"Kde to do hajzlu vyhrabali?" rozččilovala sem se.. "vždyť moje celí jméno si nepamatuje ani máma, a nikdo jinej ho neví! A jak přišli na to že sem čistokrevná kubánka, vžyť i můj táta prej nebyl čostokrevnej a máma je odněkaď tady t Evropy" Lola zůstala hned po skončení ve strnulí poloze a tak zůstávala i nadále.
"Možná bys to měla přestat řešit."
"Přestat řešit, vždyť ty nevíš co všechno na mě našly za bludy!!!"
"Kristin /přišla ke mně a chytla mě za ramena/ fakt mě merzí, co tě stojí že se se mnou.. s námi bavíš. Ale věř že tohle je to nejmenší oproti tomu co všechno si vymejšlej na kluky"
"Máš pravdu.. asi vyvádim kui blbosti." Objali sme se. Vym že mě to nepřestane štvát, ale vym že umim dobře ignorovat, když chci x)
Tak sme zase šly na zahradu, snažila sem se nemyslet na to že kdokoliv si zamane si o mě můžu cokoliv přečíst na netu a užívala si odpoledne s Lolou. Asi kolem 7-8 sem šla domu, naštěstí Lola nebydlí daleko, je to jenom pár ulic, takže sem byla rychle přeed barákem.
"Ahojky" bafnul na mě někdo zezadu.
"Ježiš. Tohle mi už nedělej" zatvářila sem se naoko naštvaně na Billa. A Scootyho… kterýho měl vedle sebe na vodítku.
"Kam dete?" kam asi: ven ty gumo, nadávala sem si za tak debilní otázku. Naštěstí Bill nedal nic znát a v klidu mi odpověděl…
"Vyvenčit se.."
"Můžu jít s váma, nebo to je soukromá věc?" děsně ráda bych s nim byla někde o samotě, ale k čemu mi to bude, o nic zvláštního se pokusit stejně nemůžu.
"Jo jasně, budeme moc rádi" nevim proč, ale jako kdyby byl šťastnej když sem se ho zeptala. Už blbnu..
"Tak počkejte chvíli ju?" rychle sem vběhla do baráku, přezula sem si žabky za pohodlnější tenisky, nechala rodičum vzkaz že budu doma do 11. h a šla sem
"Kam vlastně pudeme?"
"Ani nevim, asi pořád rovně" pokrčl rameny . A tak sme šly pořád kolem řeky. Dostali sme se až na druhej konec města, šly sme ale pořád dál. Povídali sme si o všem možnym, hlavně sme teda rozebírali ty moje údaje na internetu. Taky nechápal jak se mohli dostat ven, ale moc dlouho sme to zas neřešili. Ptala sem se ho na všechno možný, všechno co mě zajímalo, aby se aspoň trochu zůžil můj seznam otázek.
"Hele támhle je nějakej ostrůvek" ukázala sem doprostřed řeky.
"Dem se tam kouknout" navrhnul, ale myslim že ani nečekal na mojí odpovědˇ, protože se už pomalu zouval.
"a co Scotty?" už sem se taky pomalu zouvala, i když sem se do tý ledoví vody zrovna moc nehrnula.
"tady je hodně mělčina, a on miluje vodu" zazubil se na mě přes rameno. A pomalu šel k tomu ostrůvku. Šla sem hnedka za nim, i když sem byla v docela velký výhodě, moje 3/4ťáky sotva ke kolenům, nedošáhli na zem to se o jeho džínách nedalo říct. xD