Březen 2009

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 11.díl

30. března 2009 v 20:51 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
Nakonec mi tu sádru dali.. a jelikoš je čtrtek.. řekli mi že do školy smim až v pondělí.. asi aby mi ta sádra pořádně uschla bo co??
Ale doma se hrozně nudim.. všichni sou teď ve škole a na esemesky tipu ,,kde seš,,co se děje,, a tak neodepisuju..
Jedinej od koho bych si esemesku přála mi nepsal.. a tak sem celej den vysela na mobilu a čekala na zprávu o který sem věděla že stejně nepříde.. x(
Chjoo.. blbí Kaulizi, proč musej mít vždycky svoje tajemstvíčko..? :-/

"Smi, chceš něco přinést?" nakoukla mi do pokoje máma, další věc co mě u ní překvapila.. od rána do večera kolem mě baletí, jak kdyby si až teď začla uvědomovat jako moc zanedbala povinnou rodičovskou péči...
Smutně sem se na ní podívala, psíma očkama.. bylo mi smutno.. x( PO BILLOVI!
"Ještě nevolal?" hned pochopila proč nemam náladu
"Myslim že ani nezavolá.. je na mě naštvanej kui něčemu co sem neudělala.. nebo já už nevim jak si to vysvětlit.. vždycky to byl on první kdo se o mě zajímal.. a teď mi nedokáže napsat ani blbou esemesku..!" skoulila sem oči na nohy.. kdyby to nějak šlo, už dávno bych si jí nějak vyrvala.. jenže to bolelo už tak.. a ještě si předělávat další bolest- pro změnu fyzickou..
"No.. výš že sem ho nikdy moc nemusela.. ale jestli to je pro tebe tak důležitý napiš mu sama ne? Čeho by ses měla bát.. je to tvůj nejlepší kamarád.." schválně nechala vyplynout tu ětu ve vzduchu.. nikdy si nebyla jistá slovem kamarád už proto že my sme se k sobě chovali spíš jako brácha se ségrou.. a druhej důvod byl samo jeho vzlet- ten kterej sem na něm tak milovala- dokazoval jeho jedinečnost.. ale to máma nějako nepochopila. Prostě ho nemá ráda..
"fajn.." otočila sem e k nočnímu stolku a vytáhla z vršku hromady mobila..
"Nebudu rušit.." řekla máma, zjevně sklamaná že jí (poprví v životě) poslechnu..
"díky mami" usmála sem se na ní když už zas stála ve dveřích.. roztomilí gesto řikala sem si! ;)

Ahojky Bille, promin jestli te rusim, fak me mrzi jestli se na me zlobis.. a omlouvam se ti za vsechno co sem ti kdy udelala. Ale nevim co se deje, nenapsals mi ani blbou esemesku.. ikdyz predpokladam ze ti to uz tvuj poveden bratricek cely rekl.. stejne promin (i kdyz nevim za co). Jestli budes mit naladu, sem doma- prekvapive- tak PROSIM se stav ju? Mam te moc rada.. :)

Poslala sem mu svůj sloh v esemesce. Doufám že mě pochopí. Nic na světě bych si nepřála víc aby sme si mohli promluvit.. i když pochybuju že by si vůbec přečet tu esemesku.. x( nejspíš jí smaže dřív než jí otevře.. x(((

*****ASI ZA HOĎKU****
"To se tak někdo má když mmůže místo školy vyspávat!" do týhle doby sem jenom ležela a nevnímala okolí, ale teď mi ten až podezřele známej hlas probudil k životu...
Vymrštila sem se na posteli, až sem málem do něj narazila.. byl jenom kousek od mího obličeje.. že sem zapoměla i na svoje méno..
"Tome co tu děláš?" zašeptala sem do hrobovího ticha..
Napřímil se a něco vytáh z kapsy.. mobila..
"Ta esemeska došla mě.. asi se ti brácha nezmínil že se utopil mobila, takže chtě nechtě.. mam jeho" zazářil svim úsměvem.. co to do mě vjelo.. vždyť já se na něj koukám.. jako na kluka..?!?
"A tos mu to nemoh říct? Já nepotřebuju mluvit s tebou, ale s nim" posmutněla sem a zas se svalila na postel..
"Přišel sem se podívat, co všechno sem ti přivodil" zašklebil se ikdyž v jeho podtonu sem zaslechla opatrnost svojenou s lítostí..!?! Twl.. mě musí bejt fak blbě..
"Aha.." řekla sem nevrle a zakoukala sem se na svojí zasádrovanou nohu..
"Bolí to moc?" sednul si vedle mě a letmo si položil svojí ruku na mojí..
"Nevim jestli sis toho všim.. ale zasádrovanou mam nohu." nedokázala sem se udržet s tou poznámnou.. x)
"jo jasně" zasmál se- pro sebe- a pak se ohlídnul za sebe na mojí nohu..
"a stejně myslim že na tom byla jenom polovina tvoje vina.. takže si nech lítost prosimtě" zašklebila sem se ikdyž mě neviděl.. doslova hypnotizoval mojí nohu.. (nojo v kraťáskách na spaní a sádrou po koleno) x)
"jak myslíš poloviční vina? Hodláš se mi snad omlouvat žes mi tam skočila naschvál?" ikdyž nechápavě, zašklebil se svímu vtípku.. a zas otočil hlavu ke mě..
"já..?? tobě?? a omlouvat??.. no to určitě ne.. ale je to dvojtá zlomenina.. takže si to můžem rozdělit.. jednu ty jednu já.." zasmála sem se.. kupodivu on taky..!!
"hmm. že bych měl s tebou něco společnýho..?? No nevim..!" dělal zamyšlenýho..
"ty si pako.. nejde o dítě.. jenom o zlomenou nohu.." zvedla sem oři v sloup..
"no.. ale musim uznat že o pěknou nohu se s tebou budu dělit" bylo na něm vydět jak se zasnil..
"zloeninu.. ne nohu!" upřesnila sem mu rychle..
"a kde ta zlomenina asi je.. ? Na noze.. a čí ta nohe je..? Tvoje.. takže to je jako kdybys mi nabízala čtvrtku sama sebe.." to je fak psychouš..! Ale poprví se mi s nim dobře povídá.. x))
"desetinu" zabrblala sem..
"no dobře desetinu.. ale i tak.. pořád seš to jenom ty!"
"jak to myslíš?" nechápavě sem se na něj podívala..
"takle.." řek pomalu, položil si jednu ruku na můj krk a druhou se držel zdi za mojí lavou..
"ať už chceš dělat cokoliv varuju tě.. mam pepřovej sprej!" řekla sem s tonem podbarvenym pobavení takže mě ani moc neudivilo když se pousmál a přitáh si mě k sobě blíž..
"jenom uplatňuju svoíj desetinu.." řek a políbil mě, nikdy by mě sice nenapadlo že zrovna on mě bude líbat.. ale líbilo se mi to víc než oodhokoliv jinýho.. ale ZROVNA ON?? Dlouho sem se jenom úžívali jeden druhýho.. pak sem se přisunula ještě blíž a zdravou nohou sem se omotala kolem něj.. začali mě sjíždět rukou k zádům a zastavil se na mim kříži... tahle chvíle byla naprosto neudolatelná- neovladatelná- kouzelná.. ale jako všechno docela brzo skončila..
"a kdo řek že zrovna tam je tvoje desetila..?" zakřenila sem se..
"zlomenina patří k noze.. noha patří k tobě.. mě patří desetina zlomeniny.. takže desedina nohy. takže desetina tebe.. takže sem si vybral tuhle tvojí desetinu.." zasmála sem se na tim jeho vysvětlování..
"no to my budeš muset, někdy napsat.. a stejně..-" zarazila sem se.. bylo lehčí si to myslet, než to říct nahlas.. "-.. co bude dál..? Máš něco v plánu, nebo sem jenom další tvoje oběť..? To bylo ale složitý soustíčko co, když se už od školky nenávidíme.." i když sem si řekla že se nebudu rozčilovat.. prostě sem se neudržela.. všechno byla najednou jiný, on mi změnil můj svět.. příde rozdupe a pak si vklídku odejde.. to by byl celej on..
"Žádná oběť, a kdo řek že tě nenávidim..?" cítila sem jak je zamyšlenej, i když sem mu do tváře přímo nviděla.. špiškou nohu přeížděl po mojí tváři a krku, občas se mě lehce dotknul rty, že mi až naběhla husí kůže..
"aha.. takže si mam vybrat mezi tebou a Patrikem?" zarazil se, a podíval se mi do obličeje.. zjevně poznal tu neoblomnost, kterou sem teď musela doslova vyzařovat.
"hmm.. to je jenom na tobě.." vrátil se zas k mímu krku, potichu se zasmál, když si všim mojí husí kůže, jeho dech mě šimral na kuži, takže sem cítila že mi vyskákala ještě silněji než předtim..
"ale jak můžu vědět jak se rozhodnout.. u tebe si nikdo nemůže bejt jistej.. navíc nevim jestli tě furt ještě nenávidim!" podotkla sem tvrdě. Cítila sem jak se trochu zarazil, ale 100% se na sobě nesnažil nic dát najevo.
"Smi, ty nevíš co cítíš? Jedno to bejt musí.. buťto nenávist nebo.."
"láska?" udiveně sem dodala místo něj..
Jenom mi kývnul.. zamyslela sem se nad tim.. nejsem si jistá jeho ho mam ráda.. ale určitě vym že nemiluju Patrika.. tak co? Nějak bych se rozhodnout měla.
"A jak mam vědět jestli sem do tebe zamilovaná, když sme se jednou líbali a jinak na sebe házeli jenom nenávistný pohledy.." smutně sem pokrčila rameny..
"Chceš mi říct že on.." tvrdě poknul "on pro tebe znamená víc než já? Ať už jakkoli, k němu nemůžeš cítit ani zlomek toho co ke mě.." jasně že měl pravdu.. ale stejně sem nevěděla koho vlastně chci..
"To máš pravdu.. takže by se to dalo volně přeložit.. s jednim chodíš a s druhym ses líbala, tak si vyber" zatvrdila sem se.. nic mi nedávalo smysl.. vůbec nic mi nedávalo smysl..
"tak sem to nemyslel.. ale musíš uznat že líbám líp než on" vycenil zuby do úsměvu..
"áá Tome.." zasténala sem..
"no tak.. to uznat přece musíš!!!" ta jeho sebejistota mě přivádí k šílenství..
"já se s tebou nebudu bavit o tom kdo líp líbá.. stejně myslim že je to nepodstatný..!"
"no tááák" hodil na mě smutný oči.. tomu se fak nedá odolat.. i když na tenhle pohled sem už docela navyklá od Billa...
"no.. musela bych si to zkusit ještě jednou.. zatim je to dost vyrovnaný.." okamžitě byl napřímenej..
"no problemo" usmával se jak měsíček na hnoji.. x) on je fak roztomilej..
"ale u obou.. každej ste mě líbali jenom jednou.." zvedla sem hlavu, abych viděla jeho ,sklamanej, výraz.. na tohle přece nemůže kejvnout ne? ;)
Ne, nekejvnul, stulil se vedle mě na posteli a položil si hlavu na moje břicho..
"heh.." začala sem e poticu smát, jemu to stejně neušlo, smíchem se mi třáslo břicho, takže i jeho hlava..
"co?" nezvednul ke mě hlavu, pořád ležel a- zdá se- přemejšlel..
"lochtáš mě.." zasmála sem se zas..
"hmm.." zamumlal skoro neslyšitelně.. pak sme už jenom leželi.. asi sem zas usnula, protože si už nic víc nepamatuju..

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -10.díl

29. března 2009 v 16:11 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
..zbytek hry, sem se už nezvedla. Tom am zůstal sedět se mnou, ikdyž nedával sebevíc najevo než já že si je mojí přítomnosti vědom. Já sem pozorovala, jak střílí očima k Patrikova, občas se ohlíd na mojí nahu, a pak zas koukal jak všichni hrajou..
Moje noha.. no, nevipadá to vůbec dobře.. je to modrý, nejmíň 3x větší než je normální velikost a holí to jak čert, když se pokusim s ní pohlout.. x((

"Smi, pučim ti berle, ale slib mi že s tim pudeš k doktorovi.. nehodlám stratit jednu hráčku jenom proto že jí upadla noha.." možná že můj mzek už nereagoval na vtipy jako předtim.. nebo to byl doopravd ytak trapnej pokus, jak se mi zdál..
"Jo, díky" usmála sem se na trenéra.. nade mnou teď stáli Patrik kterej mě ochranitelsky držel kolem pasu, abych nespadla a z druhý strany Tom, kterej nasraně pozoroval Patrika a mě..
"Dojdu ti pro věci, vydržíš tu chvilku stát aniž by sis něco udělala?" pousmál se na mě Patrik , zjevně mu připadám vtipná, když nedokážu udržet dovnováhu..
"No dyštak, si tu prostě sednu a počkám na autobus" řekla sem tak aby to vypadalo naoko uraženě, ale doopravdy se mě to docela dotklo..!!
"Teda vám to tak sluší" řek tom když byl už Patrik 100% z doslechu tim svym kyselim hlasem, kterym mi vždycky jenom nadával..!!
"A co je tobě po tom?" nasraně sem se na něj podívala..
"Naštěstí nic" otočil se a byl na odchodu, jenže já sem ho ještě chtěla bychtnout a zeptat se ho, jenže jedinej problém na kterej sem zapoměla byla moje noha, takže em zakolísala, abych na ní nedopadla a spadla přímo na Toma, kterej se naštěstí včas otočil, aby mě v čas chytil..
"No tohle" řek tak potichu že sem si nebyla jistá jestli to je vůbec určený i pro moje uši..
"ehm.. sorry, ale ještě se tě chci na něco zeptat" andílkovsky sem se na něj podívala, a překvapená že se taky začal usmívat sem začala..
"Asi nevydržim čekat dokavaď se Bill rozhodne mě zasvětit do jeho blbí nálady.. potřebuju vědět co s nim je.. už jenom kui mí zvědavosti.." nejsem si jisá jestli pochopil každou část mého proslovu, ale kývnul.. a pomoh mi posavit se na nohy..!
"I kdybych vědět že to nikoho nenaštve že ti to řek nu, ještě to nikomu řikat nesmíme- to je taky hlavní důvod proč to ještě nevíš.. od Billa" jeho výraz mě zmát, tvářil se spíš smutně než výsměšně jak bych čekala..
"vy to řikat nesmíte?" opakovala sem šokovaně jeho slova, a sledovala jak se jeho obličej mění ve výraz kterej řikal že prozradil mnohem víc než chtěl..
"..ne.." sklopil hlavu k zemi ale rukou mě pořád podpíral kolem pasu- neřikám že to bylo nepříjemný, ale zrovna u něj??
"sakra! Pust mě!" zasičela sem skrz zuby, když sem zahlídlaPatrikovou hlavu jak se blíží.. hned mě poslech, ale stejně si myslim že to Patrik viděl. Takže Tom se hned vypařil pořád s omluvnym výrazem ve tváři.

***********VEČER********
"Kurva.. áááá.. nešahej na mě už ty psychopate!!" řvu na celej barák, když mi ten mámi ,,zázračnej,, přítel snaží ošetřit nohu..
"Smi, chovej se slušně..!" napomenula mě máma, která se mu nakláněla přes rameno, aby jí náhoduou něco neniklo!
"Tak ať na mě ten patolog přestane..ááá, do píče.. šahat" řvalasem bolestí když mi začal s tou nohou kroutit...
"To je na němocnici" promluvil poprví za tu dobu, ikdyž nadávek z mí strany si vysleh docela dost..
"COŽE?? Nemocnici, to určitě.. si se zbláznil ne?" nemocnice rovnáse doktoři, doktoři rovná se jehly.. ikdyž nevim jestli na zlomený nohy se taky používaj nějaký ,usňadlovadla, ?!
"Kdybys přestala vyvádět, už mě z tebe bolí vážně hlava! " vražedně se na mě zamračil, pak se zas otočil na mamku, která se tvířila z jakýhokoliv důvodu rozpačitě..
"Když já nevim.. zrovna se mi to moc nehodí..! Za hodinu mam ečeři se šéfkou a víš jak dlouho to tam vždycky trvá" zamračila se na mojí nohu, ale yslim že sem měla vyhráno, když máma nemůžu, nemůžu ani já.. to to radši vydržim..!!
"Opravdu tam musíš?" naštěstí sem mu neviděla do obličeje a tak neviděla ani jeho výraz, ae stejně by mě zajímalo na co myslí?
"Jo" řekla máma neoblomě.. to je jasný. pro mojí mámu byla kariéra vždycky víc než její vlastní (ikdyž nechtěla) dcera !!
"Tak to neva, vezmu jí tam sám.. a aspoň dohlídnu aby byla v dobrých rukou" to snad neni pravda.. co si vo sobě myslí?? =O
"Já nechci..!" ječela sem cestou do auta..
"To přežiješ!" řek schválně nahlas před mámou.. :!
"Nemysli si že ti za to budu vděčná.. mího tátu mi nikdo nenahradí!" řekla sem naopak potichu, aby mě neslyšela máma.. zas by měla přednášku na téma můj táta...

********UŽ V NEMOCNICI*******
"Tak co s tim mam?" byla sem už docela nevrlá.. asi 2 hodiny sme se ptácelí po eclim špitálu. A ještě ke všemu tam nebylo nic co by mě mohlo doopravdy zabavit.. tak sem myslela.. na Billa, Terry, Patrika, Sam... a Toma! V poslední době se ty averze mezi mnou a nim vírazně zmírnili.. ale nechápu co za tim stojí.. a co je ta záhadná věc kteru nesměj vyzradit, a která trápí jenom Billa a Tom je z toho očividně happy.. ??
"Dvojtá zlomenina!" odpovědět doktor na mojí otázku, a tak mě vytrh z přemýšlení..
"Cože?" vyhrkla se ze sebe.. ikdyž odpoevěď se dostavila hned.. první musela bejt z toho mího samotnýho pádu ta druhá z toho jak na mě Tom dupnul..
"To bystě měla vědět sama co ste dělala" odpovědět docela už nevrle doktor..
"Tak pardon.. to mi to dáte jako do sádry?" představa mě v tý šílenosti se mi vůbec nelíbila, zvlášť ne v zápasovym období..!!
"Ještě nějakou chvíli si tu pobudete..!" řek doktor usměvavě, jak si někdo moch myslet že doktoři sou vůbec lidi..? Já si to nemyslim už od svejch 8 let..! A to moje fobie z doktorů pořád roste víc a víc.. !!

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -9.díl

29. března 2009 v 16:10 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
********************************PONDĚLÍ**************************************
Jako skoro každej den mam zpoždění.. dneska sice jenom 15 minut, ale vsadim se že učitelka bude zas supit..
Když sem probíhala školníma chodbama, bylo tak prázdno že sem se ani nesoustředila na cestu a se sklopenou hlavou k rozpisu basketbalovejch utkání sem do někoho v plný rychlosti narazila..
"NO DOPRDELE!" vyekla sem když mě ten dotyčnej odpružil 3 metry daleko- neřikám že on taky nehodil hezkou hubu...
"Ty woe.. nemůžeš čumět na cestu?" zařve na mě ten druhej tak zvednu hlavu, z toho naštvanýho obličeje co na mě vražedně zíral em poznala jenoho Erikovího ,,kamaráda,, ....
"TY?" řeknem oba nastejno- dokonce i stejně udiveně..
"No super.." řeknu si pro sebe, zvednu se a odploužim se ke třídě.. totálně šokovaná...

"Už zase pozdě!" oznámí mi učitelka s výsměšnym podtonem v hlase..
"hmMmm" projdu kolem ní, nechápu proč zrovna do takovího debila sem musela vrazit.. x!
"Dneska nebude žádná vtipná odůvodnění smé absence.." rejpe do mě úča pořád, ikdyž sem už na cestě do sví lavice..
"A co byste chtěla slyšet?" pohrdavě se na ní kouknu.. tim jí zjevně donutim prostě vyškrtnout moje méno z toho jejího seznamu a už mlčet..
Zbytek hodiny se mi neskutečně vleče, když sem odepsala na tři psaníčka od Terry, Sam a jedný holky kterou znám z družstva (myslim že Angela se menuje) položim si hlavu na lavici a snažim se odmazat ten hnusnej kvákavej hlas učitelky..
Když se konečně ze starýho školního zvonku ozve ten chraplavej, neskutečně nepříjemnej ton, připadám si absolutně vysvobozená- nejhorší část dne už je za mnou (doufám)..
2. hodina se rovná biologie.. to je v pohodě, na biožku chodíme jenom já a Bill, takže další hodina při který si můžu aspoň nachvilku prospat.. aniž by mě někdo rušil svejma otázka ohledně Patrika..
"Deš? Otočim se v lavici dozadu, když už mam zbalený svoje věci v báglu..
"Jo" nepřítomně se na mě podívá a společně se vydáme na další hodinu..
Normálně by mi nevadilo že zrovna Bill nemluví zvlášť když nenam ůbec náladu si s kýmkoliv povídat, ale tenhle druh jeho mlčení byl jinej- bála sem se ho, protože prozrazoval mnohem víc než jenom jeho blbou náladu, ale hlavně to že za tou blbou náladou stojí něco velkýho.. s Billem se známe už hodně dlouho na to abych poznala, že něco neni vpořádku.. ale opravdu si nejsem jistá jestli mam tolik síli se ho na to zeptat..
Takže sem zbytek dne radši mlčela, on samozřejmě taky.. občas když sem postřehla jak se pro sebe ušklíb, ale nikdy nezačal mluvit sám, byl absolutně duchem mimo- dokonce sme se ho na nějaký otázky museli ptát 2x a až potřetí pochopil co mu vlastně řikáme.
Opravdu mě to přivvádělo do rozpaků, a hledala sem všechný možný způsobi jak mu pomoct.. jenže každej začal tim že sem se ho nejdřív zeptala co se stalo.

"Hee, pudeš s náma vůbec na oběd?" opatrně sem přišla k Billovi, nepřítomě stál u nástěnky a čuměl na nějakej novinovej článek z ještě z loňska..
"Samozřejmě" vypravil ze sebe chraplavim hláskem, že sem měla co dělat abych mu vůbec pozoruměla..
A pak nastala ta trapná chvíle, kdy sem stála proti němu a čekama že začne mluvit, jenže von se zas otočil k tomu článku a koukal na něj bez známek toho že by si ho vůbec četl...
"Bille, hele.. já, chtěla bych se zachovat jak kámoška, a opravdu mě trápí že s tebou něco očividně neni v pořádku.. ale doopravdy si nejsem jistá jestli to vůbec chci vědět" čekala sem na nějakou reakci, ale on se na mě ani nepodíval, nedal ani nijak najevo že by mě vůbec slyšel.
"Bille..!!" zatřásla sem mu za rameno, a ruku tam nechala. Teď už se na mě podíval, sice pohledem jako před chvílí na ten článek, ale díval se na mě..
"Tak mi to řekni, prosím.. co se děje?" prošebně se na něj podívala, i když z jeho výrazu sem poznala, že na to téma neřekne ani slovo..
"Myslim že na tebe někdo už čeká!" kouknul se za mě a pak se vrátil očima zas ke mě. Nechtělo se mi odlepit oči od něj, bála sem se nevim čeho- že by se na místě zhroutil, vybouchnul, nebo se prostě rozpustil..
"achjo," nešťastně sem si povzdechla a otočila hlavu na místo kam se předtim zapíchli jeho oči.
A opravdu, ve dveřích stál Patrik a povídal si s jednim našim spolužákem, když zjistil že se na ěj dívám zamávil mi a pokynul rukou abych šla s nim na oběd..
"Asi bys měla jít" řekl mi najednou Bill železnym hlasem, nevěděla sem která bije. Ale stejně sem přikývla..
"Tak si popovídáme na obědě jo?" pokusila sem se o úsměv, ale on mě zas absolutně ignoroval..
Tak sem se otočila a šla si pro věci do lavice..
"Ahoj" nesnažila sem se ani o úsměv, ikdyž Patrikova přítomnost ve mě budila trochu optimismu. Ale co dělat když vaše osobní slunce je ,porouchaný,- nešťastný- mím sluncem byl Bill, a ikdyž sem mu to nikdy neřekla, hrozně mě bolí když se musim koukat jak je nešťastnej.
"Ahoj.." objal mě kolem pasu Patrik, a bez řečí sme se vydali chodbu k jídelně.
Předtim sem si ani neuvědomila jak vlastně je vysokej, byl asi o hlavu a půl vyšší než já se svejma 165 centimetrama..
"CHceš mi říct co se stalo?" zeptal se mě po nějaký chvíli strávený mlčením..
"No já vlastně ani nevim co se stalo" řekla sem popravdě a pokrčila rameny..
"Něco s tvejma kámošema?" jako by to nebylo zřejmí už z pohledu na Billa smaotnýho..
"Jo Bill, je nešťastnej a já nevim jak mu pomoct" řekla sem víc nešťastně než sem měla zamíšleno vypustit na svět.. x(
"Asi to poznáš líp" sice sem se na něj nepodívala, ale z jeho tonu em poznala že ho to mrzí- jestli ne kui Billovi tak kui mě určitě...

*****PO ŠKOLE*****
S Billem sem se na obědě vůbec neviděla, ikdyž že tam bude.. x( Po šole sem šla domu s Terry a Patrikem (ty dva si fak budou rozumět, už teď si povídali jak starý kámoši)..
Zachvíli mě vyzvedne Patrik, slíbila sem mu že ho vezmu na náš tréning basketu. A ikdyž se mi tam vůbec nechce, chci vidět jak vypadá Tom, jestli bude i on vypadat divně (ne že by ted někdy vypadal normálně, ale jinak nbež je jeho normální nenormál). Kdyby tam vůbec nebyl, tak se mohlo stát něco doma, ikdyž pochybuju. Jejich domácnost je bezchybná.. jejich mamka je hrozně hodná a jejich nevlastní táta je docela v pohodě a myslim že s nim vycházej- na to že je nevlastní.

"Smi dveře.." informovala mě máma, když už počtvrtý někdo zazvonil..
"Dobrý mami neobtěžuj se" zahučela sem když sem probíhala kolem obývaku..
"Ahoj, tak dem?" pokusila sem se usmát na Patrika a nechala ho aby mě na přivítanou políbil. Pak už sme šly mlčky na hřiště to nebylo daleko, a tak sem necítila potřebu zaplňovat každou neprokecanou vteřinu bezduchym tlacháním..

"Támhle bude trenér, pak si mě najdeš že jo?" ukázala sem na malou budovu, když sme dorazili na rozlehlý všemožně zaměřovaný hřiště..
"Si piš" usmál se na mě, naposled přitisknul svoje rty na moje a pak odešel kam sem mu ukázala..
Když sem se otočila na tribuny, cítila sem na sobě spalující pohledy roztleskávačí gardy, pár holek z našeho týmu a dokonce i.. Toma?? =O
"Hmm super" řekla sem si potichu a vydala sem se k tribunám vybalit si baskeťák a pak vypadnout na ten nejvzdálenější kout hřiště, kde by mě nikdo nepropaloval pohledy..

Nakonec sem si ani zaházet jít nestihla, objevil se trenér a hned nás začal rozdělovat do týmů, který budou hrát proti sobě, aby on a Patrik mohly domluvit nějaký věci ještě..
Já sem si do týmu vybrala Sašu, Theu, Sama, Chloe.. a proti nám hráli.. David, Jessica, Rosalie a Tom.. takže docela hodně vyvážený.. jediný při čem sem nedávala pozor bylo když se vybíralo kdo koho bude hlídat, takže sem vyfasovala Toma, ikdyž všichni věděli jak ho nenávidim a bych ho nejraši srazila k zemi že by se už nepostavil..

"Hrajem!" zařval Alec, jako rozhočí a já a Tom na rozhodu sme se na sebe vražedně podívali.. pak už se hrálo, rozhod se vyhrála já- Saša která stála hned za Tomam můj odpal chytla a pádila s nim ke koši.. potom sme dali ještě další 3 koše.. a oni nás dohnali 2..
"Hrajem.. je to 8:4..!" zařval zas všudypřítomnej Alec a hodil mezi mě a Toma míč.. rychle sem vyskočila a snažila se nadskočit míč abych ho dostala pro sebe.. jenže při dopadu, se mi zvrt kotník a při dopadu mi na už tak zvrtlou nohu ještě dupnul Tom..
"AU! Ty idiote" vyjekla sem bolestí a svalila se úplně na zem..
"Co se stalo?" udělala se nad náma hloušek hlav..
"Faul.. můžeš to hodit?" zeptal se debilně Alec..
"Ty vole.. nemůžu to hodit, protože umírám bolestí" zajekla sem na něj..
"Tak si běž sednout na tribuny.." jak iteligentní rozhodnutí..
"A jak se tam mam dostat" hrůzou sem mi rozšířili vzornice..
"Já jí odnesu" řek Tom, kterej do tý doby mlčel a jenom stál..
"No to se radši zabiju.." bránila sem se jeho rukám, který mě stejně chytli.. pak už mě nes, moc námahy mu to nedalo. Tak se si aspoň překřížia ruce na prsou a otočila sem se od něj jak nejdál mi to vzdálenost mezi ním a mnou dovolovala...
On rozhodně nevypadal tak jako Bill ve škole..!! Vypadal docela vesele!?!
Nakonec sem se ho stejně musela chytnout kolem krku- to když mě pokládat na tribunu, asi bych se tam hezky vymázla dyby mě tak vepně nedržel..
"A opovaž se na mě ještě někdy šáhnout.." varovala sem ho zdviženym ukázováčkem.. pak sem si pomalu začla mnout nahu, kde to nejvíc bolí..
"Pořád stejná" zamumlal si spíš pro sebe než abych to měla slyšet i já.
Sednul si naproti mě na lavičku a koukal se mi takovim divnym výrazem do očí- pro moje překvapení sem se nemohla od jeho očí odtrhnout.
"Pořád to bolí?" zeptá se mě aniž by porušil oční kontakt mezi námi.. chvíli mi sice trvá než mi dojde co myslel, ale jak mi to dojde hned to ze sebe vyhrknu..
"A co to zrovna tebe zajímá?" zatvářim se kysele, a očima se zas zaměřim na svojí absolutně natékající a už teď namodralou nohu..
"Tak promiň, myslíš že sem to udělal naschvál?" ani se nemusim dívat, abych si domyslela jeho dotčenej pohled..
"Docela by mi to k tobě zapadalo.." pokrčila sem rameny..
"A co bych s toho asi měl? Prohráli by sme nejbližší zápasy, protože nebudeš moct hrát, muset se ti teď omlouvat, a ještě ke všemu nasranýho bráchu že sem zmrzačil jeho ,nejlepší kamarádku,.." neušlo mi jak hnusně použil ironii v hlase.. furt si myslim že je to debil... x(
"Když už si začal o Billovi.. vyklop cos mu udělal!!" místo pohledu plném autority dokážu vykouzlit jenom něco mezi prosebnym a nasranym výrazem..
"Já?? Cos bych mu asi tak měl dělat?" nevim na co myslel ale vypadal v obličeje fakt zhnuseně..:!
"Prosimtě, nedělej ze sebe debila když už větší bejt nemůžeš.. Dneska byl vážně divnej, a to že mi neřek co se stalo mě dovedlo k tobě..!" vyklopila sem ze sebe všechna podezření..
"Já mu nic neudělal! Nemůžu za to že se vždycky několik dní rozhoduje než učiní rozhodnutí" jemu se to asi zdálo totálně srozumitelný.. ale já sem nepochopila ani půlku z toho co řek..
"Nad čim se rozhoduje?" už sem se ani nesnažila vypadat naštaně a nechala sem svojí přirozenou zvědavost dát najevo..
"Nemyslim si že by byl zrovna šťastnej kdybych ti to řek.. navíc řekne ti to sám.. dřív nebo později bude muset" pokrčil rameny, zas jak kdybych tomu měla bůhvíjak dobře rozumět..
"mmm" nehodlala sem se v tom už rozebírat, jestli si myslí že mi to řekne sám- bude muset- tak s nim nebudu trávit ani o vteřinu dýl mluvením než je nutný....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -8.díl

29. března 2009 v 16:09 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Promiň ale už budu muset.. je trochu pozdě" smutně sem se usmála na Patrika, nevim přesně jak dlouho sme na tý lavičce seděli, ale připadalo mi to jako chvilka, s nim je mi tak hezky..
"Jo tak já tě pudu vyprovodit" až teď sem si uvědomila že asi za ty dvě hodiny co tu sedíme sme skončili v pozici když já sem si přehodila nahy přes jeho nohu a on (podle mě) nepohodlně seděl tak abych já měla co nejvíc toho pohodlí.. x)

"Hee myslíš že bude někdy možný aby mě tví přátele ,,vzali,,.. nepotřebuju aby mě kdovíjak milovali, ale když vym že někdo de otevřeně proti mě docela mě to štve" přerušil moje myšlenky asi v půlce cesty zpátky...
"To nevim, myslim že Terry nebude mít s tebou nějaký velký problémy, Sam je hodně připůsobivá když si o tobě bude myslet že si v poho tak tě přijme. A Bill.. no ten se jenom bojí o mě, ví jaký mam štěstí na kluky a nechce abych se zas zbytečně trápila" připustim trochu smutně..
"A Tom?" z jeho tonu cejtim že nemusim odpovídat, ale v očích se mu září netrpělivost se zvědavostí
"Tom neni můj kámoš.. Tom je debil se kterym se nenávidim už od tý doby co sme si zašlapávali bábovičky na písku.." řeknu trochu vostřeji než byl můj půodní záměr...
"aha.. a já si nejdřív myslel že vy dva spolu něco máte jak se vždycky na tebe dívá-.."
"cože?" vyhrkla sem ze sebe aniž bych ho nechala dopovědět..
"no.. toho sem si všim hned ten první den co sem tu byl.. takovej divnej skoro až frustrovanej pohled, a pak když se na tebe díval takovim ochranitelskym pohledem, nevěděl sem která bije.. ikdyž na tý chodbě mi došlo že ON s tebou nic nemá, to ten druhej.. " vypadalo to že se na něčim zamyslel..
"ochranitelskej?" vyhrkla sem zas ze sebe.. takovího pohledu sem si u něj nikdy nevšimla, jenom věčnejch vražednejch a nenávistivejch...
"no nebo tak něco.. vážně se musíme bavit zrovna o něm..?" omluvně se na mě podíval, pořád mi jeho obličej připadal tak krásnej, ale necápala sem ten hlas vzadu v hlavě kterej křičel samí nesmyslný věci..
"ne, samozřejmě..." řeknu zamyšleně, teď si nedokážu pořádně srovnat v hlavě co je správný a co ne..a stejně na to už nemam moc času, zrovna přecázíme na roch mí ulice..
"promiň jestli něco chápu špatně.. ale nezlobíš se na mě že ne?" koukne se na mě provinile a já zas poznám toho citlivího kluka...
"ne, vůbec.." usměju se hned, copak by to šlo? Zlobit se na něj.. ?
"to sem upřímně rád" usměje se taky.. z jeho očí poznám že to fak myslí upřímně..

Těch pár metrů k domu mě nechal zas svobodně přemejšlet.. oba sme mlčeli a zjevně nám to teď ani nevadilo..
"Hee, můžu se tě na něco zeptat?" otočila sem před domovníma dveřma..
"Klidně.." řekne nesoustředěně..
"Jaks věděl kde bydlim, předtim sem ti to neřekla a nevim kolik lidí na škole ví kde bydlim, ale moc jich neni.." snažila sem se o lhostejnej ton, ale podle jeho pobavenýho výrazu mi na to moc neskočil..
"Vlastně sem se ani nemusel nikoho ptát.. jednou sem tě tu viděl.." usmál se totálně neodolatelnym pohledem..
"Tys mě špehoval?" řekla sem podezíravě...
"Řek sem že sem tě tu viděl.. ne špehoval.." zasmál se, ale podle mě mě špehoval.. hádat se s nim ale nebudu.. x)
"Aha.." víc inteligentní odpověď ze se be nedostanu...
"Už tě nebudu zdržovat.. tak ve škole se uvidíme?" zapoměla sem se soustředit na jeho slova a pozorovala jak se poamlu (nenápadně) přibližuje ke mě..
"Ehm.. cože?" zvednu hlavu zas nahoru abych viděla jeho výraz... buďto se dusil nebo zadržoval smích- to druhý.. asi mu připadám děéésně vtipná..xD
A pak- vlastně ani nevim jak- stalo se to tak rychle že sem nepostřehla běh věcí tak rychle jak se děli. Najednou sme se začali líbat, nemůžu říct že se mi to nelíbilo, ale nebylo v tom ani zamák... lásky?? Je možný že zrovná já hledám v polibcích lásku a zájem? když sem chodila 3 měsíce s tim idiotem ke kterýmu (jak postupem času zjišťuju) sem nikdy nic necítila..?? Fakt se se mnou něco děje... x(

***RÁNO***
"To se někdo má že si může vyspávat až do odpoledne.." ikdyž se mi ten hlas zdá tak absolutně skutečnej že skoro vylučuju možnost že bych pořád ještě spala.. ale stejně se mi nechce stávat tak jao už po tolikátý se otočim a ten hlas prostě ignoruju...
"Tak fajn, já počkám, ale nevim jestli Patrik taky.." při tom slově Patrik sem se donutila otevřít aoči, abych se přece jenom potvrdila jestli spim nebo ne..
"KONEČNĚ" přes půlpokoje proti mě sedí Terry a radostně si hned přiskočí sednou vedle mě..
"Co je?" mžourám na ní očima a snažim si uvědomit co je za den.. nebo aspoň za roční dobu..
"Už jak dlouho si tu s tebou poídám, ikdyž předpokládám že ty o tom stejně nevíš.. ikdyž občas si mi něco řekla.. teda pořád jedno a to samí abych byla upřímná.. ty toho Patrika máš hodně ráda co?" spustila na mě vodopád slov že sem měla dost co dělat abych s ní udržela krok..
"Terry, doprdele, jak tu seš dlouho už?" zmateně sem i uvědomila že fakt už nespim, že se snažim posadit na svojí postel kde se zrovna ten rozvaluje Terry a nejvíc ze všeho se snažim vzpomenout jestli ten včerejšek byl taky jenom sen- tolik štěstí najednou by prostě v mim případě nebylo možný...
"Sem tu jenom 15 minut.. ale i tak sem toho slyšela až dost.." šibalsky se na mě usmála..
"Zas sem mluvila ze spaní?" koukla em se na ní zděšeně a z každýho kousku svího mozku si snažila vybavit co se mi mohlo zdát tak záživnýho že by to pobavilo i Terry.
"Nic moc.. asi sis přehrávala všechno co ste včera řikali.. musim uznat že nádherně napodobuješ klučičí hlasy" uchichtla se..
"Aha.. to sem teda upřímně ráda že se ti to líbilo" řeknu s tvrdym sarkasmem v hlase a v poloběhu vypadnu z pokoje do koupelny... To my ještě scházelo, netrpělivá Terry, dychtivá poslechnout si ještě jednou úplně všechno co sem včera dělala s Patrikem..

"w-o-w" po hodině a půl sem konečně dokončila každičkej detail včerejšího večera všetně řeči těla a všemožnejch jazykovejch rozborů.. doufám že už je Terry spokojená, v poslední době sem jí fak zanedbávala, tak aspoň takle se jí to snažim vynahradit..
"a budete spolu chodit?" přerušila můj tok myšlnek, tim že mi nahrnula novej.. vlastně já ani nevim, co když si to on bere jinak než já.. a vlastně ani nevim jestli bych s nim chtěla chodit, nic zvláštního k němu necítim.. dokážu si ho představit jako nejlepšího kámoše, ale kluka..? To nevim..
"já nevim, řikal že se uvidíme ve škole, tak si tam asi spol promluvíme.. nevim jestli to bere stejně jako já" pokrčila sem rameny.. u Terry stejně jako u Billa nešlo jinak než říct pravdu.. kdybych jim nějakym způsobem lhala nebo jim něco JENOM zatajila, cítila bych se provinile..
"A jak to bereš ty?"někdy mi až vadí jak je Terry vnímavá, potřebuje vždycky mít ve všem jasno a že z toho má ten druhej vždycky zamotanou palici..
"No newim.. líbí se mi, je milej, hodnej, vtiponej.. prostě dokonalej.. ale znáš mě výš že já sem pesimistka tak jenom čekám kdy se to pokazí.." sklopim oči dolu, aby neviděla jak moc mě tahle věta zabolela..
"Achjo.. Smíšku.." obejme mě, to mi jenom dokazuje že sem jí nepřesvědčila "vždyť ty máš taky právo bejt šťastná, a jestli tvůj pesimismus po Erikovi jenom narost, tak tě ujišťuju že jestli někdy budeš chtít bejt smutná tak tě nakopu do zadku" pohladí mě po vlasech a pak se na mě podívá.. nejde mi jinak než se tomu zasmát, někdy bych chtěla mít aspoň půlku Terryinýho optimismu
"Děkuju, Terry" obejmu jí pro změnu já... někdy si řikám proč nejsem lezba, všechny problémi s klukama by byli vyřešený.. ale to já nikdy nebudu- už proto že sem šílená když de o kluky (vybíravá)...

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -6.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
...Možná překonávám sama sebe, ale z dnešního večera si vůbec nic nedělám.. obvykle vyšiluju už 4 hodiny předem, a teď? V klidu sem si udělala úkoly a teď se nenuceně válim na posteli.. vždyť du proboha na rande s nejhezčim klukem (asi) v celim městě- měla bych bejt aspoň šťastná, když už ne z toho že se mi dostalo té pocty, tak aspoň z toho že se to stejně dřív nebo později dozví blbeček Tom a na jeho reakci bych se normálně těšila na víc než cokoliv jinýho- aby ne taková skvělá šance jak ho vytočit.. fak sem už paranoidní.. nebo mi možná jenom hrabe z Německa, kde sou ty časy když sme bydlely jako rodina v našem krásnym malim baráčku kousek za Miami.. x(

"Smi, můžu?" strčí mi hlavu do dveří máma..
"Když už seš tady.." pokrčim rameny, pořád sem jí ještě neodpustila, a ještě hodně dlouho to nehodlám dělat..
"Vym, že seš na mě naštvaná, a ráda bych si o tom s tebou promluvila.. ale máš tu Billa" trochu mě zaskočila, vždycky se vehementně bránila tomu že by sme mohly diskutovat o jejích chlapech..
"Fajn.." zvednu se a du do haly otevřít Billovi...

"Čus" usměje se na mě, když dorazim ke dveřim..
"Zdar.." nevesele se usměju... "otevřela ti máma" dodala sem udiveně
"Jo taky sem se divil.." pořád u něj převládá ten krásnej, zářivej úsměv..
"no tak dem ke mě" otočim se s Billem v patách se vydám do pokoje.
Pro moje štěstí zjistim že tam máma už nestraší...
"Řekneš mi co se děje? Nebo si to mam nějakym zvůsobem zkusit domyslet?" zaskočená se k němu otočim, už se stihl uvelebit u mě na posteli..
"Nevim jestli se mi o tom chce mluvit" přiznám popravdě, s nim je tak lehký mluvit vždycky pravdu
"A kvůli tomu si nebyla na tý párty před 2 dny?" ta párty no.. uplně sem na ní zapoměla, to byl ten den kterej sem strávila se Sam... SAKRA !
"No neslíbila sem že přídu" pokusim se o úsměv, ale z jeho výrazu vyčtu že mi to nezbaští, zná mě až moc dobře..
"Terry tam byla, a Erik taky.." řekne trochu přiškrceně, já se nepřestávám na něj udiveně dívat..
"A co mi je do Erika?" vychrlim trochu moc jedovatě "stejně už spolu nechodíme tak co" dodám rychle..
"Jo to je fak.. dneska deš s tam tim že jo.." zdá se že stejně jako já ještě nezná jeho méno, a přes to oba víme přesně o koho de..
"Jo.." zamračim se, už bych měla cítit nějakou reakci na dnešní večer, ale pořád sem ještě poměrně klidná..
Strávíme hezkou chvilku jenom tim že oba si přemejšlíme, nikdy mi to nevadilo, já sem vždycky byla taková že sem moc upovídaná nebyla- ale když na to příde dokážu bejt pořádná mluvka.. a Bill je prostě takovej že pořád o něčem přemejšlí, málokdy odhadnu co by to mohlo bejt- i podle jeho výrazů- ale prostě sme takoví... 2 věc co máme společnou.. x)

"Co se ti líbí víc Decode nebo Full Moon" zamyšleně najednou zvedne hlavu- jestli celou dobu přemejšlel která písnička z new cd Twilight je lepší, tak už fak ty jeho myšlenkoví pochody ani chápat nechci..
"Nevim- Decode je skvělá, výš že Paramore miluju.. ale Full Moon má něco do sebe, je to takoví prostý- vesnický.. nevim, obě sou super" pokrčim rameny..
"Takže komu bys dala přednost? The Black Ghosts nebo Paramore..?" pozvedne zvědavě jedno obočí..
"Má tahle konverzace nějakej smysl.." snažim s ho odvést od tématu, rozhodování e moje slabá stránka a ikdyž de o takovou blbost, asi bych to dlouho zvažovala..
"Jo, má to pro mě smysl, tak co? Paramore nebo The Black Ghosts?" tak to ho asi už neodradim..
"Nevim, třeba Green Day, jestli na tom záleží" vypálim ze sebe jméno první kapely kerá se mi líbí a přišla mi na jazyk..
"Hmm" zas se ponořil do svího myšlení.. zjevně to je pro něj fak důležitý.. x))
Nějakou chvíli zas mlčíme každej ponořenej do svejch myšlenek, já čumim na něj on čumí z vokna a vlastně si ani neuvědomujem že nic neděláme- a přesto se nenudíme..
"Za chvíli bude šest tak se du připravit, počkáš tu chvíli že o?" omluvně se na něj podívám že ho tu hodlám nechat samotnýho, ikdyž vym že on si vždycky vystačí sám..
"jo, v poho.." zářivě se na mě usměje tim jeho pohledem kterej mě hřeje u srdce a u kterýho se nedá ani pochybovat že neni upřímnej..
"15 minut" usměju se a zmyzim v koupelně..

Rychle se vysprchuju, splnim základní hygienu, vysušim vlasy- vyžehlim a pak se jenom už namaluju.. nic víc za potřebí nemam, zas tak z toho unešená nejsem abych strávila celej den v koupelně ;) Stejně budu mít zas dilema co si vezmu na sebe- to to vyváží.. xD
"Sem tu" vlezu zas do pokoje, pro moje nemalí překvapení se Bill téměř ani nepohnul, zvednu ke mě hlavu a hned jí zas sklopil spátky...
"Už výš co si vezmeš na sebe?" zašklebí se na mě po chvíli, kdy už bezradně stojim před skříní a čumim co tak by bylo ,vhodné,
"Ještě ty mě znervozňuj" naoko se na něj naštvu...
"Vem si ty šmouloví.." asi zahlíd že si vybírám kalhoty a z mojí pestrý nabítky se nikdy nedokážu rozhodnout jaký si mam vzít..
"proč zrovna ty?" překvapeně se na něj podívám, že je ochotnej se zapojit do mího uspořádanýho chaosu..x)
"no.." pokrčil rameny "nejvíc se mi v nich líbíš" už se na mě zas nedíval, upřeně si pozoroval ruce, a myslim že nebylo učel jak se drobně začervenal v obličeji
"aha" vyhrkla sem zaraženě-překvapeně-a šokovaně zároveň ze sebe..
Když si uvědomim že z něj asi už nic nevyjde, otočim se zas ke skříni vytáhnu ty kalhoty a poožim si je na poslet vedle něj...


od autorky- heh, omlouvám s ezatim s eještě nic moc neděje, ale sibuju že brzo se to změní, už na tom pracuju.. =O*

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -5.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Odkaď výš jak se menuju..?" vyvalim na něj oči "no tady na škole tě zná každej duhej člověk.. a po tý scéně na chodbě to neni tak těžký se dozvědět.." usměje se a odhalí mi tim svoje zářivě bílí zuby.. trochu mi to sekne mozek, ale přece se nenechám zblbnout nějakym nováčkem, nebo spíš miláčkem celý školy..

"Smíšku deš..?" zařve na mě zezadu (teď už) Bill, otočim se a tim mu odkreju zcela novej pohled. usměje se a něco si mumlá, sem si jistá že na mě bude čekat před školou..

"jestli potřebuješ jít tak tě nebudu zdržovat.." otočim se zpátky k němu, zpomaleně sem si všimla že sem zůstala čumět na dveře kde zmizel Bill...

"Ne v pohodě.." rozpačitě se otočim a usměju se mu do toho dokanale krásnýho obličeje..

"Já.. jenom sem se tě chtěl na něco zeptat..?" tajemně se usměje, ale rozhodně ne nějak sebekriticky.. to sebevědomí z něj totálně srší..

"no tak se ptej.." začínám bejt už docela netrpělivá, pomalu se celá škola vyprazdňuje a my tu ještě tvrdnem

"dneska večer máš čas?" řekne úplně vážně, kdyby se u toho aspoň trochu usmál, ale to ne kouká se mi zpřímá do očí ze kterejch poznám akorát to že jdou z hnědý až po černou...

"no asi jo.." pokrčim rameny, a snažim se působit jak by na mě neudělal vůbec žádnej dojem..

"tak fajn, vyzvednu tě v 7.." s takovim zvláštnim výrazem v očí se ke mě přiblíží, usměje se a vklídku odejde pryč..

Mírně zděšeně stojim ještě nějakou chvíli na místě než se zpamatuju a v tichosti dojdu před školu k Billovi. "Co to mělo bejt?" vrhne se hnedka na mě "co já vym.." pokrčim rameny, a stejně jako předtim se snažim působit i teď ledabile "prosimtě, když mluvíš s takovym frajírkem, tak to asi něco znamená ne?" miluju když takle vyšiluje :D ale asi má pravdu kdybych to řekla nějaky KAMARÁDCE, druhej den by to věděla celá škola, u Billa mam aspoň tu jistotu že mu to nikdo nebude věřit "tak fajn, ale tichost jasný" vrhnu na něj ostražitej pohled aby si ještě nedělal prdel z mejch slov "jasně,jasně" přitaká hned a v očích se mu šibalsky zaleskne "večer mě chce někam vzít a já ze zvědavosti pudu.." opatrně sem skousávala poslední slova, ale jeho odpověď nebyla tak strašná jak sem si představovala, jenom se začal zářivě usmívat "no počkej až se to dozví Tom" rozzářeně se na mě podívá a ty plamínky v očích se už nedaj jen tak přehlídnout "fajn, ale já myslela že tobě to můžu říct právě proto že to nikomu jinýmu neřekneš" snažim se hrát naštvanou, ale hlava mi začíná šrotovat proč zrovna toho blba by to mělo štvát "jasně že to nikomu nepovim, Tom se nepočítá..." už zase vytách ty řeči že sou dvojčata, že sou jako jeden, nikdy sem tomu nevěnovala větší pozornost než ten kolotočář u kterýho chtěli společnou poloviční vstupenku... ale teď mě s tim už fak štve, Tomovi do mě nic neni, taky to dává dost jasně najevo jak hrozně ukradená mu sem protože sem zbyla asi jediná na škole se kterou by se ještě nevyspal.... x((
"Tak fajn jak chceš, nic mu neřeknu.." rezignovaně rozhodí rukama na znamení porážky

"jo..jasně.." řeknu nepřítomně a dál se prodírám v mysli, co si asi ten blb může o mě myslet? Nejradši bych mu nakopala do tý jeho slavný pr*ele, ale to by se mohlo stát že ještě přijdu o Billa, což by teda byla nevýslovná stráta- kdybych někdy chtěla bráchu, byl by to určitě Bill.. !

"hey, co sem zas udělal že se mnou nemluvíš?" zarazí se v půlce ulice a netrpělivě se na mě kouká, nejdřív přemejšlim že bych mu mohla lhát až by se mi od pusy prášilo, ale to mi nikdy moc nešlo..

"jenom přemejšlim, poď prosimtě" popadnu ho za ruku a nemusim se ani moc snažit aby sem ho táhla, hned se vedle zas zařadí...

"o čem?" teď už se na mě kouká zvědavě, zas si musim ujasnit jestli lhát nebo ne.. x(

"o čem co?" zařadim radši zpátečku a hraju si na blbou..

"o čem přemejšlíš, tak že mě ani nevnímáš?" omluvně se na něj usměju, vym jak to nenavidim sama a jemu to dělám skoro furt že ho skoro nevnímám...

"no to by bylo asi na dlouho.." andělsky se na něj usměju

"ze školy je to sem asi 15 minut, tak mi řekni co si za tu dobu vymyslela tak světobornýho že mi to nemůžeš říct.." nemůžu se zbavit dojmu že kdyby na to přišlo klidně by to ze mě vymlátil..!!

"řeknu ti to.. ale sou to jenom moe úvahy nic ,,světobornýho,, jak ty řikáš" nevim co bych měla dělat abych si ho udobřila, ale podléhat mu teda nebudu..

"a kdy teda?" ta jeho netrpělivost- další věc co máme společnou.. xD

"později.." vážnym výrazem tuhle kapitolu uzavřu, a ať se snaži jakkoliv taky mu to došlo že nemá navybranou a já se k tomu tématu už fak nevrátim..

"Fajn.." hořce polkne pak až pokračuje "..dneska teda máš čas?" dělá na mě dojem že se mnou bude mluvit jenom aby řeč nestála- z donucení.. x(

"ještě nevim.. máš něco v plánu?" ten smutnej podton v mym hlase zněl žalostně mym vlastnim uším

"no myslel sem že bych přijel, Sam řikala že potřebuje mluvit s Tomem.. o samotě" udiveně se na něj zůstanu čumět..

"co že se Sam chystá udělat??" vyhrknu bez přemýšlení, kterýho tady zas tak potřeba nejni, buďto mu chce rozbít ,,pusinku,, nebo sito s nim rozdat ještě jednou, ať to nebo to, ani jedno nesmí připadnout v úvahu..

"neboj, myslim že ví co dělá.." pokrčí rameny s lhostejnym výrazem..

"jo, tak to je super.." řeknu s krutym sarkasmem v hlase..

"Sam určitě ví co dělá, neměli by sme se jim do toho pléct.. konec konců je to jenom jejich věc.." má pravdu- už jako tolikrát má pravdu.. nikdy to sice nepřiznám nahlas, ale vždycky když de o rozhodování on má navrch už tim že si vždycky ví rady a na všechno má odpověď- což je někdy nemálo otravný.. x)

"Jo asi jo.." tyhle slova mě nestály jenom to že sem to přiznala, oni sami znamenaly mojí porážku- a to on věděl..

"Tak fajn, hee já běžim, odpoledne přijdu" řek najednou, já jenom nerezervovaně se na něj podívala- spíš zírala, uchechtl se a pak se vydal jinym smě rem na zastávku....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -4.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
V doměnce že ještě neni ani poledne se převalim... a chci si broumat dál, jenže mi jako naschvál začne pípat mobil.. "to mi nemůžete volat až vstanu.. nebo radši vůbec" nadávám, při hledání mobila v obrovský změti bordelu, kterej ustavičně panoval na mim nočnim stolku..

Halo.. no.. kdo to je?"

Se vždycky koukni nejdřív na displej inteligente.. podle hlasu poznám jednoznačně Sam

No většina lidí nejdřív dá vědět že zavolá a ne když ten duhej spí."

Kdybych ti měla řikat že zavolám ,nemusela bych ti volat, a rovnou ti to říct...

Hmm.. na tm něco bude.. tak co se děje?

Pudeš ven?

Sáám.. ty mě zabiješ. teď sem vstala.. a večer je ta párty..

Hee já bych tě o to neprosila, kdyby to nebylo absolutně akutní..!!

No dobře.. hee ale až za tak půl hoďku ju..??

Jo to stačí sem v parku..

Newim sice co po mě může chtít tak důležitýho.. ale náladu na vstávání teda ještě rozhodně nemam.. :( chjoo.. proč musim bejt tak neuvěřitelně líná..??

Nakonec teda vstanu, a nějak se připravim že do 15 minut sem schopná vyjít z domu..

"Ahooj" z mího nepřetržitýho přemejšlení mě vytrhne Sam, asi mi šla naproti.. no teda určitě, kdžy tu teď stojí přede mnou.. "ahoj" obejmem se.. všechno se mi zdá v cajku.. netváří se nějak divně, nadrženě, zmátěně.. tak fak nevim co se děje... ?? Teda když se rozpovídá.. všechno pochopim.. "ty ses s nim vyspala..??" zůstanu stát s votevřenou držkou na chodníku "no jasně.. ještě támhle tě neslyšeli" máchne rukou na konec ulice, ikdyž i tam se lidi skoro nevěřícně otáčeli... "tak promiň, ale jak sis myslela že zareaguju na to když se moje nejlepší kámoška vyspí s klukem,kterýho absolutně nenávidim..??" už trochu ztišim hlas.. ale nálada se mi teda hoodně zkazila.. "ale taky je to bbrácha našeho nejlepšího kámoše.." snaží se o obhajobu ale to jí u mě moc nezabralo.. "a co ti řek??" pokusim se trochu zmírnit obvzduší "no...že to bylo dobrý" nevině se na mě usměje a já mam pocit že fak asi budu zabíjet "áá.. to mě fak zajímá.. to ti řek bylo to dobrý naschledanou..?" možhá toho vydržim míň než em si kdy myslela "ježiš.. nevyváděj furt, prostě se stalo, já s tim nic nezmůžu a ty taky ne.. nedělej jak kdyby si byla neposkvrněná.." no jasně.. to sem si mohla myslet že do toho bude tahat minulost "nech toho Sam.. ty výš že tamto je už dávno za náma, nebudu nikomu nic kazit a ty toho taky nech" snažim se jí uklidnit.. ikdyž ten co by potřeboval uklidnit sem já a ne ona "tak promiň, ale já fak nevim co mam teď dělat, už se nedokážu podívat Billovi do očí.." abych jí aspoň trochu utišila od těch nesmyslů rychle jí obeju, a nechám jí zamokřit mi mojí mikču... trochu mi je taky do breku ale co zmůžu, jako by nevěděla co je ten debílek zač.. "hee Sam, já ještě moc dobře nepochopila co chceš po mě" překvapeně se mi podívala do očí pak si utřela nos do rukávu a začala.. "no, já totiž, potřebovala sem to někomu říct, tak aby to druhej den nevěděla celá škola.." myslim že začínám pobírat vo co jí go "a po mě chceš aby na toho trotla dupla aby to z jeho srany taky nikdo nevěděl.." domyslela sem si.. za ní, jenom pokrčila rameny a sklonila hlavu k botám "super.." zrovna mě z roho mrákoty nebrali, ale toho že budu moct bez nějakýho povyšování mu říct do xichtu co si o něm už dlouho myslim bude na druhou stranu trochu ulevující...

***RÁNOO***
S e Sam sme to všechno probrali, domu em přišla docela brzo na svůj stereotip kolem půlnoci.. ale stejně sem byla mrtvá.. ani ve snu by mě nenapadlo že by si s nim Sam něco začala, když ho nenávidí úplně stejně jako já.. u Terry bych se moc nedivila, ta jak řiká ,,ho snese,, sice to nechápu ale je to její věc..
"Mámo já du do školy.." zařvala sem v poloběhu na schodech,. nějak mě z toho přemejšlení přešel pojem o čase a tak mam asi tak pět minut abych zvládla normálně půl hodinovou cestu..

"Pardon, du pozdě.." vrazim totálně udejchaná do třídy a rovnou si du sednout na svoje mísstečko.. "to ale nejni žádná novinka, máte pro to dneska nějaké srozumitelné vysvětlení? Nebo mam připasat další hodinu k seznamu vašich neomluvených" mračila se na mě učitelka, to sem odůvodnila tomu že zjevně nikdo zas nic neumí a tak si to jako obvikle vybíjí na mě "kočka mi sežrala budík" hodim na ní holiwoodskej face, to jí zjevně dorazí napíše si něco na papír a dál se mi nevěnuje.. hodim si na lavici věci a zhlídnu třídu, docela dost lidí chybí, to je docela divný náš průměr na den je 2 chybějící, teď to tipuju tak na 5.. a mezi nima OPĚT Sam.. "Smíšku.. HEY" nejdřív zašeptá, ale než se stihnu otočit zařve přes celou třídu Bill...

"Hlasitějš by to nešlo viť.." zatlemim se na něj, on ale jako by to ignoroval

"Co je s holkama..?" překvapeně na něj vyvalim oči

"holkama..?" zopakuju to množný číslo co mě částečně mate..

"no Sam a Tery..?" zatváří e jak kdyby to bylo nějak srozumitelný, otočim se naproti přes uličku, a fak že tam nejni ani Tery, ale to je divný kdyby jí něco bylo napsala by mi...

"no asi zaspala.." obrátila sem se zas dozadu

"aha.." pořád s nechápavim výrazem sklopí hlavu a začne si něco psát, nikdy ten jeho škrabopis
nemůžu přečíst, tak se otočim k sobě do lavice a až do vytouženýho zazvoinění si kreslim, nebo spíš čmárám, nedává mi to smysl ale líbí se mi to..
"Deš?" přijde mi k lavici Bill, pomalu si zvykám že tenhle den strávim jenom s nim, ikdyž mi to nikdy předtim nevadilo, mam takovej menší strach že se budu nudit.. !! "jojo.." popadnu tašku a aniž bych měla ponětí co je za hodinu du vedle něco...

"Kde máš bráchu.." dojde mi že dneska mě ještě ani nezahrnul svejma nadávkama..

"No zůstal doma.." řek potichu jako kdyby pochyboval o tom co právě řek..

"Ty woe.. jak si můžou dovolit chybět v pátek.. poslední den a ani jeden z těch lenorů to nevydrželi.." sem trochu nasraná, teda hodně. Ale sama nevim proč..

"Hmm..." zašuměl potichu..

"hee co se děje..?" někdy se snažim pochopit nepochopitelný, a když de o Billovu náladu je to extra nepochopený...

"nic.." pokusí se o jeden ten úsměv, co má přesvědčit, ale v jeho případě hned poznám že se přetvařuje..

"tobě ta sláva fak stoupá do hlavy.. už se směješ jak nějakej německej Brad Pitt.." rozhihňám se, pro moje překvapení se taky rozesměje... :D

***PO ŠKOLE***
"Smíš.. čekej.." chytne mě někdo za rameno.. když se otočim nečeká za mnou Bill ale ten kterýho sem viděla jenoom párkrát a nečekala bych zrovbna JEHO.. !!

Čas na novej začátek.. nebo ne??-3.díl

29. března 2009 v 16:07 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??

***PO ŠKOLE***
S Billem sme na tý lavičce ještě prokecali docela dlouho, a málem sme nestihli včas doběhnout na němčinu.. nakonec teda jo i s několika minutovou přednáškou učitelky.. pak už sme měli kažřdej jinak hodiny.. a teď si to štráduju do skříněk, Terry, Bill a blbeček Tom končej až po mě, takže předpokládám že mě pak vyzvednou doma..

"doprdele" zůstanu stát před svojí skříňkou, zas mi jí ty kreténi počárali, už mě to sere, tenhle měsíc je to už po 50-tý .. !! Kdybych věděla kdo to je aspoň, ale na naší školu chodí asi 1700 lidí a bůhvíkolik z toho je kluků který by toho byli schopný.. no určitě hodně.. ae stejně budu já kdo to bude drhnout.. :-/

Celou cestu sem kopala do všeho co mi přišlo pod nohy.. doma sem si hodila baťoch do pokoje a hned sem se svalila na postel.. zas mam tu svojí neutrální náladu.. nic se mi nechce dělat, všechno mě nudí.. asi napíš smsku billovi abych se zas pobavila..

Čauky, hee vyzvednete mě po škole?..

B...Čawés smišku, když si to její výsost přeje tak klíď, ale taky nám můžeš jít někdy naproti xP..

Tvoje výsost ti poroučí, abyste mě vyzvedli doma.. jo a blbečka toma můžeš nechat doma :P..

B... no tak fájn, a můžeš bejt klidná.. Tom s náma pude.. xP už se na tebe hroozně těší..

Jo ten tak.. hee du na oběd, abyste na mě pak nemuseli slintavě koukat.. :D zatim paa =*

B... ook, zatim paa smíšku.. :)

Strčila sem si mobila do kapsy a vypravila se dolu.. oops místo mámi sem ale v kuchyni našla nějakýho chlapy.. "ehm,ehm.." odkašlala sem si a opřela sem se o futro kuchyně.. on se na mě jenom líně podíval, mam takovej pocit že sem ten xicht už někde viděla, ale ani zaboha si nevzpomenu kde.. "takže maminka má novího?" kouknu se na něj alá mimonkoo.. :D "no jak vidíš.." odvrátí mi "jo, a byl byste tak laskav a řek mi kde máma je?" je mi z něj nablití, sice je fak pěknej, ale tohle je nad moje síli.. :-! ... "asi v koupelně.." otočí se zas ke dřezu a něco si tam kutí.. jenom na něj zezadu udělám vyplázlej jazyk a vydám se do koupelny za mámou..

"Hee já myslela že mámě nějakou dohodu.. nebudeš si sem tahat chlapy když sem doma.."

"Ale on přišel, když si byla ve škole.." zatváří se jak svatoušek..

"Mámo seš nechutná.."

"Tak promiň Smi, ale ty to asi nikdy nepochopíš že nechci bejt pořád jenom sama.."

"Jo tak ty si někdy byla sama? Hned jak táta odletěl hupsla si do postele s nějakym týpanem, nehledě na to že máš každej tejden novího chlapa.. !!

"Ty si to moc dramatizuješ, nemůžu za to.. ještě nejsem tak stará abych si nemohla užívat.. "

"No jo to je fak.. už se těšim až se mnou začneš chodit i na kalby.." řeknu jí ironicky a bouchnu s dveřma.. teď se mi ten Billův nápad jeví jako dobrej.. seberu nejpotřebnější věci a pomalu du ke škole, přece jenom mam ještě hodinu a něco..

No úžasný.. pomyslim si stojim před školou a až za půl hodiny jim končí vyučování.. fak super.. du si sednou na tu lavičku jak sme byli o odpolce s Billem a rozhlížim se všude kolem.. když přejíždim okna učeben.. všimnu si že na mě kouká někdo z okna.. podle očí je to asi ten kluk jak sem ho viděla na tý chodbě s Erikem.. a pak venku jak byl s těma blbkama.. to bude asi i ten jak ráno udělal ten rozruch.. hmm ale jak to že vůbec nic o něm nevim.. kdyby byl novej, rozkřiklo by e to rychlostí blesku, ale jako by se vynořil od nikud a jako by tu byl odjakživa.. noo nakonec si vytáhnu mobila a začnu si hrát hry.. zabořim se do toho tak že si ani nevšimnu že zazvonilo, až když se začne ozývat hluk a děcka se valej ze dveří jako Tsunami a malí školní dveře sotva odolávaj.. tak si teda stoupnu a du si stoupnout někam bokem ke dveřim aby si mě všimli, ale nebyla sem v hlavnim proudu.. ikdyž je mi nad slunce jasný že pudou mezi posledníma, mam se napozoru, kdyby NÁHODOU.. "BAAF" houkne do mě někdo zezadu.. "krva," vyjeknu a svalim se na nějakýho kluka.. "jéj soorráč" usměju se na něj.. zná se mi povědomeej, ale to nejni na naší škole možný.. "v poho" odvrátí a pokračuje.. "nono. smíšku.. nemůžeš obtěžovat neviný lidi..." otočim se na ty blbi za mnou.. "kecii.. ty vaše poučky.." vypláznu na ně jazyk, bez známky zájmu "he a neřikalas náhodou že tě máme vyzvednout..?" všudy přítomnej Bill, to by nebyl on aby v něčem neměl jasno "no.. to by bylo na dlouho.. a nechci se o tom bavit" hodim na něj zářivej face...

Celej den sme zabili venku, nic moc.. trochu sem se nudila.. ale asi to bylo tim že sem celou myslela na to proč mi to máma furt dělá.. chová s fakt hrozně.. ! !
"Lidi já du domu.. chci se vyspat na zejtra.." vstanu z lavičky.. už je tma, a ani nevim co řešili "jo já du s tebou" řekne pohotově Terry.. tak se rozloučíme a vydáme se naší cestičkou domu.
"Tak ahojky" rozloučíme se nakonec i my a já vletim do baráku.. ještě tam byli něčí boty navíc tak sem radši šla hned k sobě do pookje tak sem hodila tlamu na posltel a zůstala strnule ležet ááž do rána.. ;)

Čas na novej začátek... nebo ne?? -2.díl

29. března 2009 v 16:07 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
***RÁNO***
Probuzení bylo hrozný.. snídaně ještě horší a teď se snažim co nejrychlejš vyčistit zuby, páč do minuty tu bude Terry a kluci a pak maj keci když sem pomalá.. no prostě... CRR.. kurva už sou tu.. no super dočistim to.. popadnu bágl a vystřelim z baráku jak střela..

"Nazdáár.." skočim stejně jako včera zas na Billa, jenže ne zas tak dlouze, je tam i Terry a mohlo by se u ní projevit žárlení :P ... "ahojky Terýý" obejmu jí taky aby nám už nezrudla víc "co se s tebou stalo?" všichni na mě nějak udiveně koukaj.. ale zas tak moc je to asi neudivuje "ale nic.. dneska se mi o něm zdálo.." usměju se.. Terry a Bill na mě hoděj divnýho xichta a Tom se jenom divně zaření- toho už úplně ignoruju... "jako myslíš těch pár hodin..? Těch pár hodin spánku se ti zdálo o klukovi kterýho nenávidíš a ještě seš hiperaktivní?" zjevně se ujišťuje Terry "jo přesně" usmívám se ještě zářivěji.. během cesty do školy jim vilíčim svůj dokonale úžasnej sen.. o tom jak sem několik hodin jenom nadávala Erikovi, a najednou se cejtim volnější...
"Kdo to doprdele je?" zůstanem stát na kraji školního dvora s votevřenejma hubama dokořán... přímo veprostřed u uskupila snad celá škola do kolečka a něco tak důležitýho maj.. "myslim že to je jasný.. nějakej novej týpan.. se koukni samí holky.." ukáže Terry do hloučku.. "hm kašlem na to poďte" mávnu rukou a dem si na svoje oblíbený místo hned u dveří...

Hned po první hodině se zbalim a jako první si to kráčim do učebny, Sam z nějakýho záhadnýho důvodu nepřišla vůbec a ostatně je docela nuda, bez ní.. "Neumíš čekat?" doběhne mě Terry, "co myslíš? Joo jasně že jo, ale nějak mě přešla nálada.. " neujde mi její úsměv.. "co se tlemíš?" zastavim se uprostřed cesty "ne nic, teda.. jo asi se líbim Billovi" ,,teda ty máš bliky holka,, pomyslim si a nic neřikám, otočim se a pokračuju v cestě na druhej konec školy.. "hee smíšku.. já vym že on ti toho řiká hoodně, a vym že nejni možný abyste si nikdy nepovídali o mě, takmi to řekni, já budu dělat jakože nic... " začne poskakovat kolem mě a žadonit jak malí dítě bábovičku "a co bych z toho měla?" to uhodla ještě jí to tak řeknu, jen ať se hezky snažej, oba sou tak trochu směšný.. no docela se u toho i bavim.. "neblbni snad sme nejlepší kámošky.." hmm tak už přeřadila na citoví vidírání :D "tak ok povídáme si... a no.." zarazim se.. já snad ještě spim, nebo chci aby se mi to zdálo, za náma si to kvačí Erik a horda holek za nim, kolem nás projde jako bych byla vzduch... "no co se děje?" nějak přestala asi vnímat okolí.. "čekej tady.." rozkážu jí a rozběhnu se za tim slizákem..

"Tak počkáš ne?" chytnu ho za rameno...

"A na koho jako?" rozhlídne se kolem.. asi chce ze sebe udělat většího debila než je.. !!

"Tak ais na mě ne.. potřebuju s tebou mluvit.." nasadim na něj nasranej tón

"A ty se nebudeš bát, když tu nemáš svího ochránce?" no jasně, blbeček, já mu to ještě pěkně vpálim..

"No to se nemusíš bát.. na takovího cvrčka si poradim vždycky" ohodnotim jeho ,,prej chloubu,, a všichni kolem se začnou tlemit, to mi přidává sebevědomí..

"No úžasný, hee ale nemam čas na takoví trosky jako seš ty.. takže jestli mi chceš poslat moje věci tak kde bydlim výš a už nevopruzuj.." lechce se mě chce zbavit xP... to teda né..

"Jo takže i do těch věcí mam počítat- Smolíkovi, Včelku Máju, a všechny ty kokotský píčoviny cos mě nutil poslouchat..? " rozesměju se, a dokonce i jedna z těch pipek co stojí za nim jí cuknou koutky.. "

"Ty sprostá mrcho.. nevim jak sem to s tebou moch vydržet tak dlouho" znechuceně mě přejede..

"Joo, to myslíš ty dva měsíce..? Ty dva měsíce, kdy si mě neustále podváděl s těma kurvama za tebou.." rozeřvu se na něj přes celou chodbu..

"No zato ty seš ta nejchytřejší na světě viť"

"No aspoň nemam IQ menší než pokojovou teplotu... jako ty..!" řeknu úplně vážně, už přestávám vnímat i ty lidi který se kolem nás uskupili...

"Dej si pozor.. ještě jednou řekneš něco co se mi nebude líbit.. a uvidíš.." chytne mě prudce za závěstí, a přitáhne si mě k sobě

"To se ještě uvidí.." flusnu mu do xichtu a s potleskem se vracim k Terry... teď už teda i Billovi a blbečkovi Tomovi.. "pááni, to bych do tebe v životě neřekla.. jako třeba seš schopná všeho, ale že tohle.. no dobře ty holka" nadšeně se usmívá Terry.. "hmm dobrý, hele nějak se o tom nechci bavit.. moc veselí to pro mě nejni.. tak dem ne?" pousměju e na ní a dojdem na konec chodby do učebny... bléé biologie.. nenávidim.. celou hodinu si promínám co všechno sem mu řekla a co všechnu bych mu ještě chtěla říct.. !! "ZVONILOO" zařve mi Bill do ucha, blbec... "áááu.. šetři si ten svůj hlásek na někoho jinýho" řeknu vopruzeně a hdim si ty nepotřebný věci do báglu.. "no tak pardoon" nasere se a otočí se ke mě zády.. "jak dlouho tu hodláš bejt?" šťouchnu do něj a vydáme se ke dveřím.. Terry musela už zmyzet s Tomem jinak si to vysvětlit nedokážu.. !! "Teď máme vlastně volno žejoo.." uvědomim si spomaleně odpolku... "BLÍÍK" udělá na mě holiwoodskej úsměv.. to mě teda extrémě rozesměje.. "tak fáájn, a kam pudem..?" bloumáme v šatně.,.. "teď by bylo nejlepší si uklidit bágly a pak nevim no.. " teda moc novejch informací mi nezdělil.. noo uvidíme.. hodili sme si bágli teda do skříněk a vyšli sme na školní dvůr.. nic moc.. skoro prázdno jenom pár lidí u stromů (šprti :P) a zas nějakej hlouček holek kolem nějakýho kluka.. nic novího, už mě ten satereotip nudí... "kam šla Terry?" stojíme pořád jak přimražený u dveří "někam s Tomem.. nevim.." řekne úúplně normálně to mě trochu udiví... "to bě to je jedno?" nakonec se vidáme sednout si na lavičku "jo" pokrčí rameny "nekecej.. to bys ani nebyl ty..!!" rozesměju se že se několik lidí na mě podívá, mezi nima i ten kluk mezi hloučkem holek (dilin) "tak fájn, sere mě to.. hodně.. ale co já s tim zmůžu.." zas pokrčí rameny.. konečně sem z něj dostala tu pravdu "no to já nevim.." pousmívám se.. asi mu to došlo, teda asi určitě.. už se směje taky.. no my sme fak vytlemená dvojka .. :D "a víš co je se Sam?" koukne se na mě pohledem jako že to nemam vědět, aby moch dělat chytrýho a poučovat.. "noo tak povídej" zasměju se, někdy je fak roztomilej jak hází ty xichty a ták.. :D "normálně zatáhla" já to věděla.. svině jedna klouzavá.. "ta potvora, a beze mě.!" dám si ruce v bok, a svoje nasrání ni nepředvádim "to máš fuk, myslim že k tomu měla vlastní důvody, proč chtěla bejt sama.." nepatrně naráží na to že se jí rodiče už po 15x dali zas dohromady, a mysim že jí její táta mlátí, ale s tim se nám nikdy nesvěřila a ptát se jí na to je blbí...

Čas na novej začátek... nebo ne?? 1.díl

29. března 2009 v 16:06 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
K příběhu... Takže já se menuju Smilin Lensnoová... je mi 17, a závodně hraju basket-- z toho si usudte jakou mam asi postavu. Jinak rodiče.. mno nic moc, máma je taková ta máma co je spíš kamarádka, a táta bydlí na Miami, takže toho nevidim už vůbec. Sourozence naštěstí nema, ale někdy mi stačej ty mámi chlapy, sou témeř vždycky jeno o pár let starší než já. Proto mě ze všeho drží parta.. mí nejlepší kamarádi, Terr- moje úplně ze všech nejlepší kámoška, známe se spolu už od školky, bydlí naproti a vydíme se (jako se všema) každej den... pak Sam- suprová holka, taky bydlí, ulici za náma, takže to k sobě máme hodně blízko, to ona je ta se kterou vymejšlíme všechny možný kraviny a tak.... sporo každý party maj svojí barbínku- tou naší je Sindy, dělá ze sebe větší blbku než je, proto se s ní ve škole nebavíme, jenom venku kdy je uplně normální a správně střelená... a nakonec naše dvojčátka... prostě Bil... co bych bez tohodle kluka dělala nevim.. ae je to můj úplně nejlepší kámoška na světě a často si s nim řikám víc než s Terry... .a Tom.. hroznej blb... nenávidíme se.. hádáme se a nadáváme si.. už od školky.. !! A nikdy nehodlám měnit za kamarádství.. :P Jo ještě bych zapoměla na Erika mího kluka.. ae s mejma kámošema se nějak nemusí... :( škoda..


Příběh:
"Ahooj hvězdo" vítám mě před školou Eri... "ahooj lásko" obejmem se a tak nějak přivítáme.. "dneska nejdeš pozdě jo?" mrknu na něj... skoro vždycky přijde až na druhou hodinu protože ze záhadných důvodů vždycky zaspí "ne.. sem tě chtěl stihnout.." usměje se na mě "aha tak to ti schvaluju.. jenže na mě támhle někdo už čeká... jako každý ráno" trochu mě zklame že když uvidí Sam, Billa a Terry zatváří se jako by zrovna měl pustit šavli "hmm.. tak tam nemusíš pro jednou ne?" prošebně se na mě podívá "ne.. promiň.. ale musim jim něco říct... je to důležitý.." pousměju se, v zoufalí doměnce že to pochopí "a co mi do nich je? Já sem snad tvůj kluk ne? To musim trpět za to že oni pro tebe znamenaj víc než já?" rozeřve se na mě "neřekla sem že pro mě znamenaj víc než ty.." pomalu mi začínaj slzet oči... to je tak když vás sklame člověk kterýho milujete.. "jasně.. takže proto si vždycky s nima a ne semnou?" je tak nasranej že ho fak nepoznávám "uklidni se.. kdyby ses mě někdy zeptal.. šla bych s tebou.. jenže vždycky jenom stojí a čumíš... a půl hodiny před srazem s nima fak už s tebou nepudu nikam" trochu mě pálej oči. ae snažim se slzy zadržet "hmm takže sem tu já ten špatnej" řekne nasraně votočí se a někam vodchází ¨"takže sem to já?" zařvu na něj ještě a zůstanu čekat.. emm si jistá že to slyšel, ale ani se neotočil, jako bych byla najednou vzduch. "To budeš mít dobrý.." obejme mě někdo zezadu... otočim se a tak nějak mě překvapí že za mnou už všichni stojej.. nepochybně to taky slyšeli jako skoro celá škola "myslíš jo?" řeknu ironicky Sam "neboj smíšku..." usměje se na mě Bill "co to do něj zas vjelo? Já ho fak poslední dobou nechápu" akroutim hlavou a podívám se do dálky kde se úplně v klidu baví s kámoše, a něčemu se taky docela nahlas smějou "hlavně že se baví na můj účet.." prohodim nasraně a začnu si otírat slzy...

"hej.. puč mi pravítko.." špitnu přes uličku Terry, tak jenom pokrčí rameny že nemá... "máš pravítko..?" otočim se dozadu na Billa, ten udělá to samí gesto jako před chvílí Teryy "doprdele" řeknu nahlas a bouchnu do lavice "nějakej prblém?" ozve se zepředu úča "no to bych řekla" řeknu si pro sebe "co se děje?" zvedne se a já se musim koukat do toho jejího xichtu "nemam pravítko..!" řeknu jí do xichtu "to máš teda ale velký problém.. jak asi budeš rýsovat" nemůžu se zbavit dojmu že ta ježibaba mě nenávidí "no jak asi? Si vemu botu, obkreslim jí... a vyjde to nastejno jako ty vaše píčoviny co nás nutíte dělat.." celá třída se začne hned tlemit, a já se cejtim hned o trochu lehčí, sice se takle problémi s Erikem nevyřešëj, ale měla sem už sto chutí jí to říct do xïchtu "tak jak myslíš! Vem si žákovskou, botu a poď nám to sem nakreslit na tabuli" řekne mírně nasraně, ale tuhle učitelku by nevyrušilo ani válka "ste se po-e-e ne?" čumim na ní jak vejr "myslim že ne.. tak dělej nebo si zas pozvem tvojí matku" sedne si zas za stůl a hodí si nohy na lavici "joo tak tý to je taky dobře u prdele" zkomentuju svojí maminku a du teda před tu tabuli... něco jí tam načmárám a než zazvoní ještě několikrát si s ní hezky vyměnim názor...
"lidi vona mě fak musí nenávidět" přijdu skoro už na konci přestávky po několika minutoví přednášce o chování v kabinetě tý ropuchy k lavici kde se všichni schormáždili.. "se jí ani nedivim" odvrátí mi hnusně blbeček Tom

"no jistě ty abys hned něco neřek viť, vono to je asi normální u kreténů jako seš ty, nebo ne?"

"na rozdíl od tebe mam aspoň něco v hlavě" zatuká si na čelo

"hmm moskožrouta co ti tam řve hlady.." rozesmějem se všichni, jenom on se kření jak blb

"krávo" otočí se a de k těm debílkům mezi kterejma si musí připadat fáák inteligentně. "hee smíšku, už ses klidnila?" nepatrně se na mě směje Terry "no ještě mi to připomínej..." vypláznu na ní jazyk "hee pudete na tu párty k Suzan" jakoby se najednou probudila Sam "já jo" vypálí hned Terry, aby náhodou nebyla za Billem, teda takle, jí se už jak dlouho líbí, a ona jemu se taky líbí, akorát že si to nedokážou říct :D "kdy?" no koukám že Bill je taky docela mimo, už sem si zvykla že někdy nedává pozor a ,,žije si svůj svět,, ale někdy je toho na mě fak moc "o víkendu" doplnim jeho nedostatečné znalosti "hmm... no tak... asi jo" zaváhá ale myslim že tim jak Terry předtim vypálila že de, musí tam bejt taky aby si nenechal vzít šanci "já ještě nevim..." pokrčim rameny.. v tu ránu na mě Terry a Bill (uplně ve stejnou chvíli) hodí pohled ,,přece mě v tom nenecháš samotnou,, to mě teda rozesměje... :D otočim se a du si PŘEKVAPIVĚ připravit věci na hodinu.. !!

***po škole***
"Čekéééj..." řvu na Billa v šatně sem se zakecala s jednou holkou co mí skříňku vedle mě a teď ho musim dobíhat... "tak dělej" ani se neotočí a de si dál.. to je teda fak hodnej, ale to bude mít ještě dohru.. rozeběhnu se ještě víc a skočím mu na záda... chudááček, to asi nečekal "jééžiš" vyjekne a snaží se mě setřást, přisaju se k němu ještě víc aby sem mu to možnost rovnou vyvrátila a jenom se usmívám jak sluníčko "tak co je? Předchvíli ti to docela šlapalo a teď už nějak nemůžeš" směju se.. "hee jak dlouho tě to bude ještě bavit.." řekne mi dost uraženym tonem "aje čopak.. naše špavná hvěďička němá ďobou náladišku.." začnu na něj šišlat že mu už taky cukaj koutky, ale pořád se snaží vypadat nasraně "no hee bejt tebou fak slezu.. zaprví mě už bolej záda a za druhý támhle stojí Erik a zrovna šťastně se netváří.." při tom slově Erik mě zamrazí v zádech a místo abych seskočila spíš spadnu, fak de směrem k nám, a jak ho znám určitě si to vyložil jinak než to je..

"No koukám že sis už za mě našla náhradu co?" koukne se nasraně na Billa, ten jenom stojí a dělá že e ho to netýká

"A co kdyby jo? Nerozešel ses snad se mnou?" vrátim mu to a popojdu abych nestála za Billovejma zádama

"Hmm nestrácíš teda čas.. ale zrovna s timhle.." koukne se pohledem jak kdyby mě zrovna hodit šavli

"Co tě sere, doprdele už.." vyjede na něj najednou Bill, že se sama i divim

"Na tobě nic.. jenom se divim jí že klesla tak nízko.."

"Kurva, přestaň si už hrát na toho nejchytřejšího v galaxii, sám si mi to ráno řek, že oni pro mě znamenaj víc než ty a v tm máš pravdu, na ně se aspoň narozdíl od tebe můžu spolehnout, že mě nikdy nepodrazej.." vyškenu na něj, kretén jeden jak sem s nim mohla chodit..?? nechápu..

"Jo ještěže to máš na koho svés viť ty citlivko.." hodí na mě hnusnýho xichta, fak je mi z něj nablití, nebo ještě líp mam sto chutí mu dát dodržky.. !!

"Víš co.. aspoň si na nikoho nehraje, nemusí ze sebe dělat kreténa aby měla kamarády..! To ty seš kretén, protože si necháž vzít takovou bezvadnou holku.." skoro se mi ani nechce věřit všechno co tady na něj Bill řve.. nevěděla sem že v něm mam takovou oporu.. !!

"No jestli kamarádama nazíváš sebe.. tak to teda.. radši nic nechci bejt sprostej" mávne nad tim rukou jako by sme byli nějakej hmyz... už vidim Billa jak se znova nadechuje.. to nechci, aKoát by se porvali a Erik by vyhrál... to určitě, chytnu ho proto za triko a táhnu cestou home... "hee dík že.. no.. to výš... prostě děkuju... nevěděla sem že je to takovej hajzl.." začnu trochu vykoktávat poděkování.. jenom se usměje.. to je pro mě víc než znamení že už o tom nemusim mluvit a zbytek cesty k nám mlčíme...

Odpoledne dem všichni ven.. různě blbnem a různě si to užijem.. fak prdel.. a pak dem ještě s Billem a Terry ke mě a nakonec to dopadne tak že odejdou někdy ve 2 ráno.. pff to bude ráno vstáváníčko.. :(

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -7.díl

20. března 2009 v 18:41 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Já tam du.." řvu už podruhý na mámu, zjevně si umanula že otevře sama, ikdyž moc dobře vym kdo to je.. rychle slítnu schody a nějakym způsobem se my podaří předběhnout mámu, která už vcházela do haly..

"ahojky" zářivě- ikdyž taky udejchaně- se usměju na.. sakra, vlastně ještě ani nevim jak se menuje..
"ahoj" usměje se na mě totálně dokonalim úsměvem, kterýmu se nedá jen tak odolat..
"jojo, počkáš chvilku, jenom si dojdu" nečekala sem, otočila sem se na podpadku, a běžela po schodech nahoru. Nakonec sem si na sebe vzala ty šmouloví kalhoty, dýsky, a bílí docela dlouhý tričko s čeno-barevnym potiskem.. podle mě docela neškodný.. x)

"nevíš náhodou kam sem si hodila tu tašku?" zmateně lítám z jednoho konce pokoje na druhej, až se mi konečně podaří najít tu kabelku..Bill na mě celou dobu mírně nevěřícně kouká ode dveří, asi se diví že nervozita na mě dopadla tak pozdě...
"tak fajn, mam všechno.. dem" prohrábnu si ještě kabelku jestli se mi z ní něco nevytratilo, pak popadnu Billa za lokn¨te a táhnu ho za sebou.. výraz v očí těch dvou vám snad ani nemusim popisovat, dívali se na sebe jak na divou zvěř co se musí vyhubit..

"myslim že podle vašich výrazů představování nebude ani potřeba, takže radši dem.." přijdu od Billa k.. němu, a poočku sleduju Billa, jestli se netváří uraženě nebo naštvaně, kdyby jo asi bych se otočila a šla k němu, na něm my přece záleží víc než na tomhle totálně úžasnym klukovi.. kterýho neznám ani ménem. Ale on se nijak podrážděne netvářil- spíš totálně neutrálně, nedokázala sem přesně idenifikovat jeho výraz, ale v očích jako by se mu lesklil smutek.. x( chjoo..

"ahoj Billí, zavolám ti ju?" otočim se ještě, páč hned před barákem nabral opačnej směr než sme šly my..
"jo jasně, měj se" usmál se im jeho úsměvem kterej měl přesvědčit, ale mě bolestně píchlo u srdce když sem viděla jak je smutnej, možná sem se mu nevěnovala dneska odpoledne tak jak si představoval... x((
Pak už sme šly někam, podle směru to bylo jako ke škole, jenže pak sme tak divně zabočovali a najednou sme byli kousek za městem u garáží kam většinou kluci choděj zlepšovat svoje umění..
Celou dobu sme si příjemně pokecali, zjistila sem že se menuje Patrik, přistěhovali se sem z Rakouska (to proto my byl podivnej ten jeho přízvuk) a žspoustu dalšího, řek mi že rád hraje basket a já mu hned nabídla aby chodil trénovat s náma- nevim jistě jestli sem to udělala z dobbrý vůle, nebo proto abych nasrala Toma...

"Co tu chceš dělat?" udiveně pozoruju jak se ušklíb, pak mě vzal za ruku a sunuly sme se až na konec dlouhý řady garáží...
"Už sem se naučil že tady má každej svoje teritorium, takže vzadu je moje teritorium" zas se na mě usmál..
"Jo jasně, nikomu se nechce chodit tak daleko" ušklíbla sem se spíš pro sebe...
"Kam chodíš ty?" podíval se na mě celkem pobaveně..
"Já nikam, jenom občas- když se naskytne příležitost" usměju se na něj, a on mi ten úsměv hned vrátí..
Když dojdem na úplnej konec řady (kde jsem mimochodem ještě nikdy nebyla) zastavíme se u starejch laviček, kde se posadíme a nějakou dobu mlčíme...
"Sem si všim že tvůj.. kámoš.. no že sem se mu ais moc nezalíbil" když sem se mu podívala do obličeje poznala sem že to neřek z nějakých rozpaků, spíš pobaveně- ani trochu mě to sice neudivilo, přesto sem z toho měla trochu divnej pocit..
"Bill ti láme hlavu?" řekna sem s předstíranym údivem v hlase...
"No spíš ten jeho brácha, nevěděl sem jestli si nebudem moc lést do revíru.. ale pak sem zjistil že von si to tu už všechno... jak to říct... označkoval?! Jo no promiň mi to přirovnání.." nevěděla sem jistě jestli ta omluva z jeho strany byla upřímná, ale z tý jeho věty se mi zvedal žaludek...
"Myslíš si že to je jako nějaký minoví pole.. vidíš jenom červený tečky a neodoláš dokavaď ta tečka nezmizí..?" doufám že to přirovnání dobře pochopil...
"Tak sem to nemyslel, já nejsem žádnej lovec, nedělám si zářezi na postel ani nic takovího... jenom sem se bál že mě bude vidět jako konkurenci.." jo, pochopil jak sem to myslela, ale zjevně z mího výrazu už sám usoudil že mu nevěřim..
"A co ty revíry? Řek si že Tom už totu má všechno označkovaný, máš na to taky nějakou výmluvu?" zeptám se ho s mírnou ironií v hlase o níž si nejsem jistá jestli slyšel taky tak jasně jak sem měla namíšleno...
Nejdřív se na mě zmateně kouká, pak jako by si uvědomil něco co mě uniklo. Vzal mě za ruku a s jeho očích sem rozpoznala trochu lítosti?
"Nechci aby sis zrovna tohle o mě myslela, nejsem žádnej děvkař... akorát že lidi si o mě hned udělaj obrázek. S tim nic nezmůžu.." púokrčil rameny a podíval se na mě naoko pohodovim výrazem, v očích se mu ale jiskřilo něco jako bolest... ale možná dobře nechápu prč si teda hraje na drsňáka, potom v něm lidi viděj to co neni- a přesně to ho štve..
"Tak mi dej čas.. potřebuju tě líp poznat, pak si budu moct myslet co budu považovat za pravdu a ostatních názor mě nebude zajímat.. ikdyž ani teď mě zrovna nijak zvlášť nezajímá.." nad tou poslední větou sem se musela zašklebit, fakt sem nikdy nebyla taková že bych dala na první blbost kterou sem slyšela.. x)
"Jo to už sem stich poznat" zasmál se taky, asi mu unikla skutečnost že mě pořád drží za ruku, ale bylo mi to docela i příjemný..
"Jakto?" udiveně se na něj podívám.. zas tak často sme se ve škole nevídali a teď mě zná sotva 30 minut..
"No výš na tý chodbě tehdy, na obličeji ti bylo vidět že tě nezajímá co ostatní, že se na vás všichni koukaj, a když si odcházela vůbec ses neohlížela, prostě si šla.. už tehdy sem si řikal že můsíš bejt úchvatná.. a myslim že sem se vůbec nespletl" zářivě se na mě usmál, v tu chvíli sem byla jako přimrzlá, nevydala bych ze sebe ani hlásku, natož kdybych věděla co řikat..
"Aha.. no.. to sem ráda" vypravila sem nakonec ze sebe..
Pousmál se nad mejma rozpakama... najednou sme zas neměli co řikat..

"Sakra! Počkej chviličku" škubnu sebou když mi začne v kapce vybrovat mobil, zvednu se z lavičky a du kousek dál..

"No?"

Terry: Ahoj Smí, jenom sem chtělůa vědět jestli seš doma?"

"Teď zrovna ne! Co potřebuješ?" ten bezstarostej ton o kterej sem se snažila se mi moc nepoved

T: kde seš? zdá se že pojí první otázku přeskočila a podezíravě si mě prověřovala

"Hee řeknu ti to zejtra ju? Tak pa" už sem to chtěla položit, ale zas mě překskočila..

T: Mluvila si se Sam?"

"Jo, mluvila.. hee zejtra ju? pa" už sem na nic dalšího nečekala a prostě to položila...