close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 16.díl

10. dubna 2009 v 10:12 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
Už sou to tři dny co nemusim chodit do školy.. mámě donekonečna slibuju že si konečně začnu balit. Ale zatim na to nemam potřebnou sílu ani náladu.. x(
Pozdně si uvědomuju že sem tohle nechtěla.. takle rozhodně ne. Ale budu moct bejt s tátou. To mi určitě zvedne náladu.. aspoň doufám..
Za tři dny mam odletět za tátou na Floridu- přesně taky nevim, táta se dost často stěhoval v době kdy sem si s nim volala a potom mě to nějak přestalo zajímat.. Měla bych mít alespoň minimální radost že moje rovnice se osvědčuje.. snažim se žít nanovo.. i když mi to vůbec nejde, tam to pude líp.. musí.. jinak už fak nevim...

"Smi, tady máš toho mobila, už by měl bejt v poho" pootevře mi Rob dveře a na postel mi mrskne mobila.. otočim se od skříně nejdřív na postel a pak se kouknu na něj.. ujevně nečekal že bych mu děkovala, ale můj výraz ho musel taky nějak zaskočit..
"Jo díky" přikývla sem hlavou, tim mu došlo že už neni vítanej a zas zabouch dveře..
Přišla sem k posteli a prohlížela si mobílka.. měl novej kryt, foťáček měl noví sklíčko a celej už nevypadal tak poškrábaně.. byl hezčí než předtim, a to sem si myslela že BYL hezkej !!

Doházela sem si to oblečení na postel.. vybrala nejlepší kusy (doufám že v Americe bude dost krámů abych mohla doplnit svůj přebarvenej šatník taky nějakejma smutnějšíma barvama). Potom sem to hodila do tašky, kam se to k mímu údivu věšlo bez protestů a ještě mi zbylo místo na pár mikin..
Když sem skončilo bylo asi něco kolem půl 12 v noci.. svalila sem se totálně vyčerpaná na postel (i když ospale sem se necítila, jenom unaveně) a zapnula si mobila..
1 mi volala Terry- se divim teda-
2krát táta
a 15x (!!!) Bill...
Došla sem k závěru že Bill je priorita a tak čas nečas sem vytočila jeho číslo a čekala.. nijak se mi nechtělo počítat kolik asi může bejt u nich, ale neřešila sem to. Po 4 zazvonění to konečně někdo zved..

Hmm.. kdo to? Aha, takže podle hlasu sem poznala že maj noc stejně jako tady..

Ahoj Bille, to sem já.. jenom sem ti chtěla říct kui tomu mobilu.. no to je jedno.. nechám tě spát.. zatim pa Už sem to chtěla položit.. prudkej zvvuk na druhý straně mě ale přesvědčil abych ještě chvíli vyčkala..

SMI? Teď ten hlas zněl až moc ztřízlivě..

Jo Bille. Nechtěla sem tě budit, vlastně sem si ani nevypočítala kolik je u vás hodin.. a stejně sem ti jenom chtěla říct že mi nemusíš 15krát volat.. měla sem rozbitej mobil. Tak promiň.. po docela dlouhý minutě se konečně ozvalo na druhý straně odkašlání.. asi bych to už dávno položila, kdybych nebyla tak zvědavá..

mmm.. jo jasně- cože..?? Jo jasně.. to je jako odpověď, která by se rovnala Billovi.. ??

Děje se něco.. i přes ten mobil zníš dost divně? nachviličku sem zaváhala jestli to vůbec chci slyšet..

Ne. Všechno v pohodě. Zavolám ti ráno.. já ho už vůbec nepoznávám..

Jo jasně.. asi se do toho nemam co plést už co? No to je jedno... měj se Bille

A položila sem to.. nakonci sem ještě naposled slyšela polknutí, ale pak už mi to uší žvalo tůtání až mě z toho boleli uši..
Natáhla sem se na postel a během minuty sem byla tuhá.

Ráno mě probudit nemilosrdnej paprsek světla.. na tuhle roční dobu bych netipovala že mě bude probouzet sluníčko. Ještě před měsícem sme se koulovali pořed školou, a teď je to sotva tejden co je hezky na to abych si troufla nosit 3/4ťáky..
"Achjoo" poslepu sem hmatana na noční tolek po mobilu.. povedlo se mi udělat akorát tak hroznej bordel. Takže sem chtě-nechtě otevřela oči a našla toho mobila už ne poslepu...
DOPRDELE 10:30.. to snad ne!!...
Moje první reakce byli dosti opožděný, nějak sem si neuvědomila že ze školy sem už odhlášená a všechno už je připravený na cestu.. vlastně už pozejtří letim.. x((
Proč se netěšim?? Doprdele, proč?? Já se fak v sobě neviznám.. co odjeli je v mim životě takovej nejasností a otázek na který by mohli bohužel odpovědět jenom on.. x(( Kdyby tu byli...

"Tak fajn dnešek ještě nějak přežiju.." řeknu si převalim se na postel a du si do skříně pro těch pár kousků oblečení co mi tam zbylo..
Dneska nějak neřešim jestli mi to co mam na sobě ladí, neřešim nai to jestli to nemam náhodou obráceně, nebo tak něco.. prostě vytáhnu první věc kterou si hodim na sebe..
"Mamko já pudu na chvíli ven jo?" vykouknu do její ložnice, ještě má tvrdou půlnoc, takže odpověď se nabízí sama..
Vyrazim ze dveří dřív než si to stihnu rozmyslet..

Procházela sem se městem, a fotila si všechno co pro mě kdy něco znamenalo (školu, náš park atd..). Nijak mi ani nedocházeli moje činny, ale pěvně sem věřila že se sem při mim štěstí už nikdy nevrátim.. Cože by mělo bejt dobře, i když pocit neštěstí a ztráty domova mi tam nějak přebýval..
Crrr..crrr..crrrrrrrr..

No.. ahoj Bille!

Čauky Smi, srry.. nevim kolik u vás je hodin!?!

Jo jako já večer co? Ale tys to trefil dobře. . máme něco kolem 1..

Večer??

Jo jak sem ti volala, dyž u nás byla půlnoc.. vlastně já ani nevěděla že je půlnoc, ale to je fuk..

Smi?? Já s tebou večer ale nemluvil.. celej večer sme včera byli ve studiu. Vlastně ani nevim jestli sem měl mobila u sebe. V tu chvíli ve mě doopravdy hrklo, sice ještě dobře nehcápu s kym sem teda v noci mluvila, ale Bill to určitě nebyl !

Smi?? Seš OK? ton Billova hlasu už nabíral na hysterii, tak sem si přikázala že musim dělat jako že nic..

Jo v pohodě, tak sem se asi spletla, promiň..

Neřikala si zrovna že si se mnou v noci mluvila, a já s tebou ne.. takže s kym si mluvila?
nechala sem tu větu chvilku než sem doopravdy pochopila...

Bille, já nevim. Výš co je taky možný? Že se mi to prostě zdálo snažení o beztarosten ton se mi nepovedla, a Bill mě prokouknul téměř hned..

Hmm. Hee já ti ještě zavolám.. mam ještě nějakou práci. Zatim Smi

Ahoj

-----------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama