Duben 2009

já.. noví vlasy.. 8)

26. dubna 2009 v 18:27 | Verýs
Tak teď už nás fakt skoro nikdo nerozezná od ségruše.. stejný vlasy, oblečení, styl hudby 8))


♥♥ horyy 2oo9 ♥♥

26. dubna 2009 v 18:26 | Verýs
Brááška a mí brejle 8)


Na snowboardu 8)) kinogšky sméé.. ! xD teda do toho pádu před tim krásnym instruktorem ! x( xD

s Váášou!! =O XD

NjN* séégry se zas vytáhli.. !! XD

ségluškyy ♥

26. dubna 2009 v 18:21 | Verýs
Jáá a Saruška.. ta o rok staršíí .. :) taky postrach okolí tahle moje milovanáá ☺

V zimě ještě na záákladce coo.?? x))

Mojee twiins s našim bejbiáčkem :-*


Stříhááme bratránka :)


bráška s jeho loove :)

26. dubna 2009 v 18:16 | Verýs
♥♥ schavujůůů ti jí :) baruš je mocka milá holčina :)) ♥♥

Brááška %P

26. dubna 2009 v 18:15 | Verýs

Brááška.. ten kterýmu je už 14 !! :) je to můj velkej hošan.. nade všechno ho milujůůů :-* :-*



velkej hopáák no ! :D


2x dvojčata 3.díl

26. dubna 2009 v 17:55 | Verýs |  2X DVOJČATA
***********SÁRA**************
V noci sem přišla když už všichni spali! Dnešek bych nejradši zaspala- maj se k nám stěhovat, brrr- proto zůstávám v posteli jak nejdíl to de.. když už se mi ani spát nechce, vezmu si empétrosku a poslouchám nějaký hitovky..
Pak ještě zkusim televizi.. ale nakonec stejě pohraju boj s časem.. kolem 2 odpoledne vstanu.. když vyjdu na chodbu v prvnim patře, uslyšim nějaký hlasy ze zdola z haly..
Všichni si tam o něčem povídaj, poznám asi 8 hlasů mezi nima jenom táty, ségry a tý ženský co sem měla tu čest poznávat ! :(
"Ty už si vzhůru jo?" zářivě se na mě všichni otočej, mezi hlavama zas poznám Billa...
OMG.. on je tu i TOM !! Co ten tady dělá proboha??
Zaseknu se v půlce schodů, Tom se na mě krátce usmál a pak se koukal zas jinam.. zato všichni ostatní na mě čuměli a čekali co udělám..
"Hey Sáro?" zařve na mě Saša, až teď sem si jí všimla stojí přesně mezi Billem a tátou takže na ní mam výhled nejhorší..
"Tak tohle ne teda" řeknu a rozběhnu se zpátky nahoru.
V pokoji si zas lehnu na postel a pustim si bednu, dnešek se rozhodnutá strávit mez těmahle 4 zdmi..
Kolem pátý mě už omrzej Kluci v akci a tak si seberu vlavky a du se převlíct do kuopelny..
Včera měla Saša s Billem fakt super nápad zalést do bazénu!! Takže dneska sem na řadě já..
Když už sem jakš takž oblíklá vrazí mi někdo do dveří..
"Jauu, co je doprdele?" sklouznu o dlaždičku a natáhnu se na zemi.
"Ježiš, promiň zlato" schejbne se ke mě Tom..
"Hmm.." řeknu mrzutě a radši se zvedám sama..
"Co je?" ¨nechápe moje momentální naštvání..
"Můžete mi už někdo konečně vysvětlit co se to tady děje? Nejdřív tvůj brácha a teď už i ty! Já to nechápu.." řeknu smutně..
"Já to pochopil včera, ale tvoje ségra s Billem to věděli hned od začátku! To my dva sme ty potížisti co nechtěli nic vědět" přišel ke mě a opřel si svoje čelo o moje..
"Ale co věděli..?" omotala sem mu ruce kolem krku.
"Že sme teď všichni sourozenci.." nějakou dobu tu informaci v sobě vstřebávám a pak se začnu hrozně radovat..
"My dva? A sourozenci? Ty krávo, tak to bude slušnej haluz" směju se.. jak taky jinak, copak je to vůbec normální? Taková schoda náhod??
"Jo to jo.. hlavní sou ty výhody!" řekne a naprosto spontálně se začnem líbat.. fakt ty výhody převažujou, ale jestli se někdo z rodičů dozví že s Tomem spolu už nějakej ten pátek chodíme bude z toho asi slušnej průser!
"Počkej.." zarazim se a musim ho od sebe odtrhnout..
"Sára s Billem nic nevědi?" vážně se na něj podívám..
"Ne, nevědi" zakroutí hlavou..
"Tak to je moc dobře" zas si ho přitáhnu a začnu ho teď líbat já. Rukama mi sjede až na zadek a já mu zapletu ruku do dredů a druhou si držim jeho obličej co nejblíž svímu..
"Nechtělas jít náhodou do bazénu?" "mmm.. přešla mě chuť.. na bazén!" zašeptám mezi polibky..
"V tom případě tě můžu vzít na prohlídku svího novího pokoje" cejtim jak se usmál x)
"Děláš jako kdybych tady nikdy nebydlela!" zasměju se a přitom se mi podaří se hriznout do rtu.. auuu.. :(
"Tak pudeš nebo ne?" "Ne-e" zasměju se..
"Tak fain" řekne přestane mě líbat a popadne mě a jde si to do pokoje.. JEHO pokoje..
"Počkej ty blázne, copak sme tady sami?" poplašeně se koukám kolem sebe , kdyby někdo vyšel abych byla připravená rychle se Tomovi vymanit.
"Nikdo tu neni! Rodičové se zdehovali někam pryč a Sára s Billem vzali všechny psy ven. Hele myslíš že mezi těma dvouma něco je?" zamyslel se nad tim hnedka..
"Blázníš? Oni nejsou tak lehkomyslný jako my dva!" zasmála sem se..
"Tak lehkomyslný jo?" šibalsky se na mě začal usmívat..
Když mě dones k němu do pokoje začala sem ho zas líbat, i když sme ještě ani nedošli k posteli..
S Tomem sem ještě nespala a docela se divim že na to ani on moc nespěchá.. ani dneska sme spolu nic neměli!
Jenom sme se mazlili do noci na posteli a když sme slyšela že Bill se Sárou sou doma radši sme se zamkli!
Usnula sem Tomovi v náruči docela brzo, na to jak často sme poslední dobou spolu byli se ho pořád nedokážu pořádně nabažit!
Ráno sem se probudila na posteli už sama.. snažila sem se nepozorovaně dostat z Tomovího pokoje, ze svího pokoje sem si vzala věci a šla sem se rychle osprchovat a převlíct do normálního oblečení- pořád sem na sobě měla plavky a Tomoví tričko.
Po všechný tý procedůře sem seběhla schody a šla sem si něco najít k jídlu.
Zrada! Nečekala sem že celá ,rodina, bude naprdelená u snídaně..
"Ahoj" pozdravila mě jako první Saša. Potom Bill, Tom a nakonec mě začla vítat jejich máma. S tou sem se zasekla nejdýl, protože ještě neměla příležitost se se mnou oficiálně seznámit. Takže sem jí všechno odkejvala, vzala sem si něco z ledničky a šla sem si to sníst nahoru!
"Dem do bazénu deš taky?" vykoukla mi ze dveří Saša..
"Nevim" líně sem pokrčila rameny..
"Škoda.." smutně se na mě podívala Saša, v jejim pohledu sem poznala i výčitky, určitě ví že jí něco tajim a je smutná z toho že jí to neřeknu!
Po půl hoďce -asi- přišel ke mě do pokoje Tom a beze slova si leh vedle mě na postel.
"Proč si s nima nešel do bazénu?" přitulila sem se k němu a hlavu sem si položila na jeho prsa..
"Chtěl sem jim nechat soukromí" ušklíbnul se..
"Seš blbej" zakroutila sem hlavou, nálada na vtipkování se ke mě ještě nedostavila.. hmm škoda..
"Popravdě ale mam pocit že mě Bill z něčeho podezírá" teď už mluvil vážně, hlas mě zlomenej stejně jako předtim Saša..
"Jo taky mam ten pocit u Saši, je to vadný.. poprví před svym dvojčetem něco tajim! Vždycky se si řekli uplně všechno a teď si musí myslet že jí nedůvěřuju" bylo ještě těžší to říct než si to v duchu připustit.. x(
"Co myslíš že u mě? Připadám si jak největší lhář na světě"
"Jak myslíš že budou reagovat na to kdyby sme jim to řekli?"
"Jak znám Billa, nebude mu to vadit, zdá se že si tvojí sestru oblíbil a nikdy nikomu nestáv ve štěstí" pokrčil rameny..
"Jo Saša bude ráda že sem šťastná, i když nevim jak bude reagovat na to že sem jí to tak dlouho tajila"
"Hmm.. takže jim to řeknem?" chvilku sem se nad tim zamyslela, asi to je nejlepší způsob, dlouho bych to tajit nedokázala..vzlášť když mam Toma v baráku..
"Jo ale jenom Saše a Billovi!" zvednu hlavu abych se podívala jak se tváří.. usmál se na mě a kejvnul na souhlas.
"Du se převlíct" snažim se zvednout z postele, ale Tom si mě zas přitáhne k sobě a začne mě líbat. V tu chvíli kdy někdo zaklepe na dveře si vpomenu že neni zavřeno!
"Kurva" vyjeknu když slyšim otvírání, odthnu se od něj a překulim se pod peřinu..
"Tome??" slyšim táty hlas ode dveří..
"Co je tati?" zahulákám z pod postele, kam se mi podařilo se překulit, asi by zešílel kdyby viděl že sme oba v jedný posteli !
"Sašo?" zas nechápe co s etu děje..
"Tati Saša je ta zrzka.. já sem Sára prosimtě." Vykouknu z pod postele!
"Máte stejnej hlas" pokrčí rameny..
"Tak co je?" dám si netrpělivě ruce v bok.
"Jenom že jedem na úřad zařídit občanky a takoví ty papíry.. tak to řekni pak i Sáře.. Saše!"
Asi je už hodně zblblej z našich jmen. Ale za to já nemůžu že si naš maminka vymyslela tak podobný!
"Jo jasně, vyřídim to Sáře jasně.." zazubim se na něj..
"Počkej.. přece Sára.. no to je jedno.. zatim ahoj" v půlce myšlenky to vypustí a odejde pryč..
"Tyjo já ho dokážu zblbnout!" začnu se smát..
"Jo to teda, chvíli sem taky přemejšlel jak to je správně!" přiznal Tom a taky se usmál..
Potom sme se převlíkli a ruku v ruce sme šly k bazénu, teď když neni táta ani Simon doma nemusíme skor nic skrývat!!
Saša ani Bill u bazénu nebyli, došli sme k závěru že budou buďto u pejsků, nebo šly něco kuchtit do kuchyně, protože měli všechny věci ještě u bazénu včetně mobilů, bez kterýho by ani jeden nedal ránu!!
Vlezli sme si s Tomem do bazénu, já sem se pokusila o šipku, ale Tom mě na poslední chvíli strčil a já hodila pěknýho placáka po hlavě..
"Auuuu" vyjekla se když sem se ynořila, nepochybuju že mam celej rudech obličej od toho pádu..
"Promiiiň, já nechtěl tolik" připlaval ke mě a opatrně mi vzal obličej do dlaní..
"hmm" smutně sem si položilo čelo na jeho rameno..
"Bolí to moc?" staral se.. jak em tak byla opřená napadlo mě něco lepšího než plavat..
Otočila sem obličej k jeho krku a začla pomalu klouzat rty po něm..
Přitom moc dobřer vym jak je lochtivej na krku, takže se začal usmívat a jak lejlíp doved v sobě zadusoval smích..
Pak sem si ruce pevně omotala kolem jeho krku a nohy si omotala kolem jeho pasu.. ve vodě se zdálo všechno tak lehký.. on mi ruce zas omotal kolem pasu a přitáhnul si mě ještě blíž.
A tak sme pokračovali v aktivitě kterou bych s Tomem mohla dělat od rána do večera bez přetržití..
Nechápu jak někdo může tak krásně líbat jako Tom!! Jeho rty jemně klouzali po mí čelisti k oušku pak po krku a...
"Ehm ehm" odkašlal si někdo na břehu. Hned mi nedošlo co se děje, ale pak sem se vzpamatovala a podívala sem se kdo tam je..
Na lehátkách leželi uvelebený Bill a Saša a usmívali se jak měsíček na hnoji!Potom Saša něco Billovi pošeptala a začli se usmívat ještě víc..
"Takže sem vyhrál" začal se zničeho nic radovat Bill.. s Tomem sme se na sebe nechápavě podívali a pak jsem doplavala k břehu tak kde se válleli oni..
"Co si vyhrál?" nechápala sem jeho radost..
"Ále, vsadili sme se o vás.. Bill řek že Vás nachytáme já řekla že nám to řeknete sami" vysvětlila nám to Saša..
"Tak to počkat-" připlul k nám už i Tom a pod vodou mě zeezadu objal kolem pasu a bradou se podpíral o moje rameno "-my sme vám to CHTĚLI říct, ale vy ste tu nebyli!!" já mu to jenom odkejvala..
"Haháá" podívala sem zas Saša na Billa kterej se mračil..
"Co?" nechápala sem zas..
"Musí se rozdělit" vysvětlila..
Potom jí Bill podal nějakej talířek a oba se tam začli tláskat. Docela mě přepad taky hlad, radši sem se otočila zas na Toma.
Ten mě natlačil na kraj bazénu a zvednul mi nohy, který sem mu hned omotala kolem pasu. Potom pokračoval v inventúře mího krku, čelisti, ouška a nakonec i začal proskoumávat moje rty..
Nedá se ani popsat jak se byla šťastná, tahle chvíle by se měla zapsat do dějin! 1oo% spokojenost a štěstí je přece ten největší dar jakej můžete mít, zvlášť když máte toho nejlepšího kluka na světě, sourozence kteří Vás vždycky podržej a znovu nalezený rodiče! Když vidim jak sou všichni kolem mě šťastní sem šťastná taky..
Táta několik měsíců na to požádal Simon aoruku, takže bude véélká svatba! Saša našla kluka svích snů- jako já Toma- a s Billem sou teď nerozlučná dvojka! Jeden bez druhýho by sme nedlai ani ránu a všechno je prostě jak má bejt..
Miluju sví sourozence, miluju sví rodiče.. ale stejně nejvíc citu patří Tomovi do kterýho sem se zamilovala tak že to ani neni možný. A nejlepší na tom všem je že on mě taky!!
Takže to nakonec neni špatnej konec.. ale náádhernej začátek, nádhernýho života :-*

**K**O**N**E**C**

2x dvojčata 2.díl

26. dubna 2009 v 17:55 | Verýs |  2X DVOJČATA
Hned druhej den ráno se u nás stavila Simon, škoda že Sára zas nebyla doma..
Odpoledne sme chtěli jít se Sárou vyvenčit naše pejsky, ale ona se vymluvila že má něco domluvený s Carol. Tak sem je musela vzít sama..
Na konci parku sem je oba nechala na volno a lehla sem si do trávy..
Nějak sem začla podřimovat v trávě a když sem se na večer probudila oba moji pejsci už leželi vedle mě schoulený a dělali mi kamínka..
"Dem domu kluci" zvedla sem se z trávy a oni hned za mnou šťastně běželi.
"Ahoj Saši" vykoukla z pokoje Sára- po dlouhý době měla zas dobrou náladu..
"Ahojky.. budu nahoře ju?" vyběhla sem schody a hned sem sebou plácla o postel..
Do minuty už sem byla tuhá.

****Za tejden****
Naše ,nová rodinka, se k nám už oficiálně začíná pomalu stěhovat..
Bill už si přines nějaký věci a Simon nám snad kompletně předělala kuchyň. Akorát toho druýho sem ještě neviděla.. Sára je čím dál častěji venku (prej s Carol) a táta jenom září..
Teď je jedna z těch chvil kdy se mi Bill nabídnul že místo Sáry se mnou pude se psy. Sám prej má taky psa, takže se už ani nebojim že by ty mí ,pejsánky, nezvládnul. Oni ho maj doopravdy rádi, ale trochu se bojim jak budou reagovat až si přivede toho svího (psa).
"Takže, tvoje ségra?.. pořád stejný?"
"Je ve fázi kdy se seznamuje s realitou! Je tak strašně tvrdohlavá.." zakroutila sem nesouhlasně hlavou..
"Jo je to fak uhozený! Maj toho tolik společnýho.." ani nemusel řikat co myslí, hned sem věděla že myslí svího bráchu..
"Oba z dvojčat.. tvrdohlaví..-"
"-a mimořádně přelétaví" dodal Bill.. oba sme se pak začli nehorázně tlemit.
Pak sme si zas povídali, povídali, povídali a povídali!!
"Achjooo.."

Co je Sáro?

Nic je po tobě scháňka..

Cože?

Táta s ,tou, se už domluvili na přesnym datumu kdy se s těhujou k nám

Hmm.. dík. Řeknu to i Billovi

Tak se menuje..?

Jo Bill.. co tě to tak najednou zajímá .. ?

Nezajímá. Končim.. doma se uvidíme pá

Ahoj..

"To je divný!" zakroutim nad ní hlavou, ještě před tejdnem vůbec nechtěla nic vědět a teď se ptá na méno..?? O__o
"Co?"
"Ale nic.. asi by sme měli jít.. táta a tvoje máma se dohodly na datumu.. no a asi chtěj abys to taky věděl" pokrčim rameny..


Doma vše proběhlo ok.. táta neřek nic novího, jenom to že už tu sou stejně napůl nastěhovaný a že brzo tohle bude jejich official home stejně jako náš..
Večer sme se rozhodli že pudem s Billem ke mě na terasu.. nějakou dobu sme jenom takkecali. Hrozně dobře se s nim povídá, i když většinou se stejně tlemíme samejm kravinám. XD
"Tak je tu někdo?" zaseknu se v půlce rozhovoru, když uslyšim ségru jak dupe na schodeh..
"Jo tady!" zařvu na ní zpátky, ani ne za půl minuty už stojí u mě v pokoji..
"Jestli hledáš tátu tak odešli a.. jo tohle je Bill." mírně se zašklebí a pak se zdekuje k sobě.. radši..
"Fak si nejste moc podobný" otočila sem se zpátky k němu. Zrovna si nás dvě poměřoval, přejížděl ě očima sem a tam a v paměti si vzpomínal na Sáru.
"Občas joo" usměju se..

Večer sme pak už prokecali. Když sme usoudili že sme oba neuvěřitelně ospalí, překecala sem Billa, aby dneska přespal už tady. Stejně to maj k jejich baráku dost daleko a takle v noci se někde courat by nebavilo snad ani Sáru.

****RÁNO, SÁRA****
Já z nich jednou chcípnu! Už za tejden tady má bydlet naše ,nová maminka,.. pchee..
Doufám že aspoň Saša mi sežrala to divadýlko. Nechci aby byla kvůli mě nešťastná. Ikdyž včera ta její návštěva mě taky dorazila..
Co nám co má vodit Billa?? Bože, jestli si s nim něco začne, tak to fakt bude husťárna..
A tátu by zřejmě trefil šlak!!
No radši to už nechám, du si do kuchyně něco vzít.Mam nehoráznej hlad, a navíc se pořád jenom nudim..
ÁÁ zrada, on tu byl dřív.
"Čau" řeknu monotoně
"Ahoj" on tu spal? U Saši? No to snad ne!
"Co tu děláš?" mě to prostě někdy nedá.. :)
"No zrovna sem se chystal vzbudit Sšu, ale jestli chceš, přenechám ti nějaký sesterský povinnosti" zašklebil se..
"Ne to neni nutný, navíc.. jak si přišel na to že budim Sašu zrovna já?"
"Nevim, takže jí můžu vzbudit?" zvednul jedno obočí..
"Když si myslíš že to je tak lehký.." pokrčim rameny..
Fakt už to přestávám chápat, copak by si Saša začala něco s NIM..??
Ne snad nee. Doufám.. ale proč by mi to mělo vlastně tak vadit? Ať si s nim klidně chodí, i když to je fak ujetý.. xD


***********SASHA********
"A co teda řikala?" nechápala sem to, Bill mi vyprávěl jak se dole potal se Sárou, ale prej na něj ani nekřičela, prej byla ,docela normální, ... !!
Já to fak nechápu !
"Už ti to řikám po 5-tý mohla bys mě už začít poslouchat?"
"Jo jasně promiň, ale těžko se tomu dá uvěřit" zas sem zakroutila hlavou, jako už předtim několikrát..
"Jo, zdálo se mi že nemá páru kdo sem..-"
"-počkej, ona neví kdo seš?" přerušila sem ho v půlce věty..
"Nevim, já jí nic neřek.. ty snad jo?"
Zakroutila sem hlavou, jako že neřekla.. a hned nám to bylo jasný. Ona určitě nemá páru, že Bill bude její ,novej sourozenec, !!
"Ale řek sem že se na mě nekoukala že by věděla kdo sem, ale přitom si sem jistej že hned věděla kdo sem" pokrčil rameny, v duchu sem si tu jeho větu zopakovala 2x abych jí pochopila..
"Jo jasně, to ví celí německo kdo seš!" šťouchla sem ho do žebra.. a začla sem se hihňat..
"ALe nééé.. tak to nemyslim. Určitě ví kdo sem jako od vidění! Myslim třeba ze školy a tak"
"Hele Sherlocku, do školy sme s vámi nechodili a radši už toho nech a poď do bazénu, venku je tak hezky a my tvrdnem doma!" oba ve stejnou dobu kouknem z okna.
"Jo rád bych, jenže nemam ještě nic zbaleno a na zejtra je objednanej ten stěhovák" smutně pokrčil rameny..
"Už zejtra jo?.. no to neva. Tak pudem teď k vám já ti to pomůžu zabalit a pak zas pudeš ty se mnou do bazénu" celá šťastná nad mim geniálnim nápadem sem vyskočila z postele, Bill měl taky radost že na to neni zrovna sám. Tak sme šly k nim, nejdřív sem si to tam prohlídla a potom seš šla hledat Billův pokoj..
"Jééj sorry, sem si zpletla dveře!" usměju se na toho druhýho kluka, zřejmě toho kterýho sem ještě neviděla, ale kterej bude brzo můj novej bráška..
"Hmm v poho" řek aniž by se obtěžoval zvednout hlavu od nějakýho časáku..
Tak sem zaš vyšla na chodbu.. a hledala Billův pokoj.
"Hey nekecej že ste dvojčata. Jako já a Sáry si sice zrovna moc podobný nejsme, ale vy dva už vůbec ne!" konečně najdu ten blbej pokoj..
"Tom je doma?ů nereagoval na mojí otázku.. pchee.. :D
"Myslíš toho dreadatýho hopáka? Jo je -asi- ve svym pokoji" pokrčim nevzrušeně rameny a sednu si do nějakýho křesla, po pokoji se válej stovky krabic, některý už zabalený a některý ještě ne. Bill má teda co dělat, do tohodle bych nešla ani za nic..
"Se divim, poslední dobou je pořád se svojí holkou" pokrčí rameny a zas se vrátí k tý krabici do který předtim házel ty věci..
"S čim chceš teda pomoct?" znuděně se zvednu z toho křesla, nebaví mě se koukat jak někdo maká a já se přitom nudim..
"Zabal mi věci ze skříně, myslim že tašky sou na dně skříně" hodí na mě holiwoodskej face.
Tak nic no.. du se teda podívat na tu jeho slavnou skříň!
"To si děláš prdel" zděsim se.. jestli má někde něco nazabaleno tak je to ve skříni, která přetejká všema možnejma kusama oblečení..
"No bude to trochu fuška.."
"trochu" zakvílil, ale pak se pustim do práce, začnu skládat oblečení do všech tašek co mi dal k dyspozici..
A ani ne za 3 hoďky už máme hotovo..
"Tak dem do toho bazénu než umřuu.." zavelim.
Doma se převlíknem a pak už hurá do bozanénu.. x))

"Heey, Saši, volá ti Arianko" přiběhne za mnou Sára..
"Ježiš menuje se Dani, Arianko mu už nikdo neřiká.." vezmu si od ni mobila a ¨sednu si na kraj bazénu..

"Čaves, co chceš?"

"Nic slyšet tě"

"Hmm upřímnost nade vše viť, ale já fak nemam zájem!"

"Nemusíš mít"

"Nech toho prosimtě!"

Vypnu ten hovor dřív než mě stihne vydírat..
"Co je?" nechápe Bill ani Sára můj zamyšlenej výraz..
"Ale nic.." mávnu rukou a hodim mobila na lehátko..
"A kdo to byl..?" připlave ke kraji Bill..
"Jeden blbec co si myslí že s nim budu chodit" otočim oči v sloup a skočim přes něj do bazénu..

Sára nám pak oznámila že de ven.. Bill odešel kolem 11 a já sem během minuty byla uplně tuhá..

2x dvojčata 1.díl

26. dubna 2009 v 17:54 | Verýs |  2X DVOJČATA
No.. tak já se menuju Sasha Hirshová. Ani se vám snad nijak popisovat nebudu, udělejte si radši obrázek sami! Jinak mam ségru- dvojče.. no někdy je to fak vopruz, už jenom to že od přírody si nejsme podobný.. ona je bruneta a já zrzka.. takže ani jako dvojčata moc nevypadáme, ale když je nálada tak se oblíknem stejně a nasprejujem si obě vlasy na černo aby byla prdel. V poslední době ale už moc neni, táta už rok a půl chodí s nějakou ,paní, a před měsícem se rozhodli že spolu chtěj bydlet. Jenže Sarah nic takovího nechce dopustit. Nenávidí tu ženskou i když jí viděla jenom 1.. víme o ní jenom pár věcí.. ale ani to moc neni. Mě osobně je to docela jedno ale ona si postavila hlavu!

"Nikdo se sem stěhovat nebude!" řve už asi po 50-tý Sára na tátu, ten jenom rezignovaně rozhodí rukama.. už mě to fak neba. Sára je jak malej parchant!
"Sáro smiř se s tim že máma se k nám už nevrátí!" musela sem si hodně dodávat sílu abych to řekla. Téma máma a její útěk je u nás doma zakázaný téma. Zvlášť u Sáry, ona měla s naší mámou dřív skvělej vztah, je pro ní hodně těžký se s tim vypořádat.. ale aby takle vyváděla?? Booože!
"Nemůžu za to že tebe neměla ráda!" koukla se na mě Sára nenávistně! To mě trochu dostalo. Sebrala sem se a s bouchnutim všech dvoří kterejma sem prošla sem běžela do svího pokoje!
Hádka tam dole ještě pokračovala, slyšela sem jak na sebe řvou.. ale co je mi to fuk. Sára i kdyby se na hlavu postavila s tim nic nezmůže, ona se sem stejně nastěhuje, i s těma jejíma dětma!
"Sašo.. můžu?" vykoukla za dveřma Sářiná hlava..
"hmm" pokrčila sem rameny..
"Hele Sašo promiň že sem řekla že tě máma neměla ráda! Já sem to tak nemyslela, ale výš jaká sem, dřív mluvim než myslim!"
"No právě! Obě víme že si měla pravdu!" řekla sem ponuře, najednou si připadám absolutně nevyrovnaná..
"Sáro, neni ale důvod, proč bys měla bránit tátovi ve štěstí! Obě víme jak dlouho byl sám, jenom kvůli nám dvou! A teď když chce bejt šťastnej se proti tomu bráníš!" zamračeně se koukala na zem.. očividně nevěděla co na to má říct.
"Tak ty si myslíš že je to dobře? Že nám sem do baráku napakuje nějaký lidi, který vůbec neznáme a máme se tvářit jak šťastná sme rodinka?"
"My je možná neznáme, ale táto jo! Nepustil by si někoho pochybnýho k tělu! Když si myslí že to je v pohodě, tak já mu věřim a ty taky musíš!" zas se začla mračit..
"Hmm.. když já nevim, už to nebude náš táta.. budem se muset dělit!"
"Ne.. nebudem. Vždycky to bude jenom náš táta Sáro!" zakroutila sem hlavou.
Asi jí to už taky došlo.. zbytek večera sme zůstali u ě a povídali si o tý naší noví rodinně. Moc dobře sem vyděla jak je s toho špatná- nespokoje a bůhví co ještě, ale snažila se s tim smířit! Snažila se! Aspoň to! Připadám si najednou užitečná !

Ráno nám táta oznámil že na oběd přijde ta ,naše nová rodinka, a že by sme měli něco dobrýho važit. Potom odešel na dopoledne k sobě do práce. Sára řekla že mi pomůže něco uvařit, ale že rozhodně nebude u toho oběda.. asi by se musela hodně držet zpátky a nevěří si že by měla takoví sebeovládání!
Takže když bylo navařeno a uklizeno, táta pro ně jel a Sára řekla že radši zmizí k Carol (její nejlepší kámošce- jinak pěkná slepice-) Už mi zbejvalo jenom čekat.. sedla sem si do obýváku a odpočítávala vteřiny..
Asi u 782 156 vteřiny sem konečně uslyšela hlasy v chodbě a nějaký povídání.. hned sem poznala hlas táty a ještě tam byl ten druhej. vysokej, hodně ženskej.. no normální docela..
Zvedla sem se z gauče a šla do chodby za těmi hlasy.
"Ahoj Sašo" usmál se na mě táta, kterej stál přímo čelem ke dveřím kde sem stála, před nim se otočila vysoká, zrzka s vlnitejma vlasama a příjemnym obličejem.
"Ahoj tati, dobrý den" usmála sem se na tu ženskou..
"Ahoj, ráda tě poznávám.. a určitě mi tikej, připadám si stará když mi někdo vyká" zasmála se a podala mi ruku.. vřele sem se na ní usmála a podala jí zas tu svojí..
"Děláš jako kdyby si stará nebyla mami!" ozval se zezadu ještě jeden hlas.. trochu sem se musela vyklonit přes ty dva abych viděla kluka, obličejem hodně podobnýho jeho mámě ale vlasama vůbec.. měl je černý a rovný..
"Trochu si vyskakuješ ne?" schladila ho hnedka..
"Tak Sašo.. tak tohle je Simon a s Billem se určitě brzo skamarádíte, oba ste tak oprsklí" usmál se táta..
Zase sem se vyklnila z tý jejich řady abych se usmála na toho kluka, hnedka mi úsměv oplatil.. x)
"A kde je Sára?" pozdvihnul táta obočí..
"No.. asi nemá to sebeovládání aby to zvládla.. jinak je u Carol" pokrčila sem rameny..
"Ani mě to nepřekvapuje" řek táta se zaťatýma zubama..
"Z toho si nic nedělej.. možná si bude rozumět s Tomem" vzala ho ta Simon za ruku.. oba se zasmáli.. jenom já sem tam stála a divně na ně čuměla..
"Jak to? A kdo to je?" nechápala sem..
"Tm je Simonin druhej syn.. taky se proti tomu staví na hlavu jako Sára" vysvětlil mi hned táta..
"Aha.. " otočila sem se do pokoje a šla sem do kuchyně radši..
"Kolik jich proboha je?" řekla sem si pro sebe.. v domění že sem sama..
"Jenom dva" ozvalo s eza mnou jako ozvěna. Jak sem se lekla tak se rozflákla skleničku o dřez..
"Kruci" zakvílela sem a začla zbírat střepy..
"Koukám že si budu muset dávat bacha kdo za mnou je co?" nevesele sem s eusmála na toho.. ehm.. zapoměla sem to..
"Dával sem si pozor abych přišel potichu.." zašklebil se na mě, to mě trochu rozesmálo..
"Aha.. no. Tak to už ale nedělej.. moc skleniček nemáme" opřela sem se o linku naproti němu..
"Hmm.. no neboj, vsadim se že si máma bude chtít vzít všechno z kuchyně sebou!" ani nevim čemu ale usmála sem se..
"O jednu starost míň.. jestli nám bude vařit tak je vítaná všema deseti" rozesmáli sme se..
"Tohle ale taky vypadá dobře" podotknul a kouknul se na hrnce na sporáku..
"No vidíš, asi tam na to čekaj co?" otočila sem se zas k pultu a začla vyndavat talíře..

U oběda sme se vždycky tak zakecali že sme měli všichni už jídlo totálně studený a dojedli sme až někdy kolem 4..
"Čavééés.." zařval někdo na celej barák.. zrovna sme s Billem sklízeli ze stolu, když sem uslyšela že je to Sářin hlas uplně sem stuhla, on si toho taky všim, ale na nic se mě neptal..
"Nee, Sáro počkej, deš moc brzo, oni tady ještě sou!" vrhla sem se k ní do chodby.. a držela jí jak sem dokázala.
"Cože?" zhrozila se a hned na to vypálila k sobě do pokoje..
"Sašo co se děje?" přišel do chodby táta a kousek za nim i Simon..
"Ehm.. přišla Sára, ale ve tvym vlastnim zájmu, ti radim nechat jí na pokoji!"
"Ale..-" chtěl něco zas namítnout, ale Simon mu skočila do řeči
"-ne, nech jí.. stejně by sme už měli jít nebo nám Tom rozboří barák!" teď poprví sem se zapřemejšlela nad tim jakej asi ten druhej bude..
Určitě pořádnej frajírek, doufám že stejně příjemnej jako jeho brácha. A už nevim jak si ho představit.
"Hey! Posloucháš?!?" mává mi před očima táta..
"Ne, ale zkus to!" vzamatuju se...
"Řikám že odvezu Simon domu ok?"
"Jo jasně!" kejvnu "zatiim" mávnu Simon, která zatim stihla dojít až před dům..
Taky mi zamávala..
"Tak čau ségro" objal mě Bill..
"Ráda sem tě poznala... BRÁCHO" usmála sem se..
Pak všichni vyklidili pole.. na večer sem ještě zašla za Sárou, vyprávěla mi o všem možnym jenom aby nemusela slyšet o tom co sem jí chtěla říct nejvíc. Ale ona se s nima taky seznámí a pak to bude ok..

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 22.díl -KONEC

16. dubna 2009 v 20:31 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Tak dem?" přikrade se ke mě zas Terry, mezitim co mobilizovala sem si šla najejt pití dovnitř.
"Noo.." zaváhala sem. Sebevědomí mě pomalu opouštělo, em si jistá že než dojdem k parku bude ze mě zas troska..
"Ale ne Smi!" zasténala Terry když viděla můj výraz..
"Teď z toho nemůžeš vycouvat, výš jak je rád že ho chceš vidět?" dělá jako kdybych se na něj vůbec netěšila nebo co!
"Terry ? Co všechnu si mu řekla??" znejistěla sem najednou, jestli ví až moc tak tam nejdu vůbec a radši se zahrabu 100 metrů hluboko, a jestli i to bude málo prokopu se až do Austrálie!
"Klíídek, řekla sem mu že za hoďku spicha v parku! Neřekla sem mu to co vym už jak dlouho, i když pochybuju že mu to nedošlo.. no to máš fuk! Tak pudeš po dobrym?" chvíli sem měla pocit že trpí samomluvou, ale pak se na mě zas podívala a v očích se jí nebezpečně pekli plamínky..
"Neřekla si za hodinu?" trvářila sem se zas nejistě..
"Čim dřív tim líp.." popadla mě za ruku a táhla mě ven před dům.. tam sem kapitulovala a šla potichu vedle ní.
Šly sme obě mlčky, nevim nad čim domala ona, ale já přemejšlela nad tim všim co by se mělo stát. Ale zatim si nedovedu představit jeho reakci takže nemůžu odhadovat budoucnoust x( A to mě štve víc než cokoliv.. že nevim co bude a přesto je navybranou jenom ze dvou variant ! JO - NE
"Smi, tak mluv, výš jak mě rozčiluje mlčení!" přicházeli sme zrovna na nejjižnější kus parku.. vždycky sme chodili na uplnej konec takže ještě tak 15 minut před sebou..
"A co chceš slyšet?" hrála sem na blbou radši než si povídat o ničem..
"Jak je v Americe?" tim mě tak trochu překvapila, nečekla sem že by si tady někdo se mnou o tom chtěl povídat..
"Konečně sem u táty no.. taky si hodně rozumim s jeho novou manželkou je sice jenom o pár let starší, ale ti líp.. a mam 3 letýho bráchu."
"Aha.." odpověděla mi částečně nepřítomně, koukala se daleko před sebe.. tak sem se taky koukla směrem kam tak civěla..
Zprvu sem nc neviděla, nic zvláštního, ale pak sem poznala jednu postuvu mezi všemi ostatními! Nejdřív sem to nechápala, neřekla náhodou za hodinu? I kdyby tu byl dřív měli by sme mít ještě víc jak půl hoďky čas? Tak co tu dělá??
A pak mi to zapadlo do sebe.. všechno! najednou sem měla jasno, už žádný zmatený díry. Uvědomila sem si že celou tu dobu sem byla jako kdybych měla zavázaný oči a chodila jenom po zvůkách..
"On tu byl už mnohem dřív než si mu zavolala že jo? Byli ste na mě domluvený! On tady čekal jenom až mu zavoláš že sem přijela!" otočila sem se na Terry, potutelně se na mě usmívala ale nic neřikala.Zas sem se otočila směrem Tom.. teď už se mi zdálo že je blíž, rozpoznala sem jeho obličej- jeho výraz.. ten stejnej potutelnej výraz jako má Terry, ale i to že se bojí stejně jako já co se stalo..
Pak mi to ale přestalo myslet uplně, rozběhla sem se k němu.. hlava nehlava sem běžela až sem konečně cejtila jeho ruce jak si mě pevně objali na tělo jeho vůni, jeho dech kterej mě svědil na krku..
Zabořila sem si hlavu do jeho ramena- částečně proto že nikam jinam sem nedošáhla i když sem byla na špičkách- a doufala že tahle chvíle, tenhle jedinečný oamžik, nikdy neskončí..
"Stejskalo se mi" zašeptal mi do ucha.. s otázkou v očích sem se na něj podívala..
Už nevypadal pobaveně, jeho výraz zněžněj, koukal se na mě jako kdyby nikdy předtim neměl dovoleno se na mě tak koukat..
Ještě chvíli sem se na něj koukala, snažila se zapamatoval si ten obličej pro další ztrátu, kterou si ze srdce nepřeju, ale člověk nikdy neví!
Pak si mě vyzved nahoru, omotala sem si nohy kolem jeho boků a ruce mu pěvně přivinula kolem krku, i když to nebylo moc potřeba bez problému mě udržel a pak se ke mě začal přibližovat..
Pořád byl blíž a blíž a blíž.. a pak mě konečně políbil, nejdřív jenom něžně, tak že sme si to oba totálně vychutnávali pak sem se ale do toho obula a začla sem přecházet z ,normální, (jestli u něj něco jako pojem normální polibky existuje, u něj neni nic jenom normální) na francouzáky..
"Ani nemáš ponětí jak mě!" zašeptala sem a opřela si čelo a jeho..
Oba sme se už usmívali. Pak mě ale položil a jenom mě objal kolem pasu..
Tázavě sem se na něj podívala.
"No Bill by tě taky rád viděl a nemá már když musí čekat moc dlouho!" teď sem se koukala ještě víc nevěřícně.
Pak mi to ale došlo, koukla sem se kolem nás a zahlídla Terry vedle který stál i Bill..
Teď už sem mi to nezdálo opravdu stáli blíž.. vzala sem Toma oběma rukama kolem pasu a šly sme pomalu k nim..
Když už sme byli sotva 2 metry pustila sem Toma a rozběhla sem se k Billovi.. objali sme se jako kdyby sme chtěli každej toho druhýho udusit.. ale nevadilo nám to, byli sme rádi že sme spolu !
"Výš jak velká si ty mrcha?" zasmál se a dal mi pusu na tvář.. mírně sem se začervenala..
"Bille.. promiň mi to, ale nevíš jak to pro mě bylo těžký" při těch slovech se kolem mě zas omotali Tomoví ruce, kterej teď stál za mnou..
"Ale stejně to je happy end ne?" zasmála se Terry. Podívali sme se na sebe s Tomem a oba sme kejvli...

Byl to happy end.. ve všech ohledech! Jediný co mě dodneška mrzí je že se mnou nikdy nebudou moct jet do Ameriky. Vyřešili sme to nakonec tak že sem měsíc tam měsíc tam.. kluci se mnou jezděj kdykoli můžou a Terry se Sam taky.. i když k těm asi už nikdy nepocítim tak silnou důvěru jako k Tomovi s Billem !


******************TAKŽÉÉÉ HAPPYY END***************************************

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 21.díl

15. dubna 2009 v 15:19 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
**************BERLÍN, LETIŠTĚ***********
Už půl oďky sedim v hale na kufru a čekám jestli se někdo objeví a vzpomene si na mě. Čas si snažim ukrátit tak že vzpomínám na moje poslední chvíle v mim novim domově.. x(
Jak sme se objímali se Sam- jako velký kamarádky a ne jako macecha s nevlastní dcerou.. jak mi dal Tobík pusinku a řek že až zas přijedu namaluje mi obrázky nás dvou..
Jak celou dobu byl se mnou táta na letišti..
A teď trčim tady.. zachvíli bude svítat. A já nemam páru kam jít, máma na mě očividně zapoměla i když mě táta ujišťoval že to určitě ví !
Takže už fak nevim.. zvednu se, popadnu svůj loďák a jdu ven. Jao na truc nemam páru kde mam mobila?! Takže si zavolám z butky taxíka a pak si to drandim do města..
V Berlíně sem byla několikrát, ale stejně nemam páru kam jít. Vždycky sme chodili po pečlivě vybranejch cestách podle Billa, a on se tu vždycky vyznal mnohem líp takže se neměla důvod mu nedůvěřovat a tim taky nesledovat kudy dem.
Naštěstí sem trefila na nádraží.. už díky těm cedulím všude ! xD

Několikrát sem se musela zeptat kudy musim jít, až sem konečně trefila na peron a později i k turniketum.. pak už to bylo lehký seděla sem na kuchru dokavaď se nazačalo svítat (což netrvalo dlouho bylo kolem šestý ráno a někdy v sedum už začalo svítat) a pak začali jezdit první vlaky k nám.. x))

Ve vlaku sem si narvala mp3 do uší a poslouchala dokavaď sem nepoznala krajinu co se kolem mě začala míhat v rozmazanejch šmouhách. Potom sem si sebrala zas svůj kufr, neopomenula sem ohrozit několik lidí na zdraví jak sem s nim neopatrně balancovala. Vyšla sem na chodbičku a čekala u dveří dokavaď se neotevřeli a já se mohla ulicema vydat k našemu baráku- přes celou vesnici!!
Courala sem se pomalu- kam taky spěchat, nikdo očividně nevěděl že sem už v zemi tak co bych se hnala aby mohli zas předstírat jak hrozně rádi sou že mě viděj !
Rozhlížela sem se kolik se toho za dobu mí nepřítomnosti změnilo.. u parku sem si všimla několika hloučků- což znamenolo jediný, všichni byli šťastní že se naše parta rozpadl a tak mohli nahradit naše místo ! Rozhlížela sem se po barácích mích starých přátel a snažila se nevzpomínat na ty starý časy který pro mě znamenali víc než by měli.
Až nakonec ! Došla sem před barák, kde sem strávila celí sví dětství a nikdy nelitovala toho jaká sem a jak se chovám. Teď sem si to uvědomila, věděla sem že nic co sem kdy udělala nebylo správný, ale na víčitky už je pozdě!
"Ahooj!" zakřičela sem v chodbě.. bylo hroboví ticho.
"Super, takže nejenom mě nevyzvednou na letišti, ale i zapomenou že by asi měli bejt doma!" nasraně si pro sebe brblám, nálada pod psa se mě zmocňuje pořád víc a víc..
Až když vejdu do obýváku přijde mi že je to nějaký divný, dveře byli odemčený, kdyby byla máma pryč určitě by zamkla! A potom..
"VŠECHNO NÉÉÉJ" Vyskočilo -odhadem- asi 50 lidí, který byli poschovaní všude za nábytkem.
První ke mě přijde máma, dá mi pusu na dvář a obejmě mě.. (dost nezvyklí u ní!)
"Promiň že sme tě nevyzvedli, ale věděla sem že ty seš víc než dost samostatná a ještě si tu dřív než sme čekali!" řekla mi dojatě.. trochu sem povolila, narozeninovou oslavu od mámi bych nečekala!
Potom ke mě přišla Terry a Sam. Terry mě jako první objala a brblala něco o tom že sem jí měla říct že se stěhuju a tak.. potom sme se chvíli na sebe dívali se Sam, omluvně se na mě usmála
"Holky chyběli ste mi" objala sem je obě.. už mi nepřipadalo tak těžký se usmívat a cítit se aspoň trochu bezstarostně.
"Smi opravdu mě to mrzí.. to všechno co sem udělala!" Terry se najednou někam vypařila takže sem tam stála jenom se Sam..
"To máš už stejně jedno ne" usmála sem se a zas sme se objali..

Potom sem si ještě objímala se spoustou lidí o kterých sem si ani neuvědomila že sou mí přátelé a stejně sem byla ráda že sou teď tady.
Když už sem si s každym aspoň na chvilku popovídala měla sem hlasitýá hudby a podnapilejch přátel plný zuby. Vyšla sem před barák a šla sem si rovnou sednou na schody. Chvíli mi trvalo než sem si plně uvědomila že sem nespala skoro dva dny a že zachvíli by mohlo bejt poledne. Pak sem slyšela bouchnout dveře a -umímě- sem byla trochu zklamaná že si přišla Terry sednout vedle mě!
"He Smi, fak si mi měla říct že se budeš stěhovat! Sice vym že ten poslední měsíc co si tu byla sem trochu zkopala ale hodně mě mrzelo když mi to musel říct Bill a ne ty sama!" smutně se na mě podívala..
"A co by to změnilo?" můj hlás byl už tak unavenej že sem skoro šeptala jak sem to nevytáhla vejš..
"Nemusela si odjíždět. Vždyť vidíš že se parta dala zas dohromady!" jestli tou partou myslel jí a Sam tak to měla pravdu..
"Promiň Terry, ale já ž do tý party nepatřim!" řekla sem plně rozhodnutá..
"Ale to je přece blbost, všichni chceme aby si tu s námi zůstala.. chápeš všichni.. dokonce i Tom!" zatřásla mi s rameny. Nějakou chvíli mi zas trvalo než sem si uvědomila co mi tady vykládá.
"Počkej!-" zamyslela se se a setřesla její ruce z mejch ramen "-chceš říct že oni se vrátili?" zmateně sem se na ní podívala. Upřímně mi přikejvla ale nic dalšího k tomu neřekla..
"A sakra! To je ještě horší, než žít s tim že sem jim doopravdy ublížila!" dala sem si obličej do dlaní a fak mi bylo na brečení.
"Ale Smi.. oni to tak už neberou! Sice si musime přiznat že Bill byl hodně sklamanej- no výš jakej on dokáže bejt.. ale teď ne, zas se sem vrátili a Tom vypadá uplně stejně jako ty než si se odstěhovala!" objala mě, zas sem jí setřásla..
Takže Tom je zničenej? Ze mě? Já myslela že on to nemá stejně jako já.. x( To by ten důvod proč tehdy odešel! Protože on o mě nestál.. nebo jo? Mílila sem se ve všem? Cejtí ke mě taky něco z toho co já k němu?
V tu chvíli mi to došlo.. já Toma ani nenávidim, ani nemam ráda.. já ho totálně miluju.. ale proč mi to doprdele došlo až tak pozdě??
"Terry-" popadla sem jí za paže a strnule se jí dívala do jejích zmatených očí "-já Toma asi miluju" vyhrkla sem ze sebe..
"No konečně ti to tady došlo ty hloupá!" viděla sem jak se jí v očích rozzářili světýlkaa v obličeji se jí ulevilo..
"cože?" tak docela sem nechápala její slova.. jak to mohla vědět když já sama sem to zjistila před vteřinou?
"vždyť to bylo jasný.. když sem přišla na tuhle školu.. pamatuješ před 5 lety.. hned my bylo jasný že vy dva spolu něco budete mít protože ta vzájemná nenávyst byla jenom maska!"
"To chceš říct že ho miluju už od dětství ale vym to sotva dvě minuty?" zas bez přemýšlení ze sebe vyklopim !
Lhostejně pokrčí rameny pak se na mě ale zase vážně podívá..
"Smi.. musíš si s nim promluvit! A to co nejdřív.. jinak si to zase rozmyslíš nebo ti dojde kurář který máš teď na rozdávání!" jo měla pravdu, ale jak se vyvlíknout z narozeninoví oslavy udělaný na mou počest?
"Jestli chceš tak mu zavolám a dám si s nim sraz v parku aby nic nepoznal a pak tam budeš čekat ty!" zas mi vyčetla z tváře na co zrovna asi myslim..
"Děkujuuuu.." začla sem jí zas mačkat v objetí..
"Taky tě amm ráda Smi!" usmála se a pak šla někam dál telefonovat......

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 20.díl

14. dubna 2009 v 19:01 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Ahoj" dřepla sem si do křesla. Nálada na povídání mě pomalu opouštěla jak sem si začla uvědomovat že dneska fakt odlítám.. x((
"kde ste byli?" až když sem se na něj podívala zjistila sem že je oblečenej jako by se někam chystal.. asi se už těší až se mě zas zbavěj..
"no moc si ty ména nepamatuju, ale prošli sme skoro celou Firts Beach a možná sme dorazili i k Miami Beach.. fakt nevim" pokrčila sem rameny, já a orientace, to byl vždycky problém!
"To je docela štreka teda.. se nedivim že ses s nim musela tahat" začal se chechtat. Po chvíli si k nám sedla i Sam a vnímavě se hodlala zapojit do naší konverzace.
"Ne to ne.. neni vůbec těžkej. To doma sem měla i těžší baťoch do školy" trochu mi sklesla brada pod slovem doma, nedokážu snad nikdy přinutit sví podvědomí že TADY je teď doma ?? Táta i Sam si toho mího zamyšlení všimly, a myslim že i hned věděli proč..
"Tak co jak se těšíš?" snažila se Sam mluvit o něčem jinym..
"A jako na co?" nachápavě sem k ní zvedla hlavu, těhle 14 dní mě nečeká nic na co bych se měla těšit tak co myslí??
"Ale Smi, já chápu že to tu můžeš mít ráda.. ale tam máš mámu, to mi neřikej že se na ní ani trochu netěšíš??" všimla sem si jak se táta vedle Sam zavrtěl, asi na to měl stejnej názor jako já- moje matka, která mě celou mojí existenci zanedbávala, vodila si k nám domu chlapy který neměli moc od toho aby mi dělali bráchy.. moje máma která nikdy neustála to že má dítě- tudíš povinnosti! Moje máma která vždycky dávala přednost sví svobodě a volnosti přede mnou.. to je moje máma, tak co bych se na ní těšila? Docela se divim že si vůbec vzpoměla na moje narozky!!
"Nemyslim že je to to zprávný téma k hovoru!" zakroutila sem nakonec hlavou.. přece to před Sam všechno takle nevysypu, je tak mladá, asi by byla zklamaná kdyby věděla pravdu.. z jaký špíny sem se k nim dostala!!
"Hmm.. máš teda už abaleno?" zeptal se pohotově táta, kterej věděl do puntíku všechno a proto mu byla tahle budoucí konverzace stejně nepříjemná jako mě!
"Du to zkonrolovat radši.. v kolik jedem na letiště?" zvedla sem se z křesla a pomalim krokem šlake schodum..
"Za hodinu" ohlásil mi táta.. poprví za tu dobu sem se koukla na hodiny.. teď bylo půl 9 takže mam docela dobrou pravděpodobnost že v letadle budu spát jak zabitá takže se nebudu zbytečně trápit myšlenkama na to co mě bude čekat!!


OD AUTORKY : Heyy.. holky nejvííc srry tenhle díl je fak moc krátkej.. ale můžu váš ujistit že v příštích dílech se to o to vynahradí.. Takle sem to nezamíšlela x))

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 19.díl

14. dubna 2009 v 18:42 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
********ZA MĚSÍC*********
"Tak já ho klidně pohlídám" nabídla sem se Sam, odjížděli na noc někam s tátou a scháněla hlídání pro Tobyho..
Jinak: od toho telefonátu se mi podařilo už jim nezavolat. Oni mě taky už nevolali. Celý dny sem teď trávila tak že sem se děla a bulela.. teď už sem i věděla proč! Pořád je mi dost mizerně.. tak mě napadá že když budu moct pár hodin protěžovat hlavu něčim jinym než starejma vzpomínkama bude mi aspoň na nějakou dobu líp..
"Ale Smi.. ještě ani nemáš zabaleno a už za pár dní letíš! Musíš si zabalit a nemyslim že by ti bylo příjemný kdyby ti u toho Toby demoloval pokoj!" připoměla mi Sam..
"Ale já se vůbec nechci vrátit! Nechci do Německa, chci už zůstat jenom tady!" stála sem si za svym jako celou dobu
"Vždyť de jenom o 2 tejdny.. a tvoje máma s tebou chce oslavit narozeniny!"
"Ale já je slavit nechci! Co je na tom že sem zas o rok starší?" mrzutě sem se sesunula na gauč..
"Nebuť jak praštěná! To ti to mam přikázat nebo co? Prostě to těch pár dní vydržíš.. uvdïdíš že nakonec budeš ráda!" z tý dobrý nálady mě až bolela hlava..
"Když myslíš.. ale Tobíka ti stejně dneska pohlídám" zvedla sem se a šla k sobě.. moc věcí na zabalování sem neměla. Porád ještě doufám že se to storne a žádný narozky slavit nebudu!
A už vůbec ne v Německu !!
S timhle rozhodnutim sem vydržela hodinu, pak mi ale začlo bejt divný proč ještě neodjeli, tak sem se zas pracně zvedla a šla se mrknout dolu.
Na ledničce byl připíchlej vzkaz.. zrthla sem ho a cestou do obejváku sem si ho začla číst...
UŽ SME TEDA JELI, NECHTĚLA SEM RUŠIT, ABYS MĚLA NA TO BALENÍ DOST VOLNOSTI. OBČAS SE KOUKNI NA TOBIHO, A HLAVNĚ SI NEZAPOMEŇ ZABALIT! LETENKY UŽ MÁŠ ZATAMTO- NO NEVIM TEĎ JAK SE TO MENUJE- POLETÍŠ ZEJTRA V NOCI, TAKŽE UŽ POZEJTŘÍ BUDEŠ MOCT NĚKDE PAŘIT!
P.S. JESTLI SI NEZABALÍŠ TAK TO UDĚLÁM JÁ, A TO SI PIŠ ŽE TO BUDE STÁT ZATO!! DIK S.
Nad tim vzkazem sem se uchychtla, asi neví že sem si nikdy nevybalila.. takže chtě nechtě už mam všechno připravený x(
Šla sem se mrknout do Tobiho pokoje jestli spí.
Koukal se na mě už od postýlky a zářivě se usmíval (na ten úsměv se si pořád ještě nezvykla, ale byl tak krásnej)
"Čavéés chlapáku! Tak co máš v plánu ještě spinkat?"
"Ne..nééé" rozkřičel se, jak ho to tam nebyvilo trčet..
"Tak to si pustíme něco v bedně ne?" usmála sem se jak začal skákat a jančit..
"jooooo" rozesmál se..x))
Chytla sem ho a šly sme spolu do obejváku.. sice sem už předem věděla jak hrozně mě to nebude bavit, ale aspoň lepší než se nudit osamotě !
"Hee chlapáku je nějaká šance že to co si pustíme nebude červenej traktůrek?" položila sem ho na gauč a sama klečela u skříňky s dvdčkama...
"To nee" zas se na mě usmál.. zvedla sem se teda a šla si sednout vedle něj. Červenej traktůrek neopouštěl dvdčko takže sem se uvelebila na gauč a pustila to.

Asi po půl hodině na mě začal Toby padat.. hlavička mu klesala pořád níž a níž až nakonec mi z posledních sil vyšplhal na klín a usnul jako malí mimino..
Opatrně sem ho vzala do náýruče abych ho nevzbudila a přenesla ho k němu do pokoje..
Pak sem se vrátila do obýváku vypla televizi a sama si šla taky lehnout.

Párkrát za noc mě ještě Tobi vzbudil, ale jinak byl docela klid..
Ráno se vrátil táta se Sam a hned si šly lehnout! takže dneska mam taky docela dobrej plán..
Zas budu hlídat Tobiho.. x)) konečně nějaká práce u který můžu zaměstnat i mozek takže nemam moc času myslet na blbosti!

"Tobí poď, pudem se projít když rodiče spěj jo?" mrkla sem na něj poobědě. Celej umazanej od jídla se na mě zašklebil a pak rychle začal kejvat hlavou..
"Tak běž rychle do pokoje a já tam zachvilku přijdu.. ok kapitáne?" položila sem ho na zem a on celej šťastnej že je vysvobozenej z tý blbí stoličky se rozběh pryč.
Odnesla sem všechno ze stolu a pak sem se šla podívat kolik toho stihnul zamazat..
"Tak počkej.. to tě musim ještě převlíct, co by si lidi pomysleli o takle špinavim dítěti" narazil do mě v chodbě..
Jenom máchnul rukou že je mu to stejně jedno a začal se natahovat pro svoje boty..
"To teda nee" zasmála sem se, popadla ho a táhla sem e s nim k němu do pokoje- přes celou halu.
"Oblíkneš se sám viť.. tady máš tričko, kraťásky.. no to stačí. Tak já se du taky převlíct!" byl tak zabranej tim aby trefil každej kus oblečení na správný místo že se na mě ani nepodíval, jenom mi zamával..
Vyběhla sem schody k sobě do pokoje a vytáhla si těžkej kufr..
Nakonec sem si v rychlosti vytáhla kraťasy a tílko.. zas sem seběhla schody, ikdyž ne dost rychle. Tobi už seděl na zemi a bouval se..
Vytáhla sem se žabky a vyplázla sem na něj jazyk : "sem stejně dříív!" zasmála sem se.
On my věnovl jeden dlouhej a zamračenej pohled a pak za mnou vyběh ven!
"Dem na pláž?" zajímal se chytil mě za ruku..
"hmm, jestli chceš, usnadnil bys mi tim váhání kam jít aby sme se naztratili" zařivě se na mě usmál až mu v očích jiskřilo..

Tak sme se vydali, celou dobu mě držel za ruku, občas doběch až k vodě, ale před vlnama stejně utek než se ho mohli dotknout.. a takle to bylo furt.. poříd běhal dokola sem a tam před vlnama a já... no já sem nám nesla boty. To my stačilo, viděla sem jak je šťastnej, beztrarostnej.. budilo to ve mě vřesně ty samí pocity, ikdyž sem přesně věděla že dneska v noci odlítám x((
"Achjooo.. Smíšku mě už bolej nohy" přiloudá se ke mě Tobi..
"Jak že si mi to řek Tobi?" podivila sem se.. nikdy sem mu neřekla aby mi tak řikal.. a táta ani Sam nevěděli že takovou přezdívku mam!
"Ty se na mě zlobíš?" zamračil se...
"Ale samo že ne.. jenom mě to překvapilo víš?" vzala sem ho na bok- nebo jak tomu mam říct-
a snažila se působit stejně bezstarostně jako předchvílí on..
"Aha.. mě bolej nohy!" zopakoval mi..
"No neni divu.. vždyť si proběhal celou Firts Beach, ale teď už tě nebolej viŤ" usmála sem se a pošimrala ho pod krkejm (protože tam je nejvíc lochtivej, to už se mi podařilo zjistit)
"nee tak moc.. " roztomile se začal chychotat..
"já ti neco řeknu jok?" mrknul na mě.. a zase se zářivě usmál.
"no sem jedno véélký ucho" zasmáli sme se..
"výýš. Ty si nejlepší ségra jakou mam.. je s tebou hrozná legranda!" objal mě kolem krku a položil se hlavičku na moje rameno..
"jasně kámo, ty seš taky ten nejlepší pinďa na světě!" dala sem mu pusu na čelo, cejtila sem na kůži jak se zasmál..šimralo to
"a ty od nás odejdeš?" smutně se na mě podívál. Někdo by nevěřil jak malí děti dokážou bejt vnímaví!!
"ne na dlopuho to ti slibuju.. výš že sem tu s vámi dřív nebydlela, tak teď se pojedu podívat do sví země- do Evropy, výš, už sem ti o tom vyprávěla!" zmateně se na mě díval, pak si na mě zas položil hlavičku...
"a za kym tam jedeš?"
"za svojí rodinou.. jako máš ty maminku a tatínka, tak já mam taky maminku výš! A ona by mě teď ráda viděla"
"A máš taky náhradního tátu?"
"Ne, tys mě nepochopil Tobi.. tvoje mamnika- Sam.. neni moje maminka, já jí mam jenom moc ráda, ale ta pani v Evropě je moje vlastní a jediná maminka která pro mě kdy bude existovat!"
"hmm.. takže ty máš taky ty dva tatínky?" trval si na sví půlvodní otázce..
"ne.. mam jenom toho co je i tvůj tatínek!"
"to je dobře!" zívnul si a tim naše konverzace zkončila..
Když sem došla k baráku už zpokojeně spal..
"Sme tady!" přišla sem potichu do obýváku, ale seděl tam jenom táta. Sam se přiřítila z vedlejšího pokoje celá rozjásaná
"to je dobře! to je dobře!" drmolila pořád dokola, pak ode mě musela Tobiho odtrhnout aby ho ze mě vůbec dostala a šla ho dát do postýlky..
Otočila sem se na podpatku a mířila si to zas do obýváku....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -18.díl

12. dubna 2009 v 20:42 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
Vytočila sem Billoví číslo.. na Toma ho stejně nemam..
Jenom dvakrát to zazvonilo a ozval se Billův hlas..

Konečně! Já fak už myslel že se mnou do konce života nepromluvíš..

Jo, to sem měla v plánu..

Achjoo, Smi.. mrzí mě že ses naštvala. Nemůžu za to.. a Tom taky ne, nevěděl že seš to ty!

Ne dobrý Bille, já naštvaná nejsem, rozhodně ne na tebe.. vlastně ani na něj.. v tomhle. Dáš mi ho teda? Ráda bych s nim mluvila..

Myslíš to vážně? Já nevim..-

Jo Bille, sem naprosto vážná, prostě s nim chci jenom mluvit.. skočila sem mu do řeči..

hmm tak dobře.. neslyšela sem v mobilu žádnej pohyb, ani to že by se zvedal nebo tak.. ani svyštění vzduchu.. NIC.. to zna,menalo že tam někde je, vedle něj, hodně blízko!

no? slyšet Tomovej hlas po tak dlouhý době.. ááá.. bylo to hrozný, chtělo se mi ječet, nikdy bych si nemyslela že se mi bude stejskat po někoho hlasu !!

nejdřív zařiť ať tam neni Bill, sem si jistá že bude poslouchat a nestojim o publikum, když s eto stejně později dozví!

hmm.. jo teď už sem zaslechla nějaký zvuky, pak nějaký hlasy- asi Tom něco vysvětloval Billovi. A pak jenom zaskřípání dveří..

Splněno, neni tu.. co ode mě chceš Smi? možná sem si to představovala těžší, ale jeho hlas zněl překvapeně.. jenom překvapeně.. čekala sem opovržení, zhnusenej tón nebo tak něco.. zase mě překvapil..

já.. nevim tak docela jak to říct.. doopravdy sem nevěděla, VUBEC co říct !!

jen do toho.. zdálo se mi to nebo mě doopravdy povzbudil, to už je i na mě moc.. do očí se mi zas nahrnuli slzy..

jenom že se mi stejská.. a že toho všeho lituju, i když vym že omluva nic nezpraví

chjo.. Smi, já fak nechápu co se děje.. myslel sem že mě už nibudeš chtít vidět.. a slyšet.. a jasně že se mi taky stýská !!

Jenže já fak nevim jak to je.. i po tak dlouhý době pořád nevim co k tobě mam cítit. Jenom cejtim jak hroozně se mi stejská.. po všech!

Jo.. to já v tom mam docela jasno.. ale jak si to myslela všech?

Parta se rozpadla.. přestala sem se bavit se Sam, Terry se přestala bavit se mnou.. a teď bydlim už pár tejdnů u táty-..

CO? vyhrknul mi do řeči..

Jo.. teď už nebydlim v Německu, ale neřikej to prosim tě ještě Billovi. Nechci aby to věděl!

A to mu dokážeš udělat?

Co?? teď sem ho nějak nepochopila, vždyť oni se tak hned tak nevrátěj zpátky.. tak proč obviňuje mě ?

Chceš mu lhát?

Samozřejmě že nechci, ale něco mi řiká že je lepší že to neví.. samozřejmě že mu nechci lhát.. bože.. ani nevim jestli bych to dokázala!

Tak co mu chceš říct? Za pár měsíců se vracíme zpátky.. myslíš že mu to nedojde.. dobře když chceš nebudem tomu řikat lhaní.. ale žes mu to prostě neřekla. Žes ho celou dobu přehlížela?

Tome.. ty výš že bych tohodle nebyla schopná, ale nechci aby si myslel že sem musela odjet jenom kvůli... celou dobu se mi hlas nepříájemně chvěl, nakonci sem to ani nedokázala doříct. On to určitě pochopí..

Smi řekni mi něco.. ale chci pravdu, žádný přetvářky ani nic takovího!! jeho hlas se zdál ještě něžješí než předtim..

Zkusit to můžeš! vybreptla sem.. můj hlas zněl fakt hrozně, pohled by byl asi ještě horší..

Bill mi řikal o tvym.. no, stavu ?!?... a řek mi že to všechno, proč ses trápila, s nikym nemluvila a bůhvíco ještě, prostě mi řk že to je jenom kui tomu že odjel a že už nemáš nejlepšího kámoše atd.. ale tak trochu sem doufal že to je kui mě.. jenom trochu ??

Tome!! O Billa vůbec nejde, vždyť si spolu voláme.. nebo spíš on se mnou.. CELOU dobu de jenom o tebe !!

A proč si mi tohle neřekla už o hodně dřív ??.. kdokoli mi může být svědek že kui holce sem ještě tak nevyváděl !!

Protože já teď začínám od začátku.. skončila sem s tim starym životem v Německu, je mi to líto, ale ty do něj taky patříš.. já začínám od znova. Prosim tě.. nějak to vysvětli Billovi, nechci aby mě začal nenávidět. Ale musim přetrhat i ty poslední vlákna..

..POČKEJ! To znamená že se na nás vykašleš? Když už ti nezáleží na mě, výš sama nejlíp co všechno pro bráchu znamenáš!

Právě Tome.. právě proto. Já se neplánuju vracet do Německa, takže tenhle kontakt už je... zbytečnej
Divila sem se jak moc ta slova pálej na jazyku.

To ale nemůžeš udělat!! hádal se s emnou, asi mu to ještě nedošlo- jak hrozně moc sem ho vždycky k životu potřebovala, že je pro mě ještě těžší než pro ně že to chci skončit...

Ale můžu.. pozdravuj Billa, a řekni mu že se omlouvám ať se nezlobí a ať mi už nevolá...

A položila sem to. Během vteřiny mi začali stejkat slzy..
Položila sem se na postel a nechala slzy slzama.. přála sem si ze všeho nejvíc umřít.. umřít nebo se vrátit a oba dva ke obejmout a říct že to bylo jenom krátkodobí zblbnutí mysli.. Ale to nešlo, oni byli pryč a já sem byla pryč..
NEJDE TO! až po 20 sem těm slovům ačínala porozumívat, žýe by se ale stala nějaká výrazná změna to ne ! !

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -17.díl

10. dubna 2009 v 11:33 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
S položením toho telefonu u mě zavládla panika, i hned sem se rozběhla k domu. Sice sem netušila co mam dělat.. ale jedno mi bylo téměř jasný- s kym sem to mluvila. Jenom jeden člověk na planetě má Billovi tak podobnej hlas, že bych si ho v telefonu mohla splést..
Až do mího slavnýho odletu (což mělo bejt až za den a několik hodin) sem nepřemejšlela o ničem jinym.. jenom tom jestli to je možný??
Nechápala sem to.. celou tu dobu sem Billov nezvedala telefony. A všechny esemesky co sem mu odeslala, byli všechny na to samé téma -nemam čas, zavolám později-...
A takle to je doteď. Ikdyž teď už je mnohem jednodušší oddálavat těm hovorům. Ještě v letadle sem i přes zákaz telefonovat, nebyla jistá jestli bychto vydržela.. ale teď ne.
Najednou bylo tak jednoduchý skoncovat se svym starym životem.. dalo by se říct že Amerika mě úplně změnila.
Změnila mě celou, a mojí proměně prospěla i moje nová-stará rodina.. Nevěděla sem že se táta znova oženil, ani to že čekal že přijedu na jeho svatbu.. dokonce ani to že moje nová, mladá máma je i čersvá maminka.. čili i můj táta.. a já mam sourozence.
Prostě toho bylo hodně. Hodně sem se zezačátku zlobila na mámu, že mi tohle všechno zatajila.. ale pak mě to přešlo, vždycky když sem začla myslet na mamka, začla sem myslet i na Německo, a mojí starou partu..
To bylo asi jediný co mi tu vadilo, nikdo z mejch novej spolužáků se se mnou nijak zvlášť nebavil.. všichni tu byli krásně opálení, polovinu tvořili černoši, a ty další byli prostě jenom opálení jak černoši.. a já mezi ně absolutně nezapadala. Se svym opálenim barvy slonoví kosty! Všem sem musela připadat divná.. no všem.. jenom v jednom ročníku na střední tady je 3000 lidí. Takže bych řekla všichni kdo se mnou chodili na hodinu. Asi i proto že sem připředstavování v jednotlivých třídách (což mě absolutně nebavilo) kuňkala svojí mizernou angličtinou a navrch všeho sem většinou vysvětlovala kde vlastně je Německo- což pro mje překvapení nevěděli většinou ani učitelé..
A to že sem napůl Američanka, mi na popularitě moc nepřidalo.. to si o mě zas řikali něco jako nechutná směska...

"Nechceš s něčim pomoct.. hrozně se nudim" dobelhám se do obýváku kde Sam (jako naschvál se táty nová manželka musí menovat stejně jako moje ,bejvalá nejlepší kámoška, kde si Sam hraje s Tobískem a přitom ještě stíhaj koukat na televizi..
"Ani ne, všechno už máme hotoví viť" usměje se na mě a pak zas začne dělat xichtíky na Tobiho, kterej z toho má druhý Vánoce jak se jeho máma vytvoří..
"Fajn" úpadnu do křesla a zaujatě čumim na teleku.. mohla sem si myslet že nic než lepšího Červenej traktůrek na programu nebude..
"Tak di ven.. zkus si to tu zamilovat. Mě se tu zezačátku taky moc nelůíbilo" pokrčila rameny, jako kdyby to bylo jedno..
"Ale to ne.. já sem ráda že tu můžu bejt s vámi, a fak se mi tu líbí, jenže v Německu sem měla spoustu lidí se kterejma sem chodila ven.. a prostě sem nevěděla že to bude tak těžký bez nich, i když sme se nerozlítli v dobrym" teď pokrčim rameny já.. snažm se působit že už sem s tim všim vyrovnaná..
"nerozlítly?" zvědaě se na mě podívala..
"no. Nic záživnýho.." pleskla se rukama o nohy.. ten zvuk se Tobimu asi líbil, podle toho jak radostně vykvik..
"jenom povídej. Nikdy nebudu mít dceru která se mi bude svěřovat.." zasmála se, a obě sme s epodívali na Tobihu, kterej si pohodlně ustlal v Samině klíně..
"No. Byli sme celá parta kámošů. Já, Bill, Terry, Sam.. a Tom. S Billem sme byli uplně nejlepší kámoši, takoví ti ktří si řeknou první poslední i když to třeba neni vůbec zajímaví. S Terry a Sam sem považovala za nejlepší kámošky, ale vždycky sem si musela pečlivě vybrat co jim řeknu aby toho druhej den nebyla celá škola.. a já a Tom sme spolu chodili na basket.. Později sem zjistila že mi Sam celý 4 roky co sme se znali jenom lže a tak.. s tou sem se přestala bavit jako první. Potom Bill s Tomem odletěli na nějaký jejich turné.. a Terry si našla na škole novou partu, takže sem zůstala úplně sama" cejtila sem jak mi začínaj slzet oči, ale co sem proti tomu mohla dělat?
"Podel toho jak málo si toho řekla o tom Tomovi, můžu hádat že s nim si se loučila nejhůř?!?" hmm skoro to uhádla.. as bych jí neměla řikat celou pravdu, ale zastírání se nepočítá do hříchů ne? ?
"No to ani ne.. vlastně sme se s Tomem dost nnáviděli, všichni tři sme spolu vrustali. Protože Bill a Tom sou dvojčata.. už tehdy sme si dělali naschváli a tak.. ve škole to pokračovalo, ale pak ta nenávyst začla pomalu odeznívat.. pomali sme se začli mít rádi ale já sem měla pocit že o něm nevim to potřebný a tak sme se přestali bavit, nenáviděl, mít rádi.. mezi náma byl konec. A teď nevim, ale myslim že to vza Bill osobně, i když on by mi to nikdy neřek." trochu moc sem se na tim zamyslela, až když mi přišel Tobi utřít slzu která mi stejkala po tváři uvědomila sem si, jak hrozně moc mě to bolí..
A bolest byla taky..
"Buli?" ukázal Tobi na můj oblíčej. Vytáhla sem si ho naklín a nechala aby mi nemotorně utíral slzu..
"Tak si s nim promluv" řekla Sam rozhodnym hlasem..
"S Billem sem mluvila už hodněkrát a nikdy to k ničemu zvláštnímu nevedlo" pokusila sem se usmát na Tobiho, protože se na jeho dětskym oličejíčku objevil zakabaněnej obličej..
"Ne toho nemyslim.." šokovaně sem se na ní podívala, tvářila se zamyšleně. Ale na mě se už nepodívala, koukala na podlahu a rukou si třela bradu..
"Podle mě-" zvedla hlavu od podlahy a podívala se na mě "-něco ste si vy dva nedořešili.. řekla bych.. prostě mu zavolej, a promluv sis nim" od ní se to zdálo tak automatický, že jediný co sem si pomyslela bylo ,kde vezmu síli s nim mluvit.. pak mi svitla v hlavě ta vzpomínka, jak sem s nim nevědomky mluvila, a trochu to ze mě opadlo. Trochu.
"Já nevim..-"
"Měla bys to udělat, jestli chceš mít klid" skočila mi do řeči..
"Hmm.." podívala sem se zamyšleně dolu, Tobi se na mě díval zamyšleně a překvapeně zároveň, a když zjistil že pozornost zas potří jemu, usmál se na mě zářivim úsměvem (kterej mi až moc připomínal Billův úsměv) ale u něj to nebylo jako u sluníčka. jemu se udělali na baculatejch tvářičkách ďolíčky že sem se musela taky usmát.. x))
"Už ti do toho radši nebudu ecat" zasmála se Sam vstala a vzala si ode mě Tobiho.. zůstala sem sedět, přišlo mi že má pravdu.. a když jo, co bych si měla s Tmem vyříkávat ?
Nakonec sem si to stejně odpochodovala zas do pokoje.
Svalila sem se na postel a zadivala sem se z okna.. měla sem výhled na palmovou cestu k pláži..
Chvíli sem se vidržela koukat na ty lidi pak sem ale stejně popadla mobila...

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 16.díl

10. dubna 2009 v 10:12 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
Už sou to tři dny co nemusim chodit do školy.. mámě donekonečna slibuju že si konečně začnu balit. Ale zatim na to nemam potřebnou sílu ani náladu.. x(
Pozdně si uvědomuju že sem tohle nechtěla.. takle rozhodně ne. Ale budu moct bejt s tátou. To mi určitě zvedne náladu.. aspoň doufám..
Za tři dny mam odletět za tátou na Floridu- přesně taky nevim, táta se dost často stěhoval v době kdy sem si s nim volala a potom mě to nějak přestalo zajímat.. Měla bych mít alespoň minimální radost že moje rovnice se osvědčuje.. snažim se žít nanovo.. i když mi to vůbec nejde, tam to pude líp.. musí.. jinak už fak nevim...

"Smi, tady máš toho mobila, už by měl bejt v poho" pootevře mi Rob dveře a na postel mi mrskne mobila.. otočim se od skříně nejdřív na postel a pak se kouknu na něj.. ujevně nečekal že bych mu děkovala, ale můj výraz ho musel taky nějak zaskočit..
"Jo díky" přikývla sem hlavou, tim mu došlo že už neni vítanej a zas zabouch dveře..
Přišla sem k posteli a prohlížela si mobílka.. měl novej kryt, foťáček měl noví sklíčko a celej už nevypadal tak poškrábaně.. byl hezčí než předtim, a to sem si myslela že BYL hezkej !!

Doházela sem si to oblečení na postel.. vybrala nejlepší kusy (doufám že v Americe bude dost krámů abych mohla doplnit svůj přebarvenej šatník taky nějakejma smutnějšíma barvama). Potom sem to hodila do tašky, kam se to k mímu údivu věšlo bez protestů a ještě mi zbylo místo na pár mikin..
Když sem skončilo bylo asi něco kolem půl 12 v noci.. svalila sem se totálně vyčerpaná na postel (i když ospale sem se necítila, jenom unaveně) a zapnula si mobila..
1 mi volala Terry- se divim teda-
2krát táta
a 15x (!!!) Bill...
Došla sem k závěru že Bill je priorita a tak čas nečas sem vytočila jeho číslo a čekala.. nijak se mi nechtělo počítat kolik asi může bejt u nich, ale neřešila sem to. Po 4 zazvonění to konečně někdo zved..

Hmm.. kdo to? Aha, takže podle hlasu sem poznala že maj noc stejně jako tady..

Ahoj Bille, to sem já.. jenom sem ti chtěla říct kui tomu mobilu.. no to je jedno.. nechám tě spát.. zatim pa Už sem to chtěla položit.. prudkej zvvuk na druhý straně mě ale přesvědčil abych ještě chvíli vyčkala..

SMI? Teď ten hlas zněl až moc ztřízlivě..

Jo Bille. Nechtěla sem tě budit, vlastně sem si ani nevypočítala kolik je u vás hodin.. a stejně sem ti jenom chtěla říct že mi nemusíš 15krát volat.. měla sem rozbitej mobil. Tak promiň.. po docela dlouhý minutě se konečně ozvalo na druhý straně odkašlání.. asi bych to už dávno položila, kdybych nebyla tak zvědavá..

mmm.. jo jasně- cože..?? Jo jasně.. to je jako odpověď, která by se rovnala Billovi.. ??

Děje se něco.. i přes ten mobil zníš dost divně? nachviličku sem zaváhala jestli to vůbec chci slyšet..

Ne. Všechno v pohodě. Zavolám ti ráno.. já ho už vůbec nepoznávám..

Jo jasně.. asi se do toho nemam co plést už co? No to je jedno... měj se Bille

A položila sem to.. nakonci sem ještě naposled slyšela polknutí, ale pak už mi to uší žvalo tůtání až mě z toho boleli uši..
Natáhla sem se na postel a během minuty sem byla tuhá.

Ráno mě probudit nemilosrdnej paprsek světla.. na tuhle roční dobu bych netipovala že mě bude probouzet sluníčko. Ještě před měsícem sme se koulovali pořed školou, a teď je to sotva tejden co je hezky na to abych si troufla nosit 3/4ťáky..
"Achjoo" poslepu sem hmatana na noční tolek po mobilu.. povedlo se mi udělat akorát tak hroznej bordel. Takže sem chtě-nechtě otevřela oči a našla toho mobila už ne poslepu...
DOPRDELE 10:30.. to snad ne!!...
Moje první reakce byli dosti opožděný, nějak sem si neuvědomila že ze školy sem už odhlášená a všechno už je připravený na cestu.. vlastně už pozejtří letim.. x((
Proč se netěšim?? Doprdele, proč?? Já se fak v sobě neviznám.. co odjeli je v mim životě takovej nejasností a otázek na který by mohli bohužel odpovědět jenom on.. x(( Kdyby tu byli...

"Tak fajn dnešek ještě nějak přežiju.." řeknu si převalim se na postel a du si do skříně pro těch pár kousků oblečení co mi tam zbylo..
Dneska nějak neřešim jestli mi to co mam na sobě ladí, neřešim nai to jestli to nemam náhodou obráceně, nebo tak něco.. prostě vytáhnu první věc kterou si hodim na sebe..
"Mamko já pudu na chvíli ven jo?" vykouknu do její ložnice, ještě má tvrdou půlnoc, takže odpověď se nabízí sama..
Vyrazim ze dveří dřív než si to stihnu rozmyslet..

Procházela sem se městem, a fotila si všechno co pro mě kdy něco znamenalo (školu, náš park atd..). Nijak mi ani nedocházeli moje činny, ale pěvně sem věřila že se sem při mim štěstí už nikdy nevrátim.. Cože by mělo bejt dobře, i když pocit neštěstí a ztráty domova mi tam nějak přebýval..
Crrr..crrr..crrrrrrrr..

No.. ahoj Bille!

Čauky Smi, srry.. nevim kolik u vás je hodin!?!

Jo jako já večer co? Ale tys to trefil dobře. . máme něco kolem 1..

Večer??

Jo jak sem ti volala, dyž u nás byla půlnoc.. vlastně já ani nevěděla že je půlnoc, ale to je fuk..

Smi?? Já s tebou večer ale nemluvil.. celej večer sme včera byli ve studiu. Vlastně ani nevim jestli sem měl mobila u sebe. V tu chvíli ve mě doopravdy hrklo, sice ještě dobře nehcápu s kym sem teda v noci mluvila, ale Bill to určitě nebyl !

Smi?? Seš OK? ton Billova hlasu už nabíral na hysterii, tak sem si přikázala že musim dělat jako že nic..

Jo v pohodě, tak sem se asi spletla, promiň..

Neřikala si zrovna že si se mnou v noci mluvila, a já s tebou ne.. takže s kym si mluvila?
nechala sem tu větu chvilku než sem doopravdy pochopila...

Bille, já nevim. Výš co je taky možný? Že se mi to prostě zdálo snažení o beztarosten ton se mi nepovedla, a Bill mě prokouknul téměř hned..

Hmm. Hee já ti ještě zavolám.. mam ještě nějakou práci. Zatim Smi

Ahoj

-----------------

Čas na novej začátek.. neb ne??- 15.díl

6. dubna 2009 v 20:48 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
..přesně to byl ten koho sem čekala- Bill, on svůj slib dodržel a za ten tejden co sou pryč mi 3x volal, i když nikdy sme si zrovna nepokecali, nikdy sem neměla náladu. A von o všem co se tu dělo už stejně věděl.. i o mim nekonečně nepříčetnim stavu. Předpokládala sem (a oprávněně) že si s Terry bavili o mě víc než bych považovala za nutný!!

Ahoj Bille! Nepříjemná sklíčenost v mim hlase.. brr.. vryč s ní už..

Ahojkly Smíšku. Tak co? Slišel sem že ti už sundali sádru?! přesně jak sem očekávala, zrovna domluvil s Terry tak ještě brnknul mě aby si nepřipadal že mě vynechal a pak to bude mít z krku..

Jo.. nedávno.. skoro sem se ani nedivila, jak můj hlas zní.. ale zvyknout si na to pude těžko..

Mmm.. a co jak to tam de?

Předpokládám že už stejně všechno si slyšel.. takže řekni rovnou co chceš slyšet ?!?

Proč si pořád myslíš že s tebou chci mluvit jenom proto abych si odškrt položku na seznamu..? trochu mě až udivilo, jak pravdivě jeho slova z něj, i když se to snaží vší silou popřít..

Protože nic jinýho mi neopřipadá logický zabrblala sem do telefonu že sem se až začla bát že mě neslyšel, podle toho jak dlouho mlčel. Pak si ale hlasitě vdych takže sem pochopoila že se jenom rozhodoval co mi má říct..

Smíšku, ani nevíš jak mi teď někoho připomínáš.. -nachvíli se odmlčel- ..ale jediná možnost- a ta pravdivá- je ta že sem moc sobeckej na to abych tě nechal. Seš až moc dobrá kámoška na to abych dokázal zapomenou.. navíc sme spolu prožili celý dětství, takže vymazat tebe, je jako vymazat svoje vlastní vzpomínky!! V tu ránu se mi udělal v krku knedlík. A musela sem si několikrát odkašlat abych byla schopná něco ze sebe vydat..

Mrzí mě to Bille. Fak hodně, a vym že na to je už pozdě.. ale věřim že bude lepší radši na to zapomenout. Takle to je ještě horší a myslim že brzo na tom stejně nesejde.. už sem nedokázala doříct ani větu.. odmlčela sem se a čekala na jeho reakci- ať už bude jaká koliv..

Jak to myslíš?

a co jako? teď sem tak nějak nechápala kterou část mého monologu by moh myslet..

Že už brzo na tom stejně nesejde.. nechceš si něco udělat že ne?? jeho už tak slabej hlas zněl v telefonu ještě vysrašeněji nže by měl znít ve skutečnosti- doufám teda-

Ne.. samozřejmě že nechci.. přece mě znáš že sem proti tomu všemu se sebevrahama!

Uff.. tak jaks to teda myslela?

No hee radši toho necháme. Já už budu muset jít. Je nějaká minimální šance že bys mi už nikdy nezavolal? Sázet na to že mě z toho vyvlíkne lhaní, taková se nepoznávám.. LŽI.. to vždycky šlo mimo mě.. X(

Určitě ti ještě zavolám!! Tak to sem slyšet zrovn nepotřebovala.. ale tak co.. nezvedat mu to je taky řešení přece.. x(

Jo.. dobře.. tak zatim Bille zas sem skoro nepoznala svůj hlas.. to co sem se snažila před tim celou dobu skrýt se najednou projevilo v mim hlase a všechny emoce mi vyplavali na jazyk..

Chybíš mi.. tak většinou končil naše telefonáty, teď v tom ale bylo něco co mě nutilo uvěřit.. !

Byla sem tak naštvaná sama na sebe že sem mrskla s mobilem o stěnu, kterej se s velkym rámusem rozpad na náhradní díly...
Teď už mi to bylo jedno, co sem to za člověka když lžu svímu nejlepšímu příteli.. i když to nebyla lež kterou bych přímo ubližovala, vsadim se že sem mu zas nasadila brouka do hlavy.
Nějak se mi to pořád všecno točilo v hlavě.. nedokázala sem rozpoznat nějaký vzorce, ale jiný byli zase až moc jasný.. snažila sem se na to všechno zapomenout. Ať už by to přineslo jakýkoliv následky.. tohle pro mě prostě musí skončit. Nikdy sem neudělala nic tak strašnýho, abych se tu musela litovat.. a co víc, aby mě museli litovat ostatní. Na to nesnesu ani pomyšlení. Mim odletem se všechno změní.. změnim se já. A to od základů, kompletní změna nikoho ještě nezabila a vsadim se všichni kolem mě to jenom uvítaj.. njn, všichni kolem mě x(.. těm to vlastně už bude jedno, ti mě neuviděj jak se měnim, těm to bude jedno že se zrodila noví Smi.. ty už nebudu zajímat.. x(
Smutně sem si uvědomila, že tahe teorie je na 99% pravdivá.. a jestli existuje to jedno procento který by t poprřelo, s mim štěstim se musí potulovat někde na druhym konci světa..
Takže tohle je největšěí oběť kterou můj novej život přines.. největší oběť ovšem jenom pro mě. To já to takle chci a já to taky takle budu mít.. ostatní přece už nezajímám.. jestli vůbec nějaký ostatní jsou....

V tom celym běsnícim smutku sem pocítila že potřebuju něco dělat. Zvedla sem se z postele a šla sem se podívat jak dopad můj mobílek.
Nic moc se mu nestalo, prasknul displej, celkově se hodně poškrábal kryt a nakřuplo mě mi sklíčko od foťáku, ale jinak hrdině držel pohromadě, když sem se ho snažila složit.
Slezla sem schody dolu a šla za hlasem mámi.. seděla v obýváku na opěradlea rozmrzele mluvila s někym do telefonu. V kuchyni sem zahlídla Jaka (jo už mu řikám ménem).. z máminý angličtiny sem poznala že může mluvit jenom s jednim člověkem --> tátuo.. to by vysvětlovalo i ten její tón..
Otupěle sem se posunula směrem ke kuchyni.. snad aspoň on mi může pomoct s tim mobilem.. !!

"Ehm.." odkašlala sem si.. když si po mim minutovim snažení, aby se otočil si mě pořád nevšímal vzdala sem to..
"no?.. tak co?" zas se neotočil, a zjevně si myslel že to je máma..
"To sem já" zachraptěla sem.. teď už se podíval.. udiveně.. nikdy sme se nebavili, takže mu je určitě divný co chci !
"Aha.. promiň. Máš stejněj hlas jako Reneé" to sem si ani nikdy nevšimla.. máma ma vysoko postavenej hlásek, já ho mam normální. A nikdy mi to navíc ani nikdo neřek.. JÁ a v něčem podobná sví mámě.. to je docela dost nemožný.. !!
"hmm.. potřebuju s něčim pomoct!" teď se na mě tvářil ještě víc šokovaně. Co se ze mě vyklubě- to si určitě řikam..
Zvedla sem ruce a ukázala mu trosku svího mobílka.. "dá se to spravit?" nevině sem se usmála..
"Cos mu to broboha provedla?" zakřenil se a vzal si ho ode mě.. otáčel ho všemi směry a tlemil se pořád víc a víc jak počítal škrábance..
"To je moje věc.. pude to spravit?" začínám bejt už mírně nervozní..
"jo,určitě.. nějak" toho dodatku sem si moc nevšímala, nechala mobila mobilem a šla zas k sobě do pokoje..
"POČKEJT !" zařve na mě máma když už sem v půlce schodů. Otočim se na patě a čekám co zas chce..
"Charlie řikal že si můžeš začít balit" překvapeně na ní vyvalim bulvy..
"Ale.. tak brzo? Já myslela že až tak za měsíc.. půl roku.. ale teď..?? " koktám zmateně a radši si na těch schodech sednu aby to se mnou ještě neseklo.
"Jo.. myslí si že čím dřív tím líp.. a já s nim můžu jenom souhlasit" další věc na terý se ty dva dohodly..?? O__o to je vážně divný.. !!
"Jo dobře.. zapracuju na tom, kdy mam odlítat?"
"Zavolá kdy ti to poletí. Ale myslí si že za tejden by to bylo ideální" IDEÁLNÍ! to slovo v mí mysli řvalo- jak může bejt něco ideální?? JAK?JAK?JAK? Pořád se mi to ozývalo dokola...
Zavřela sem se v pokoji a nechala balení balenim.. nějak sem prostě vytuhla.....

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 14.díl

4. dubna 2009 v 17:00 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
S Billem sme potom seděli a kecali ještě hodinu.. jo fak sem si s nim povídala, s nim bylo lehčí zapomenou na okolní svět s kymkoliv jinym, proto bylo v tu chvíli moje největší přání, aby si to rozmysleli a nikam neodjížděli.
Ale pak se po něm začali schánět kluci, takže musel na chvíli odejít...

"No.. zachvíli už by sme měli odlítat" dokobrcal se zas ke mě.. ten krásnej hřejivej úsměv už sem na jeho tváři nepoznávala, zase se stáh tou divnou bolestí.
"Ale notak, hlavu vzhůru.." objala sem ho kolem pasu.. byl fak dost vysokej už, maličkosti který člověku unikaj se projevěj až když se s tim člověk už nikdy neuvidí.. x(
"Určitě ti zavolám.." řekl tak potichu že to až hraničilo se šeptáním..
"dobře budu čekat.." usmála sem se..
"moc dlouho nebudeš muset" taky se usmál.. ale nebyl to ten můj úsměv, kterej hladil u srdce, tenhle ne.. ale taky byl krásnej.
"Tak poď ještě kousek se mnou" nachvíli sem zaváhala, když se mi už hodinu dařilo stranit se okolí.. stranit se Tomovi.. přece to nezkazim na poslední chvíli..
"Neboj.." řek jako kdyby mi řek myšlenky. Tak se nerozhodně pokrčila rameny, ale přikývla.. popad mě za ruku a šly sme směrem, kde předtim stáli s Terry akorát že ještšě trochu dál..
Už sem viděla cíl cesty, a kupodivu se mi podařilo nerozhlížet se.. viděla sem jak se Terry umívá před náma.. ale to bylo všechno nikam jinam sem se nekoukala..
Pak se ještě loučil s Terry.. zaslechla sem jak mu Terry z legrace zašeptala ,nestraňte se nám v tom velkym světě,, v tu chvíli sem vzhlédla.. a ihned sem litovala. Místo Terry a Billa, sem kousek od nich zahlídla Toma.. měl fialoví fleky pod očima, a rudý oči.. a vlastně tak nějak celkově vypadal nějak tak sešle..
Taky se na mě koukal, pak ale uhnul pohledem, nasadil si velikánský sluneční brejle takže sem nedokázala ani určit jakym směrem se dívá..
"Smi?" zaslechla sem Terry, nerozhodně se na mě koukala.. ona i Bill už pochopili kam sem se koukala, ale nic zvláštního neřekli... naštěstí!!
"Slibuju že zavolám" zašeptal mi Bill do ucha když mě zase (i když teď už doopravdy naposledy) objímal, byla sem si jistá že to řek tak potichu aby to neslyšela Terry, i když sem nechápala moc proč. Můj mozek mi vypověděl službu, viděla sem už jenom Tomovej obličej, nic jinýho..
"Jo.. dobře.. kdykoliv budeš mít čas.. to si pamatuj!" snažila sem se působit normálně, že na mě neudělal žádnej dojem.. ale svědomí mě hryzalo na maximální otáčky, a já opět nevěděla co mam dělat..
"Měj se Smíšku" líbli sme si jednu na tváře a naposledy se podívali na sebe.. nebylo potřeba si Billa prohlížet, znala sem ho uplně naspaměť, každej jeho kousek.. byl to přece můj nejlepší kámoš.. teda doufám že pořád je.. i když ani v tom nemam jasno.. CO BUDE??

"Poď Smi.." cétila sem na sobě Terrinu ruku, dlouho sme se koukali směrem kam odešli.. nebo aspoň já. Věděla sem že bych měla něco udělat, věděla sem že tohle by nemělo být naše poslední shledání.. ale jak tom přesvědčit i svůj už perfetně vycvičenej pesimismus?
"hmm" zamumlala se a zase sem vypla.. radši sem nevnímala, připadlo mi že je zpúrávný když se užírám sama. Když do toho nezatahuju i ostatní.. i když jich zrovna moc nezbylo.
Nedokázala sem ani určit jak sem se dostala domu, ale najednou to tak bylo.. ležela sem na posteli a čuměla, nepřítomně čuměl nikam.
Máma samozřejmě neměla moc radost z mího stavu. Podle ní sem vypadala ještě hůř než předtim, ale já osobně sem se cítila NIJAK.. nic sem necítila, a to mi bylo nejdivnější. Očekávala sem příval noví silný bolesti, se kterou se budu vypořádávat sama.. ale já NIC necítila.. bolest,radost,smích,smutek.. tohle pro mě byl vzdálenej vesmír.. nic sem nechtěla.. ani Toma ani Billa.. nikoho, kdo by mi připomínal můj dosavadní život..
Rozhodla sem se začít znova.. nanovo...
A tentokrát už tak že nebudu nikomu ubližovat.. už nikomu.. do svího novího života už nikoho nepustim. Stanu se totální samotářkou, nebudu se s nikym bavit a nikdo se nebude bavit se mnou! Takle trapně jednodechej sem měla plán.. a doufala sem že se konečně dostaví ta bolest kteru sem tak očekávala..

Ale ani po tejdnu se nic nedělo.. jak sem si přeecevzala s nikym sem se nebavila. Ve třídě sem si sedla do poslední lavice a většinu hodin sem nevnímala- což nebylo tak těžký, většinu času svího novího času sem trávila totální otupělostí-. Terry se začla bavit s nějakou jinou partou, a s Patrikem sme se nakonec rozešli (což mě teda vůbec netrápilo).. akorát sem pořád na něco čekala.. na tu bolest, už sem si připadala jako masochistka když čekám na bolest jak na boží trest.. i když on to tak trochu měl být boží trest za to co všechno sem způsobila.
Po poslední hodině sem se vydala rovnou domu, ani do jídelny sem už nechodila, moc mi to tam připomínalo ty chvíle ztrávený jako celá parta.. šťastná, beztarostní a kompletní.. tak to už nikdy nebude..
Máma si už zvykla že nejsem ochotná moc konverzovat, takže ani ona ani její novej přítel ,doktůrek, se mnou už vůbec nemluvili.. nechali mě samotnou v pokoji abych se užírala osamotě..
Takže mě udivilo, když mi máma vlezla do pokoje a sedla si naproti mě na postel- dost neobvyklí- na ní..!!
"Smi, výš, dohodli sme se s Charliem že můžeš zůstat nějakej čas u něj. Dal mi za pravdu že změna prostředí by ti prospěla. A myslela sem že ti to tam bude líp vyhovovat než tady" no ty woe.. máma s tátou se na něčem dohodly. A dokonce šlo o mě. Akorát sem necítila zase NIC, přece totální změna země zapadá do mího plánu změny života.. a když budu moct bejt u táty a máma to schvaluje, tak proč se mi nechce tady odtud odejít? Proč čekám že se vrátěj?
"Nemusíš se bát.. tvůj táta s tim taky souhlasil" něco v mích očích jí muselo přinutit aby vyslovilo tvůj táta což nikdy předtim neřikala.. a já se cítila pořád stejně prázdná..
"chmm" přikývla sem, nálada mluvit ještě nedostavila tak sem vždycky jenom přikyvovala.
"zavolám mu kdy tam budeš moct přiletět.." zvedla se se zjevným uspokojením v obličeji a odkráčela zas pryč..
Naminutu přesně co se za mámou zabouhli dveře začal zvonit telefon.. natáhla sem se pro něj.. přesně sem věděla kdo to je. Ani na dysplej sem se dívat nemusela....

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -13.díl

3. dubna 2009 v 18:26 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
****PO TEJDNU****
"To byla ale nuda!" přisedla si k mímu prázdnýmu stolu Terry, už je to dost dlouho co sem se naposledy snažila někoho poslouchat..
Se Sam se nebavim, ani se mi neobtěžovala něco vysvětlit (ikdyž sem doufala že to bude ona) ale ne.. jenom řekla něco v tom smyslu že nás má dost a od tý doby se mi vyhýbá jak čert kříže..
Bill a Tom přestali chodit do školy.. plánujou nějaký turné. S Tomem sem nemluvila, já mu nanapsala a on mě taky ne.. a Bill mi už asi 1000x volal ale já to vždycky nechala, ať si teď nechá ty svoje výčitky.. ty mi su hodně platný..
Takle se naše parta rozpadla, jediná kdo mi zbyl je Terry a ta mě má taky už plný zuby.. většinu konverzace si musí obstarávat sama, takže sem se ani nedivila když se začla bavit s holkama z vedlejší třídy.. x(
Kdybych aspoň měla na něco náladu, ale ne.. většinou nevnímám sví okolí, prostě vypnu.. nikoho neposlouchám, a tvářim se neviditelně..
"Máš na dnešek nějakej plán?" zeptala se najednou Terry, myslela sem si že si už zvykla že většinu volnýho teď trávim tak že ležim domaschoulená a bulim do polštáře..
Nepřítomně sem teda zavrtěla hlavou, aniž bych spouštěla oči z nedotčenýho tácu pode mnou..
"Bill by tě rád viděl.. dneska odlítaj, chce se rozloučit.. akorát že ty mu to nebereš, tak mě poprosil abych ti to vzkázala" tohle už bylo trochu zajímavější než všechny ty nesmysli co do mě hustila celej tejden a před kterejma sem se obraně skryla ignorací..
"Kam?" můj hlas zněl tak ochraptile že sem se sama musela zamyslet s kym sem naposled mluvila.. hned sem tu vzpomínku ale zabudila, vyvolala mi náhlou křeč v břiše.. jako vždycky když sem myslela na Toma.. x(
"pá-á-á-ni" vydechla Terry v dojmu že sem se probudila a zase začnu bejt ta stará Smi.. ale to mi nehrozí, už nikdy nebudu jako dřív.. už nikdy nenajdu svojí desetinu.. nikoho takovího..
"já za nima jedu na letiště, tak pojedeš se mnou?" Terry na tváři zazářil tak krásnej úsměv že sem v tu chvíli nemyslela ani na Toma.. ani na Billa.. ani na tu bolest kterou způsobí že je ještě uvidim.. jenom sem přikývla..

Zbytek dne sem nějak přetrpěla, šetřila jsem si všechnu bolest a lítost na dobu kdy bude nutná.. spíš nezbytná. Vym moc dobře že to příjde, až je uvidim, zářit, že konečně dostali to co vždycky chtěli.. být celosvětově slavní.. obdivovaní.. a na starý přátele můžou klidně zapomenou, když budou tak slavní aby měli plno přátel, kteří si to zaslouží mnohem víc než já.. x((
Doma sem si hodila tašku do pokoje a pro mámu nečekaně sem namířila zas pryč..
"Už je ti líp?" vykoukla z pokoje, na tváři měla taky šťastnej pohled..
"Bude hůř!" řekla sem potichu.. nepotřebovala překlad
"Dávej pozor na tu nohu.." podívala sem se k zemi na svojí stále osádrovanou nohu a zašklebila sem se ještě víc..
Nic sem jí neodpověděla a šla sem před dům, kde na mě už čekala Terry a její táta, kterej nás odveze na letiště..
Bez pronesení jakýho koliv slova sem si nasedla dozadu a nechala tak Terry aby si mohla vepředu povídat s jejim tátou. Koukala sem se z okýnka a snažim se vypustit to co mě teď bude čekat.. je to spávné.. vym že to je správné.. ale něco v hlavě mě pořád zasrašovalo. Hrozilo mi že jestli ihned něco neudělám , budu trpět mnohem vic něž kdy ve svym životě..
"Hey Smi, sme tu" vyskočila Terry z auta a já se pomalu šourala za ní.. šla docela rychle na svoje obvyklí tempo. Věděla přesně kam de tak sem se držela přesně na 10 kroků od ní..
Jako prvního sem uviděla Billa. Jeho černý vlasy byili téměř nepřehlédnutelný.. Terry se ve stejnou chvíli jako já se zastavila rozběhla k němu. Viděla sem jak se začal usmívat, i když sem neviděla jeho výraz předtim.. dlouze se na místě objímali, já stála jak přimražená na místě a čekala.. čekala sem až se země rozestoupí a já se budu moct propadnout do země.. x(
Po chvíli se od sebe pustili, Terry mu něco řekla a on jenom kejvnul.. pak se on zeptal na něco jí a najednou oba střelili očima směrem ke mě.. ještě něco si rychle řekli, pak se Terry vydala kousek dál a Bill šel naproti mě.
Chtěla sem mu jít naproti, obejmout ho a říct jak moc mě to všechno mrzí.. ale nedokázala sem se odlepit z místa..
Když ke mě došel, hned mě obejmul.. chvíli sem váhala.. pak sem ho taky objala.. tak pěvně jako kdybych ho měla mít navždy u sebe.. taky sem si všimla že už nestojim na zemi, byl tak vysokej že mě vyzved do vzduchu.. nijak mi to nevadilo, opřela sem se hlavu o jeho rameno a nechala sem tu chvíli plynout..
"Achjo Smíšku" povzdech si že mě to donutilo se na něj podívat. Když viděl můj pohled váhavě mě zas položil na zem a smutně se na mě díval. Přemítala sem co ho tak rozesmutnilo, a pak mi to došlo.. už nějakou chvíli mě v očích pálili slzy, ale předtim sem si toho ještě nevšimla..
"Řekni mi proč? Proč to zašlo tak daleko? Proč sm ohrozili naše přátelství takovou silou?" můj hlas se při každym proč zlomil.. zase mě objal, tentokrát mě nechal na zemi, byl to ten tip utišujícího objetí. Až když mě začal hladit po vlasek, uvědomila sem si že zas brečim.. ani nevim proč?
"Ani nevíš jak je mi to líto, ale ty sis nenechala nic vysvětlit, myslela sem že výš o co jde, ale ty výš jenom to co ti řekla S-"
"Počkej, nechci tuhle chvíli zkazit tim že budem myslet na Sam.. s tou je konec, stejně jako s Tomem, tak to je.. nechci na to myslet" proč to musí kazit.. moje první položená otázka byla spíš řečnická, nedoufala sem že by se o tom rozpovídal..
"Ale s Tomem by sis stejně měla promluvit.." necítila sem v jeho hlasu jistotu, spíš osten bolesti.. bolesti kterou sem měla trpět jenom já!
Poprví za tu dobu sem se ale přes Billovou paži rozhlédla, viděla sem Terriina záda.. ale Toma nikde, hned sem se zas otočila.. to sem přece nechtěla .. vidět ho!! I když sem předpokládala že to bude nezbytně nutné, jak vidim tak neni.. a tak to taky zůstane.. !
"Nechme toho.." zašeptala sem. Na tohle fak asi nemam dost potřebný síli.. x( bohužel..
"Stejně sem rád že si tady.." jak se tak na mě díval došlo mi že sem zrůda.. opravdová zrůda.. neměla sem vůbec s tim začínat. Měla sem mlčet.. neměla sem mu kazit náladu.. to ode mě nebylo vůbec hezký. Nemam právo na někoho uvrhovat vlastní vinnu když je to jenom MOJE vina za to co všechno sem způsobila..
"jo já taky" zachraptěla sem a opřela si čelo o jeho paži..
"BUdu ti volat! Slibuju.." přesně tohle byla další věc kterou sem nechtěla. Billoví sliby..
"To je dobrý.. pochopim to" nehodlala sem se na něj podívat, ta slova byla pro mě víc než bolestná.
"Cože? Já ale CHCI. Nesmíme dopustit aby se pokazilo naše přátelství. Nikdy sem to tak nechtěl, co myslíš že stálo za tou mojí blbou náladou?" no jo.. teď mi to až docvaklo, ale na mim postavení to vůbec nic neměnilo.
"To sis teda vybral tu správnou.. prosimtě Bille, vždyť já kolem sebe jenom všechno ničim. Každýmu kolem sebe jenom ubližuju.. nezasloužim si někoho jako seš ty!" odtáhla se se od něj takže semm byli od sebe na vzdálenost 2 kroků, a smutně si zírali do očí.
"Smi, mluvíš teď o mě nebo Tomovi?" už sem chtěla ze sebe vyhrknout že samozřejmě že de o něj.. ale rychle sem to zas spolkla. Uvědomila sem si že nevim, byla to určený pro Billa ale o kom to bylo už nevim.
"Tom to nevnímá jako já.." podle jeho novího výrazu sem poznala že nepotřebuje překlad..
"Ani nevíš co řikáš" jeho šepot mě donutil se k němu ještě o krok přisunout..
"Ale jo Bille, vym a neřikej mi co si mam mysle tprosimtě, výš jak to nenávidim" zmateně se na mě podíval, ale pak mávnul rukou a to rozhodlo o tom že to už je stejně jedno..

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 12.díl

2. dubna 2009 v 19:07 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
Ráno mě něco začlo neskutečně šimrat do nosu. začala sem se zakuckáat.. a nakonec se kejchla jako kdybych na něco měla alergii..
Když sem ale měla oči otevřený došlo mi že to neni alergie.. sou to Tomoví dredy, šimrali mě do nosu.. a divim se že sem ho ani nevzbudila.. ;)
Jenže jak vstanu když na mě leží tak nějak, jako kdyby počítal s tím že mu budu někam utíkat..
Nezbejvá mi nic jinýho než ho prostě vzbudit.. co jinýho se dá dělat.. pomalinku sem si sedla a začala si hrát s jeho ušnim lalůčkem.. rozesmálo mě když začal ze spaní něco pobrukovat.. tak sem pokračovala, letmo sem mu sklouzla po krku a zastavila se u jeho pusy.. byla tak příjemně teplá.. nijak zvlášť sem se neubránila ho políbit..
"Ty podfukáři!" lekla sem se, když jeho ruka se ovinula kolm mího krku a začal mě sám líbat..
"co?.." zas na mě hodil ten andílkovskej face.. íí.. proč zrovna on? pořád to nechápu.. x) ale líbí se mi to..nevědomost je sladká..
"předstírat že spíš.. a přitom bejt vzhůru... tss" zasyčela sem a zašklebila sem se...
"nono.. já sem doopravdy spal.. až když sis začla hrát s mim uchem sem se doopravdy probudil.." jasně, to mu tak budu věřit..
"ha.. a to na tom jako něco mění, já sem stejně potřebovala jenom pryč.."trochu mě zamrzela ta slova, když se vyděla jak mu v očích trochu pohaslo
"a co když nechci abych odcházela?" pousmál se a přitáh si mě k sobě..
"to řekni mímu žaludku.." usmála sem se, a protože teď už byla cesta volnější, dala sem mu pusinku na nos a šourala se z pokoje..
Udivilo mě že máma nemá žádný keci.. pak mi ale stejně došlo že bude už dávno v práci.. nejspíš i přes noc, jinak by vyváděla..
No nic.. opřela sem se bokem a linku a začala zírat do ledničky.. mohla sem si myslet že nebude nakoupeno, ale stejně sem byla naštaná. Zabouchla sem ledničku, a naštaně sem se šla vrátit do pokoje..
Teď už sem ho nechala spát. Sedla sem si do křesla a natáhla si nohy na židly..
Koukala sem na něj, jak se ze spaní usmívá, občas si něco zabreptne a s velkym chrochtnutim se otočí na druhou stranu..
Takle mi připadal absolutně neškodnej, i když tenhle Tom zdalek nepřipomínal toho blba kterýho sem vždycky nenáviděla.. nenáviděla.. vlastně ani nevim jestli ho pořád nenávidim, vym moc dobře že s nim to nemá dlouhý trvání. A taky vym že moc ublížil Sam, a rozhodně bych ho tu netrpěla, kdyby nevěděl to co já ne.. a já bezradně toužila to vědět.
I když na druhou stranu, se mi v hlavě ozval zas ten protivnej hlásek kterej mě upozorňoval na to že to nemusí bejt jenom teenhle jeden důvod.. co když mě k němu opravdu něco přitahuje.. co když to něco je opravdová láska..??
Ale ne to je blbost.. přece bych jse JÁ nikdy nezamilovala do TOMA.. to je nahlavu! Vym to moc dobře.. tak co mě ještě drží abych ho nevyopala z baráku, a v pohodě ho nechávám dospávat ve sví posteli..?
..zas sebou trhnul, nijak sem tomu už nevěnovala pozornost.. koukala sem na ruce a snažila se vyřešit to na co se mi nenacházeli odpovědi.. a já prostě nevěděla jak to, tak proč bych se měla rozhodovat..?
"co se stalo?" zvedla sem hlavu ke sví poseli; už nespal.. koukal na mě ustaranym pohledem.. byl dost přesvědčivej na to abych mu dokázala uvěřit..
"to právě nevim.." pokrčila sem rameny..
Slyšella sem jak vstával.. a pak ho i viděla když si kleknul vedle mě a polož si ruce na moje...
"Co nevíš.." mluvil tlumenym tonem.. to mě donutilo taky mluvit potichu, skoro šeptat..
"co se to děje.. chápeš Tome.. my dva.. vždycky sme se nenáviděli.. vždycky sem měla jasno sama o sob, ale teď se v sobě vůbec nevyznávám.. necáhpu to.. nic.. a to je na tm to nejhorší.."nakonci se mi hlas zlomil, naštěstí sem měl hlavu dost skloněnou aby viděl jak mi začína