Čas na novej začátek.. nebo ne?? -8.díl

29. března 2009 v 16:09 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Promiň ale už budu muset.. je trochu pozdě" smutně sem se usmála na Patrika, nevim přesně jak dlouho sme na tý lavičce seděli, ale připadalo mi to jako chvilka, s nim je mi tak hezky..
"Jo tak já tě pudu vyprovodit" až teď sem si uvědomila že asi za ty dvě hodiny co tu sedíme sme skončili v pozici když já sem si přehodila nahy přes jeho nohu a on (podle mě) nepohodlně seděl tak abych já měla co nejvíc toho pohodlí.. x)

"Hee myslíš že bude někdy možný aby mě tví přátele ,,vzali,,.. nepotřebuju aby mě kdovíjak milovali, ale když vym že někdo de otevřeně proti mě docela mě to štve" přerušil moje myšlenky asi v půlce cesty zpátky...
"To nevim, myslim že Terry nebude mít s tebou nějaký velký problémy, Sam je hodně připůsobivá když si o tobě bude myslet že si v poho tak tě přijme. A Bill.. no ten se jenom bojí o mě, ví jaký mam štěstí na kluky a nechce abych se zas zbytečně trápila" připustim trochu smutně..
"A Tom?" z jeho tonu cejtim že nemusim odpovídat, ale v očích se mu září netrpělivost se zvědavostí
"Tom neni můj kámoš.. Tom je debil se kterym se nenávidim už od tý doby co sme si zašlapávali bábovičky na písku.." řeknu trochu vostřeji než byl můj půodní záměr...
"aha.. a já si nejdřív myslel že vy dva spolu něco máte jak se vždycky na tebe dívá-.."
"cože?" vyhrkla sem ze sebe aniž bych ho nechala dopovědět..
"no.. toho sem si všim hned ten první den co sem tu byl.. takovej divnej skoro až frustrovanej pohled, a pak když se na tebe díval takovim ochranitelskym pohledem, nevěděl sem která bije.. ikdyž na tý chodbě mi došlo že ON s tebou nic nemá, to ten druhej.. " vypadalo to že se na něčim zamyslel..
"ochranitelskej?" vyhrkla sem zas ze sebe.. takovího pohledu sem si u něj nikdy nevšimla, jenom věčnejch vražednejch a nenávistivejch...
"no nebo tak něco.. vážně se musíme bavit zrovna o něm..?" omluvně se na mě podíval, pořád mi jeho obličej připadal tak krásnej, ale necápala sem ten hlas vzadu v hlavě kterej křičel samí nesmyslný věci..
"ne, samozřejmě..." řeknu zamyšleně, teď si nedokážu pořádně srovnat v hlavě co je správný a co ne..a stejně na to už nemam moc času, zrovna přecázíme na roch mí ulice..
"promiň jestli něco chápu špatně.. ale nezlobíš se na mě že ne?" koukne se na mě provinile a já zas poznám toho citlivího kluka...
"ne, vůbec.." usměju se hned, copak by to šlo? Zlobit se na něj.. ?
"to sem upřímně rád" usměje se taky.. z jeho očí poznám že to fak myslí upřímně..

Těch pár metrů k domu mě nechal zas svobodně přemejšlet.. oba sme mlčeli a zjevně nám to teď ani nevadilo..
"Hee, můžu se tě na něco zeptat?" otočila sem před domovníma dveřma..
"Klidně.." řekne nesoustředěně..
"Jaks věděl kde bydlim, předtim sem ti to neřekla a nevim kolik lidí na škole ví kde bydlim, ale moc jich neni.." snažila sem se o lhostejnej ton, ale podle jeho pobavenýho výrazu mi na to moc neskočil..
"Vlastně sem se ani nemusel nikoho ptát.. jednou sem tě tu viděl.." usmál se totálně neodolatelnym pohledem..
"Tys mě špehoval?" řekla sem podezíravě...
"Řek sem že sem tě tu viděl.. ne špehoval.." zasmál se, ale podle mě mě špehoval.. hádat se s nim ale nebudu.. x)
"Aha.." víc inteligentní odpověď ze se be nedostanu...
"Už tě nebudu zdržovat.. tak ve škole se uvidíme?" zapoměla sem se soustředit na jeho slova a pozorovala jak se poamlu (nenápadně) přibližuje ke mě..
"Ehm.. cože?" zvednu hlavu zas nahoru abych viděla jeho výraz... buďto se dusil nebo zadržoval smích- to druhý.. asi mu připadám děéésně vtipná..xD
A pak- vlastně ani nevim jak- stalo se to tak rychle že sem nepostřehla běh věcí tak rychle jak se děli. Najednou sme se začali líbat, nemůžu říct že se mi to nelíbilo, ale nebylo v tom ani zamák... lásky?? Je možný že zrovná já hledám v polibcích lásku a zájem? když sem chodila 3 měsíce s tim idiotem ke kterýmu (jak postupem času zjišťuju) sem nikdy nic necítila..?? Fakt se se mnou něco děje... x(

***RÁNO***
"To se někdo má že si může vyspávat až do odpoledne.." ikdyž se mi ten hlas zdá tak absolutně skutečnej že skoro vylučuju možnost že bych pořád ještě spala.. ale stejně se mi nechce stávat tak jao už po tolikátý se otočim a ten hlas prostě ignoruju...
"Tak fajn, já počkám, ale nevim jestli Patrik taky.." při tom slově Patrik sem se donutila otevřít aoči, abych se přece jenom potvrdila jestli spim nebo ne..
"KONEČNĚ" přes půlpokoje proti mě sedí Terry a radostně si hned přiskočí sednou vedle mě..
"Co je?" mžourám na ní očima a snažim si uvědomit co je za den.. nebo aspoň za roční dobu..
"Už jak dlouho si tu s tebou poídám, ikdyž předpokládám že ty o tom stejně nevíš.. ikdyž občas si mi něco řekla.. teda pořád jedno a to samí abych byla upřímná.. ty toho Patrika máš hodně ráda co?" spustila na mě vodopád slov že sem měla dost co dělat abych s ní udržela krok..
"Terry, doprdele, jak tu seš dlouho už?" zmateně sem i uvědomila že fakt už nespim, že se snažim posadit na svojí postel kde se zrovna ten rozvaluje Terry a nejvíc ze všeho se snažim vzpomenout jestli ten včerejšek byl taky jenom sen- tolik štěstí najednou by prostě v mim případě nebylo možný...
"Sem tu jenom 15 minut.. ale i tak sem toho slyšela až dost.." šibalsky se na mě usmála..
"Zas sem mluvila ze spaní?" koukla em se na ní zděšeně a z každýho kousku svího mozku si snažila vybavit co se mi mohlo zdát tak záživnýho že by to pobavilo i Terry.
"Nic moc.. asi sis přehrávala všechno co ste včera řikali.. musim uznat že nádherně napodobuješ klučičí hlasy" uchichtla se..
"Aha.. to sem teda upřímně ráda že se ti to líbilo" řeknu s tvrdym sarkasmem v hlase a v poloběhu vypadnu z pokoje do koupelny... To my ještě scházelo, netrpělivá Terry, dychtivá poslechnout si ještě jednou úplně všechno co sem včera dělala s Patrikem..

"w-o-w" po hodině a půl sem konečně dokončila každičkej detail včerejšího večera všetně řeči těla a všemožnejch jazykovejch rozborů.. doufám že už je Terry spokojená, v poslední době sem jí fak zanedbávala, tak aspoň takle se jí to snažim vynahradit..
"a budete spolu chodit?" přerušila můj tok myšlnek, tim že mi nahrnula novej.. vlastně já ani nevim, co když si to on bere jinak než já.. a vlastně ani nevim jestli bych s nim chtěla chodit, nic zvláštního k němu necítim.. dokážu si ho představit jako nejlepšího kámoše, ale kluka..? To nevim..
"já nevim, řikal že se uvidíme ve škole, tak si tam asi spol promluvíme.. nevim jestli to bere stejně jako já" pokrčila sem rameny.. u Terry stejně jako u Billa nešlo jinak než říct pravdu.. kdybych jim nějakym způsobem lhala nebo jim něco JENOM zatajila, cítila bych se provinile..
"A jak to bereš ty?"někdy mi až vadí jak je Terry vnímavá, potřebuje vždycky mít ve všem jasno a že z toho má ten druhej vždycky zamotanou palici..
"No newim.. líbí se mi, je milej, hodnej, vtiponej.. prostě dokonalej.. ale znáš mě výš že já sem pesimistka tak jenom čekám kdy se to pokazí.." sklopim oči dolu, aby neviděla jak moc mě tahle věta zabolela..
"Achjo.. Smíšku.." obejme mě, to mi jenom dokazuje že sem jí nepřesvědčila "vždyť ty máš taky právo bejt šťastná, a jestli tvůj pesimismus po Erikovi jenom narost, tak tě ujišťuju že jestli někdy budeš chtít bejt smutná tak tě nakopu do zadku" pohladí mě po vlasech a pak se na mě podívá.. nejde mi jinak než se tomu zasmát, někdy bych chtěla mít aspoň půlku Terryinýho optimismu
"Děkuju, Terry" obejmu jí pro změnu já... někdy si řikám proč nejsem lezba, všechny problémi s klukama by byli vyřešený.. ale to já nikdy nebudu- už proto že sem šílená když de o kluky (vybíravá)...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama