"Saaam, Tomeee" ozvalo se přes celí apartmá.
"Zabiju tvého bratra" procedla jsem skrz zuby. Svěsila jsem hlavu a opřela se čelem a Tomovo rameno.
"Já víc" zakroutil jenom hlavou.. pousmála jsem se. Bill nás konečně našel. Trochu jsem pootočila hlavou a koukala na něj jak nejvražedněji jsem dokázala.
"Ten rozhovor!" ...
"Ááá" zvedla jsem jenom oči vsloup.
"Jo, hned přijdu" kejvnul Tom. Bill taky, ještě mezi nima proběhla telepatie myšlenkama v sekundovim pohledu a Bill odešel.
"Nechci tam" zakňoural Tom, svym legraně vysokym hláskem.
"Musíš, brouku.. já zatim počkám u Codyho na recepci" zašklebila jsem se.. jeho výraz se změnil na vyděšeno/vražednej..
"No, tě tu radši násilně zamču" zamračil se..
"Neboj pjosimtě.." zasmála jsem se a šla dovnitř. Skočila jsem na postel a celá se na obrovský posteli roztáhla jak palačinka.
"Nepudeš tam, že nee?" dral se Tom po čtyrech ke mě. Kde si kluknul a hlasil mě na břiše.
"Nee, a už bys měl jít" zasmála jsem se.
"Nechciii.. pojď tam se mnou" sklonil se ke mě a napůl na mě ležel.
"Ne, bylo by to moc nápadný" zakroutila jsem razantně hlavou.
"No a?"
"Tomeee"
"Dyť už mlčím.. stejně se to, ale jednou domáknou"
"Tak až na to přijdou, akorát to nepopřeš, ale když je docela klid tak toho nechme. Stejně moje jméno už lidi znaj"
"Ok, dobře. Ale chci pusu na cestu"
"Já bych toho chtěla"
"Prosííím"
"Bude až přijdeš"
"No tááák"
"Ne-ee"
"Prosíím, na kolenoou.. moc, moc, moc prosíím"
"Já řikáám, že ne"
"Tak tě tu asi budu muset znásilnit nebo nevim" zatvářil se bezradně. To mě samozřejmě roesmálo.
"Ťutíne, pitomej.. můj" zasmála jsem se a přitáhla si ho rukou za krkem. Dala jsem mu pusinu na rty, abych ho potrápila.
"Chceš, abych prošvihl rozhovor?" zasmál se a vrhnul se na mě.
"Právě, že nechci. tak padej" skopala jsem ho ze sebe. Ještě pusinku a když odešel, zase jsem se natáhla na postel a usnula.
******vypráví TOM*******
Sjel jsem do přízemí a radši běžel do restaurace. Vlítnul jsem tam do dveří.. absolutní prázdno, akorát u jednoho stolu seděli všichni. Dělal jsem jakože nic a normál si sednul k nim. Pokračovalo se v rozhovoru.
Za hodinu byli konečně všechny otázky zodpovězené. Jeli jsme nahoru do pokojů. Vsadim se, že všichni budem teď chrápat... ještě, aby ne, po noci strávený v buse.. což se dá srovnat s nocí na kolotoči.
"Saaam?" rozhlídnul jsem se po pokoji. Nakonec jsem jí,ale našel zachumlanou v posteli. Jak jinak. Ještě míň snáší noc v buse než my. Vypadá roztomile.. celá rozcuchaná, rozmazaná, pomačkaná.. tvl., jsem už doopravdy jako z nějakýho slaďáku. Už vidim, jak by se mi pošklebovala.. lehnul jsem si na svojí půlku a za chvíli jsem byl taky tuhej.
______________________
"Áááá" >bum<..
>prásk<..
Sednul jsem si na posteli a mžoural kolem sebe.
"No do kobylí prdele" zaklel někdo. To mě donutilo se pořádně probrat.Kouknul jsem vedle sebe.. čouhala akorát Samina hlava..
"Co tam děláš?"
"No co asi.., zpívám operu" pronesla ironicky a vyškrávala se na postel.
"Kolik je?" natáhnul jsem se pro mobil..
"Emm" zamžourala jenom a přitulila se ke mě a dál vesele spala.
"Je půl 5 musíme už vstávat.."
"Neee"
"Jo, bude večeře a v půl 7 musíme být v areně"
"Ach jooo"
"Vstávej" lochtal jsem jí na krku, protože nenávidí jakejkoliv dotyk na krku.
"Ty hajzlíku nech měě" máchala rukama kolem sebe. Zvedla se a klekla si na posteli..
"Hmmm.." přemýšlela.
"Co?" vzal jsem jí za ruku a stáhnul jí zase k sobě..
"Che, a kdo pak chce vstávat viď"
"No já rozhodně ne, ale musíme"
"Já vym, ale dělám to jenom z hladu" pohladila si břicho.
"Ty moje hérečko"
"Jo, přesně.. tvoje" usmála se jako sluníčko.. zase si lehla vedle mě a přejížděla mi špičkou nosu po krku, oblčeji.. ví, že mi z toho naskakuje husí kůže! Začala mi ještě k tomu rty a jazykem přejíždět jenom po krku.
"Jako, kdybych nepoznal o co ti jde" pousmál jsem se..
"Poznal jsi to jo?" zvedla hlavu.
"Jo" kejvnul jsem a usmál jsem se..
"Tak aspoň nebudeš protestovat.." naklonila mi hlavu na stranu, aby se líp dostala ke krku a doslova se na mě nasála jak pijavice. Musel jsem se začít smát, děsně to lechtalo :D
"Práce hotova" usmála se. Dostal jsem pusu a už jsme fakt vstali z postele. Sam šla do koupelny a já na chvíli za Billem, potom jsem se vrátil pro Sam a šly jsme všichni na večeři.
"Co tak přepadlí?" sedli jsme si ke klukům ke stolu.
"Jak to, že máš tolik energie?" zvednul hlavu Georg a vražedně se koukal na Sam, která celá zářila.
"Na to bych se radši neptal, co ty víš co dělali s Tomem"drknul do něj Gustav.
"Co?" probral jsem se a nechápavě na ně koukal. Když mi došlo co mysleli, plácnul jsem se do čela. Po probuzení mi to hold nemyslí moc rychle.
"Spali puso" zasmála se Sam..
"..a dokonce každej zvlášť" doplnil jsem jí. Všichni dostali výtlema. Všimnul jsem si několika lidí od vedleších stolů jak nechápavě kroutí hlavama. Mezi dveřma stál ten kluk.. myslim, že Cody?! Vražedně jsem se na něj podíval. Uchechtnul se pro sebe a šel pryč. Jen ať jde.. smích mě hned přešel.
"Co je s tebou?" naklonila se ke mě Sam. Zakroutil jsem hlavou, že nic a pousmál se. Nechala to být. Dala mi pusu a konečně jsme se mohli pustit do jídla.
"Až se najíte tak jděte rovnou na recepci" přišel nám oznámit David.
"Tos nám nemohl říct dřív!?" zabručel Bill. Jéje, ten má zase náladu pod bod mrazu.
"Ne."
"Fajn, ale potřebuju si dojít nahoru pro věci"
"Jo, já taky" kejvnul jsem..
"Dobře, tak počkáme na recepci o něco dýl" řekl kapitulovaně a odešel..
Dojedli jsme..
"Hele já tu počkám, stejně zezhora nic nepotřebuju" usmála se na mě oslnivě Sam, když jsme přes recepci mířili k výtahům.
"nO..dobře" kejvnul jsem. Nějak mi to ale nešrotovalo.. usmála se. pustila se mojí ruky a krásně mě políbila.Pousmál jsem se a šel za ostatníma do výtahu.
"Taky bych měl hodně energie, kdybych tu měl dobíječku jako je Sam"nedal si pořád pokoj Georg. On má prostě děsnou náladu po ránu.. no spíš.. po probuzení. Děsně hádavou a vtíravou. Zakroutil jsem hlavou a opřel se o zadní stěnu výtahu. Gustav se zakecal s Georgem a Bill jenom znuděně polo-ležel bokem na stěně, se založenýma rukama. Drknul jsem do něj a zvednul obočí. Kouknul se na mě a zakroutil hlavou, že nic. To mu teda věřim... (ironie)
Třeba se, ale jeho nálada zlepší před fanouškama.. vždycky se zlepšila., takže i teď.
Vystoupili jsme na našem patře, pobrali si svoje nezbytně nutný věco na koncert a zase jeli dolu.
"No to snad ne.." zaklel jsem, když jsme vystoupili dole v hale. Sam stála opřená o recepci a povídala si s tim pakoněm.Ona mi to snad dělá doopravdy naschvál.. O.o