Ráno mě něco začlo neskutečně šimrat do nosu. začala sem se zakuckáat.. a nakonec se kejchla jako kdybych na něco měla alergii..
Když sem ale měla oči otevřený došlo mi že to neni alergie.. sou to Tomoví dredy, šimrali mě do nosu.. a divim se že sem ho ani nevzbudila.. ;)
Jenže jak vstanu když na mě leží tak nějak, jako kdyby počítal s tím že mu budu někam utíkat..
Nezbejvá mi nic jinýho než ho prostě vzbudit.. co jinýho se dá dělat.. pomalinku sem si sedla a začala si hrát s jeho ušnim lalůčkem.. rozesmálo mě když začal ze spaní něco pobrukovat.. tak sem pokračovala, letmo sem mu sklouzla po krku a zastavila se u jeho pusy.. byla tak příjemně teplá.. nijak zvlášť sem se neubránila ho políbit..
"Ty podfukáři!" lekla sem se, když jeho ruka se ovinula kolm mího krku a začal mě sám líbat..
"co?.." zas na mě hodil ten andílkovskej face.. íí.. proč zrovna on? pořád to nechápu.. x) ale líbí se mi to..nevědomost je sladká..
"předstírat že spíš.. a přitom bejt vzhůru... tss" zasyčela sem a zašklebila sem se...
"nono.. já sem doopravdy spal.. až když sis začla hrát s mim uchem sem se doopravdy probudil.." jasně, to mu tak budu věřit..
"ha.. a to na tom jako něco mění, já sem stejně potřebovala jenom pryč.."trochu mě zamrzela ta slova, když se vyděla jak mu v očích trochu pohaslo
"a co když nechci abych odcházela?" pousmál se a přitáh si mě k sobě..
"to řekni mímu žaludku.." usmála sem se, a protože teď už byla cesta volnější, dala sem mu pusinku na nos a šourala se z pokoje..
Udivilo mě že máma nemá žádný keci.. pak mi ale stejně došlo že bude už dávno v práci.. nejspíš i přes noc, jinak by vyváděla..
No nic.. opřela sem se bokem a linku a začala zírat do ledničky.. mohla sem si myslet že nebude nakoupeno, ale stejně sem byla naštaná. Zabouchla sem ledničku, a naštaně sem se šla vrátit do pokoje..
Teď už sem ho nechala spát. Sedla sem si do křesla a natáhla si nohy na židly..
Koukala sem na něj, jak se ze spaní usmívá, občas si něco zabreptne a s velkym chrochtnutim se otočí na druhou stranu..
Takle mi připadal absolutně neškodnej, i když tenhle Tom zdalek nepřipomínal toho blba kterýho sem vždycky nenáviděla.. nenáviděla.. vlastně ani nevim jestli ho pořád nenávidim, vym moc dobře že s nim to nemá dlouhý trvání. A taky vym že moc ublížil Sam, a rozhodně bych ho tu netrpěla, kdyby nevěděl to co já ne.. a já bezradně toužila to vědět.
I když na druhou stranu, se mi v hlavě ozval zas ten protivnej hlásek kterej mě upozorňoval na to že to nemusí bejt jenom teenhle jeden důvod.. co když mě k němu opravdu něco přitahuje.. co když to něco je opravdová láska..??
Ale ne to je blbost.. přece bych jse JÁ nikdy nezamilovala do TOMA.. to je nahlavu! Vym to moc dobře.. tak co mě ještě drží abych ho nevyopala z baráku, a v pohodě ho nechávám dospávat ve sví posteli..?
..zas sebou trhnul, nijak sem tomu už nevěnovala pozornost.. koukala sem na ruce a snažila se vyřešit to na co se mi nenacházeli odpovědi.. a já prostě nevěděla jak to, tak proč bych se měla rozhodovat..?
"co se stalo?" zvedla sem hlavu ke sví poseli; už nespal.. koukal na mě ustaranym pohledem.. byl dost přesvědčivej na to abych mu dokázala uvěřit..
"to právě nevim.." pokrčila sem rameny..
Slyšella sem jak vstával.. a pak ho i viděla když si kleknul vedle mě a polož si ruce na moje...
"Co nevíš.." mluvil tlumenym tonem.. to mě donutilo taky mluvit potichu, skoro šeptat..
"co se to děje.. chápeš Tome.. my dva.. vždycky sme se nenáviděli.. vždycky sem měla jasno sama o sob, ale teď se v sobě vůbec nevyznávám.. necáhpu to.. nic.. a to je na tm to nejhorší.."nakonci se mi hlas zlomil, naštěstí sem měl hlavu dost skloněnou aby viděl jak mi začína