberu svůj oblíbenej drez na basket ještě z týmu z Paříže a svoje oblíbený džíny. Hodim to na sebe a pomalu se du vypravit do kuchyně najít si něco z tý trochy co tam máme zatim.Jak už sem si pomalu zvykla sjedu schody a pohledem na hodiny se mírně zděsim, už je skoro 12, nějak ani nevim jak, možná to nebyl ani můj nápad ale rozhodla sem se jít podívat po okolí a najít nějakej supermarket. Vyndám si z auta svoje BMX a pomalu projíždim vesnicí. Takle si to frčim už skoro hodinu a až na druhym konci týhle malinký , a přesto dlooouhý vesničky najdu nějakej krámek, co by moh připomínat sámošku. Zaparkuju svoje kolo vedle dveří a du dovnitř, sice si furt nejsem jistá jestli se domluvit začnu nandavat nějaký věci do košíku a pak du rovnou ke kase."Dobrý dem..." lámavě zdravim prodavačku ta se na mě jenom usměje a načekuje mi to, já jí podám nějaký peníze a pádim zas domu. "DOPRDELE..." začnu ve sví mateřtině nadávat když PŘED BARÁKEM , vjedu do psího hovna, nějak sem čuměla jinam a najednou byl tam "to se mi snad jenom zdá, já se na to už fakt vyseru" melu si svojí při čištění kola. Ani si při tom všem nadávání nevšimnu že na mě někdo zezadu mluvil, a asi hodně dlouho protože si ten dotičnej sloup přede mě "ahoj" usměje se na mě, je docela pěknej ale určitě ne můj styl "aha promiň... jestlis na mě mluvil" usměju se na něj taky a stoupnu si "ty seš ta nová sousedka co?" ohlídne se na náš barák "jo sem Heath a ty?" podám mu ruku na přivítání "já sem Bill, bydlim naproti" ukáže na tu vilku kde sem ráno někoho zahlídla, bo aspoň si to myslim "fakt?" vohlídnu se naprosto ,,překvapeně,, něco mi řiká že sem ho už někdy viděla, ale vůbec si nemůžu vzpomenout odkud, sem přece jenom v Německu druhej den, nikdy předtim sem tu nebyla. Něco na mě začne zas mluvit jenže já nestíhám překládat jak on mluví "promiň, ale já ti nerozuměla!" trochu stydlivi se na něj usměju, je mi tu v tuhle chvíli strašně trapný "jenom sem řikal že vám přivezli nějaký krabice a dali je k nám" řekne mi to pomalu, čemu teda už rozumim mnohem líp "aha tak já si je vemu" překvapeněě se zas -automaticky ohlídnu na jeho barák "jo tak poď" hned by mě táhnul i s kolem, je nějakej nedočkavej se mi zdá, ale podle věku bude stejně starej možná o rok starší. "Tak to počkej dám si jenom domu kolo" zastavim ho a du hodit za plot svoje milovaný kolo. "Dobrý, můžem jít" usměju se na něj a doufám že sem nic z týhle konverzace neskonila, sem si skoro jistá že tenhle kluk by mi to neřek, vyražuje z něj pohodová atmosféra asi to musel dooost často ignorovat. "Tak račte dáál" votevře dveře, jenom trochu přemejšlim proč měli tak vysokej plot, všichni v tohle městě ho měli malej nebo vůbec a voni maj jak kdyby byli agenti 007 "tohle všechno" trochu se zděsim skoro 20 krabic co jim ležej- zřejmě na chodbě "cože?" trochu divně se na mě podívá, nejdřív přemejšlim co na tom bylo tak nepochopitelnýho a pak mi dojde že sem mluvila fráninou. "Sakra, promiň, jenom sem řikala že je toho moc" napravim svojí chybu už v němčině, zatim sem si všimla že postupem vět s estávám trochu sebejistější, ikdyž vym že musim dělat chyby jak něco, snažim se to aspoň změnit. "Aha tak to jo, no jestli chceš tak ti s tim můžu pomoct" usměje se tak mu to vrátim a popadnu první bednu na znamení že beru "tak dajn" popadne další a už si to štrádujem k nám do chodby, tam to necháme na zemi a deme pro další. A takle to de dokavaď všechny ty krabice nejsou u nás v baráku.
"Tak fak dík" narovnávám si záda u nás na chodbě "neni za co" mávne nad tim rukou a pořád se snaží nenávadně pokukovat domě "nechceš něco k pití nebo tak?" táta stejně ještě nejni doma tak aspoň nebudu sama, v celim baráku. "Jo rád" podívá se zpátky na mě, čoš mě teda mírně vykolejí až teď sem si všimla že je asi o půl hlavy větší tako zvláštní stát vedle kluka co vám kouká místo z očí do očí z očí do čela."Aha tak poď" vedu ho do kuchyně a jídelny naštěstí sem to stihla nakoupit takže z baťohu vylovim nějaký pití a dávám ho do ledničky. "Mám už jenom Top Topic, Colu a Semtexa" zvědavě koukám do ledničky "ty nepiješ Red Bulla?" stejně zvědavě se ke mě postaví "no slyšela sem o tom" zaslunim se na něj "tak mi dej kolu" vytáhnu z lednice teda kolu a ještě tak vědět kde můžou bejt skleničky. Proskoumávám celou kuchyni až nakonec v POSLEDNÍ poličce je najdu "hey mam je" zaraduju se a hned dvě vytáhnu "tak asi pudem do bejváku" podám mu skleničku a du si sednout na gauč, on si sedne do křesla a pořád zkoumavě kouká kolem sebe "co tě tak zaujalo" usměju se a on se pohledem vrátí ke mě "jen tak, sem ani nevěděl že ten barák je tak velkej" vrátí mi úsměv "hele ale aby sme to nezakecali co znamená že si jenom slyšela o Red Bullu?" další trapas, já mam akt asi nějakej dar přivolávat tyhle trapný chvíle, ale směje se pořád na mě takže to zas tak blbí nejni, jestli si teda ovšem zrovna nemyslí co sem to za dilinu "mno vono to u nás bylo zakázaný a když ho dovolili mladistvejm tak byl moc drahej že mě přešla chuť si ho kupovat, tim sem si uhnala docela dobrou závislost na SEMTEXU ten byla skoro zadarmo a pili to všichni" vysvětlu prostě nevisvětitelné tyhle věci nedokáže pochopit člověk kterej v životě třeba ani nebyl v černošskejch čtvtích paříže....