********ZA MĚSÍC*********
"Tak já ho klidně pohlídám" nabídla sem se Sam, odjížděli na noc někam s tátou a scháněla hlídání pro Tobyho..
Jinak: od toho telefonátu se mi podařilo už jim nezavolat. Oni mě taky už nevolali. Celý dny sem teď trávila tak že sem se děla a bulela.. teď už sem i věděla proč! Pořád je mi dost mizerně.. tak mě napadá že když budu moct pár hodin protěžovat hlavu něčim jinym než starejma vzpomínkama bude mi aspoň na nějakou dobu líp..
"Ale Smi.. ještě ani nemáš zabaleno a už za pár dní letíš! Musíš si zabalit a nemyslim že by ti bylo příjemný kdyby ti u toho Toby demoloval pokoj!" připoměla mi Sam..
"Ale já se vůbec nechci vrátit! Nechci do Německa, chci už zůstat jenom tady!" stála sem si za svym jako celou dobu
"Vždyť de jenom o 2 tejdny.. a tvoje máma s tebou chce oslavit narozeniny!"
"Ale já je slavit nechci! Co je na tom že sem zas o rok starší?" mrzutě sem se sesunula na gauč..
"Nebuť jak praštěná! To ti to mam přikázat nebo co? Prostě to těch pár dní vydržíš.. uvdïdíš že nakonec budeš ráda!" z tý dobrý nálady mě až bolela hlava..
"Když myslíš.. ale Tobíka ti stejně dneska pohlídám" zvedla sem se a šla k sobě.. moc věcí na zabalování sem neměla. Porád ještě doufám že se to storne a žádný narozky slavit nebudu!
A už vůbec ne v Německu !!
S timhle rozhodnutim sem vydržela hodinu, pak mi ale začlo bejt divný proč ještě neodjeli, tak sem se zas pracně zvedla a šla se mrknout dolu.
Na ledničce byl připíchlej vzkaz.. zrthla sem ho a cestou do obejváku sem si ho začla číst...
UŽ SME TEDA JELI, NECHTĚLA SEM RUŠIT, ABYS MĚLA NA TO BALENÍ DOST VOLNOSTI. OBČAS SE KOUKNI NA TOBIHO, A HLAVNĚ SI NEZAPOMEŇ ZABALIT! LETENKY UŽ MÁŠ ZATAMTO- NO NEVIM TEĎ JAK SE TO MENUJE- POLETÍŠ ZEJTRA V NOCI, TAKŽE UŽ POZEJTŘÍ BUDEŠ MOCT NĚKDE PAŘIT!
P.S. JESTLI SI NEZABALÍŠ TAK TO UDĚLÁM JÁ, A TO SI PIŠ ŽE TO BUDE STÁT ZATO!! DIK S.
Nad tim vzkazem sem se uchychtla, asi neví že sem si nikdy nevybalila.. takže chtě nechtě už mam všechno připravený x(
Šla sem se mrknout do Tobiho pokoje jestli spí.
Koukal se na mě už od postýlky a zářivě se usmíval (na ten úsměv se si pořád ještě nezvykla, ale byl tak krásnej)
"Čavéés chlapáku! Tak co máš v plánu ještě spinkat?"
"Ne..nééé" rozkřičel se, jak ho to tam nebyvilo trčet..
"Tak to si pustíme něco v bedně ne?" usmála sem se jak začal skákat a jančit..
"jooooo" rozesmál se..x))
Chytla sem ho a šly sme spolu do obejváku.. sice sem už předem věděla jak hrozně mě to nebude bavit, ale aspoň lepší než se nudit osamotě !
"Hee chlapáku je nějaká šance že to co si pustíme nebude červenej traktůrek?" položila sem ho na gauč a sama klečela u skříňky s dvdčkama...
"To nee" zas se na mě usmál.. zvedla sem se teda a šla si sednout vedle něj. Červenej traktůrek neopouštěl dvdčko takže sem se uvelebila na gauč a pustila to.
Asi po půl hodině na mě začal Toby padat.. hlavička mu klesala pořád níž a níž až nakonec mi z posledních sil vyšplhal na klín a usnul jako malí mimino..
Opatrně sem ho vzala do náýruče abych ho nevzbudila a přenesla ho k němu do pokoje..
Pak sem se vrátila do obýváku vypla televizi a sama si šla taky lehnout.
Párkrát za noc mě ještě Tobi vzbudil, ale jinak byl docela klid..
Ráno se vrátil táta se Sam a hned si šly lehnout! takže dneska mam taky docela dobrej plán..
Zas budu hlídat Tobiho.. x)) konečně nějaká práce u který můžu zaměstnat i mozek takže nemam moc času myslet na blbosti!
"Tobí poď, pudem se projít když rodiče spěj jo?" mrkla sem na něj poobědě. Celej umazanej od jídla se na mě zašklebil a pak rychle začal kejvat hlavou..
"Tak běž rychle do pokoje a já tam zachvilku přijdu.. ok kapitáne?" položila sem ho na zem a on celej šťastnej že je vysvobozenej z tý blbí stoličky se rozběh pryč.
Odnesla sem všechno ze stolu a pak sem se šla podívat kolik toho stihnul zamazat..
"Tak počkej.. to tě musim ještě převlíct, co by si lidi pomysleli o takle špinavim dítěti" narazil do mě v chodbě..
Jenom máchnul rukou že je mu to stejně jedno a začal se natahovat pro svoje boty..
"To teda nee" zasmála sem se, popadla ho a táhla sem e s nim k němu do pokoje- přes celou halu.
"Oblíkneš se sám viť.. tady máš tričko, kraťásky.. no to stačí. Tak já se du taky převlíct!" byl tak zabranej tim aby trefil každej kus oblečení na správný místo že se na mě ani nepodíval, jenom mi zamával..
Vyběhla sem schody k sobě do pokoje a vytáhla si těžkej kufr..
Nakonec sem si v rychlosti vytáhla kraťasy a tílko.. zas sem seběhla schody, ikdyž ne dost rychle. Tobi už seděl na zemi a bouval se..
Vytáhla sem se žabky a vyplázla sem na něj jazyk : "sem stejně dříív!" zasmála sem se.
On my věnovl jeden dlouhej a zamračenej pohled a pak za mnou vyběh ven!
"Dem na pláž?" zajímal se chytil mě za ruku..
"hmm, jestli chceš, usnadnil bys mi tim váhání kam jít aby sme se naztratili" zařivě se na mě usmál až mu v očích jiskřilo..
Tak sme se vydali, celou dobu mě držel za ruku, občas doběch až k vodě, ale před vlnama stejně utek než se ho mohli dotknout.. a takle to bylo furt.. poříd běhal dokola sem a tam před vlnama a já... no já sem nám nesla boty. To my stačilo, viděla sem jak je šťastnej, beztrarostnej.. budilo to ve mě vřesně ty samí pocity, ikdyž sem přesně věděla že dneska v noci odlítám x((
"Achjooo.. Smíšku mě už bolej nohy" přiloudá se ke mě Tobi..
"Jak že si mi to řek Tobi?" podivila sem se.. nikdy sem mu neřekla aby mi tak řikal.. a táta ani Sam nevěděli že takovou přezdívku mam!
"Ty se na mě zlobíš?" zamračil se...
"Ale samo že ne.. jenom mě to překvapilo víš?" vzala sem ho na bok- nebo jak tomu mam říct-
a snažila se působit stejně bezstarostně jako předchvílí on..
"Aha.. mě bolej nohy!" zopakoval mi..
"No neni divu.. vždyť si proběhal celou Firts Beach, ale teď už tě nebolej viŤ" usmála sem se a pošimrala ho pod krkejm (protože tam je nejvíc lochtivej, to už se mi podařilo zjistit)
"nee tak moc.. " roztomile se začal chychotat..
"já ti neco řeknu jok?" mrknul na mě.. a zase se zářivě usmál.
"no sem jedno véélký ucho" zasmáli sme se..
"výýš. Ty si nejlepší ségra jakou mam.. je s tebou hrozná legranda!" objal mě kolem krku a položil se hlavičku na moje rameno..
"jasně kámo, ty seš taky ten nejlepší pinďa na světě!" dala sem mu pusu na čelo, cejtila sem na kůži jak se zasmál..šimralo to
"a ty od nás odejdeš?" smutně se na mě podívál. Někdo by nevěřil jak malí děti dokážou bejt vnímaví!!
"ne na dlopuho to ti slibuju.. výš že sem tu s vámi dřív nebydlela, tak teď se pojedu podívat do sví země- do Evropy, výš, už sem ti o tom vyprávěla!" zmateně se na mě díval, pak si na mě zas položil hlavičku...
"a za kym tam jedeš?"
"za svojí rodinou.. jako máš ty maminku a tatínka, tak já mam taky maminku výš! A ona by mě teď ráda viděla"
"A máš taky náhradního tátu?"
"Ne, tys mě nepochopil Tobi.. tvoje mamnika- Sam.. neni moje maminka, já jí mam jenom moc ráda, ale ta pani v Evropě je moje vlastní a jediná maminka která pro mě kdy bude existovat!"
"hmm.. takže ty máš taky ty dva tatínky?" trval si na sví půlvodní otázce..
"ne.. mam jenom toho co je i tvůj tatínek!"
"to je dobře!" zívnul si a tim naše konverzace zkončila..
Když sem došla k baráku už zpokojeně spal..
"Sme tady!" přišla sem potichu do obýváku, ale seděl tam jenom táta. Sam se přiřítila z vedlejšího pokoje celá rozjásaná
"to je dobře! to je dobře!" drmolila pořád dokola, pak ode mě musela Tobiho odtrhnout aby ho ze mě vůbec dostala a šla ho dát do postýlky..
Otočila sem se na podpatku a mířila si to zas do obýváku....