Kolem půl 8 jsme přijeli do Berlína. Po cestě jsme ještě všichni docela spali. Když jsme přijeli.. no nevim co to přesně mělo bejt.. prostě obrovksý podium a backstage-stany. Do jednoho nás zavedli a tam jsme měli čekat.. slyšel jsem smích zvenku a ani trochu se mi nechtělo čekat, tk jsem vyšel ven a trochu bloudil kolem toho podia. Zrovna mě někdo ze sekuriťáků zastavil na podpisy, když na podium vyšlo asi 15 vysmátejch holek, začala hrát hudba a ony tam něco tancovali. Kousek od nás stála pod podiem nějaká ženská a dirigovala je. Asi po 4 jsem se podepisoval, když ta ženská křikla..
"Lindo hlavu nahoru!" vystřelil jsem pohled směrem k podiu. Nevim co jsem si myslel. Všechny holky koukaly na mě.. krom jedný, která stála v druhý řadě a koukala do země. Potom zvedla hlavu, ale nekoukala na mě jako všechny ostatní. Nevim co si myslim... dopodepsal jsem se jim a odešel jsem zpátky ke klukům do stanu.
"Tak co našel jsi ji?" zeptal se mě Tom. Nevšímal jsem si ho a dřepnul jsem si na židli. Vytáhnul jsem mobila a napsal Lindě SmS:
Vym, že seš asi naštvaná, překvapená a nevim co ještě. Ale doopravdy jsem se bál tvojí reakce a proto jsem ti neřek kdo jsem=( Naštvalo by mě, kdyby jenom kui tomu kdo jsem bych o tebe přišel=(
Doufám, že aspoň odepíše. Snad. Pozoroval jsem Toma a Gustava jak hráli fotbálek.. zase se mi chtělo děsně spát.
Pípípípíp.. vytáhnul jsem mobil a začetl se do SmS od Lindy:
Mrzí mě jak se chovám=( Promiň, ale nezaleží už na tom. Nezáleží na mě.. nejsem ani vaše fanynka. Nejde, aby jsme si ještě psali=( Nejde jenom o to kdo seš. Ale taky o mě.
Jako kdybych to nevěděl, neměl jsem jí nic řikat=( Ale já si jí ještě dneska najdu!
Později pro nás přišla nějaká ženská, že máme jít na zkoušku. Tom a Gustav si pochvalovali holky- roztelskávačky, který stály před podiem. Já jsem znuděně dřepěl půl hodiny než měli konečně vypladěný nástroje.
"Co vlastně hrajem?" zeptal jsem se kluků. Ty zmateně pokrčily rameny a tak jsem eskočil z podia a šel k jedný pořadatelce a zeptal se jí co tu máme hrát.
"Tak co?" zeptali se mě kluci, když jsem vylezl zpátky na podium.
"Musí to zjistit. Má tam napsaný World Behind My Wall, ale zapoměli na piáno. Takže asi bude něco jinýho.. nebo tohle na playback" pokrčil jsem rameny a seděl na kraji podia a pozoroval ty holky. Když poznaly, že tady se asi nic dít dlouho nebude přišly blíž a chtěly, abycho se jim podepsaly. Bez řečí ale s umělim úsměvem jsem se jim podepsal. Trochu jsem si je prohlížel.. vym, že Linda mezi nima asi neni.
"Hele nevíš jestli tu je Linda Steenová?" zeptal jsem se jedný z těch holek. Koukala na mě jako na magora. Taky jsem si trochu jako magor připadal.. dokážu si domyslet co si ta holka myslí!
"No.. je tady.. !" vykoktla.
"Díky!" usmál jsem se na ní Zvedl jsem se z podia a šel k Tomovi..
"Je tady"
"Slečna nevídočehojde?"
"Právě že už ví! A vyhejbá se mi jak může"
"Tys jí to řekl joo?"
"Hmmm.. byla to blbost!"
"Vidíš, neni fanynka"
"Trochu vážnej bys taky nemohl být"
"No tak ne, promiň.. ale je dobře, žeš jí to řekl!"
"Neřek bych.."
"Ale jo."
"Hmm.." zabručel jsem jenom. Už mě tahle organizace taky štve, jak dlouho máme čekat? Zase jsem se rozhlížel po lidech taky kolem. Padla mi do oka parta nějakých holek. Vypadali docela šťastně, smály se a dělali blbosti i přesto, že tady budou čekat ještě několik hodin než celej program začne a je docela zima. Konečně nám řekli, že máme zpívat Noise. Trochu jsme to všichni ošidili a zase jsme šly do toho našeho V.I.P. stanu. Kolem poledne jsme se šly najíst do velkýho jídelního stanu. Už tu je podstatně víc lidí.. dokonce i před podiem už je hodně lidí. Seděli jsme u stolu s klukama a ještě řešily něco.Zvednul jsem se, že si půjdu ještě pro něco k jídlu, ale omilej jsem u velkýho jídelního stolu vrazil do jedný holky. Taky asi tanečnice.
"Promiň" omluvil jsem se jí. Přimhouřila oči a potom kývla..
"Prej hledáš Lindu Steenovou!?" zeptala se mě. Nevěřil bych jak rychle se to rozneslo.
"Jo, hledám" kývnul jsem..
"Proč?" je nějaká lezlá se mi zdá.
"To je snad moje věc ne?" řekl jsem ještě pořád klidnym hlasem.
"No to máš pravdu.. ale myslela jsem, že v tý SmS bylo dost jasný, že nestojim moc o to, aby jsme si ještě psali!" kývla a smutně se na mě koukala.
"Ty se Linda?" koukal jsem na ní jako na pááko. Vždyť.. jí má být 15! Tahle holka vypadá na 17!
"Jo.." kejvla..
"Promiň, ale já.. nemůžu tomu věřit! Myslel.. jsem.."
"Nevěříš, že já jsem já co? No.. popravdě bych si taky moc nevěřila.. ale tak třeba.. většinou sem se ti smála do workoholika, protože jsem nedokázala pochopit, poč 19 mladej kluk pracuje. Potom taky, vym, že ty nedokážeš pochopit, proč se já a moje ségra nemáme moc rády! A včera jsem se z Icq odhlásila přesně v půlnoci. Myslíš, že tohle bych někomu řikala?" pozvedne obočí. Prohlížim si jí.. je moc hezká. Hubený, hnědovláska s modrýma očima.
"Nevim co říct. Já jsem neřekl, že ti nevěřim, jenom.. jsem se divil"
"Divil?..aha" kývne a zatváří se zvláštně.
"Zajímalo by mě co si zrovna teď myslíš!?" řeknu popravdě a skoumavě se na ní koukám. Zvedne pohled a kouká na mě jako kdyby váhala..
"No, řikám si, že trapasy doopravdy přitahuju jenom já!" řekne po chvíly.
"Proč trapasy?"
"No.. chtěla jsem využít toho, že nevíš jak vypadám, ale uvědomila jsem si, že holky by ti to potom stejně řekly, když ses po mě už jednou ptal. A teď.. cejtim se trapně. Nevim, proč.. a štve mě, že mi to kecá ví než by mělo"
"To neni přece trapas"
"Ale jo je!" zakroutla hlavou a koukla do země.
"Jsem rád, že se už nemusim nikoho ptát. Zřejmě by teď ta holka u doopravdy měla unfark!" zasmál jsem se. Viděl jsem jak se taky pousmála, ale pořád koukala do země.
"No jo.. docela jsi udělal poprask, protože mě holky chtěli zlinčovat, když jim neřenu odkud znáš moje jméno" zvedla hlavu. Usmívala. Úsměv jí děsně sluší, vypadá roztomile..
"Řekla jsi jim pravdu?"
"Blázníš? To by mě doopravdy už nenechali na pokoji. Řekla jsem, že tě znám od máminých známých" oba jsme se rozesmáli. Nenapádně jsem se kouknul k našemu stolu. Všichni 3 včetně teamu nás pozorovali. Než jsem se stačil otočil, Linda se tam podívala taky. Myslel jsem, že se hned zas otočí, ale ona se nějak zasekla. Ty tři paka se usmáli.. no jako paka.. a zamávali jí. Křečovině se usmála a otočila se zpátky ke mě.
"Co jsem řikala o těch trapasech výš?" řekla s děsem v očích..
"To neni trapas!" zase jsem jí oponoval a smál jsem se.
"To teda je!" stála si za svym..
"Máš zvláštní měřič trapasů. Mě trapnýho na tom nepřijde nic!"
"Čuměla jsem tam jako tele!"
"Oni se taky chovali trapně"
"Oni se chovali vtipně!"
"Podle mě trapně!"
"Ty máš taky divnej měřit trapnosti" oba jsme sezase rozesmáli.
"Jsem ráda, že jsem nakonec nedala na svůj instinkt!" povzdechla si po chvíli. Zvednul jsem obočí a čekal, až bude zase pokračovat..