close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 14.díl

4. dubna 2009 v 17:00 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
S Billem sme potom seděli a kecali ještě hodinu.. jo fak sem si s nim povídala, s nim bylo lehčí zapomenou na okolní svět s kymkoliv jinym, proto bylo v tu chvíli moje největší přání, aby si to rozmysleli a nikam neodjížděli.
Ale pak se po něm začali schánět kluci, takže musel na chvíli odejít...

"No.. zachvíli už by sme měli odlítat" dokobrcal se zas ke mě.. ten krásnej hřejivej úsměv už sem na jeho tváři nepoznávala, zase se stáh tou divnou bolestí.
"Ale notak, hlavu vzhůru.." objala sem ho kolem pasu.. byl fak dost vysokej už, maličkosti který člověku unikaj se projevěj až když se s tim člověk už nikdy neuvidí.. x(
"Určitě ti zavolám.." řekl tak potichu že to až hraničilo se šeptáním..
"dobře budu čekat.." usmála sem se..
"moc dlouho nebudeš muset" taky se usmál.. ale nebyl to ten můj úsměv, kterej hladil u srdce, tenhle ne.. ale taky byl krásnej.
"Tak poď ještě kousek se mnou" nachvíli sem zaváhala, když se mi už hodinu dařilo stranit se okolí.. stranit se Tomovi.. přece to nezkazim na poslední chvíli..
"Neboj.." řek jako kdyby mi řek myšlenky. Tak se nerozhodně pokrčila rameny, ale přikývla.. popad mě za ruku a šly sme směrem, kde předtim stáli s Terry akorát že ještšě trochu dál..
Už sem viděla cíl cesty, a kupodivu se mi podařilo nerozhlížet se.. viděla sem jak se Terry umívá před náma.. ale to bylo všechno nikam jinam sem se nekoukala..
Pak se ještě loučil s Terry.. zaslechla sem jak mu Terry z legrace zašeptala ,nestraňte se nám v tom velkym světě,, v tu chvíli sem vzhlédla.. a ihned sem litovala. Místo Terry a Billa, sem kousek od nich zahlídla Toma.. měl fialoví fleky pod očima, a rudý oči.. a vlastně tak nějak celkově vypadal nějak tak sešle..
Taky se na mě koukal, pak ale uhnul pohledem, nasadil si velikánský sluneční brejle takže sem nedokázala ani určit jakym směrem se dívá..
"Smi?" zaslechla sem Terry, nerozhodně se na mě koukala.. ona i Bill už pochopili kam sem se koukala, ale nic zvláštního neřekli... naštěstí!!
"Slibuju že zavolám" zašeptal mi Bill do ucha když mě zase (i když teď už doopravdy naposledy) objímal, byla sem si jistá že to řek tak potichu aby to neslyšela Terry, i když sem nechápala moc proč. Můj mozek mi vypověděl službu, viděla sem už jenom Tomovej obličej, nic jinýho..
"Jo.. dobře.. kdykoliv budeš mít čas.. to si pamatuj!" snažila sem se působit normálně, že na mě neudělal žádnej dojem.. ale svědomí mě hryzalo na maximální otáčky, a já opět nevěděla co mam dělat..
"Měj se Smíšku" líbli sme si jednu na tváře a naposledy se podívali na sebe.. nebylo potřeba si Billa prohlížet, znala sem ho uplně naspaměť, každej jeho kousek.. byl to přece můj nejlepší kámoš.. teda doufám že pořád je.. i když ani v tom nemam jasno.. CO BUDE??

"Poď Smi.." cétila sem na sobě Terrinu ruku, dlouho sme se koukali směrem kam odešli.. nebo aspoň já. Věděla sem že bych měla něco udělat, věděla sem že tohle by nemělo být naše poslední shledání.. ale jak tom přesvědčit i svůj už perfetně vycvičenej pesimismus?
"hmm" zamumlala se a zase sem vypla.. radši sem nevnímala, připadlo mi že je zpúrávný když se užírám sama. Když do toho nezatahuju i ostatní.. i když jich zrovna moc nezbylo.
Nedokázala sem ani určit jak sem se dostala domu, ale najednou to tak bylo.. ležela sem na posteli a čuměla, nepřítomně čuměl nikam.
Máma samozřejmě neměla moc radost z mího stavu. Podle ní sem vypadala ještě hůř než předtim, ale já osobně sem se cítila NIJAK.. nic sem necítila, a to mi bylo nejdivnější. Očekávala sem příval noví silný bolesti, se kterou se budu vypořádávat sama.. ale já NIC necítila.. bolest,radost,smích,smutek.. tohle pro mě byl vzdálenej vesmír.. nic sem nechtěla.. ani Toma ani Billa.. nikoho, kdo by mi připomínal můj dosavadní život..
Rozhodla sem se začít znova.. nanovo...
A tentokrát už tak že nebudu nikomu ubližovat.. už nikomu.. do svího novího života už nikoho nepustim. Stanu se totální samotářkou, nebudu se s nikym bavit a nikdo se nebude bavit se mnou! Takle trapně jednodechej sem měla plán.. a doufala sem že se konečně dostaví ta bolest kteru sem tak očekávala..

Ale ani po tejdnu se nic nedělo.. jak sem si přeecevzala s nikym sem se nebavila. Ve třídě sem si sedla do poslední lavice a většinu hodin sem nevnímala- což nebylo tak těžký, většinu času svího novího času sem trávila totální otupělostí-. Terry se začla bavit s nějakou jinou partou, a s Patrikem sme se nakonec rozešli (což mě teda vůbec netrápilo).. akorát sem pořád na něco čekala.. na tu bolest, už sem si připadala jako masochistka když čekám na bolest jak na boží trest.. i když on to tak trochu měl být boží trest za to co všechno sem způsobila.
Po poslední hodině sem se vydala rovnou domu, ani do jídelny sem už nechodila, moc mi to tam připomínalo ty chvíle ztrávený jako celá parta.. šťastná, beztarostní a kompletní.. tak to už nikdy nebude..
Máma si už zvykla že nejsem ochotná moc konverzovat, takže ani ona ani její novej přítel ,doktůrek, se mnou už vůbec nemluvili.. nechali mě samotnou v pokoji abych se užírala osamotě..
Takže mě udivilo, když mi máma vlezla do pokoje a sedla si naproti mě na postel- dost neobvyklí- na ní..!!
"Smi, výš, dohodli sme se s Charliem že můžeš zůstat nějakej čas u něj. Dal mi za pravdu že změna prostředí by ti prospěla. A myslela sem že ti to tam bude líp vyhovovat než tady" no ty woe.. máma s tátou se na něčem dohodly. A dokonce šlo o mě. Akorát sem necítila zase NIC, přece totální změna země zapadá do mího plánu změny života.. a když budu moct bejt u táty a máma to schvaluje, tak proč se mi nechce tady odtud odejít? Proč čekám že se vrátěj?
"Nemusíš se bát.. tvůj táta s tim taky souhlasil" něco v mích očích jí muselo přinutit aby vyslovilo tvůj táta což nikdy předtim neřikala.. a já se cítila pořád stejně prázdná..
"chmm" přikývla sem, nálada mluvit ještě nedostavila tak sem vždycky jenom přikyvovala.
"zavolám mu kdy tam budeš moct přiletět.." zvedla se se zjevným uspokojením v obličeji a odkráčela zas pryč..
Naminutu přesně co se za mámou zabouhli dveře začal zvonit telefon.. natáhla sem se pro něj.. přesně sem věděla kdo to je. Ani na dysplej sem se dívat nemusela....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama