**************BERLÍN, LETIŠTĚ***********
Už půl oďky sedim v hale na kufru a čekám jestli se někdo objeví a vzpomene si na mě. Čas si snažim ukrátit tak že vzpomínám na moje poslední chvíle v mim novim domově.. x(
Jak sme se objímali se Sam- jako velký kamarádky a ne jako macecha s nevlastní dcerou.. jak mi dal Tobík pusinku a řek že až zas přijedu namaluje mi obrázky nás dvou..
Jak celou dobu byl se mnou táta na letišti..
A teď trčim tady.. zachvíli bude svítat. A já nemam páru kam jít, máma na mě očividně zapoměla i když mě táta ujišťoval že to určitě ví !
Takže už fak nevim.. zvednu se, popadnu svůj loďák a jdu ven. Jao na truc nemam páru kde mam mobila?! Takže si zavolám z butky taxíka a pak si to drandim do města..
V Berlíně sem byla několikrát, ale stejně nemam páru kam jít. Vždycky sme chodili po pečlivě vybranejch cestách podle Billa, a on se tu vždycky vyznal mnohem líp takže se neměla důvod mu nedůvěřovat a tim taky nesledovat kudy dem.
Naštěstí sem trefila na nádraží.. už díky těm cedulím všude ! xD
Několikrát sem se musela zeptat kudy musim jít, až sem konečně trefila na peron a později i k turniketum.. pak už to bylo lehký seděla sem na kuchru dokavaď se nazačalo svítat (což netrvalo dlouho bylo kolem šestý ráno a někdy v sedum už začalo svítat) a pak začali jezdit první vlaky k nám.. x))
Ve vlaku sem si narvala mp3 do uší a poslouchala dokavaď sem nepoznala krajinu co se kolem mě začala míhat v rozmazanejch šmouhách. Potom sem si sebrala zas svůj kufr, neopomenula sem ohrozit několik lidí na zdraví jak sem s nim neopatrně balancovala. Vyšla sem na chodbičku a čekala u dveří dokavaď se neotevřeli a já se mohla ulicema vydat k našemu baráku- přes celou vesnici!!
Courala sem se pomalu- kam taky spěchat, nikdo očividně nevěděl že sem už v zemi tak co bych se hnala aby mohli zas předstírat jak hrozně rádi sou že mě viděj !
Rozhlížela sem se kolik se toho za dobu mí nepřítomnosti změnilo.. u parku sem si všimla několika hloučků- což znamenolo jediný, všichni byli šťastní že se naše parta rozpadl a tak mohli nahradit naše místo ! Rozhlížela sem se po barácích mích starých přátel a snažila se nevzpomínat na ty starý časy který pro mě znamenali víc než by měli.
Až nakonec ! Došla sem před barák, kde sem strávila celí sví dětství a nikdy nelitovala toho jaká sem a jak se chovám. Teď sem si to uvědomila, věděla sem že nic co sem kdy udělala nebylo správný, ale na víčitky už je pozdě!
"Ahooj!" zakřičela sem v chodbě.. bylo hroboví ticho.
"Super, takže nejenom mě nevyzvednou na letišti, ale i zapomenou že by asi měli bejt doma!" nasraně si pro sebe brblám, nálada pod psa se mě zmocňuje pořád víc a víc..
Až když vejdu do obýváku přijde mi že je to nějaký divný, dveře byli odemčený, kdyby byla máma pryč určitě by zamkla! A potom..
"VŠECHNO NÉÉÉJ" Vyskočilo -odhadem- asi 50 lidí, který byli poschovaní všude za nábytkem.
První ke mě přijde máma, dá mi pusu na dvář a obejmě mě.. (dost nezvyklí u ní!)
"Promiň že sme tě nevyzvedli, ale věděla sem že ty seš víc než dost samostatná a ještě si tu dřív než sme čekali!" řekla mi dojatě.. trochu sem povolila, narozeninovou oslavu od mámi bych nečekala!
Potom ke mě přišla Terry a Sam. Terry mě jako první objala a brblala něco o tom že sem jí měla říct že se stěhuju a tak.. potom sme se chvíli na sebe dívali se Sam, omluvně se na mě usmála
"Holky chyběli ste mi" objala sem je obě.. už mi nepřipadalo tak těžký se usmívat a cítit se aspoň trochu bezstarostně.
"Smi opravdu mě to mrzí.. to všechno co sem udělala!" Terry se najednou někam vypařila takže sem tam stála jenom se Sam..
"To máš už stejně jedno ne" usmála sem se a zas sme se objali..
Potom sem si ještě objímala se spoustou lidí o kterých sem si ani neuvědomila že sou mí přátelé a stejně sem byla ráda že sou teď tady.
Když už sem si s každym aspoň na chvilku popovídala měla sem hlasitýá hudby a podnapilejch přátel plný zuby. Vyšla sem před barák a šla sem si rovnou sednou na schody. Chvíli mi trvalo než sem si plně uvědomila že sem nespala skoro dva dny a že zachvíli by mohlo bejt poledne. Pak sem slyšela bouchnout dveře a -umímě- sem byla trochu zklamaná že si přišla Terry sednout vedle mě!
"He Smi, fak si mi měla říct že se budeš stěhovat! Sice vym že ten poslední měsíc co si tu byla sem trochu zkopala ale hodně mě mrzelo když mi to musel říct Bill a ne ty sama!" smutně se na mě podívala..
"A co by to změnilo?" můj hlás byl už tak unavenej že sem skoro šeptala jak sem to nevytáhla vejš..
"Nemusela si odjíždět. Vždyť vidíš že se parta dala zas dohromady!" jestli tou partou myslel jí a Sam tak to měla pravdu..
"Promiň Terry, ale já ž do tý party nepatřim!" řekla sem plně rozhodnutá..
"Ale to je přece blbost, všichni chceme aby si tu s námi zůstala.. chápeš všichni.. dokonce i Tom!" zatřásla mi s rameny. Nějakou chvíli mi zas trvalo než sem si uvědomila co mi tady vykládá.
"Počkej!-" zamyslela se se a setřesla její ruce z mejch ramen "-chceš říct že oni se vrátili?" zmateně sem se na ní podívala. Upřímně mi přikejvla ale nic dalšího k tomu neřekla..
"A sakra! To je ještě horší, než žít s tim že sem jim doopravdy ublížila!" dala sem si obličej do dlaní a fak mi bylo na brečení.
"Ale Smi.. oni to tak už neberou! Sice si musime přiznat že Bill byl hodně sklamanej- no výš jakej on dokáže bejt.. ale teď ne, zas se sem vrátili a Tom vypadá uplně stejně jako ty než si se odstěhovala!" objala mě, zas sem jí setřásla..
Takže Tom je zničenej? Ze mě? Já myslela že on to nemá stejně jako já.. x( To by ten důvod proč tehdy odešel! Protože on o mě nestál.. nebo jo? Mílila sem se ve všem? Cejtí ke mě taky něco z toho co já k němu?
V tu chvíli mi to došlo.. já Toma ani nenávidim, ani nemam ráda.. já ho totálně miluju.. ale proč mi to doprdele došlo až tak pozdě??
"Terry-" popadla sem jí za paže a strnule se jí dívala do jejích zmatených očí "-já Toma asi miluju" vyhrkla sem ze sebe..
"No konečně ti to tady došlo ty hloupá!" viděla sem jak se jí v očích rozzářili světýlkaa v obličeji se jí ulevilo..
"cože?" tak docela sem nechápala její slova.. jak to mohla vědět když já sama sem to zjistila před vteřinou?
"vždyť to bylo jasný.. když sem přišla na tuhle školu.. pamatuješ před 5 lety.. hned my bylo jasný že vy dva spolu něco budete mít protože ta vzájemná nenávyst byla jenom maska!"
"To chceš říct že ho miluju už od dětství ale vym to sotva dvě minuty?" zas bez přemýšlení ze sebe vyklopim !
Lhostejně pokrčí rameny pak se na mě ale zase vážně podívá..
"Smi.. musíš si s nim promluvit! A to co nejdřív.. jinak si to zase rozmyslíš nebo ti dojde kurář který máš teď na rozdávání!" jo měla pravdu, ale jak se vyvlíknout z narozeninoví oslavy udělaný na mou počest?
"Jestli chceš tak mu zavolám a dám si s nim sraz v parku aby nic nepoznal a pak tam budeš čekat ty!" zas mi vyčetla z tváře na co zrovna asi myslim..
"Děkujuuuu.." začla sem jí zas mačkat v objetí..
"Taky tě amm ráda Smi!" usmála se a pak šla někam dál telefonovat......