close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čas na novej začátek.. nebo ne?? -17.díl

10. dubna 2009 v 11:33 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
S položením toho telefonu u mě zavládla panika, i hned sem se rozběhla k domu. Sice sem netušila co mam dělat.. ale jedno mi bylo téměř jasný- s kym sem to mluvila. Jenom jeden člověk na planetě má Billovi tak podobnej hlas, že bych si ho v telefonu mohla splést..
Až do mího slavnýho odletu (což mělo bejt až za den a několik hodin) sem nepřemejšlela o ničem jinym.. jenom tom jestli to je možný??
Nechápala sem to.. celou tu dobu sem Billov nezvedala telefony. A všechny esemesky co sem mu odeslala, byli všechny na to samé téma -nemam čas, zavolám později-...
A takle to je doteď. Ikdyž teď už je mnohem jednodušší oddálavat těm hovorům. Ještě v letadle sem i přes zákaz telefonovat, nebyla jistá jestli bychto vydržela.. ale teď ne.
Najednou bylo tak jednoduchý skoncovat se svym starym životem.. dalo by se říct že Amerika mě úplně změnila.
Změnila mě celou, a mojí proměně prospěla i moje nová-stará rodina.. Nevěděla sem že se táta znova oženil, ani to že čekal že přijedu na jeho svatbu.. dokonce ani to že moje nová, mladá máma je i čersvá maminka.. čili i můj táta.. a já mam sourozence.
Prostě toho bylo hodně. Hodně sem se zezačátku zlobila na mámu, že mi tohle všechno zatajila.. ale pak mě to přešlo, vždycky když sem začla myslet na mamka, začla sem myslet i na Německo, a mojí starou partu..
To bylo asi jediný co mi tu vadilo, nikdo z mejch novej spolužáků se se mnou nijak zvlášť nebavil.. všichni tu byli krásně opálení, polovinu tvořili černoši, a ty další byli prostě jenom opálení jak černoši.. a já mezi ně absolutně nezapadala. Se svym opálenim barvy slonoví kosty! Všem sem musela připadat divná.. no všem.. jenom v jednom ročníku na střední tady je 3000 lidí. Takže bych řekla všichni kdo se mnou chodili na hodinu. Asi i proto že sem připředstavování v jednotlivých třídách (což mě absolutně nebavilo) kuňkala svojí mizernou angličtinou a navrch všeho sem většinou vysvětlovala kde vlastně je Německo- což pro mje překvapení nevěděli většinou ani učitelé..
A to že sem napůl Američanka, mi na popularitě moc nepřidalo.. to si o mě zas řikali něco jako nechutná směska...

"Nechceš s něčim pomoct.. hrozně se nudim" dobelhám se do obýváku kde Sam (jako naschvál se táty nová manželka musí menovat stejně jako moje ,bejvalá nejlepší kámoška, kde si Sam hraje s Tobískem a přitom ještě stíhaj koukat na televizi..
"Ani ne, všechno už máme hotoví viť" usměje se na mě a pak zas začne dělat xichtíky na Tobiho, kterej z toho má druhý Vánoce jak se jeho máma vytvoří..
"Fajn" úpadnu do křesla a zaujatě čumim na teleku.. mohla sem si myslet že nic než lepšího Červenej traktůrek na programu nebude..
"Tak di ven.. zkus si to tu zamilovat. Mě se tu zezačátku taky moc nelůíbilo" pokrčila rameny, jako kdyby to bylo jedno..
"Ale to ne.. já sem ráda že tu můžu bejt s vámi, a fak se mi tu líbí, jenže v Německu sem měla spoustu lidí se kterejma sem chodila ven.. a prostě sem nevěděla že to bude tak těžký bez nich, i když sme se nerozlítli v dobrym" teď pokrčim rameny já.. snažm se působit že už sem s tim všim vyrovnaná..
"nerozlítly?" zvědaě se na mě podívala..
"no. Nic záživnýho.." pleskla se rukama o nohy.. ten zvuk se Tobimu asi líbil, podle toho jak radostně vykvik..
"jenom povídej. Nikdy nebudu mít dceru která se mi bude svěřovat.." zasmála se, a obě sme s epodívali na Tobihu, kterej si pohodlně ustlal v Samině klíně..
"No. Byli sme celá parta kámošů. Já, Bill, Terry, Sam.. a Tom. S Billem sme byli uplně nejlepší kámoši, takoví ti ktří si řeknou první poslední i když to třeba neni vůbec zajímaví. S Terry a Sam sem považovala za nejlepší kámošky, ale vždycky sem si musela pečlivě vybrat co jim řeknu aby toho druhej den nebyla celá škola.. a já a Tom sme spolu chodili na basket.. Později sem zjistila že mi Sam celý 4 roky co sme se znali jenom lže a tak.. s tou sem se přestala bavit jako první. Potom Bill s Tomem odletěli na nějaký jejich turné.. a Terry si našla na škole novou partu, takže sem zůstala úplně sama" cejtila sem jak mi začínaj slzet oči, ale co sem proti tomu mohla dělat?
"Podel toho jak málo si toho řekla o tom Tomovi, můžu hádat že s nim si se loučila nejhůř?!?" hmm skoro to uhádla.. as bych jí neměla řikat celou pravdu, ale zastírání se nepočítá do hříchů ne? ?
"No to ani ne.. vlastně sme se s Tomem dost nnáviděli, všichni tři sme spolu vrustali. Protože Bill a Tom sou dvojčata.. už tehdy sme si dělali naschváli a tak.. ve škole to pokračovalo, ale pak ta nenávyst začla pomalu odeznívat.. pomali sme se začli mít rádi ale já sem měla pocit že o něm nevim to potřebný a tak sme se přestali bavit, nenáviděl, mít rádi.. mezi náma byl konec. A teď nevim, ale myslim že to vza Bill osobně, i když on by mi to nikdy neřek." trochu moc sem se na tim zamyslela, až když mi přišel Tobi utřít slzu která mi stejkala po tváři uvědomila sem si, jak hrozně moc mě to bolí..
A bolest byla taky..
"Buli?" ukázal Tobi na můj oblíčej. Vytáhla sem si ho naklín a nechala aby mi nemotorně utíral slzu..
"Tak si s nim promluv" řekla Sam rozhodnym hlasem..
"S Billem sem mluvila už hodněkrát a nikdy to k ničemu zvláštnímu nevedlo" pokusila sem se usmát na Tobiho, protože se na jeho dětskym oličejíčku objevil zakabaněnej obličej..
"Ne toho nemyslim.." šokovaně sem se na ní podívala, tvářila se zamyšleně. Ale na mě se už nepodívala, koukala na podlahu a rukou si třela bradu..
"Podle mě-" zvedla hlavu od podlahy a podívala se na mě "-něco ste si vy dva nedořešili.. řekla bych.. prostě mu zavolej, a promluv sis nim" od ní se to zdálo tak automatický, že jediný co sem si pomyslela bylo ,kde vezmu síli s nim mluvit.. pak mi svitla v hlavě ta vzpomínka, jak sem s nim nevědomky mluvila, a trochu to ze mě opadlo. Trochu.
"Já nevim..-"
"Měla bys to udělat, jestli chceš mít klid" skočila mi do řeči..
"Hmm.." podívala sem se zamyšleně dolu, Tobi se na mě díval zamyšleně a překvapeně zároveň, a když zjistil že pozornost zas potří jemu, usmál se na mě zářivim úsměvem (kterej mi až moc připomínal Billův úsměv) ale u něj to nebylo jako u sluníčka. jemu se udělali na baculatejch tvářičkách ďolíčky že sem se musela taky usmát.. x))
"Už ti do toho radši nebudu ecat" zasmála se Sam vstala a vzala si ode mě Tobiho.. zůstala sem sedět, přišlo mi že má pravdu.. a když jo, co bych si měla s Tmem vyříkávat ?
Nakonec sem si to stejně odpochodovala zas do pokoje.
Svalila sem se na postel a zadivala sem se z okna.. měla sem výhled na palmovou cestu k pláži..
Chvíli sem se vidržela koukat na ty lidi pak sem ale stejně popadla mobila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama