close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čas na novej začátek.. nebo ne??- 22.díl -KONEC

16. dubna 2009 v 20:31 | Verýs |  Čas na novej začátek.. nebo ne??
"Tak dem?" přikrade se ke mě zas Terry, mezitim co mobilizovala sem si šla najejt pití dovnitř.
"Noo.." zaváhala sem. Sebevědomí mě pomalu opouštělo, em si jistá že než dojdem k parku bude ze mě zas troska..
"Ale ne Smi!" zasténala Terry když viděla můj výraz..
"Teď z toho nemůžeš vycouvat, výš jak je rád že ho chceš vidět?" dělá jako kdybych se na něj vůbec netěšila nebo co!
"Terry ? Co všechnu si mu řekla??" znejistěla sem najednou, jestli ví až moc tak tam nejdu vůbec a radši se zahrabu 100 metrů hluboko, a jestli i to bude málo prokopu se až do Austrálie!
"Klíídek, řekla sem mu že za hoďku spicha v parku! Neřekla sem mu to co vym už jak dlouho, i když pochybuju že mu to nedošlo.. no to máš fuk! Tak pudeš po dobrym?" chvíli sem měla pocit že trpí samomluvou, ale pak se na mě zas podívala a v očích se jí nebezpečně pekli plamínky..
"Neřekla si za hodinu?" trvářila sem se zas nejistě..
"Čim dřív tim líp.." popadla mě za ruku a táhla mě ven před dům.. tam sem kapitulovala a šla potichu vedle ní.
Šly sme obě mlčky, nevim nad čim domala ona, ale já přemejšlela nad tim všim co by se mělo stát. Ale zatim si nedovedu představit jeho reakci takže nemůžu odhadovat budoucnoust x( A to mě štve víc než cokoliv.. že nevim co bude a přesto je navybranou jenom ze dvou variant ! JO - NE
"Smi, tak mluv, výš jak mě rozčiluje mlčení!" přicházeli sme zrovna na nejjižnější kus parku.. vždycky sme chodili na uplnej konec takže ještě tak 15 minut před sebou..
"A co chceš slyšet?" hrála sem na blbou radši než si povídat o ničem..
"Jak je v Americe?" tim mě tak trochu překvapila, nečekla sem že by si tady někdo se mnou o tom chtěl povídat..
"Konečně sem u táty no.. taky si hodně rozumim s jeho novou manželkou je sice jenom o pár let starší, ale ti líp.. a mam 3 letýho bráchu."
"Aha.." odpověděla mi částečně nepřítomně, koukala se daleko před sebe.. tak sem se taky koukla směrem kam tak civěla..
Zprvu sem nc neviděla, nic zvláštního, ale pak sem poznala jednu postuvu mezi všemi ostatními! Nejdřív sem to nechápala, neřekla náhodou za hodinu? I kdyby tu byl dřív měli by sme mít ještě víc jak půl hoďky čas? Tak co tu dělá??
A pak mi to zapadlo do sebe.. všechno! najednou sem měla jasno, už žádný zmatený díry. Uvědomila sem si že celou tu dobu sem byla jako kdybych měla zavázaný oči a chodila jenom po zvůkách..
"On tu byl už mnohem dřív než si mu zavolala že jo? Byli ste na mě domluvený! On tady čekal jenom až mu zavoláš že sem přijela!" otočila sem se na Terry, potutelně se na mě usmívala ale nic neřikala.Zas sem se otočila směrem Tom.. teď už se mi zdálo že je blíž, rozpoznala sem jeho obličej- jeho výraz.. ten stejnej potutelnej výraz jako má Terry, ale i to že se bojí stejně jako já co se stalo..
Pak mi to ale přestalo myslet uplně, rozběhla sem se k němu.. hlava nehlava sem běžela až sem konečně cejtila jeho ruce jak si mě pevně objali na tělo jeho vůni, jeho dech kterej mě svědil na krku..
Zabořila sem si hlavu do jeho ramena- částečně proto že nikam jinam sem nedošáhla i když sem byla na špičkách- a doufala že tahle chvíle, tenhle jedinečný oamžik, nikdy neskončí..
"Stejskalo se mi" zašeptal mi do ucha.. s otázkou v očích sem se na něj podívala..
Už nevypadal pobaveně, jeho výraz zněžněj, koukal se na mě jako kdyby nikdy předtim neměl dovoleno se na mě tak koukat..
Ještě chvíli sem se na něj koukala, snažila se zapamatoval si ten obličej pro další ztrátu, kterou si ze srdce nepřeju, ale člověk nikdy neví!
Pak si mě vyzved nahoru, omotala sem si nohy kolem jeho boků a ruce mu pěvně přivinula kolem krku, i když to nebylo moc potřeba bez problému mě udržel a pak se ke mě začal přibližovat..
Pořád byl blíž a blíž a blíž.. a pak mě konečně políbil, nejdřív jenom něžně, tak že sme si to oba totálně vychutnávali pak sem se ale do toho obula a začla sem přecházet z ,normální, (jestli u něj něco jako pojem normální polibky existuje, u něj neni nic jenom normální) na francouzáky..
"Ani nemáš ponětí jak mě!" zašeptala sem a opřela si čelo a jeho..
Oba sme se už usmívali. Pak mě ale položil a jenom mě objal kolem pasu..
Tázavě sem se na něj podívala.
"No Bill by tě taky rád viděl a nemá már když musí čekat moc dlouho!" teď sem se koukala ještě víc nevěřícně.
Pak mi to ale došlo, koukla sem se kolem nás a zahlídla Terry vedle který stál i Bill..
Teď už sem mi to nezdálo opravdu stáli blíž.. vzala sem Toma oběma rukama kolem pasu a šly sme pomalu k nim..
Když už sme byli sotva 2 metry pustila sem Toma a rozběhla sem se k Billovi.. objali sme se jako kdyby sme chtěli každej toho druhýho udusit.. ale nevadilo nám to, byli sme rádi že sme spolu !
"Výš jak velká si ty mrcha?" zasmál se a dal mi pusu na tvář.. mírně sem se začervenala..
"Bille.. promiň mi to, ale nevíš jak to pro mě bylo těžký" při těch slovech se kolem mě zas omotali Tomoví ruce, kterej teď stál za mnou..
"Ale stejně to je happy end ne?" zasmála se Terry. Podívali sme se na sebe s Tomem a oba sme kejvli...

Byl to happy end.. ve všech ohledech! Jediný co mě dodneška mrzí je že se mnou nikdy nebudou moct jet do Ameriky. Vyřešili sme to nakonec tak že sem měsíc tam měsíc tam.. kluci se mnou jezděj kdykoli můžou a Terry se Sam taky.. i když k těm asi už nikdy nepocítim tak silnou důvěru jako k Tomovi s Billem !


******************TAKŽÉÉÉ HAPPYY END***************************************
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fanshop fanshop | Web | 25. dubna 2009 v 18:26 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama