"Co píšeš?" zajímala sem se hned po příchodu do Billovího pokoje..
"Nic moc" pokrčil rameny a radši koukal na ulici z balkonu. Vzala sem ten papír kterej mu ležel na stole a začla si přečítat..
"Tu je super" uznaně se kejvala hlavou..
"Líbí?" trochu mě uved do šoku, když promluvil jenom kousek nad mojí hlavou. Ani sem ho neslyšela přijít.. proto sem sebou poplašeně cukla.
"Ehm.." odkašlala sem si.. když se na mě tak díval měla sem pocit že mam v krku tenisovej míček.. nedalo se vymanit z toho jeho pohledu..
"Tohle se dá taky brát jako ano!" pousmál se..
Už sem se nedokázala ovládnout.. přitáhla se si ho k sobě a začla sem ho líbat.. trochu mě zklamalo že ho to vůbec nepřekvapilo, čekal to zmetek jeden! Ale to mě z míry nevyvedlo.. obmotala sem mu ruce kolem krku a tim ho tak trochu donutila se sklonit, pořád je o hodně vyšší než já a mě nebaví stát na špičkách..
Cejtila sem jak se mezi polibkama usmál když sem ho stáhla dolu, ale ani jeden sme nepřestávali.. skoro naopak, kdyby skoro v minutě když sme uslyšeli kroky nevletěla do pokoje teta, bůhví kam by to až došlo!
"Ahoj mládeži, venku je tak hezky a vy smrdíte doma jo?" byla vytlemená jako měsíček na hnoji. Asi se s mámou hodně bavili..
"Můžem jít na balkon!" ucedil Bill skrz zuby, jeho ton mě natolik zmát že sem se na něj podívala, ale on se díval právě na zmiňovanej balkon..
"No jak chcete" zavřela teta dveře, zjevně jí taky Billův ton zaskočil. Ale co ho k tomu vedlo? Jenom to že nás jeho máma skoro načapala, nebo to že mi podleh a líbal se se mnou? Ale kdyby jo, proč to nezarazil hned jak sem začala? Proč to nechal zajít tak daleko??
Pořád sem se na něj dívala, když se konečně vrátil pohledem do reality a podíval se na mě.. zjevně vyděl kolik otázek se mi teď tvoří v hlavě, ale z jeho pohledu sem nedokázala vyříc ani Bé..
"já už pudu.. " rozhodla sem po dost dlouhý minutě ticha, sebrala sem se a odhodlaně sem si to mířila ke dveřim..
To bych ale nebyla ani tak já jako kdyby se něco nestalo, a taky že jo !! Jak sem otevřela dveře vlítla do pokoje Scotty a podrazila mi nohy že sem hodila hlavou o zem..
"Auuu" zakvílela sem a snažila sem se vstát..
"Scotty, to se dělá? Co blbneš?" vyhodil jí Bill z pokoje a pak si kleknul vedle mě a pohom mi aspoň do sedu..
"No to bude pěkná boule" hodnutila sem svojí hlavičku po nárazu..
"Chceš na to přinést led?" staral se hnedka..
"Ne to je dobrý, mam to jenom přes ulici pamatuješ?" snažila sem se usmál, ale každý slovo jako kdyby mě bodalo do hlavy jako břitva.
"Jo myslim že si něco takovího pamatuju, ale stejně ti ten led přinesu" usmál, pak mě zvvednul ze země a odnes mě na jeho postel, tam mě položil a odešel pro ten led.
Zas sem měla dost co dělat abych pochopila jeho změny nálad..
"Co se stalo?" spolu s nim vlítla do pokoje taky teta.
"Řikám že nemáš křičet!" napomenuj jí Bill
"Nic mi neni, jenom sem se bouchla do hlavy" mávla sem rukou na znamení že to nic neni, ale asi to byl moc neuváženej pohyb silně mě bodlo v hlavě že sem se musela podepřít rukama..
"Tady.." sednul si naproti mě napostel Bill a teta si klekla vedle postele..
"Řikám.. že to.. uuuh.. vůbec nebolí" přemáhala sem hlas, všechno mě najednou bolelo..
"To bych neřekla" zamračila se teta..
"Asi bych měla jít domu!" podala sem zpátky Billovi led a nechala si pomoct vstát..
"V tomhle stavu? Holka ty tu tvojí mámu jednou zabiješ!" nemálo naznačovala ty moje věčný průsery!
"Tak se mnou pude Bill a dohlídne na to že sem schopná přejít ulici" protočim oči vsloup..
Jak sem to ale řekla Bill se vedle mě narovnal a začal se usmívat.. tak ho mam nejradši -usměvavího jak sluníčko-
"Hmm" zamyslela se teta, nakonec nám to odsouhlasila a já sem s Billem po boku šla domu.
Museli sme to ještě vysvětlit mojí mamce, několikrát ji ujistit že sem v pohodě jenom mě ,trochu, bolí hlava a bylo to. Lehla sem si v pokoji na postel a zavřela oči, neslyšela sem Billa odejít ale taky sem nevnímala jeho přítmnost..
"A.." chtěla sem něco říct, ale zas mě zaskočilo jak blízko Bill je, nakláněj se pár milimetrů od mího obličeje a zamyšleně mě pozoroval..
"Ano?" překvapil mě že vnímal, i když to vypadalo že je duchem absolutně mimo..
"Já.. jenom sem ti chtěla říct.. já včera opilá nebyla!" odtáhnul se a začal se usmívat..
"Já před těma pár minutama taky ne!" tomu sem se musela zasmát.. jinak to nešlo .. x))
"Tak mi řekni co se to tu děje? Já to fakt nechápu.." ve stejnou jako já zvážněl.. koukali sme se na sebe bez známek toho že by jeden nebo druhej věděl co říct..
V tu nejmíň vhodnou chvíli sem pocítila zas tu ostrou bolest hlavy..
"Auu" zakňučela sem a natáhla sem se na postel..
"Copak?" sednul si vedle mě a rukama si přidržel můj obličej, měl studený ruce takže sem se ani nebránila- bylo to přjemný-
"Ale nic.. fakt to bude dobrý!" začla sem už ujišťovat i Billa, i když on přesně věděl že dneska už nebudu absolutně ničeho schopná.
"Připadám si jak po srážce s meteoritem" zabručela sem a převalila sem se na bok.
"Nechci nic řikat ,ale taky tak vypadáš" zašklebil se..
"Nějak si vyskakušeš hele" řekla sem mrzutě s očima pěvně zavřenýma- bylo tak snadnější vzdorovat bolesti..
"Já už na to mam věk" njn.. by asi nebyl on kdyby nezapoměl zmínit že je o ten rok a půl starší !!
"Haha.. jenom rok!" podotkla sem..
"To máš jedno! Nechceš třeba spát, nebo já nevim co se dělá když máš otřes mozku nebo něco takovího!" možná si to on neuvědomoval tolik co já ale v jeho hlase sem slyšela slabej podton paniky!
"Ne, hlavně neodcházej!" položila sem si mu hlavu do klína a chvilku čekala než se uvelebí, když tak udělal usmála sem se jako vítěz- zvlášť když mě začal hladit po vlasech a -možná ani nevěděl že ještě nespim- mi začal něco splejtat z nich .. x)
Áááá.. proč zrovna on mě musí tak přitahovat? Nebo ne on jako on.. ale on jako můj bratranec. Teda NEVLASTNÍ bratranec, ale na tom tak moc nezmění to že sem s nim vyrůstala a už ho nikdy neuvidim jinak než jako bratrance! x(
A on mě asi taky, zajímalo by mě jak to má on, jestli si se mnou jenom hraje, nebo neví co se děje! A co když se mu líbil tak jako on mě? Bylo by to vůbec možný??