Čas na novej začátek.. nebo ne?? -5.díl

29. března 2009 v 16:08 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Odkaď výš jak se menuju..?" vyvalim na něj oči "no tady na škole tě zná každej duhej člověk.. a po tý scéně na chodbě to neni tak těžký se dozvědět.." usměje se a odhalí mi tim svoje zářivě bílí zuby.. trochu mi to sekne mozek, ale přece se nenechám zblbnout nějakym nováčkem, nebo spíš miláčkem celý školy..

"Smíšku deš..?" zařve na mě zezadu (teď už) Bill, otočim se a tim mu odkreju zcela novej pohled. usměje se a něco si mumlá, sem si jistá že na mě bude čekat před školou..

"jestli potřebuješ jít tak tě nebudu zdržovat.." otočim se zpátky k němu, zpomaleně sem si všimla že sem zůstala čumět na dveře kde zmizel Bill...

"Ne v pohodě.." rozpačitě se otočim a usměju se mu do toho dokanale krásnýho obličeje..

"Já.. jenom sem se tě chtěl na něco zeptat..?" tajemně se usměje, ale rozhodně ne nějak sebekriticky.. to sebevědomí z něj totálně srší..

"no tak se ptej.." začínám bejt už docela netrpělivá, pomalu se celá škola vyprazdňuje a my tu ještě tvrdnem

"dneska večer máš čas?" řekne úplně vážně, kdyby se u toho aspoň trochu usmál, ale to ne kouká se mi zpřímá do očí ze kterejch poznám akorát to že jdou z hnědý až po černou...

"no asi jo.." pokrčim rameny, a snažim se působit jak by na mě neudělal vůbec žádnej dojem..

"tak fajn, vyzvednu tě v 7.." s takovim zvláštnim výrazem v očí se ke mě přiblíží, usměje se a vklídku odejde pryč..

Mírně zděšeně stojim ještě nějakou chvíli na místě než se zpamatuju a v tichosti dojdu před školu k Billovi. "Co to mělo bejt?" vrhne se hnedka na mě "co já vym.." pokrčim rameny, a stejně jako předtim se snažim působit i teď ledabile "prosimtě, když mluvíš s takovym frajírkem, tak to asi něco znamená ne?" miluju když takle vyšiluje :D ale asi má pravdu kdybych to řekla nějaky KAMARÁDCE, druhej den by to věděla celá škola, u Billa mam aspoň tu jistotu že mu to nikdo nebude věřit "tak fajn, ale tichost jasný" vrhnu na něj ostražitej pohled aby si ještě nedělal prdel z mejch slov "jasně,jasně" přitaká hned a v očích se mu šibalsky zaleskne "večer mě chce někam vzít a já ze zvědavosti pudu.." opatrně sem skousávala poslední slova, ale jeho odpověď nebyla tak strašná jak sem si představovala, jenom se začal zářivě usmívat "no počkej až se to dozví Tom" rozzářeně se na mě podívá a ty plamínky v očích se už nedaj jen tak přehlídnout "fajn, ale já myslela že tobě to můžu říct právě proto že to nikomu jinýmu neřekneš" snažim se hrát naštvanou, ale hlava mi začíná šrotovat proč zrovna toho blba by to mělo štvát "jasně že to nikomu nepovim, Tom se nepočítá..." už zase vytách ty řeči že sou dvojčata, že sou jako jeden, nikdy sem tomu nevěnovala větší pozornost než ten kolotočář u kterýho chtěli společnou poloviční vstupenku... ale teď mě s tim už fak štve, Tomovi do mě nic neni, taky to dává dost jasně najevo jak hrozně ukradená mu sem protože sem zbyla asi jediná na škole se kterou by se ještě nevyspal.... x((
"Tak fajn jak chceš, nic mu neřeknu.." rezignovaně rozhodí rukama na znamení porážky

"jo..jasně.." řeknu nepřítomně a dál se prodírám v mysli, co si asi ten blb může o mě myslet? Nejradši bych mu nakopala do tý jeho slavný pr*ele, ale to by se mohlo stát že ještě přijdu o Billa, což by teda byla nevýslovná stráta- kdybych někdy chtěla bráchu, byl by to určitě Bill.. !

"hey, co sem zas udělal že se mnou nemluvíš?" zarazí se v půlce ulice a netrpělivě se na mě kouká, nejdřív přemejšlim že bych mu mohla lhát až by se mi od pusy prášilo, ale to mi nikdy moc nešlo..

"jenom přemejšlim, poď prosimtě" popadnu ho za ruku a nemusim se ani moc snažit aby sem ho táhla, hned se vedle zas zařadí...

"o čem?" teď už se na mě kouká zvědavě, zas si musim ujasnit jestli lhát nebo ne.. x(

"o čem co?" zařadim radši zpátečku a hraju si na blbou..

"o čem přemejšlíš, tak že mě ani nevnímáš?" omluvně se na něj usměju, vym jak to nenavidim sama a jemu to dělám skoro furt že ho skoro nevnímám...

"no to by bylo asi na dlouho.." andělsky se na něj usměju

"ze školy je to sem asi 15 minut, tak mi řekni co si za tu dobu vymyslela tak světobornýho že mi to nemůžeš říct.." nemůžu se zbavit dojmu že kdyby na to přišlo klidně by to ze mě vymlátil..!!

"řeknu ti to.. ale sou to jenom moe úvahy nic ,,světobornýho,, jak ty řikáš" nevim co bych měla dělat abych si ho udobřila, ale podléhat mu teda nebudu..

"a kdy teda?" ta jeho netrpělivost- další věc co máme společnou.. xD

"později.." vážnym výrazem tuhle kapitolu uzavřu, a ať se snaži jakkoliv taky mu to došlo že nemá navybranou a já se k tomu tématu už fak nevrátim..

"Fajn.." hořce polkne pak až pokračuje "..dneska teda máš čas?" dělá na mě dojem že se mnou bude mluvit jenom aby řeč nestála- z donucení.. x(

"ještě nevim.. máš něco v plánu?" ten smutnej podton v mym hlase zněl žalostně mym vlastnim uším

"no myslel sem že bych přijel, Sam řikala že potřebuje mluvit s Tomem.. o samotě" udiveně se na něj zůstanu čumět..

"co že se Sam chystá udělat??" vyhrknu bez přemýšlení, kterýho tady zas tak potřeba nejni, buďto mu chce rozbít ,,pusinku,, nebo sito s nim rozdat ještě jednou, ať to nebo to, ani jedno nesmí připadnout v úvahu..

"neboj, myslim že ví co dělá.." pokrčí rameny s lhostejnym výrazem..

"jo, tak to je super.." řeknu s krutym sarkasmem v hlase..

"Sam určitě ví co dělá, neměli by sme se jim do toho pléct.. konec konců je to jenom jejich věc.." má pravdu- už jako tolikrát má pravdu.. nikdy to sice nepřiznám nahlas, ale vždycky když de o rozhodování on má navrch už tim že si vždycky ví rady a na všechno má odpověď- což je někdy nemálo otravný.. x)

"Jo asi jo.." tyhle slova mě nestály jenom to že sem to přiznala, oni sami znamenaly mojí porážku- a to on věděl..

"Tak fajn, hee já běžim, odpoledne přijdu" řek najednou, já jenom nerezervovaně se na něj podívala- spíš zírala, uchechtl se a pak se vydal jinym smě rem na zastávku....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama