****ZA PÁR MĚSÍCŮ****
"Loloooooo" řval Tom přes celou zahradu, Lola mu šlohla mobila a nehodlá mu ho vrátit, tak se teď honěj po zahradě jak malí děcka a já s Billem se jim děsně tlemíme.
Teď mi přijde zbytečný že sem se zezačátku tak bála. Snad už všichni vědi že já a Bill spolu chodíme.. Lola, Tom, všechny naše mámi a tátové.. a ty koho bych radši vymazala sou fotografové a některý Billoví fanynky, zvlášť ty co skoro každej den stojej před jejich barákem a ty který bůhvíkde si sehnali moje číslo a píšou mi různojazyčný sprostý esemesky..
"Už pudu, za hoďku mam tréning" zvedla sem se ze židle.
"Chceš odvést?" jak gentlemanstký :D
"Jestli se ti chce opustit tyhle dvě trubky" usmála sem se..
"Myslim že bez nich to přežiju, bez tebe ale ne.." usmál se taky a obal mě kolem pasu..
"Sou to jenom 2 hodiny, 3x tejdně.." dráždila sem ho, děsně mě baví když dělá ty sví xichtíky :D A tenhle kluk že je jenom můj? Měl by mi to už někdo napsat, pořád tomu nedokážu pořádně uvěřit..
"Ale dohromady to je nesnesitelný, na to by se mělo taky pamatovat" jak už je zase jeho zvykem si začal hrát s mim pramínkem vlasů.
"A já ti snad vyčítám když nemáš čas ty?" ohradila sem se..
"Nechci se hádat.." já asi jo viť, chjo, někdy ty sví reakce musim mírnit.. jako kdyby za to mohl..
"Já taky ne.." usmála sem se a radši sem ho už táhla k autu. Po cestě sme ještě trochu diskutovali, ale už to nebylo ta živí. Za těch pár nejšťastnějších měsíců mího života sme se ještě nikdy nepohádali, občas si vyměníme názory a to je všechno.. většinou to vznikne tim že mě baví ho pošťuchovat a on si to nenechává jen tak líbit, to už pak štve mě.. :D:D
"Výš že můžeš jít dovnitř" loučili sme se v autě, neradi chodíme moc na veřejnost, je to jako mouchy na mucholapce.. zlatý soukromí
"Vym, ale až příště ju?" teď se mi nechce chodit pryč, ale vym že jestli nepudu dostanu sprda od trenérky a aspoň to budu mít dřív za sebou..
"Hmm, tak pa" dali sme si "malinkoou" pusu ;D a já pádila do studia..
V šatně sem na sebe hodila oblečení co sem si sem zatím přinesla, zavřela sem do skříňky všechny věci a šla sem do sálu.
"Ahoj Kris" přišli Monna, Ingrid a "velitelka" tohodle teamu Lara.. kdykoliv sem s nějakou holkou mluvila bez přítomnosti Lary, byli uplně v pohodě.. nechápu proč mě Lara tak nenávidí, pravda je že mě taky zrovna nepadla do oka, ale v tomhle případě i druhej pohled zklamal, ona je prostě panovačná nanynka co potřebuje kolem sebe poskoky aby si připadala na úrovni. Já jí asi zklamala že nehodlám zkákat jak ona si píská a sem lepší než ona..
"Ahoj Laro, mohla bys mi prosimtě přestat řikat Kris? Zavání to amíkama.." udělala sem xichta a dál si jí moc nehodlala všímat, ona ale dneska má nějakou rejpavou..
"Beze všeho, klidně ti nebudu řikat nijak.. stačí když vypadneš a už se tu NIKDY neukážeš" to teda uhodla..
"Hmm.. a nechceš radši vypadnout ty? Já sem přece lepší!" nerada se vytahuju nebo povyšuju ale týhle náně to ještě natřu..
"To se ještě uvidí" vražedně se na mě podívala a pak všechny tři někam odkráčely. Zajímalo by mě co sem komu provedla že zrovna ona mi musí oxidovat život.. každopádně sem nad tim zakroutila hlavou.
Trenérka nám pak řekla podle jaký sestavy dneska budem cvičit a měla sem štěstí, tuhle sem uměla skvěle takže mě trenérka dala dopředu a Laru až za mě.. přála bych vám vidět ten její rudě bublající obličej..