close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čas na novej začátek.. neb ne??- 15.díl

6. dubna 2009 v 20:48 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
..přesně to byl ten koho sem čekala- Bill, on svůj slib dodržel a za ten tejden co sou pryč mi 3x volal, i když nikdy sme si zrovna nepokecali, nikdy sem neměla náladu. A von o všem co se tu dělo už stejně věděl.. i o mim nekonečně nepříčetnim stavu. Předpokládala sem (a oprávněně) že si s Terry bavili o mě víc než bych považovala za nutný!!

Ahoj Bille! Nepříjemná sklíčenost v mim hlase.. brr.. vryč s ní už..

Ahojkly Smíšku. Tak co? Slišel sem že ti už sundali sádru?! přesně jak sem očekávala, zrovna domluvil s Terry tak ještě brnknul mě aby si nepřipadal že mě vynechal a pak to bude mít z krku..

Jo.. nedávno.. skoro sem se ani nedivila, jak můj hlas zní.. ale zvyknout si na to pude těžko..

Mmm.. a co jak to tam de?

Předpokládám že už stejně všechno si slyšel.. takže řekni rovnou co chceš slyšet ?!?

Proč si pořád myslíš že s tebou chci mluvit jenom proto abych si odškrt položku na seznamu..? trochu mě až udivilo, jak pravdivě jeho slova z něj, i když se to snaží vší silou popřít..

Protože nic jinýho mi neopřipadá logický zabrblala sem do telefonu že sem se až začla bát že mě neslyšel, podle toho jak dlouho mlčel. Pak si ale hlasitě vdych takže sem pochopoila že se jenom rozhodoval co mi má říct..

Smíšku, ani nevíš jak mi teď někoho připomínáš.. -nachvíli se odmlčel- ..ale jediná možnost- a ta pravdivá- je ta že sem moc sobeckej na to abych tě nechal. Seš až moc dobrá kámoška na to abych dokázal zapomenou.. navíc sme spolu prožili celý dětství, takže vymazat tebe, je jako vymazat svoje vlastní vzpomínky!! V tu ránu se mi udělal v krku knedlík. A musela sem si několikrát odkašlat abych byla schopná něco ze sebe vydat..

Mrzí mě to Bille. Fak hodně, a vym že na to je už pozdě.. ale věřim že bude lepší radši na to zapomenout. Takle to je ještě horší a myslim že brzo na tom stejně nesejde.. už sem nedokázala doříct ani větu.. odmlčela sem se a čekala na jeho reakci- ať už bude jaká koliv..

Jak to myslíš?

a co jako? teď sem tak nějak nechápala kterou část mého monologu by moh myslet..

Že už brzo na tom stejně nesejde.. nechceš si něco udělat že ne?? jeho už tak slabej hlas zněl v telefonu ještě vysrašeněji nže by měl znít ve skutečnosti- doufám teda-

Ne.. samozřejmě že nechci.. přece mě znáš že sem proti tomu všemu se sebevrahama!

Uff.. tak jaks to teda myslela?

No hee radši toho necháme. Já už budu muset jít. Je nějaká minimální šance že bys mi už nikdy nezavolal? Sázet na to že mě z toho vyvlíkne lhaní, taková se nepoznávám.. LŽI.. to vždycky šlo mimo mě.. X(

Určitě ti ještě zavolám!! Tak to sem slyšet zrovn nepotřebovala.. ale tak co.. nezvedat mu to je taky řešení přece.. x(

Jo.. dobře.. tak zatim Bille zas sem skoro nepoznala svůj hlas.. to co sem se snažila před tim celou dobu skrýt se najednou projevilo v mim hlase a všechny emoce mi vyplavali na jazyk..

Chybíš mi.. tak většinou končil naše telefonáty, teď v tom ale bylo něco co mě nutilo uvěřit.. !

Byla sem tak naštvaná sama na sebe že sem mrskla s mobilem o stěnu, kterej se s velkym rámusem rozpad na náhradní díly...
Teď už mi to bylo jedno, co sem to za člověka když lžu svímu nejlepšímu příteli.. i když to nebyla lež kterou bych přímo ubližovala, vsadim se že sem mu zas nasadila brouka do hlavy.
Nějak se mi to pořád všecno točilo v hlavě.. nedokázala sem rozpoznat nějaký vzorce, ale jiný byli zase až moc jasný.. snažila sem se na to všechno zapomenout. Ať už by to přineslo jakýkoliv následky.. tohle pro mě prostě musí skončit. Nikdy sem neudělala nic tak strašnýho, abych se tu musela litovat.. a co víc, aby mě museli litovat ostatní. Na to nesnesu ani pomyšlení. Mim odletem se všechno změní.. změnim se já. A to od základů, kompletní změna nikoho ještě nezabila a vsadim se všichni kolem mě to jenom uvítaj.. njn, všichni kolem mě x(.. těm to vlastně už bude jedno, ti mě neuviděj jak se měnim, těm to bude jedno že se zrodila noví Smi.. ty už nebudu zajímat.. x(
Smutně sem si uvědomila, že tahe teorie je na 99% pravdivá.. a jestli existuje to jedno procento který by t poprřelo, s mim štěstim se musí potulovat někde na druhym konci světa..
Takže tohle je největšěí oběť kterou můj novej život přines.. největší oběť ovšem jenom pro mě. To já to takle chci a já to taky takle budu mít.. ostatní přece už nezajímám.. jestli vůbec nějaký ostatní jsou....

V tom celym běsnícim smutku sem pocítila že potřebuju něco dělat. Zvedla sem se z postele a šla sem se podívat jak dopad můj mobílek.
Nic moc se mu nestalo, prasknul displej, celkově se hodně poškrábal kryt a nakřuplo mě mi sklíčko od foťáku, ale jinak hrdině držel pohromadě, když sem se ho snažila složit.
Slezla sem schody dolu a šla za hlasem mámi.. seděla v obýváku na opěradlea rozmrzele mluvila s někym do telefonu. V kuchyni sem zahlídla Jaka (jo už mu řikám ménem).. z máminý angličtiny sem poznala že může mluvit jenom s jednim člověkem --> tátuo.. to by vysvětlovalo i ten její tón..
Otupěle sem se posunula směrem ke kuchyni.. snad aspoň on mi může pomoct s tim mobilem.. !!

"Ehm.." odkašlala sem si.. když si po mim minutovim snažení, aby se otočil si mě pořád nevšímal vzdala sem to..
"no?.. tak co?" zas se neotočil, a zjevně si myslel že to je máma..
"To sem já" zachraptěla sem.. teď už se podíval.. udiveně.. nikdy sme se nebavili, takže mu je určitě divný co chci !
"Aha.. promiň. Máš stejněj hlas jako Reneé" to sem si ani nikdy nevšimla.. máma ma vysoko postavenej hlásek, já ho mam normální. A nikdy mi to navíc ani nikdo neřek.. JÁ a v něčem podobná sví mámě.. to je docela dost nemožný.. !!
"hmm.. potřebuju s něčim pomoct!" teď se na mě tvářil ještě víc šokovaně. Co se ze mě vyklubě- to si určitě řikam..
Zvedla sem ruce a ukázala mu trosku svího mobílka.. "dá se to spravit?" nevině sem se usmála..
"Cos mu to broboha provedla?" zakřenil se a vzal si ho ode mě.. otáčel ho všemi směry a tlemil se pořád víc a víc jak počítal škrábance..
"To je moje věc.. pude to spravit?" začínám bejt už mírně nervozní..
"jo,určitě.. nějak" toho dodatku sem si moc nevšímala, nechala mobila mobilem a šla zas k sobě do pokoje..
"POČKEJT !" zařve na mě máma když už sem v půlce schodů. Otočim se na patě a čekám co zas chce..
"Charlie řikal že si můžeš začít balit" překvapeně na ní vyvalim bulvy..
"Ale.. tak brzo? Já myslela že až tak za měsíc.. půl roku.. ale teď..?? " koktám zmateně a radši si na těch schodech sednu aby to se mnou ještě neseklo.
"Jo.. myslí si že čím dřív tím líp.. a já s nim můžu jenom souhlasit" další věc na terý se ty dva dohodly..?? O__o to je vážně divný.. !!
"Jo dobře.. zapracuju na tom, kdy mam odlítat?"
"Zavolá kdy ti to poletí. Ale myslí si že za tejden by to bylo ideální" IDEÁLNÍ! to slovo v mí mysli řvalo- jak může bejt něco ideální?? JAK?JAK?JAK? Pořád se mi to ozývalo dokola...
Zavřela sem se v pokoji a nechala balení balenim.. nějak sem prostě vytuhla.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama