"To bych moh rovnou vyřvat do světa, že sem na kluky a miluju svího bráchu" řek ironicky, a obezřetně se na mě podíval.
"Proč jako?" jako tolik věcí už sem ani tohle nepochopila.
"Novináři nevěřej na kamarádství mezi klukem a holkou. To je pro ně jako zastíranej vztah, bůhví co by ještě vymysleli!"
"Jako všichni chlapy" řekla sem si pro sebe, samozřejmě že to taky slyšel a vyčkávavě zvednul jedno obočí.
"No to říká moje máma.. že chlap nevidí ženskou jinak než jako snadnou oběť." Řekla sem s úšklebkem, moje máma, je jedno velký překvapení, k nikomu sem neměla nikdy blíž a i přesto si nikdy na 100% nerozumíme.
"Tvoje máma musí být hodně zvláštní" koukla sem mu do obličeje, zřejmě taky o něčem přemýšlel, ale koukal se na mě, zase sem nad jeho pohledem spadla do tý propasti. Už bych si měla na drtivou sílu jeho očí začít zvykat.
"No, když už o ní mluvíme, dneska je po dlouhý době s námi doma, tak jí nechci propásnout." Otočila sem se k odchodu, ale zas mě chytil za ruku.
"Dneska ven teda nepudeš?" překvapilo mě jak byl blízko, jenom pár centimetrů.. stačilo kousek a naše nosy by se dotkl.y. NO TAK KRISTIN, NEKECEJ KRAVINY A RADŠI MU ODPOVEZ… NA CO SE PTAL?
"Ehm.. já.. co si řikal?" zachechtal se a odtáhnul svůj obličej. Ta nejdebilnější věc ,,ehm co si řikal?,, booože :-////
"Jestli dneska pudeš ven?" zeptal se mě trpělivě.
"Ne.. jestli by ste teda nechtěli přijít k nám" nečekala sem se souhlasem, ale z celího srdce sem chtěla aby přišli.. přišel. Sem děsná.. nechám se zaslepit klukem ,kterej o mě ani nemá zájem.
"Můžem vzít Toma?"
"To je ten s kterym ,,chodim,,?"
"Jo"
"Klidně"
"Tak fajn, za hoďku sme u vás"
"Fakt?" nevěřila sem svejm uším, celou tu kratičkou konverzaci, sem si nějak neuvědomila co řikáme, byla to jenom taková rychlá výměna slov.
"No jestli nechce-"
"Jasně že chci, tak za hoďku pa" usmála sem se a vylítla ze dveří.