Tak s mámou to je všechno domluvený, s Billem taky, že u mam pak jenom napsat esemesku a teď mě táta veze do města.
"Pojedeš pak s mámu nebo mam pro tebe přijet?" zeptal se mě táta před tim podnikem kde máma pracuje..
"Ne, Bill mi chce ukázat město, tak pojedu s nim"
"Tak jo, ahoj" zamávala sem ještě tátovi a šla dovnitř.. abych řekla pravdu neměla sem páru kde bych měla mámu hledat.. byli tam 3 výtahy a malá čekárna, kde ses asi měl ohlásit.. Za pultem byla nějaká mladá holčina, mohla bejt stará jak já ale vypadala spíš vypadala jak Lola, brigádnice 15-16-ti letá..
"Ahoj.. já hledám Kristinu Marielovou, pracuje tu jako překladatelka" bylo mi trapný jí vykat když je očividně mladší. Tak sem nasadila milej ton a úsměv.. a zabralo to.. akorát mi trochu zarazilo že na mě ta holka zůstala čumět s hubou dokořán..
"Jéžiš, promiň.. sakra! Trapas!!.. jo jasně.. já vym kdo seš ty chodíš s tim klukem z Tokio Hotel že jo?" sesypala na mě vlnu slov, teď sem čuměla já.. první pozitivní reakce na to že chodim s Billem.. teda pozitivní v tom že nenadává a nevyhrožuje :D
"Jo.. řekneš mi v jakym patře tu máte tu překladatelku?" usmála sem se, ale už mi trochu docházela trpělivost..
"Jo jistě.. kterou že to hledáš?" vytáhla ze stolu dva popsaný papíry..
"Kristinu Marielovou"
"Jo.. tady je! Takže v 5 patře kancelář je nadepsaná tak to poznáš.." vřele se usmála.. zřejmě náplň její práce
"Díky" chtěla sem se vydat k výtahům, ale ta holka mě ještě zdržela..
"Můžu tě o něco ještě poprosit?" trochu sem ztratila nit.. co po mě může chtít?!? O-o
"Podle toho o co?" tázavě a nedočkavě sem se na ní podívala..
"Nepřinesla bys mi příště podpisy..?" andělsky se na mě koukla.. mě to mělo dojít, že to bude něco takovího..
"Hmm jasně, až sem příětě pudu a nezapomenu na to" pokrčila sem rameny, jistá že na to stejně brzo zapomenu a lámat hlavu si tim nebudu..
"Děkuju" usmála se a už mě nechala jít..
Vyjela sem na máminý patro a doopravdy sem to hned našla.. máma mi to tam všechno ukázala a jenom květla když řikala jak jí tahle práce baví.. přála sem jí to.. konečně má práci po který snila ;)
"Jo mami, co je to za holku tam dole na recepci?" vzpoměla sem si na tu ukecanou a usměvavou holku..
"Jasmin, dcera ředitele týhle firmy.. je jí asi 15. Je ke mně vždycky milá a skoro na půl hodiny se u ní vždycky zaseknu. Proč?"
"Chtěla po mě Billovi autogramy" začly sme se obě smát, později sme se rozloučili a já napsala Billovi esemesku..