close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osobní hvězda- 2.díl

12. srpna 2009 v 21:45 | Verýs |  Osobní hvězda
Ráno sem se vzbudila -už- ve dvě odpoledne. Rychle sem se převlíkla, umyla atd. A běžela si něco dát k jídlu.

"Čawes, co je?" přišla sem -asi- do obýváku. Táta ležel na gauči a čuměl na fotbal. To mě teda absolutně neba. Tak sem si vyhrabala něco k jídlu, oznámila že se du porozhlídnout ven, a pádila sem po tý naší nejdelší ulici nějak do města (doufám teda xD).
Asi za půl hodiny sem doopravdy došla někam co mělo připomínat město, byl tam nějaká brána vobrovská do parku, potom normální sámoška a nějaký malí obchůdky, předpokládám že až budu chtít jet nakupovat oblečení budu muset do nějakýho většího města.

"Hey, čau. Ty seš tu nová?" přišla ke mně nějaká holka, malá, usměvavá. Vypadala asi o rok mladší než já.

"Jo je to tak poznat?" zeptala sem se, protože až doteť sem si neuvědomila že stojim na jednom místě a čumim po celim tom náměstíčku.

"No trochu. Ale neboj, i kdyby tak by ses prokázala docela lehko, tady se znaj prarodiče už od plenek, a když přijde někdo novej, je to docela sláva." Asi jí maloměsto nevoní stejně jako mě.

"Prarodiče naštěstí nemam. Ale já jsem Kristina" podala sem jí ruku na přivítanou.

"Lola" přitiskla si se mnou rychle rukou a usmála se snad ještě zářivěji. Napadlo mě co je to za divný jméno, ale co já vim třeba sou zrovna na maloměstech moderní.

"Nechceš si na chvíli sednout?" ukázala sem na lavičku poblíž a pokusila sem se upřímně usmát.

"Jo klidně, ale čekám na bráchance, tak jenom na chvilku!" řekla trochu smutně a už sme mířili k tý lavičce.

"Takže, odkud seš?" zajímala se a změřila si mojí navždy opálenou kůži (po tatínkovi, původně kubánec jak už sem zmiňovala).

"No, z Ulmu u Stuttgartu" řekla sem nejistě, nevěděla sem jestli jí mam vyprávět i o svim místě narození bo co měla na mysli. "Ale narodila sem se v La Havaně, na Kubě. Nikdy sem tam ale nebydlela" dodala sem když na mě začla kukat s votevřenou pusou a vykulenejma očima.

"Já si řikala že asi nebudeš Němka." Zasmála se po chvíli čumění a zřejmě i přemýšlení.

"Ty ses tu narodila?" nedovedu si představit jak by tu někdo dokázal vydržet celej život. Asi by mě z toho jeblo.

"Ne, původně sem z Lipska, když mi bylo 10 tak sme se sem přistěhovali za tetou a bráchancema. Ty tu bydlej už skoro od narození." Ukončila svůj monolog zase úsměvem.

"A kolik jim je?" nedokázala sem se nezeptat.

"No.. 19" řekla zaraženě, jako kdyby sama přemejšlela kolik jim je.

"Za tu dobu bych se tu asi zmagořila." Neodpustila sem si poznámku na maloměstskej život. A pořád samí lidi a nic novího, pořád jenom ten samej stereotip. Asi se tu zbláznim už teď. A to tu nejsem ani den.

"No oni moc často doma nebejvaj" řekla tonem, kterej dával jasně najevo, že ať už z jakýho koliv důvodu, nebude se o nich bavit….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama