close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2x dvojčata 1.díl

26. dubna 2009 v 17:54 | Verýs |  2X DVOJČATA
No.. tak já se menuju Sasha Hirshová. Ani se vám snad nijak popisovat nebudu, udělejte si radši obrázek sami! Jinak mam ségru- dvojče.. no někdy je to fak vopruz, už jenom to že od přírody si nejsme podobný.. ona je bruneta a já zrzka.. takže ani jako dvojčata moc nevypadáme, ale když je nálada tak se oblíknem stejně a nasprejujem si obě vlasy na černo aby byla prdel. V poslední době ale už moc neni, táta už rok a půl chodí s nějakou ,paní, a před měsícem se rozhodli že spolu chtěj bydlet. Jenže Sarah nic takovího nechce dopustit. Nenávidí tu ženskou i když jí viděla jenom 1.. víme o ní jenom pár věcí.. ale ani to moc neni. Mě osobně je to docela jedno ale ona si postavila hlavu!

"Nikdo se sem stěhovat nebude!" řve už asi po 50-tý Sára na tátu, ten jenom rezignovaně rozhodí rukama.. už mě to fak neba. Sára je jak malej parchant!
"Sáro smiř se s tim že máma se k nám už nevrátí!" musela sem si hodně dodávat sílu abych to řekla. Téma máma a její útěk je u nás doma zakázaný téma. Zvlášť u Sáry, ona měla s naší mámou dřív skvělej vztah, je pro ní hodně těžký se s tim vypořádat.. ale aby takle vyváděla?? Booože!
"Nemůžu za to že tebe neměla ráda!" koukla se na mě Sára nenávistně! To mě trochu dostalo. Sebrala sem se a s bouchnutim všech dvoří kterejma sem prošla sem běžela do svího pokoje!
Hádka tam dole ještě pokračovala, slyšela sem jak na sebe řvou.. ale co je mi to fuk. Sára i kdyby se na hlavu postavila s tim nic nezmůže, ona se sem stejně nastěhuje, i s těma jejíma dětma!
"Sašo.. můžu?" vykoukla za dveřma Sářiná hlava..
"hmm" pokrčila sem rameny..
"Hele Sašo promiň že sem řekla že tě máma neměla ráda! Já sem to tak nemyslela, ale výš jaká sem, dřív mluvim než myslim!"
"No právě! Obě víme že si měla pravdu!" řekla sem ponuře, najednou si připadám absolutně nevyrovnaná..
"Sáro, neni ale důvod, proč bys měla bránit tátovi ve štěstí! Obě víme jak dlouho byl sám, jenom kvůli nám dvou! A teď když chce bejt šťastnej se proti tomu bráníš!" zamračeně se koukala na zem.. očividně nevěděla co na to má říct.
"Tak ty si myslíš že je to dobře? Že nám sem do baráku napakuje nějaký lidi, který vůbec neznáme a máme se tvářit jak šťastná sme rodinka?"
"My je možná neznáme, ale táto jo! Nepustil by si někoho pochybnýho k tělu! Když si myslí že to je v pohodě, tak já mu věřim a ty taky musíš!" zas se začla mračit..
"Hmm.. když já nevim, už to nebude náš táta.. budem se muset dělit!"
"Ne.. nebudem. Vždycky to bude jenom náš táta Sáro!" zakroutila sem hlavou.
Asi jí to už taky došlo.. zbytek večera sme zůstali u ě a povídali si o tý naší noví rodinně. Moc dobře sem vyděla jak je s toho špatná- nespokoje a bůhví co ještě, ale snažila se s tim smířit! Snažila se! Aspoň to! Připadám si najednou užitečná !

Ráno nám táta oznámil že na oběd přijde ta ,naše nová rodinka, a že by sme měli něco dobrýho važit. Potom odešel na dopoledne k sobě do práce. Sára řekla že mi pomůže něco uvařit, ale že rozhodně nebude u toho oběda.. asi by se musela hodně držet zpátky a nevěří si že by měla takoví sebeovládání!
Takže když bylo navařeno a uklizeno, táta pro ně jel a Sára řekla že radši zmizí k Carol (její nejlepší kámošce- jinak pěkná slepice-) Už mi zbejvalo jenom čekat.. sedla sem si do obýváku a odpočítávala vteřiny..
Asi u 782 156 vteřiny sem konečně uslyšela hlasy v chodbě a nějaký povídání.. hned sem poznala hlas táty a ještě tam byl ten druhej. vysokej, hodně ženskej.. no normální docela..
Zvedla sem se z gauče a šla do chodby za těmi hlasy.
"Ahoj Sašo" usmál se na mě táta, kterej stál přímo čelem ke dveřím kde sem stála, před nim se otočila vysoká, zrzka s vlnitejma vlasama a příjemnym obličejem.
"Ahoj tati, dobrý den" usmála sem se na tu ženskou..
"Ahoj, ráda tě poznávám.. a určitě mi tikej, připadám si stará když mi někdo vyká" zasmála se a podala mi ruku.. vřele sem se na ní usmála a podala jí zas tu svojí..
"Děláš jako kdyby si stará nebyla mami!" ozval se zezadu ještě jeden hlas.. trochu sem se musela vyklonit přes ty dva abych viděla kluka, obličejem hodně podobnýho jeho mámě ale vlasama vůbec.. měl je černý a rovný..
"Trochu si vyskakuješ ne?" schladila ho hnedka..
"Tak Sašo.. tak tohle je Simon a s Billem se určitě brzo skamarádíte, oba ste tak oprsklí" usmál se táta..
Zase sem se vyklnila z tý jejich řady abych se usmála na toho kluka, hnedka mi úsměv oplatil.. x)
"A kde je Sára?" pozdvihnul táta obočí..
"No.. asi nemá to sebeovládání aby to zvládla.. jinak je u Carol" pokrčila sem rameny..
"Ani mě to nepřekvapuje" řek táta se zaťatýma zubama..
"Z toho si nic nedělej.. možná si bude rozumět s Tomem" vzala ho ta Simon za ruku.. oba se zasmáli.. jenom já sem tam stála a divně na ně čuměla..
"Jak to? A kdo to je?" nechápala sem..
"Tm je Simonin druhej syn.. taky se proti tomu staví na hlavu jako Sára" vysvětlil mi hned táta..
"Aha.. " otočila sem se do pokoje a šla sem do kuchyně radši..
"Kolik jich proboha je?" řekla sem si pro sebe.. v domění že sem sama..
"Jenom dva" ozvalo s eza mnou jako ozvěna. Jak sem se lekla tak se rozflákla skleničku o dřez..
"Kruci" zakvílela sem a začla zbírat střepy..
"Koukám že si budu muset dávat bacha kdo za mnou je co?" nevesele sem s eusmála na toho.. ehm.. zapoměla sem to..
"Dával sem si pozor abych přišel potichu.." zašklebil se na mě, to mě trochu rozesmálo..
"Aha.. no. Tak to už ale nedělej.. moc skleniček nemáme" opřela sem se o linku naproti němu..
"Hmm.. no neboj, vsadim se že si máma bude chtít vzít všechno z kuchyně sebou!" ani nevim čemu ale usmála sem se..
"O jednu starost míň.. jestli nám bude vařit tak je vítaná všema deseti" rozesmáli sme se..
"Tohle ale taky vypadá dobře" podotknul a kouknul se na hrnce na sporáku..
"No vidíš, asi tam na to čekaj co?" otočila sem se zas k pultu a začla vyndavat talíře..

U oběda sme se vždycky tak zakecali že sme měli všichni už jídlo totálně studený a dojedli sme až někdy kolem 4..
"Čavééés.." zařval někdo na celej barák.. zrovna sme s Billem sklízeli ze stolu, když sem uslyšela že je to Sářin hlas uplně sem stuhla, on si toho taky všim, ale na nic se mě neptal..
"Nee, Sáro počkej, deš moc brzo, oni tady ještě sou!" vrhla sem se k ní do chodby.. a držela jí jak sem dokázala.
"Cože?" zhrozila se a hned na to vypálila k sobě do pokoje..
"Sašo co se děje?" přišel do chodby táta a kousek za nim i Simon..
"Ehm.. přišla Sára, ale ve tvym vlastnim zájmu, ti radim nechat jí na pokoji!"
"Ale..-" chtěl něco zas namítnout, ale Simon mu skočila do řeči
"-ne, nech jí.. stejně by sme už měli jít nebo nám Tom rozboří barák!" teď poprví sem se zapřemejšlela nad tim jakej asi ten druhej bude..
Určitě pořádnej frajírek, doufám že stejně příjemnej jako jeho brácha. A už nevim jak si ho představit.
"Hey! Posloucháš?!?" mává mi před očima táta..
"Ne, ale zkus to!" vzamatuju se...
"Řikám že odvezu Simon domu ok?"
"Jo jasně!" kejvnu "zatiim" mávnu Simon, která zatim stihla dojít až před dům..
Taky mi zamávala..
"Tak čau ségro" objal mě Bill..
"Ráda sem tě poznala... BRÁCHO" usmála sem se..
Pak všichni vyklidili pole.. na večer sem ještě zašla za Sárou, vyprávěla mi o všem možnym jenom aby nemusela slyšet o tom co sem jí chtěla říct nejvíc. Ale ona se s nima taky seznámí a pak to bude ok..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama