Takže něco o mě nejdřív. Jmenuju se Kristina, jsem poloviční kubánka a s mámou a mim nevlastnim tátou bydlíme už od mího narození v Evropě. Máma říká že tu má lepší pracovní příležiosti -workoholička- a můj nevlastní táta je doma. Vlastně já ho ani jako nevlastního nikdy nebrala. Když mi byl rok tak se s mámou oženil, mě vychovával a svího pravího tátu sem nikdy ani netoužila poznat. Ještě něco o mě? No, už od 6 let chodim na break a street dance, a od 9 let hraju závodně basket. Toho sem teď ale musela nechat, zejtra bude náš den D. nebo E a nebo N.. prostě jakýkoliv písmeno, hlavní je že se zejtra budem stěhovat. Jasný, nejdřív sem se proti tomu stavěla na hlavu, stěhovat se měsíc před maturitou.. pfff.. pak sme se ale s mámou domluvili, že si maturitu udělám předčasně a tam už do školy vůbec nebudu muset chodit yah! xD Takže už mam doživotní prázdniny, akorát bych si po prázdninách ráda našla nějakej job, problém je že jediný co sem kdy doopravdy uměla je sport a dancing, ale fakt nevim kde by mě s těmahle předpokladama vzali.Uvidíme, to je ještě hodně dlouho a já nikdy moc nemyslim na budoucnost, radši žiju přítomností.
My story:
Donutila sem se po 15 minutách vstát, ležela sem na posteli a čuměla na zabalený krabice rozházený všude po svim pokoji. Vim že se mi bude stýskat. Ale nechce se mi brečet, tak tu myšlenku hned zaženu, a radši se vyhrabu z postele a přemejšlim co by bylo vhodný na dnešek za oblečení. Nijak zvlášť žádnej styl nepreferuju, ale mí oblečení až moc připomíná šatník nějaký hoperky x)
"Kristin děleej" řve na mě už máma, tak narychlo vytáhnu z kufru svoje oblíbený džíny. Hodim na sebe bílej nátělním a na to basketovej drez jako tričko. Naučila sem se už takle chodit voblíkaná, máma vždycky ráda vidí že mam na sobě i něco jinýho než ,,vytahaný hadry,, xD A při streetu je to pohodlný když ti už vadí jak kolem tebe vlaje tričko, prostě si ho sundáš a cejtíš se v pohodě v tílku.
"Už duuu. Co je k snídani?" sjedu -naposledy- schody po zábradlí (doufám že v tom novim baráku budou taky schody a zábradlí xD) až přilítnu do kuchyně, kde se už šňoří máma a táta zřejmě už začal pomáhat stěhovákům s věcma.
"Pro tebe nic, máš vstávat v čas. Dáš si něco cestou" řekla mi posměvavě máma, tak sem na ní udělala bublinu a odešla sem se do koupelny trochu upravit když už teda pojedeme.
*****
"Mamiiiiiii! Už tam doháje budeme?" řvala sem nudou na celí auto, je to jako tejden co sme vyjeli a ještě pořád tam nejsme.
"Ježiši Kristino! Ptáš se mě potřetí za pět minut. Já fakt nevim kdy tam budem!" řekla mi už vážně naštvaně!
"Tati?" Udělala sem mu do zpětnýho zrdcátka psí kukadla..
"Ještě asi 20 kilometrů, jestli přestaneš otravovat řeknu ti že to berem zkratkou"..
"20 KILOMETRU? A to je jako jak dlouho?" zapadla sem zas na sedadlo, šťastná že už sou ochotní se mnou mluvit. A ne jenom nadávat xD
"Za 15 minut už budeš moct vybalovat!" zaradovala sem se a tak sem se rozhodla i ušetřit rodiče, zapla sem si do uší mobila a zbytek cesty poslouchala písničky. Fakt to moc dlouho netrvalo, dům byl krásnej, ale taková díra. x((
Prolezla sem ho upě celej a pak sem se vrátila k mámě a tátovi aby mi řekli kde budu mít pokoj já. Táta mi řek ať si vyberu jeden pokoj v hornim patrě. Ani sem si je nemusela procházet, hned sem si tam vyhlídla jeden docela hezkej, velkej a s balkonem. To byl můj výherce. Ještě dneska mi tam táta odnes krabice a já slíbila že si do měsíce všechno vybalim, i když nevim kde se najednou vzala ta hodná dceruška, šla sem spát s lehkym srdcem….