close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Věk? (ne)řešíme 6.díl

24. února 2010 v 19:15 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
"Co je?" zvedla jsem ten mobil s mírnou uštěpačností. Nepamatuju se, kdy mi Marty naposled volal a zrovna teď musí otravovat!
"Ahoj Ver. Jenom jestli nechceš přijet?"
"K tobě?"
"MmMmm.. jo, ale je tu i Sandy" Sandy= jeho ségra..
"Marty teď se mi to nehodí.."
"Prosíím, přijeď může to být jako v létě" v létě jsme byli asi nejlepší kámoši. Každý den spolu a hrozně jsme se spolu bavili. TEHDY to byl můj nejlepší kámoš na světě.
"Tomuhle se řiká citové vidírání!"
"Verunn"
"Ne, promiň. Můžu přijet jindy, ale dneska se mi to fakt nehodí!!"
"Dobře no. A co děláš vůbec.." rozpačitě jsem si skousla ret a koukla na Billa, kterej pořád klečel na posteli a zvláštně mě pozoroval..
"Jsem doma.. musim pomáhat mámě!" vykoktla jsem.
"Aha.. zábava" ta ironie v jeho hlase mě trochu zklamala.
"Marty výš co.. já už musim. Nevíš o co jde a akorát bys mě naštval a jestli chceš, aby to bylo jako v létě tak ti řeknu akorát, že takový už to nikdy nebude.. ahoj" celá naštvaná jsem zmáčkla červený tlačítko a svýho novýho mobila od Vánoc jsem hodila na stůl, až mi bylo líto, že to odnesl ten mobil..
"Co se stalo?" zeptal se Bill. Otočila jsem se a zakroutila hlavou.
"Ale nic.." sedla jsem si zase na postel.
"A kdo to byl?"
"Jeden spolužák.." mávla jsem nad tim rukou. Nebudu se tim trápit. Márty mi za to nestojí..usmál jsem se a přetočila se na bok, abych viděla na Billa.
"Asi se moc nemusíte, že si mluvila tak protivně co?" zasmál se, když sem se k němu přitulila a omotal mi ruce kolem pasu, aby si mě k sobě přitáhl ještě víc.
"Dřív byl jenom on a já." zasmála jsem se.
"Takže ste spolu chodili?" zeptal se s mírnou histerií, kterou se jak jsem poznala snažil co nejlíp zakrýt.
"Ne, nechodili. Byl to můj nejlepší kámoš.."
"Aha.."
"Proč ses ptal tim tragickym tonem'?"
"Tragickym?"
"Jo, zdálo se mi to.." kývla jsem a zvedla hlavu, aby mu viděla do obličeje.
"to nebyl tragickej ton, jenom jsem na něčim přemýšlel a tak to mohlo vyznít jinak no.."
"Řekneš mi o čem jsi přemýšlel?" usmála jsem se andílkovsky.
"Hmm.." zabručel nesouhlasně..
"Prosíím.." zaškemrala jsem a popolezla na loktech výš na postel, aby se nemusela natahovat..
"BtW. dlouho jsi mi nedal pusu!" zasmála jsem se..
Kouzelně se usmál a přitáhnul si můj obličej za bradu. Nechal mi ruku na obličeji a jeho stylem mi nejdřív žmoulal spodní ret potom zesiloval tempo. Jeho ruka už nebyla na mim obličeji, ale směřovala po krku pořád níž.. a já ucítila jeho teplý piercing. Tep se mi zrychlil o 100%.. v bříšku mi lítaly motýlci.. nějakym způsobem se nám povedlo se překulit, tím, že Bill ležel na mě a pořád mi líbat. Rukou mi zajížděl pod triko a kroužil kolem mího piercingu v pupíku. Když pokračoval výš už jsem to chtě nechtě musela zarazit.
"Bille.." zakňourala jsem. "..výš že jsme se dohodli na něčem!" pochopil. Vytáhnul ruku a přestal mě líbat.. smutně jsem se na něj koukla.
"jO, vym" pousmál se. A zase se překulil vedle mě.
"A i kdyby... tak je o pár pokojů dál Tom!"
"Miluju když něco zakecáváš!" zasmál se a najednou byl zase nade mnou. Rukama se opíral vedle mí hlavy a věnoval mi jeden jemnej polibek za druhym.
"Já.. to.. nezakecávám.." zamumlala jsem mezi polibky, ale jako by se moje slova stratila do jeho rtů.
"Jo, ale máš pravdu.. dohodli jsme se a tak to dodržíme!" na chvíli přestal a rozhodnutě kývnul.
"Jsem ráda, že to tak bereš.. moc kluků by nebylo moc... tolerantních"
"To já jsem rád tolerantní. Hlavně když budeš pořád chtít ty!"
"Děláš si srandu? Mám srach, že ten měsíc nepřežiju" zasmála jsem se.. připojil se ke mě. Náš smích dokonce přivolal Toma..
"Co tu ZASE provádíte?" zakřenil se dospěle ode dveří.
"Smějem se.."
"No to by blbej neřekl"
"Právě řekl Tome!" začali jsme se s Billem tlemit ještě víc, protože Tom absolutně nechápal jak jsem to myslela.
"Dobrý no. A ještě urážet mě budou" nasupeně se otočil ve dveřích a odešel.
"Bille? Ještě jsi mi neřek o čem jsi předtim přemýšlel!?" promluvila jsem do ticha. Zdálo se mi, že mě perfektně ignoruje. Nehejbal se. Nemluvil. Jako kdybych vůbec nepromluvila.
"No.." konečně se trochu zavrtěl a promluvil "..o tom kolik kluků jsi měla.." ani jsem se na něj nemusela koukat, abych poznala, že je rudej jak rajče. Rozhodla jsem se, že mu to nebudu dělat těžší. Nekoukla jsem na něj, aby si nepřipadal trapněji a překonala zmatek v mim hlasu, abych promluvila docela v klidu.
"Málo.. 2, který bych měla doopravdy ráda a oni mě!" přiznala jsem trochu trapně.. "..a všichni byli starší než já" zasmála jsem se, abych uvolnila atmosféru.
"Fakt?
"Umm.. jo. Ikdyž.. většinou tak o rok.. dva..!" oba jsem se zasmáli. Měla jsem dobrý pocit z toho, že si dokážeme o tomhle povídat né tak trapně jak by to mohlo být. Jako kdyby moje důvěra k němu ještě vzrostla.
"6,5 je fakt rarita!" zasmál se..
"Mě to problém nedělá.. a moje máma je taky o 9 let mlAdší než můj táta!"
"Tvoje máma je docela mladá!"
"No na to, že má 4 děti jo!" kývla jsem se smíchem..
"celkově i mladá.."
"wow.. snad si nechceš začít s mojí mother!" začala jsem se smát.
"No, to zase ne.." taky se smál.
"To bych vás hnala teda.."
"Ty ne. Spíš mi tebe.. pořád seš nejmladší!"
"Hele tak dost.. nebudu ani přemýšlet o tom, jaký by to bylo, kdybys chodil s mojí mámou!"
"Nechodil, protože mám tebe!" dal mi pusu do vlasů.
"To potěší" pousmála jsem se a zachumlala se do jeho objetí..
"Nechci to teď kazit, ale v kolik máš být doma?"
"Na oběd.." odpověděla jsem hluše.. pak až jsem si uvědomila, že nemám páru kolik je a vystřelila jsem do sedu jako torpédo..
"To UŽ je půl 12?" vykulila jsem oči..
"Hmm.." kývnul Bill.. nasadila jsem nabručenej obličej..
"Tak budeš moc odpoledne?" udělal na mě usměv.
"Noo., výš.. já asi pojedu ke kámošce.. navíc Aný bude mít hemzos, že se jí vůbec nevěnuju atd.."
"Aha.."
"Nezlobíš se že ne?"
"Ne, copak ti můžu bránit v tom co chceš dělat?" zasmál se..
"Ne, stejně bych si dělala co bych chtěla.. ale jestli tě neštve, že je vzácnej čas, že tu seš.. a nejsme spolu.."
"Trochu mě to štve.., ale jak jsem řekl, nebudu tě nutit být se mnou, když nechceš"
"Kdo řekl, že nechci?" vystřelila jsem na něj očima.. "jenom mám pořád ještě normální přátele a těm je den ode dne divnejší, proč na ně nemám čas a chodim po škole s cucákem na krku"
"Můžem spolu být zítra ne?" usmál se...
"Mmm.." neutrálně jsem se zamračila.. tohle bude ještě zlý.
"Copak?" zamračil se taky a pozoroval mě napjatě..
"Zejtra mi končí pohybovky ve čtvrt na 4, ale zůstáváme tam do půl 5 s vedlejší třídou.."
"Aha.." kývnul neutrálně jenom..
"Bille, nedělej tohle..." zaúpěla jsem..
"Co.. tohle?"
"Děláš jak kdyby ti to bylo upě jedno, ale přitom tě znám už dobře a vym, že ti to vadí.. jestli chceš klidně tak jít nemusim. Máme super učitelku můžu si tu hodinu u ní nahradit jindy!" pokrčila jsem rameny..
"Už je 3/4 na 12.. přes město bude plno. Měli by jsme jet!" řekl jenom zvednul se a začal se převlíkat.. zamračeně jsme ho pozorovala..
"Dobře, počkám dole.." zvedla jsem se a odešla......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama