Nechtělo se mi nic dělat. Šla sem teda k mámě do ložnice, vzala si od ní cígo a vrátila sem se k sobě do pokoje na balkon. Jedinej problém byl že mi zapalovač vypověď službu a máma ten svůj nosí pořád při sobě. Sakra!
"Nechceš pučit?" ozvalo se jakoby odnikuď, ale když sem poplašeně zdvihla hlavu, všimla sem si něčeho čeho předtim nikdy ne, naproti v baráku byl uplně stejnej balkon, kde teď stál plně oblečenej a naprosto neodolatelně roztomilej Bill.
"Jestli máš tak jo" usmála sem se a ten svůj hodila na postel v pokoji.
"Tady" hodil mi ho přes balkony. Zapálila sem si a hodila mu ho zpátky.
"Opět díky" usmála sem se.
"Opět?" pozvednul jedno obočí, jak přemejšlel.
"I za tu adresu" usmála sem se.
"A joo" plácnul se do čela. Jenom sem se usmála a sedla si na zábradlí.
"Takže ty kouříš?" zeptal se mě zkoumavě.
"Normálně ne, děsně ráda tancuju a sportuju. A nešlo by to kdybych měla zadehtovaný plíce, ale někdy si dám" pokrčila sem rameny.
"Přesně" usmál se. Neubránila sem se mu úsměv vrátit.
"Ty sportuješ?" zeptala sem se ho teďkon já zkoumavě.
"Jéžiš! To vůbec, nejspíš by to zkončilo apokalipsou" začal se smát xD
"To je to tak hrozný?" neubránila sem se nezeptat..
"Strašný, nejsem vůbec sportovní typ" smál se pořád.
"Já bych bez tance nemohla vůbec existovat" ani ta představa se mi nelíbila.
"Co přesně máš za styl?" Podle toho jak si mě změřil pohledem, sem poznala že už tuší že to clasika zrovna nebude xD
"Street dance, break dance, někdy to je trochu i hip-hop" pokrčila sem rameny a vzápětí sem se usmála.
"Páni" uznale pokejval hlavou..
"Myslim že na vás stejně nemam" zakřenila sem se.
"No to teda nevim" pokrčil rameny ale taky se usmíval.. x) "Ale rozhodně teď máme to co sme vždycky chtěli" usmál se teď na mě, ne jenom tak od větru. Jemně sem se začervenala a úsměv mu vrátila.
"Nojo, každej takoví štěstí nemá." Vzpoměla sem si jak budu muset po prázdninách někam do práce, a můj sen bejt tanečnice, bude v háji.
" Ty si nejdeš za svim snem?" zkoumavě sem se mu koukla do očí, jestli tam nenajdu známku toho že bych ho už nudila, ale našla sem jenom upřímnou zvědavost. Tak sem si povzdechla a začla přemejšlet jak mu odpovědět.
"Můj sen je stát se tanečnicí, akorát já mam sklon bejt ve všem nejlepší a když sem třeba jenom druhá, nechám toho. Navíc hodně holek sou mnohem lepších než já, já dokážu bejt nejlepší ve skupině kterou znám, znám všech chyby a dokážu to využít ve svůj prospěch. Ale ne u cizých lidí, asi bych se nedokázala soustředit na kroky.. navíc šance že bych si vůbec našla nějakou takovou práci je nulová. Já nemam žádný pořádný styky, moje máma je obyčejná překladatelka pro velký firmy takže taky žádný styky a svího tátu sem nikdy nepoznala. Přijde ti že to má vůbec cenu?" koukla sem mu vyzívavě do očí.
"Vždycky bys to měla aspoň zkusit" pokrčil rameny.
"Když se tobě už ten tvůj sen splnil tak se ti to mluví lehko" řekla sem tiššeji, ale sem si jistá že to taky slyšel. A taky sem si řekla jestli to není trochu na hlavu, nevim kolik holek by chtělo bejt na mim místě a já ho tady bůhví z čeho obviňuju. Není to přece jeho vinna, jak děsně normální sem, a jak děsně normální ještě budu muset bejt- do konce svího děsně normálního života- x((
"Neřikám že se to povede každýmu.." odmlčel se, ale byla sem si jistá že bude ještě pokračovat, tak sem nic neřikala a čekala. "..ale když to ANI nezkusíš, nemůžeš čekat že se ti to splní" kurňa má pravdu. Vym že má pravdu, ale nejsem schopná tomu sama uvěřit..
"A co když sem už smířená s tim že to nevyjde, tak nemam zapotřebí to ani zkoušet. Další zklamání akorát" nějak mě tenhle rozhovor začíná rozesmutňovat, naneštěstí to poznal i on. Sakra!
"Co se stalo s tvim tátou?" nechápala sem proč s tim tak najednou začal, zhlídla sem mu do obličeje, oči měl zalitý nějakym citem, nebylo lehko poznatelný jakym, ale snadno poznatelný bylo, že ho to nesmírně zajímá.
"Proč to chceš vědět?"
"Řikala si že si svího tátu ani nepoznala. Tvoje máma je běloška, ty seš ale něco mezi, máš rysi obličeje jako normální evropanka, pleť máš ale jako mexičan, nebo tak něco. Nedokážu pochopit co by tvůj otec mohl bejt a upřímně mi to dost vrtá hlavou, seš první člověk kui kterýmu nemůžu spát a v noci o něm přemejšlim" zakroutil hlavou, jako kdyby o MĚ zase začal přemejšlet, ale tý myšlenky se bránil.
"O MĚ?" vyhrkla sem, překvapeně.
"Jo, řikáš že seš z Ulmu,ale máš přízvuk jako kdybys byla z Hamburku. Potom ten tvůj vzhel, další co nutí člověka nad tim uvažovat. Vypadáš a chováš se jako hoperka a přitom ráda posloucháš i Pink, Redhoty, Linkin Park a tak. A včera ses chovala tak přirozeně že sem si připadal jako úplně obyčejnej kluk z vesnice. Ale všechno to je naprosto obrácený. Nechápu to a vadí mi že to nechápu." Jediný na co sem teď dokázala myslet bylo abych neřekla nějakou kokotinu……