Nakonec mi tu sádru dali.. a jelikoš je čtrtek.. řekli mi že do školy smim až v pondělí.. asi aby mi ta sádra pořádně uschla bo co??
Ale doma se hrozně nudim.. všichni sou teď ve škole a na esemesky tipu ,,kde seš,,co se děje,, a tak neodepisuju..
Jedinej od koho bych si esemesku přála mi nepsal.. a tak sem celej den vysela na mobilu a čekala na zprávu o který sem věděla že stejně nepříde.. x(
Chjoo.. blbí Kaulizi, proč musej mít vždycky svoje tajemstvíčko..? :-/
"Smi, chceš něco přinést?" nakoukla mi do pokoje máma, další věc co mě u ní překvapila.. od rána do večera kolem mě baletí, jak kdyby si až teď začla uvědomovat jako moc zanedbala povinnou rodičovskou péči...
Smutně sem se na ní podívala, psíma očkama.. bylo mi smutno.. x( PO BILLOVI!
"Ještě nevolal?" hned pochopila proč nemam náladu
"Myslim že ani nezavolá.. je na mě naštvanej kui něčemu co sem neudělala.. nebo já už nevim jak si to vysvětlit.. vždycky to byl on první kdo se o mě zajímal.. a teď mi nedokáže napsat ani blbou esemesku..!" skoulila sem oči na nohy.. kdyby to nějak šlo, už dávno bych si jí nějak vyrvala.. jenže to bolelo už tak.. a ještě si předělávat další bolest- pro změnu fyzickou..
"No.. výš že sem ho nikdy moc nemusela.. ale jestli to je pro tebe tak důležitý napiš mu sama ne? Čeho by ses měla bát.. je to tvůj nejlepší kamarád.." schválně nechala vyplynout tu ětu ve vzduchu.. nikdy si nebyla jistá slovem kamarád už proto že my sme se k sobě chovali spíš jako brácha se ségrou.. a druhej důvod byl samo jeho vzlet- ten kterej sem na něm tak milovala- dokazoval jeho jedinečnost.. ale to máma nějako nepochopila. Prostě ho nemá ráda..
"fajn.." otočila sem e k nočnímu stolku a vytáhla z vršku hromady mobila..
"Nebudu rušit.." řekla máma, zjevně sklamaná že jí (poprví v životě) poslechnu..
"díky mami" usmála sem se na ní když už zas stála ve dveřích.. roztomilí gesto řikala sem si! ;)
Ahojky Bille, promin jestli te rusim, fak me mrzi jestli se na me zlobis.. a omlouvam se ti za vsechno co sem ti kdy udelala. Ale nevim co se deje, nenapsals mi ani blbou esemesku.. ikdyz predpokladam ze ti to uz tvuj poveden bratricek cely rekl.. stejne promin (i kdyz nevim za co). Jestli budes mit naladu, sem doma- prekvapive- tak PROSIM se stav ju? Mam te moc rada.. :)
Poslala sem mu svůj sloh v esemesce. Doufám že mě pochopí. Nic na světě bych si nepřála víc aby sme si mohli promluvit.. i když pochybuju že by si vůbec přečet tu esemesku.. x( nejspíš jí smaže dřív než jí otevře.. x(((
*****ASI ZA HOĎKU****
"To se tak někdo má když mmůže místo školy vyspávat!" do týhle doby sem jenom ležela a nevnímala okolí, ale teď mi ten až podezřele známej hlas probudil k životu...
Vymrštila sem se na posteli, až sem málem do něj narazila.. byl jenom kousek od mího obličeje.. že sem zapoměla i na svoje méno..
"Tome co tu děláš?" zašeptala sem do hrobovího ticha..
Napřímil se a něco vytáh z kapsy.. mobila..
"Ta esemeska došla mě.. asi se ti brácha nezmínil že se utopil mobila, takže chtě nechtě.. mam jeho" zazářil svim úsměvem.. co to do mě vjelo.. vždyť já se na něj koukám.. jako na kluka..?!?
"A tos mu to nemoh říct? Já nepotřebuju mluvit s tebou, ale s nim" posmutněla sem a zas se svalila na postel..
"Přišel sem se podívat, co všechno sem ti přivodil" zašklebil se ikdyž v jeho podtonu sem zaslechla opatrnost svojenou s lítostí..!?! Twl.. mě musí bejt fak blbě..
"Aha.." řekla sem nevrle a zakoukala sem se na svojí zasádrovanou nohu..
"Bolí to moc?" sednul si vedle mě a letmo si položil svojí ruku na mojí..
"Nevim jestli sis toho všim.. ale zasádrovanou mam nohu." nedokázala sem se udržet s tou poznámnou.. x)
"jo jasně" zasmál se- pro sebe- a pak se ohlídnul za sebe na mojí nohu..
"a stejně myslim že na tom byla jenom polovina tvoje vina.. takže si nech lítost prosimtě" zašklebila sem se ikdyž mě neviděl.. doslova hypnotizoval mojí nohu.. (nojo v kraťáskách na spaní a sádrou po koleno) x)
"jak myslíš poloviční vina? Hodláš se mi snad omlouvat žes mi tam skočila naschvál?" ikdyž nechápavě, zašklebil se svímu vtípku.. a zas otočil hlavu ke mě..
"já..?? tobě?? a omlouvat??.. no to určitě ne.. ale je to dvojtá zlomenina.. takže si to můžem rozdělit.. jednu ty jednu já.." zasmála sem se.. kupodivu on taky..!!
"hmm. že bych měl s tebou něco společnýho..?? No nevim..!" dělal zamyšlenýho..
"ty si pako.. nejde o dítě.. jenom o zlomenou nohu.." zvedla sem oři v sloup..
"no.. ale musim uznat že o pěknou nohu se s tebou budu dělit" bylo na něm vydět jak se zasnil..
"zloeninu.. ne nohu!" upřesnila sem mu rychle..
"a kde ta zlomenina asi je.. ? Na noze.. a čí ta nohe je..? Tvoje.. takže to je jako kdybys mi nabízala čtvrtku sama sebe.." to je fak psychouš..! Ale poprví se mi s nim dobře povídá.. x))
"desetinu" zabrblala sem..
"no dobře desetinu.. ale i tak.. pořád seš to jenom ty!"
"jak to myslíš?" nechápavě sem se na něj podívala..
"takle.." řek pomalu, položil si jednu ruku na můj krk a druhou se držel zdi za mojí lavou..
"ať už chceš dělat cokoliv varuju tě.. mam pepřovej sprej!" řekla sem s tonem podbarvenym pobavení takže mě ani moc neudivilo když se pousmál a přitáh si mě k sobě blíž..
"jenom uplatňuju svoíj desetinu.." řek a políbil mě, nikdy by mě sice nenapadlo že zrovna on mě bude líbat.. ale líbilo se mi to víc než oodhokoliv jinýho.. ale ZROVNA ON?? Dlouho sem se jenom úžívali jeden druhýho.. pak sem se přisunula ještě blíž a zdravou nohou sem se omotala kolem něj.. začali mě sjíždět rukou k zádům a zastavil se na mim kříži... tahle chvíle byla naprosto neudolatelná- neovladatelná- kouzelná.. ale jako všechno docela brzo skončila..
"a kdo řek že zrovna tam je tvoje desetila..?" zakřenila sem se..
"zlomenina patří k noze.. noha patří k tobě.. mě patří desetina zlomeniny.. takže desedina nohy. takže desetina tebe.. takže sem si vybral tuhle tvojí desetinu.." zasmála sem se na tim jeho vysvětlování..
"no to my budeš muset, někdy napsat.. a stejně..-" zarazila sem se.. bylo lehčí si to myslet, než to říct nahlas.. "-.. co bude dál..? Máš něco v plánu, nebo sem jenom další tvoje oběť..? To bylo ale složitý soustíčko co, když se už od školky nenávidíme.." i když sem si řekla že se nebudu rozčilovat.. prostě sem se neudržela.. všechno byla najednou jiný, on mi změnil můj svět.. příde rozdupe a pak si vklídku odejde.. to by byl celej on..
"Žádná oběť, a kdo řek že tě nenávidim..?" cítila sem jak je zamyšlenej, i když sem mu do tváře přímo nviděla.. špiškou nohu přeížděl po mojí tváři a krku, občas se mě lehce dotknul rty, že mi až naběhla husí kůže..
"aha.. takže si mam vybrat mezi tebou a Patrikem?" zarazil se, a podíval se mi do obličeje.. zjevně poznal tu neoblomnost, kterou sem teď musela doslova vyzařovat.
"hmm.. to je jenom na tobě.." vrátil se zas k mímu krku, potichu se zasmál, když si všim mojí husí kůže, jeho dech mě šimral na kuži, takže sem cítila že mi vyskákala ještě silněji než předtim..
"ale jak můžu vědět jak se rozhodnout.. u tebe si nikdo nemůže bejt jistej.. navíc nevim jestli tě furt ještě nenávidim!" podotkla sem tvrdě. Cítila sem jak se trochu zarazil, ale 100% se na sobě nesnažil nic dát najevo.
"Smi, ty nevíš co cítíš? Jedno to bejt musí.. buťto nenávist nebo.."
"láska?" udiveně sem dodala místo něj..
Jenom mi kývnul.. zamyslela sem se nad tim.. nejsem si jistá jeho ho mam ráda.. ale určitě vym že nemiluju Patrika.. tak co? Nějak bych se rozhodnout měla.
"A jak mam vědět jestli sem do tebe zamilovaná, když sme se jednou líbali a jinak na sebe házeli jenom nenávistný pohledy.." smutně sem pokrčila rameny..
"Chceš mi říct že on.." tvrdě poknul "on pro tebe znamená víc než já? Ať už jakkoli, k němu nemůžeš cítit ani zlomek toho co ke mě.." jasně že měl pravdu.. ale stejně sem nevěděla koho vlastně chci..
"To máš pravdu.. takže by se to dalo volně přeložit.. s jednim chodíš a s druhym ses líbala, tak si vyber" zatvrdila sem se.. nic mi nedávalo smysl.. vůbec nic mi nedávalo smysl..
"tak sem to nemyslel.. ale musíš uznat že líbám líp než on" vycenil zuby do úsměvu..
"áá Tome.." zasténala sem..
"no tak.. to uznat přece musíš!!!" ta jeho sebejistota mě přivádí k šílenství..
"já se s tebou nebudu bavit o tom kdo líp líbá.. stejně myslim že je to nepodstatný..!"
"no tááák" hodil na mě smutný oči.. tomu se fak nedá odolat.. i když na tenhle pohled sem už docela navyklá od Billa...
"no.. musela bych si to zkusit ještě jednou.. zatim je to dost vyrovnaný.." okamžitě byl napřímenej..
"no problemo" usmával se jak měsíček na hnoji.. x) on je fak roztomilej..
"ale u obou.. každej ste mě líbali jenom jednou.." zvedla sem hlavu, abych viděla jeho ,sklamanej, výraz.. na tohle přece nemůže kejvnout ne? ;)
Ne, nekejvnul, stulil se vedle mě na posteli a položil si hlavu na moje břicho..
"heh.." začala sem e poticu smát, jemu to stejně neušlo, smíchem se mi třáslo břicho, takže i jeho hlava..
"co?" nezvednul ke mě hlavu, pořád ležel a- zdá se- přemejšlel..
"lochtáš mě.." zasmála sem se zas..
"hmm.." zamumlal skoro neslyšitelně.. pak sme už jenom leželi.. asi sem zas usnula, protože si už nic víc nepamatuju..