"Ahoj" dřepla sem si do křesla. Nálada na povídání mě pomalu opouštěla jak sem si začla uvědomovat že dneska fakt odlítám.. x((
"kde ste byli?" až když sem se na něj podívala zjistila sem že je oblečenej jako by se někam chystal.. asi se už těší až se mě zas zbavěj..
"no moc si ty ména nepamatuju, ale prošli sme skoro celou Firts Beach a možná sme dorazili i k Miami Beach.. fakt nevim" pokrčila sem rameny, já a orientace, to byl vždycky problém!
"To je docela štreka teda.. se nedivim že ses s nim musela tahat" začal se chechtat. Po chvíli si k nám sedla i Sam a vnímavě se hodlala zapojit do naší konverzace.
"Ne to ne.. neni vůbec těžkej. To doma sem měla i těžší baťoch do školy" trochu mi sklesla brada pod slovem doma, nedokážu snad nikdy přinutit sví podvědomí že TADY je teď doma ?? Táta i Sam si toho mího zamyšlení všimly, a myslim že i hned věděli proč..
"Tak co jak se těšíš?" snažila se Sam mluvit o něčem jinym..
"A jako na co?" nachápavě sem k ní zvedla hlavu, těhle 14 dní mě nečeká nic na co bych se měla těšit tak co myslí??
"Ale Smi, já chápu že to tu můžeš mít ráda.. ale tam máš mámu, to mi neřikej že se na ní ani trochu netěšíš??" všimla sem si jak se táta vedle Sam zavrtěl, asi na to měl stejnej názor jako já- moje matka, která mě celou mojí existenci zanedbávala, vodila si k nám domu chlapy který neměli moc od toho aby mi dělali bráchy.. moje máma která nikdy neustála to že má dítě- tudíš povinnosti! Moje máma která vždycky dávala přednost sví svobodě a volnosti přede mnou.. to je moje máma, tak co bych se na ní těšila? Docela se divim že si vůbec vzpoměla na moje narozky!!
"Nemyslim že je to to zprávný téma k hovoru!" zakroutila sem nakonec hlavou.. přece to před Sam všechno takle nevysypu, je tak mladá, asi by byla zklamaná kdyby věděla pravdu.. z jaký špíny sem se k nim dostala!!
"Hmm.. máš teda už abaleno?" zeptal se pohotově táta, kterej věděl do puntíku všechno a proto mu byla tahle budoucí konverzace stejně nepříjemná jako mě!
"Du to zkonrolovat radši.. v kolik jedem na letiště?" zvedla sem se z křesla a pomalim krokem šlake schodum..
"Za hodinu" ohlásil mi táta.. poprví za tu dobu sem se koukla na hodiny.. teď bylo půl 9 takže mam docela dobrou pravděpodobnost že v letadle budu spát jak zabitá takže se nebudu zbytečně trápit myšlenkama na to co mě bude čekat!!
OD AUTORKY : Heyy.. holky nejvííc srry tenhle díl je fak moc krátkej.. ale můžu váš ujistit že v příštích dílech se to o to vynahradí.. Takle sem to nezamíšlela x))