"Tyjo, to se člověk přes noc nenaučí co? Ale líbilo se mi to.."
obdivně sem se usmála..
obdivně sem se usmála..
"Díky" usmál se..
"Jak dlouho hraješ?"
"Snad od narození" ozvala se Lola, nevěděla sem že nás taky poslouchaj :D
"Tak nezáviť, že sem se to naučil a ty ne" vrátil jí to Tom.. já se na něj přihlouple podívala.. jako že opět nic nechápu..
"Původně to byla sázka, komu to vydrží dýl.. Bill to vzdal hned po tejdnu, Lolu to přestalo bavit po měsíci a mě to chytlo"
"To zní.. normálně, nevim teda, ale každýho nezasvěcenýho člověka napadne milion pitomin o tom jak ste se mohli dostat k hudbě, ale že to bylo ze sázky… to teda nenapadlo ani mě, a to mam fantazii až to není hezký" všichni sme se smáli. Už i Lola s Billem si šly sednou k ám blíž aby sme na sebe nemuselki řvát přes celej pokoj..
"A ty ses dostala jak k tancování?" zeptala se mě Loluš.
"Na to přišla máma.. jako mimino sem byla příšerně hiperaktivní a tak mě nechala zapsat do kroušku karate. Tam mě to docela bavilo co si pamatuju, akorát mam děsně lámaví kosti a za rok sem měla víc zlomenin než máma za celej svůj život, tak sem musela skončit. Myslela si že gymnastika pro mě bude perfektní, tam sem taky vydržela docela dlouho, ale nebavilo mě jak je to všechno takoví.. podpantoflácký.. tak sem jí všesti překecala abych mohla chodit na breakdance a pak sem si k tomu přidávala postupně další.."
"Chceš říct že sis na breakdance nikdy nic nezlomila?" divil se Tom.. asi sem to blbě vysvětlila ..
"Ne to bylo zlomenin, naraženin, vymknutejch kotníků a tak.. ale vždycky sem mámu přesvědčila v tom že chci v tomhle sportu pokračovat"
"Jestli ti to za to stojí" pokrčila Loluš rameny a usmála se..
Kecali sme ještě do večeře, pak sme šly s kluků mámou a Lolinou mámou k nám, protože je zas moje máma pozvala k nám na večeři. Sešlo se nás fakt hafo ještě s tátama a Lolinym malim bráškou.. takže sme se s Lolou a klukama zavřeli u mě v pokoji a při jídle čuměli na televizi. Když sme už všichni měli dost odnesli sme s Lolou talíře do kuchyně a pak sme šli všechni 4 někam projít. Zdaleka sem se tu tak nevyznala jako oni, ale i já nováček sem poznala že deme do toho parku, kterýho sem si všimla už první den tady..
Zase mi ta cesta připadal kratčí než když sem jí šla sama, protože sem se skvěle bavila .
Akorát mě štvalo, že se Bill pořád chová "normálně" sice sem přesně to chtěla, ale vadí mi jak to bere s klidem, teď ještě víc nevim jestli tu pusu myslel doopravdy vážně nebo ne :-x A proč mi vlastně řikal že CHTĚL ale NEMOH .. ? O_o Jééžš.. ten kluk mě dohání k šílenství :D L
"kristin? Posloucháš?" drkla do mě Lola.
"Ani tak moc ne. Co řešíte?" hodila sem na ní holiwoodskej face, že se na mě ani zlobit nemohla. 8) Když sem byla tak upřímnááá :D:D:D