"Můžu jít s tebou na tu zkoušku?" cokoliv, ale tohle sem nečekala. I když zas tam překvapená sem nebyla.
"Vlastně sem doufala že tam se mnou pudete" usmála sem se. On hned taky a tak sme to už nějak neřešili, leželi sme a poslouchali písničky. Nic víc nic míň.. bohužel..
"Nechceš už jít?" zeptala sem se ho přesně po 18 písničce.. ! xD
"Klidně" začali sme se zvedat, Scooty už byl dávno tuhej, ale taky byl rád že už se zvedáme xD
"Není ti zima?" dotknul se mí paže, naneštěstí si myslel že ta husí kůže co mi naskočila ze zimi a ne z jeho dotyku.
"Trochu.. hlavně se mi zpátky nechce přes vodu" zakřenila sem se. Ale byla sem odhodlaná se tam pustit a rychle to přeběhnout. Kdyby bylo nutný i si nechat boty, abych zabránila promrznutí.
"Můžu tě vzít.."
zazářil úsměvej, kterej byl znatelnej i v tý tmě.
zazářil úsměvej, kterej byl znatelnej i v tý tmě.
"Chacha, mě bys neunes!" usadila sem ho. Sem si jistá že by mě neunes, i když sem hubená.. oproti němu mam ale svali, hlavně z breaku, tam potřebuju mít všechny možný svali zpěvněný, takže to vypadá jako vypracovaná postavička z fitka a přitom dělám jenom to co mě baví a nijak se kui tomu nedřu… xD
"Se koukej" podrazil mi nohy a druhou rukou mě chytil v pase. A najednou mě měl v náručí. Docela sem čuměla to jo, ale hlavně sem byla tak blízko.. áááá.. ježiši, to není možný jak krásně voní!!!
"Jestli mě do minuty nepustíš, tak začnu ječet!" snažila sem se působit vážně, ale fakt bych byla radši kdyby mě pustit, nestálo by mě tolik úsilí držet svoje sebeovládání na uzdě!
"Fajn, protože za minutu už budem dávno na břehu" usmál se a přes řeku sme to rychle prošli, fakt ta voda byla asi dost studená. xD
"Děkuju" usmála sem se na něj, když mě pokládal na cestu u řeky.
"Je docela už tma. Kolik asi je?" vytáhla sem mobila a sama sem při pohledu na hodiny byla docela překvapená.. bylo už půl 12.
"Páni 11:30..!" řekla sem nahlas.. myslim že ho to nepřekvapilo tolik co mě. Ale jak to moh vědět? ?
"Nebudeš mít doma průser?" neurčitě sem si skousla spodní ret, nevěděla sem jestli budu mít doma problém, ale asi ne.
"Nevim, napsala sem mámě že budu v 11. doma, ale máma není histerka, nikdy mi ještě nedala zaracha, tak pochybuju že teď bude vyvádět" zakroutila sem hlavou. Pomalu sme už zas vcházeli do města.
"Máš doma volnou výchovu co?" jo to se teda trefil.
"Já.. nedovedu si představit, jak jiný rodiče vychovávaj svoje děti. Máma byla vždycky spíš moje nejlepší kámoška, nikdy sem neměla bližšího člověka než je ona, protože sem nikdy neměla moc kamarádů. A máma je zvláštní člověk sám o sobě, nikdy mi neřekla z jaký země vlatně je, jenom že žila 5 let na Kubě kde sem se taky narodila a teď bydlíme tady. Nikdy sem nepoznala její rodiče, ona vždycky jenom řekla že už sou mrtví a nic o nich. A když byla mladá hrdě se zapojovala do různejch demonstrací na záchranu velryb, pro děti z Afriky a tak. Nedivila bych se kdyby vyrůstala při květinoví revoluci xD."
"Co dělá teď?" usmíval se, takže ho to zajímalo. X)
"Od tý doby co sem se narodila dělá překladatelku pro různý firmy. Umí hodně jazyků, a tady získala dobře placenou práci, takže tu asi budeme na dýl!" ….. usmála sem se pro sebe. Na Billovi bylo ale vidět menší zděšení, který chtěl zamaskovat…..