Březen 2010

Věk? (ne)řešíme 13.díl

30. března 2010 v 19:29 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
=================VER==============
Ani jsem nepostřehla kdy, ale najednou se mi začali klížit víčka nebezpečně k sobě a já chtě nechtě usnula.
Když jsem se probudila bylo podezřele málo světa. Jak dlouho jsem spala?? Podepřela jsem se na loktech na posteli a rozhlídla se kolem sebe. Bill seděl na židli vedle postele, hlavu opřenou o postel a spinkal. Aný to samí, akorát byla nepohodlně schoulená v křesle. To o mě mají takov strach, že se nejdou ani domu vyspat? Kromě Toma samozřejmě, od toho bych ani nemohla čekat, že by tu zůstával, i když se máme rádi jako kámoši.
Prohrábla jsem jednou rukou Billovi opatrně vlasy. Neprobudilo ho to jenom se pousmál se chrupal dál. V pročesávaní a hraní si s jeho prameny jsem pokračovala dál tedy. Po chvíli legračně zachrochtal a převrátil se na stranu. Než jsem se stihla rozkoukat spadla mu horní část těla z postele, takže hodil hubu na zemi. Aniž bych se ovládla hlasitě jsem se zasmála. Bill se ihned narovnal a roztomile mžoural kolem sebe. Ucítila jsem bolest v krku. Sakra!
"Zlato.. je ti dobře?" vykulil Bill oči, když si stejně jako já uvědomil, že jsem udělal něco co mám zakázáno. Asi i zakázáno z dobrých důvodů... hnusná bolest, která mi teď pulzovala krkem byla skoro snesitelná a doopravdy nepříjemná. Abych Billa uklidna opravdu opatrně a pomalu jsem kývla, že jo.
"No asi určitě ne.." zakoktal se a trochu zbělal. Co se děje?? Dělej Bille.. MLUV !!!
"Teče.. teče.. ti .. k- krev!" začal teď zelenat. COŽE? KREV?
"Já-á.. dojdu.. pro.. pro ..někoho! Počkej chvilinku!" několikrát zamrkal, aby se vzpamatoval a vystřelil z pokoje. Nepřítomně mi sesunula rua z krku. Bylo mi blbě. Krev mi nevadí, ale vadí mi pocit, že je něco špatně a já nevim co. Poslední co si ještě pamatuju je, jak někdo vběhl do dveří. Potom černo...
_____________________________

Ztěží jsem od sebe rozlepila oči. První co mi došlo, že už je zase den. Sluníčko příjemně svítilo skrz žaluzie. Druhý co mi došlo, že nejsem sama., někdo mě pozoruje. Otočila jsem hlavou po tom pohledu.
"Veru, už jsi vzhůru!" zaradovala se Anča a drkla do podřimující mamky.Bill tu už nebyl. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se aspoň pořádně vyspí a odpočině, ale na druhou mi bylo smutno. Díky němu se to tu dalo přežít o něco líp.
"Jak ti je?" přišla máma ke mě a chytla mě za zdravou ruku. Aný nadšeně přitančila ke konci postele a drze si mi sedla skoro na nohu. Měla jediný štěstí, že to byla ta "dobrá".
STRAŠNĚ! naškrábala jsem na papír.
"V noci sis přetrhla dva stehy. Museli ti to přešívat!" zamračila se máma jak na to pomyslela a lehce se otřásla.
"Mrzí mě, že tu s tebou nemůžu být moc často!" zalesklo se jí v očích. Rychle jsme jí pohledila po ruce a usmála se, že mi až tak nevadí.
LEPŠÍ JE, KDYŽ BUDEŠ S VÍTKEM. ON TĚ POTŘEBUJE VÍC. JÁ JSEM RÁDA, KDYŽ TU JE ANČA A BILL.
Trochu se nad tim co jsem napsala usmála.
"Když už mluví o tom Billovi.." začala Anča, ale máma na ní hodila divnej pohled, kterej jako by říkal, že má mlčet.
CO JE S NIM? ON NENI DOMA?... nechápala jsem ty dvě. Něco mi tají, protože mě nechtějí rozrušit. To je jasné.
"Ale jo je doma. Řikal, že se musí taky vyspat, ale chtěl přijet ještě než se vzbudíš tak asi brzo přijede!" pousmála se na má máma. Koukla jsem dozadu na Anču, která se tvářila dost nesouhlasně. Chytla můj pohled a já poznala, že se dovim co se děje. Až máma odejde.
JAK SE MÁ VÍTEK? A JESSIKA? POŘÁD JE JAKO DĚLOVÁ KOULE?.... Anča se začala hystericky smát, ale její smích mě nerozesmívá jako ten Billův takže se to dalo přežít.
"Vítek je smutnej, protože mu chybíš a ostatně Jessice, Káje, která už je doma v Česku a Lukasovi taky!" smutně jsem se usmála. Chtěla bych být už doma =(
DEJ ZA MĚ VÍTKOVI PUSINKU! MOC BYCH UŽ CHTĚLA DOMU. JE TO TU HROZNÝ A TO TU JSEM PÁR DNÍ!
"Musíš to vydržet Veru. Všichni ze školy se už domlouvají, že za tebou udělají zátah. Mimochodem z toho.. ehm.. no.. jsi dopadla ze všech nejhůř. Aspoň vydíš jaký máš štěstí!" pousmála se Anča. Další káravej pohled od mámy.
TO JE V POHODĚ MAMI. VYM JAK TO ANČA MYSLÍ! NENI V TOM NIC ŠPATNÝHO NEBO VÝSMĚŠNÝHO!.
"Doktorka nám nakázala, že po tý dnešní noci se už vůbec nesmíš rozrušovat!"
TOHLE MĚ NEMŮŽE ROZRUŠIT!
"Jsi moc statečná!" pohladila mě mamka po tváři.

Ještě dlouhou dobu jsme si "povídaly".. ony povídali. Já psala až mě z toho bolela ruka, ale to mi bylo jedno. Musela jsem vědět co je nového ;)

Po poledni se vyměnila máma s Ančou, který jely domu s Billem, kterýho bych momentálně ani nepoznala.
DĚLAŠ KONKURZ NA AGENTA? :D
Zakřenil se. Sundal si brejle a kšiltovku nakonec dokonce i kapucu. Konečně jsem ho poznala :D
"Už ti je líp co?" zasmál se. Automaticky se ke mě naklonil a dal mi malou pusu.
TEĎ JEŠTĚ LÍP  andělsky jsem se usmála. Zasmál se a sednul si ke mě na postel.
"Co to bylo v noci? Výš jak jsem se lek? Bolí tě to teď víc?" staral se a přejel mi rukou po tváři.
BOLÍ TO POŘÁD STEJNĚ! A VĚŘ MI, ŽE JÁ JSEM SE LEKLA VÍC!
"Mrzí mě, že to bylo kvůli mě!" začervenal se a sklopil hlavu.
NENI TO KVŮLI TOBĚ. ALE BYLO TO TAK VTIPNÝ! KAŽDEJ BY SE ZASMÁL.. :)
"No, dobře si to myslíš. Měl jsem kvůli tomu výčitky. Ta doktorka mě v noci vyhodila!" zasmál se. Vykulila jsem oči. Tak to je asi to co mi Anča chtěla říct a máma ne.
VYHODILA?
"Jo, aby jsi měla klid." kývnul.. pousmála jsem se.
"Tom ti odpoledne chce něco přinést" šibalsky se usmál.
CO?
"Nech se překvapit!" mrknul na mě.
PROSÍÍM. VÝŠ JAK NESNÁŠIM PŘEKVAPENÍ
"Napovim ti jedině v tom, že si všiml stejně jako všichni ostatní jak tě rozčiluje psát na tenhle blok!" zasmál se.I když jsem si na to ještě nestěžovala, doopravdy mě děsně deptalo jak musim psát do bloku. Nechápavě jsem stáhla obočí k sobě. Bože, co na mě zase chytá?
"Neboj, neni to nic strašnýho. MĚ to přijde docela milý, protože to vymyslel on sám."
OKA, TAK VÁM ASI BUDU MUSET VĚŘIT!  Zamračila jsem se.
"No to bys měla. Aspoň mě.." udělal naoko naštvanej obličej.



S klukama je hold trápení 5.díl

28. března 2010 v 11:42 | Verýs |  S klukama je hold trápení
=================KIM================
"Konečně sami!" usmála jsem se a natáhla jsem se na gauč s tim, že hlavu jsem si položila Billovi do klína.
Koukali jsme spolu na televizi, ale únava a to všechno co se dneska semlelo mě nějak uspalo. A u ani nevim jak...
....probudila jsem se v posteli. Vedle mě spal Bill, samozřejmě celej rozvalenej, ale sladkej. Vlasy měl rozhozený přes obličej a roztomile krčil nosem, vždycky, když se mu nějakej vlásek přimotal moc blízko nosu.
Řiká se, že když pozorujete někoho jak spí brzo se vzbudí. Jo je to pravda..
Bill se s velkym zabručenim otočil na posteli a rukou mě fláknul akorát do oka.
"Jaú!" vyjekla jsme potichu. To ho vzbudilo už úplně. Rozhlídnul se kolem sebe a potom se otočil na mě.
"Co se ti stalo?" koukal na mě nechápavě.
"Jsi moc rozpínavej!" odpověděla jsem mrzutě.
"co? To já?... promiň.." přišoupnul se ke mě a objal mě okolo pasu. Oko mi už začínalo slzet.
"Zlato, nebreč!"
"Já nebrečim, slzí mi oko. Máš až neuvěřitelnou trefu!" zasmála jsme se přes slzy, který mi nějak nešli zastavit.
"Jak se mi to vůbec povedlo?"
"Otočil ses a já nestihla uhnout!"
"To máš z toho, že mě pozoruješ, když spim!" zasmál se a políbil mě do vlasů.
"Jak to výš?" zaškaredila jsem se.
"Nějak to už poznám! Navíc to dělám taky.." zasmál se znova. Vymotala jsem se jeho rukám a klekla si na posteli.
"Ty mě pozoruješ, když spim?" vyhrkla jsem nakonec se smíchem.
"Ještě radši tě pozoruju, když jsi naštvaná!"
"Proč?"
"Nevim..-" pokrčil rameny a natáhl po mě ruce. Přisedla jsem si zase k němu a omotala mu ruce kolem pasu. Koukala jsme na něj zezdola a čekala dokud nedokončí myšlenku.
"...-Jseš roztomilá, když se zlobíš. Hlavně kvůli nějaký blbosti!" pousmál se nakonec.
"No to určitě!" zamračila jsme se naoko.
"Jo, doopravdy!" kývnul opravdově. Ztratila jsme se v jeho očích a pomalu začala vyhledávat jeho rty. Když jsme je konečně našla užila jsem si ten vleklý, vášnivý polibek. Dokud někdo nezačal bouchat na dveře.
"Neni to Dani?" hádal Bill.
"Nejspíš!" pokrčila jsme rameny a šla otevřít.
"Tetóó" nátáhla po mě svoje malý ručičky, jen co jsme otevřela dveře.
"Copak chceš?" vyzvedla jsme jí do náruče. Udělala obličej, kterej měl řikat nuda!
"Probudila jsi strejdu Toma?"
"Vžuuummbb!" naznačila její oblíbené formule.
"Koukali jste spolu?" hádala jsme. Kývla s úsměvem.
"I.. pohádky!" zaculila se.
"A proč už nekoukáte?"
"Chrr.. pšííí!" udělala pro změnu obličej jakože chrápe. Bill se začal smát jako blázen.
"Aha.. on usnul! Tak ho jdem vzbudit!" zasmála jsme se.

======================BiLL====================
Kim s Dani odešla. Natáhnul jsme se na stolek pro mobila.
No je možný, že už je půl 12? ....... Ale jo, je to možný! :D
Přišel jsem do obýváku v pravou chvíli, Dani zrovna skákala pro spícím Tomovi a Kim se mohla zbláznit smíchy. Zakroutil jsem nad nima s úměvem hlavou a šel do kuchyně.
"Výš co jsme ti neřekla?" objevila se najednou v kuchyni Kim. Omotala mi ruce zezadu kolem pasu a nahlížela na mě zboku.
"Nemám tušení!" pokrčil jsem rameny a dál připravoval kafe.
"Nemáš? .. to je mrzutý!" zabručela a její ruce trochu ochabli. Pustila mě a sedla si ke stolu.
"Cos mi chtěla říct!" otočil jsem se a opřel se o linku.
"Hm.. nemá tušení!" zabručela si potichu pro sebe.
"Kim! Co je s tebou?" nechápavě jsem nakrčil obočí.
"Nic!" zakroutila překvapeně hlavou a usmála se.
"Co jsi mi chtěla říct?" klekl jsem si k ní a opřel si rukama o její nohy.
"Že tě hrozně moc miluju, výš!"
"To já tebe taky!" usmál jsem se.
"Áááááááá.." ozval se z vedlejšího pokoje jekot a potom, že se něco rozbilo. Rychle jsme se zvedli a běželi tam.
"Ty kreténe, výš jak jsem se lekla!" začala nadávat Kim, když jsme zjistili, že to všechno jenom Tom. Zfilmoval to, aby mu už Dani dala pokoj a přitom se mu podařilo schodit ze stolku popelník, kterej se rozletěl na malí kousky.
"Tohle si uklidíš!" ukázal jsem na tu spoušť pod gaučem.
"Tak se taky chvíli starejte o tohle torpédo!" zafuněl a zvedl Dani do vzduchu. Zasmál jsem se a vzal si ji od něj.
"Je ti dobře?" kouknul jsem se na Kim, která nějak zmlkla a nepřítomně ser držela za břicho.
"Ne.." vystřelila do koupelny. Nechápavě jsem se za ní podíval. Vlastně ne jenom já.. i Tom a Dani se koukali na místo, kde Kim zmizela.
"Asi pozdní kocovina!" odúvodnil to Tom se smíchem. Zamračil jsem se, protože se mi zrovna tohle dementní odúvodnění nezamlouvalo.
"Had, had, had!" začala do toho skandovat Dani.
"Co?" nechápavě jsem se na ní podíval. Naznačila mi, že má HLAD!
"Aha.." zasmál jsem se a šel s ní do kuchyně.

_______________________KIM___________________
Nevim z čeho mi bylo blbě, ale jak rychle to přišlo tak to taky odešlo. Došla jsem do kuchyně, kde už všichni obědvali.
"Je ti líp?" zeptal se mě hned Bill.
"Jo, docela jo, ale radši ještě teď nebudu jíst!" zaujala jsem jeho místo a nakrmila Dani.
Po obědě jsem měla akorát tak náladu si lehnout a nic nedělat. Samozřejmě mě v tom nenechali samotnout. Daniel po chvíli usla se mnou.
Probudily jsme se asi po dvou hodinách.. na stolku byl lístek od kluků

MUSELI JSME ODJET DO BERLÍNA. PROMIŇ, ŽE TO JE TAK NARYCHLO! ZAVOLEJ MI, AŽ SE VZBUDÍTE. PA BILL & TOM.

"Super!" odhodila jsem papírek zpátky na stůl. Vzala jsem si mobila a šla zavolat Billovi.
"Ahoj!"
B: "Ahoj, promiň, že jsme museli odjet!"
"Proč si mě ani nevzbudil?"
B: "Protože jsem nechtěl, aby ti bylo zas blbě a aby jsi se z toho vyspala!"
"A kdy se vrátít?"  můj hlas teď zněl dost zoufale.
B: "Zejtra ráno. Slibuju, že ještě předtim než se Dani probudí tam budeme!"
"Beru tě za slovo!"
B: "Nezlob se"
"Nezlobim, nějakym divnym způsoběj jsem si na to už zvykla!"
B: "To je snad ještě horší!"
"Ani ne, aspoň už nejsem tolik zklamaná, když mi tohle uděláte!"
B: "Výš, že mě nepřímo nutíš to teď hned otočit a jet domu?"
"To bych nerada!"  ironie v mém hlase prosakovala každym slovem až jsem se sama divila, kde se to ve mě bere.
B: "Achjo.."
"Ne, promiň. Jsem nějaká přecitlivělá. Samozřejmě, že mi to vadí, ale na druhou stranu to chápu. A to, že jsem si zvykla je přeci jen pravda, za těch 5 let!"
B: "5 a půl" v jeho hlase zněl úsměv.
"Perfekcionalisto!" zasmála jsem se.
B: "Ještě jednou, promiň mi to."
"Je to jenom půl dne. To vydržim"
B: "Jak já tě miluju!"
"Jak JÁ miluju tebe!"
B: "To vyřešíme doma. Ještě ti zavolám. Paa a pozdravuj Dani."
"Ty pozdravuj kluky!"
B: "Neboj. Tak pa!"
"Papa"
Položila jsem mobila na stolek a šla Dani udělat svačinu.

Věk? (ne)řešíme 12.díl

26. března 2010 v 21:32 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
"Bille, Bille... probuď se!" třepal někdo se mnou. Zvedl jsem poplašeně hlavu.
"Tome? Co tu děláš?" rozkoukal jsem se kolem sebe. Veru pořád ležela stejně bezmocně na posteli. Já jí pořád držel opatrně za ruku a nějak jsem vytuhl s hlavou opřenou o postel.
"Měl jsem strach!" střílel očima mezi mnou a Ver.
"Ty přístroje mě nakonec stejně uspali" povzdechl jsem.
"A jak to vypadá?"
"Nevim.. celou noc nic. Pořád to pípá stejně. A doktor řekl, že operace se vyplatí jenom, když přežije přes noc. Tak snad...." zakoukal jsem se do jejího obličeje. Tak andělskýho i přes všechnu tu bolest, kterou měla vepsanou ve tváři.
"Měl jsi mi aspoň zavolat! Doopravdy jsem měl strach a kdybych včera neslyšel ten tvůj telefonát ani bych nevěděl kde tě mám hledat!" položil mi ruku na rameno.
"Promiň. Nemyslel jsem!" řekl jsem bezduše.
Nastalo nepříjemný ticho, které tvalo do tý doby než přišel doktor.
"Dobrý den!" pozdravili jsme ho s Tomem zborově.
"Dobrý!" kývnul na pozdrav a přešel rovnou k poseli s Ver. Pozoroval jsem jeho počínání.. sice jsem polovině věcí nerozuměl, jako, když jí dělal něco s těma hadičkama a tak..
"Změnilo se něco ze včera?" zeptal jsem se ho opatrně.
"Trochu se zvedla mozková činnost . Plíce pořád nejsou schpný fungovat a .... jo, myslim, že operace bude nutná!" odložil kartu.
"Přežije to teda?" jako, kdyby ze mě spadnul obrovskej kámen.
"Můj odhad je, že jo, ale musíme počkat až jak bude reagovat po tý operaci!"
"A kdy se probere?!"
"No to by jste toho chtěl moc najednou.-" začal se smát. "-určitě po operaci bude několik hodin mimo. Je ale hodně pravděpodobný, že zejtra možná pozítří už by mohla být zpátky v našem světě!"
"Ohh,, to se mi moc ulevilo!" usmál jsem se a pohledem sjel zpátky na Ver.
"Teď, ale budete muset odejít. Sestry ji musí připravit na předoperačnim a cca 2 a půl hodiny trvá zákrok. Radím vám, aby jste přijeli až zítra. Už bude vzhůru.!"
"Jo, to nejspíš uděláme. Děkujeme!"
"Jo, děkujem!" dodál jsem taky, aby nebyl Tom najednou ten vychovanej.

Jeli jsme domu. Měl jsem pocit, že se mi chce lítat. ChTĚLO se mi lítat. Doopravdy. Jestli se bude Verin stav nadále lepšit, brzy by mohla být doma.

Doma byla ale větší nuda než jsem si dokázal představit. Odpočítávám vteŘiny do chvíle, kdy bude zítřek a budeme moc jet do nemocnice.Tak strašně mi to neubíhalo, že jsem se už v půl 9 rozhodl jít spát.

=====DRUHÝ DEN=====
"Tome, děleej!" hučel jsem na něj u poněkolikátý. Řekl, že se mnou hce jet taky, ale trvá mu to děsně dlouho!!
"No coo.. se chci Ver líbit!" zamrkal na mě jako buzerant. Plácnul jsem ho přes rameno a konečně jsme mohli jet.

"Bille.. chápu, že se těšíš, ale dodržuj aspoň okrajově povolenou rychlost jo?"
"Ehm.. co?.... RYCHLOST.. AHA!" zamrkal jsem, když jsem zjistil, že ručička na tachometru ukazuje 100km/h ..
Zbytek cesty jsem se snažil dodržovat povolenou rychlost, i když mi připadalo, že moje noha na plynovym pedálu váží alespoň 50kg a pořád mě to nutí přišlapávat ho.
Konečně jsme byli před nemocnicí. Zaparkoval jsem na volný místo a vylítl ven jako raketa. Chvilku jsem počkal na Toma, přetáhl si kapucu přes hlavu a nasadil si sluneční brýle.
"Aby neuletěl!" prohodil Tom se smíchem jak pozoroval mou radost krok po chodbě nemocnice. Nereagoval jsem na jeho poznámku a dál pokračoval. Zahybali jsme zrovna na chodbu JIPky kde leží i Ver. Mohl jsem si myslet, že tu bude i její rodina. Teda.. půlka! Samozžejmě její máma, Anča a tentokrát i ségry Jessika s Karolínou.
"Ahoj.." usmála se na nás Anča. Oplatili jsme jí pozdrav. Dneska už rozhodně byli uvolněnější.
"Co se děje?" zeptal jse se jí.
"No.. teď tam je doktorka!"
"A už jste u ní byli?"
"Jo..!" řekla potichu.
"Co se děje?"
"Ale nic.. pořád je to hroznej pocit!" pokrčila smutně rameny.
Doktorka vyšla ze dveří. Přelétla po nás všech očima..
"Takže.. dovnitř chodtě maximálně po dvou. Teď jsem jí dala další prášky proti bolesti. Taky pamatujte, že se nesmí absolutně rozrušit a musí vydžet mlčet, aby se pořádně zhojila po operaci. Zatim naschle!" řekla jejich mámě. Všichni jsme to nicméňě slyšeli.
"Děkujeme!" rozloučila se s ní.
"Bille, klidně běžte dovnitř." nabídla mi.
"Vy už k ní nepujdete?" udivil jsem se.
"Musim domu. Vsadim se, že Anča tu bude chtít zůstat.. nevim jak ostatní" koukla po všech.
"Pojedu s tebou. Neni mi moc dobře!" řekla jí Jessika.
"No já tu určitě zůstávám!" řekla Any rozhodně.
"Dobře.. tak se zati mmějte. Kdyby se něco dělo.. HNED nám dej vědět!" ta druhá věta byla spíš na Any. Rozloučili se a já s Tomem jsme šly do jejího pokoje. Tom se zastavil opodál za dveřma, ale já jsem šel až k její posteli. Opatrně jsem si sedl na kraj. O moc líp nevypadala než včera. Změna tu však byla.. dnes měla hodně silně obvázaný krk a vedle ní se válel velký blok. Vzal jsem ji za obvázanou ruku a přejel palcem po hřebu její ruky. Prudce otevřela oči, který se jí o minutu později rozzářili. Natáhla se po bloku a něco do něj začala psát:
LEKLA JSEM SE! CHODÍŠ JAKO DUCH!
Zasmál jsem se..
"Promiň, myslel jsem, že spíš.." přiznal jsem. Opatrně zakroutila hlavou a usmála se.
"Hrozně jsem se bál.."zase začala něco psát:
O MĚ? :)
"Neasi ty trbko" začal jsem se smát. Smutně se zatvářila..
PROSÍÍM, NESMĚJ SE! NUTÍ MĚ TO SE TAKY SMÁT A TO NESMIM :/:(
"promiň, nechci ti to ztěžovat!"
DÁŠ MI PUSU? -Andílkovský pohled.
"To se smí?" zaváhal jsem. Rozhodně kývla hlavou. Při tom si neuvědomila, že má po operaci s krkem a bolestivě zatvářila.
"Vidíš co děláš" zamračila se na mě a našpulila rty. Naklonil jsem se a opatrně jí dal malou pusu.
MĚL BY SES JÍT NASNÍDAT!
"Proč?"
CEJTIM TVOJI ZUBNÍ PASTU! TAKŽE JSI OD RÁNA NIC NEJEDL!!
"Jsi nějaká moc chytrá ne?" zasmál jsem se. Vyplázla na mě jazyk. A zase se bolestivě zakřenila.Zamračil jsme se... nelíbilo se mi jak je v tomhle bezmocná. A jak jsem bezmocný já, protože jí v tom nemůžu nijak pomoci.. alespoň trochu.
Někdo s klepáním na dveře vešel donivtř. Sestra. Otočil jsem se na ní přes rameno a hned se zase vrátil pohledem k Ver, která se teď tvářila hodně vystrašeně. Jemně jsem jí zmáčkl ruku, aby jí uvozornil na svoji přítomnost. Když se na mě nepřítomně podívala udělal jsem nechápavě hlavou, jakože co se dějě.
"Čas na převazy!" řekla, ale sestra a přišla z druhý strany postele, než jsem seděl já.
NE, PROSÍM!  načmárala na papír a ukázala jí to.
"Je mi líto, ale musim každý dvě hodiny kontrolovat jestli ti ty hlubší rány nezačají hnisat!" pokrčila bemocně rameny sestra.
OKa, ALE BEZ TOHO JEDU!  opět jí to ukázala.
"Jedu?" nechápavě jsem stáhl obočí k sobě.
"Musim dezinfokovat ránu, ale normálně to nejde.. protože to je zvláštn popálení. Dezinfikuje se to tak, že se na to naleje slabá kysela, která to vlastně trochu rozežere a já to pak můžu dezinfikovat normálně!"  na tváři jsem dokázal vytvořit jenom ohromený výraz.
"Ouu.. to je hnus!" ozval se Tom, který do thle doby potichu seděl v křesle.
NO TEN MI TO TEDA ZLEHČUJE!  napsala Ver na papír a ironicky mi to ukázala. Zsmál jsem se a ukázal to Tomovi.
"Oh.. no.. to je taky pravda.. promiň.. je to strašná ňamka.. hlavně pro masochisty!" zatvářil se o něco přívětivěji.
POČKEJ AŽ BUDU MOCT MLUVIT!!
"No tebe se určitě budu bát ty prcku!"
"Hey.. už mlč radši!" zarazil jsme jejich polo-verbální hádku.
"Musíme asi odejít co?" zeptal jsem se sestry.
"Bylo by to lepší."
NE ,ne, ne.. chci, aby jsi tu byl!
"Proč?"pousmál jsem se,
Duševní opora :)
"Oky.,," kývnul jsem.  "Tome můžeš jít pryč.." řekl jsem mu, nenávidí krev stejně jako já, ale on nemá motivaci tady teď zůstávat.
"Dobrý. Jsem daleko" mávnul rukou s úsměvem.
Sestra Ver odtáhla peřinu a začala převazovat jednu nohu. Snažil jsem se tam nekoukat, ale koukat do Verinýho ztrápenýho obličeje bylo snad ještě horší.
"Nohu máš za sebou!" snažila se jí nějak uklidnit sestra.Ver na ní jenom hodila ironickej xicht. Na řadu teď přišlo břicho, který jak jsem pochopil to dostalo asi málo a proto jí to nemůžou..nebo nesměj (nevim) vykyselinovat. Oddychl jsem si..
"Ta ruka je pořád hodně špatná!" vzdychla sestra po chvíli. Zvedl jsem pohl a hned ho zase vrátil. Zrovna kapala po kapičkách z nějakýho kapátka na její ruku tekutinu, která na ní udělala rudý fleky a po chvilce se otevřela skoro až na maso.Skouskl jsme si ret a koukl Ver do obličeje. Sama měla co dělat, aby nevykřikla bolestí.
"Už to je hotové!" uff,.. zaznělo mi v hlavě, ale nahlas jsem se to neodvážil říct.

Bezva Tourné 16.díl

23. března 2010 v 20:34 | Verýs |  Bezva turné
Probudilo mě hnusnej zvuk na stolku.
"Pane bože! Vypni to!" zaklela jsem. Vedle mě se Tom pohnul a šmatlal zřejmě po slepu po zdroji toho hnusnýho zvuku.
<Bille, co chceš?>
< xxx >
<SPÍME!>
< xxx >
< Jsi tak otravný!>
< xxx >
< Jsem rád, že jsi můj bratr, ale právě teď bych ti nakopal do zadku! >
< xxx >
< Jistě! Díky, že jsi mi to připoměl. Sám bych se na to teď vykašlal>
< xxx >
< OK, díky brácho. Máš to u mě! >
< xxx >
< Tak to přestaň počítat!!!>
< xxx >
< Jojo. Dorazíme neboj. Čáu! >

"Co mi tajíte?" zamumlala jsem ze spánku. Otevřela jsem jedno oko, ale byla ještě docela tma tak jsem ho rychle zase zavřela a spala dál.
"Překvapení. Pojď vstávej..!"
"Děláš si ze mě srandu?" zabručela jsem omrzele.
"Ne, doopravdy! Pojď máme jenom půl hodiny! Dělej.. no táák Sam. Vstávej!"
"Tome.. zalomili jsme to v půl 4 ráno. A teď je... Ahg. . teď je půl 8 ráno. Nechceš doufám, abych začala ječet?"
"Nechci.. proto vstávej. No ták.. docela trvalo tohle překvápko zorganizovat a naštvalo by mě, kdyby jsi o něj přišla!" zamračil se smutně.
"Proč tak blbé načacování?!"zamračila jsem se. Sedla jsem si na posteli a pozorovala oblíkajícího se Toma.
"Protože jsem nad tim tak detailně nepřemýšlel. Ale určitě se ti bude líbit!" naklonil se ke mě a dal mi pusinku.
"Ok, když je to tvé přání!" zamračila jsem se.
"Jo a hned potom pojedem do tý televize.. výš co. Když se o tobě dozvěděli vyžádali si tě taky na rozhovor. Dunja to s nima vyjednala, že to je jenom na tobě"
"OK!" kývla jsem, aniž bych o tom teď byla schopná přemýšlet. Vytáhla jsem z kufru šedivý úzký rifle. Černý triko na tělo a můj oblíbenej černej svetr ve kterym se jednoduše NEDÁ promrznout. Ještě do koupelny.. pořádně poupravit a šla jsem Tomovi oznámit, že jsem připraveá.

"My jedeme pryč z hotelu?" udivila jsem se, když mě táhl dveřmi pryč.
"No.. ano!" kývnul.
"Aha.. proto jsou nám v patách 2 bodyguardi!" pochopila jsem.
"Jsi po ránu docela všímavá" ohodnotil mě Tom. Zazubila jsem se a dala mu pusinku.
"Ok.. teď oči!" řekl mi s úsměvem v autě.
"Co?" nechápala sem. Z kapsy vytáhl jeden z jeho šátků na hlavu a zavázal mi s nim oči.
"Tome co na mě připravuješ!? Já se začínám doopravdy už bát!"
"Nemáš čeho!" políbil mě. Poslepu jse nahmatala jeho ruce a pevně se ho chytla.
_____________________
"Můžeš vystoupit!" řekl mi Tom po hoodně dlouhý době.
"Hmm.. a nechceš mi to už sundat?" zeptala jsem se ho.
"Ne, až za chvíli" vytáhl mě z auta. Někam jsme šli.
"OK, teď se zastav a nech zavřený oči!" poručil mi.. pomalu mi začal rozvazovat šátek.
"Máš je zavřený?"
"Jo!" šátek dal pryč úplně. Přišel vedle mě a chytil mě za ruku.
"Můžeš otevřít!" zašeptal. Bála jsme se skoro až otevřít oči, ale udělala jsem tak.
"Oh, bože!" zírala jsem na katedrálu, která se tyčila přímo před námi do obrovské výšky.
"Pááni.. to je nádhera!" nestačila jsem zašnout.
"Tome.. ale jak tě napadlo.. vzít mě na Pražský hrad?" otočila jsem se k němu. Usmíval se, jak viděl, že jsem tady z toho omráčená jako, kdybych tu byla prvně v životě.
"No.. pár podnětů bylo. První byl asi tenhle!" vytáhl z kapsy nějakou fotku. Podívala jsem se na ní...
"Kde jsi jí vzal?" nechápala jsem kde mohl přijít na tuhle x-let starou fotku mě a bráchy. Přesně na tomhle stejném místě.
"Našel jsem tvůj albumek! Promiň!" zamumlal zahambeně.
"Nic se neděje!... děkuju, že jsi mě sem vzal.." objala jsem ho.
"To je maličkost!" dal mi pusu do vlasů.

=====================TOM- PO PŮL HODINĚ==================
"Zlato, měli by jsme už jet..!" kouknul jsem se na hoinky.
"Ne ne.. ještě ne. Prosím. Jenom 5 minut!" zakňourala a smutně se na mě podívala.
"Za hodinu má začít to natáčení. Všichni tam už určitě budou!" namítl jsem.
"Prosíím!" vycenila zuby v úsměvu, omotala mi ruce kolem pasu a koukala na mě zezdola. Vypadala tak jako malý nevinný dítě. A já jako úchyl! :D
"5 minut!" podlehl jsem. Šťastně se usmála a natahla se, aby mi dala pusu.
"Ehmm.. tak ještě to jednou obejdem?" kývnul jsem. Stejnak bych jí to teď nezkazil..
"Je to tak... úžasně neuvěřitelný!" rozplívala se před obrovkou katedrálou.
"Hmm.." kývnul jsem na souhlas. Stoupl jsem si za ní a objal ji kolem pasu.
"Děkuju.." zašeptala.
"Stačí mi tvoje radost!" políbil jsem jí na krk.Kousek od nás si nějaké dvě holky začaly nahlas nadšeně podívat. V změti různých neznámích slov jsem rozpoznal Tom Kaulitz. Automaticky jsem otočil hlavu směrem od nich.
"Ty jim rozumíš?" zeptal jsem se potichu Sam. Naklonila hlavou trochu nastranu, pořád to ale vypadalo, že pozoruje katedrálu.
"Ach bože. Nemůžu tomu uvěřil to je Tom Kaulitz! Určitě to je on.. oh, myslíš, že bych tam měla jít?" napodobila i nadšenej tón těch holek.
"Možná by jsme už měli jet!" navrhla sama. Otočila se ke mě a omotala mi ruce kolem krku.
"OK!" kývnul jsem.
"Oh Sorry.. -" takže nakonec přišly. Podíval jsem se na ně a změřil si je pohledem.
"Výš co by mě zajímalo? Kolik normálních lidí chodí v 8 ráno na Pražský hrad!?" zašeptala mi Sam do ucha. Ony neměly šanci to slyšet. Navíc si asi mysleli bůhvíco..Jedna do druhý drkla.. konečně se rozhejbaly a anglicky mě požádaly o podpis.
"Nějaký problém?" přišel jako na zavolanou jeden z bodyguardů k nám blíž.
"Yeah.. nemáš po ruce lihovku?" zasmál jsem se. Vytáhl jednu z kapsy a já se těm dvoum holkám podepsal.

Bezva Tourné 15.díl

22. března 2010 v 21:36 | Verýs |  Bezva turné
S velkym bouchnutim spadneme na postel. Stále jsme příliš zabráni do líbání a slíkání toho druhého, než aby jsme vnímali co se děje okolo.
"Tak moc to chci!" šeptá mi Tomův teplý dech do ucha.
"Oh.. já taky!... nesnesitelně moc!" přitáhnu si zpátky jeho rty ke svým.
"počkej!" klekl si na posteli a slékl ze sebe triko. Snažila jsem se ze sebe mezitim sundat kalhoty a triko. Povedlo se.
"Co ty kalhoty?" zamumlala jsem, když se Tom vrátil nade mě a zdál se velmi zabraný do líbání mého krku. Na mojí otázku mi neodpověděl. Tak jsem šáhla po jeho pásku a rychlim pohybem rozdělala přesku. Na chvíli přestal a zasmál se. Stoupnul si na posteli a skopnul ze sebe kolhoty na druhý konec ložnice.
"Spokojená?" opět na mě ležel. Nemohla jsem se nabažit jeho těla. Přejela jsem po jeho svalech na pažích
"Ne, ještě ne!" zakroutila jsem hlavou. S úšklebkem kývnul. Sklonil se k mím rtům a znova mě začal líbat. Zdál se teď mnohem blíž. Loktem se opíral vedle mé hlavy, druhou mi podtáhnul pod záda a hledal zapínání podpsenky. Konečně se po vteřině taky válela někde na zemi. Přejela jsem z jeho paží přes dokonale vypracované břišní svali až k lemu jeho boxerek. Přejížděla jsem po celé jejich délce, občas trochu zajela dovnitř, ale nedávala jsem zatim moc najevo, že se chystám je sundat. Toma to strašně dráždilo. Vždy, když jsem se ocitla trochu za lemem dráždivě mě kousl.
"Sundej to už konečně!" zaúpěl. Zasmála jsem se, ale poslechla jsem ho. Pohotově ze mě sundal moje kalhotky připravenej do mě zasunout.
"Na co čekáš?" místo odpovědi se na mě hrubě přirazil. Vykřikla jsem..
"Ty demente!" začala jsem nadával, ale umlčel mě polibkem. Naštěstí jeho další přírazy už byli o něco ohleduplnější. Jazykem mi přejížděl po dolnim rtu. Akutně jsem potřebovala cítit jeho jazyk. Vzadu za krk jsem si ho přitáhla k sobě a naše polibky se změnili v boj kdo z koho. Nejenom naše polibky se ztvrdily. Už to nebylo ani na líbání. Myslim, že oba jsme měli orgasmus stejně.. nebo alespoň hodně blízko. Tom na mě znaveně ležel plnou vahou a oba jsme dýchali jako dva psi. Kousla jsem ho do ramene..
"Aww.." zvednul hlavu, přetočil se ze mě a svalil se na postel.
"To bylo za co?" zasmál se a mnul si rameno.
"Nedělej, tak moc jsem tě zas nekousla!"
"Jaúú!" přehnaně se začala smát a držel se za rameno.
"Ty seš hérečka!" smála jsem se a obkročmo na něm seděla.
"Ale, ale..." šibalsky se usmál. Chytnul mě za krkem a přitáhnul k sobě. Dlouze jsme se políbili.
"Výš co?".. zamumla jsem přes jeho rty.
"Nemám tušení!" přetal mě líbat. Slezla jsem z něj a zachumlala se pod pežinu.
"Chce se mi děsně spát!" zavřela jsem oči.
"Škoda, zrovna jsem chtěl jít do sprchy!" dělala jsem, že už spim. Asi dost nevěrohodně. Tom se zasmál a odešel pryč. O pár minut později jsem uslyšela téct vodu. Nemohla jsem odolat. Zvedla jsem se z postele a zamířila za nim do koupelny.
"Zlatoo, jsem doma!" zasmála jsem se v koupelně.
"Dobře, že jsi přišla potřebuju pomoct!" vtáhnul mě sprchového koutu.
"S čim?" nechápala jsem..
"S timhle všim" ukázal na svoje tělo, který prakticky nebylo vidět pod vrstvou pěny.
"Jsi tu 5 vteřin.. jak jsi to stihnul?" zamračila jsem se. Sundala jsem sprchovou hlavici z nástavce a začala mu to splachovat.
"Jsem rychlej!" usmál se.
"Myslím, že... hotovo!" usmála jsem se.
"Já myslím, že ne!" zakroutil Tom hlavou. Věnovala jsem mu jeden nechápavej pohled. Znova se zasmál, chytl mě za pas a přitáhl blízko k sobě. Líbal mě.. přejel mi přes čelis k ušnímu lalůčku až ke krku. Přitom chytl za ruku a směřoval ji mezi nás k jeho vztyčenýmu kámošovi. Přejela jsem po něm rukou a sledovala Tomovu reakci.
"Hmm.." vzdychl a opřel se o dlaždičky na zdi. Že jsou ledový ho moc nerozptyalovalo. Klekla jsem si před něj a začala mu ho kouřit. Potom mi už nedával žádnej prostor.. sám mi přirážel do pusy a div mě neudusil.Když jsem si už stoprocentě byla jistá, že bude zvedla jsem se a nechala se ho vystříkat někam mimo.
"Ouu.. no sakra!.. co děláš?" nechápal mě.
"To bys nepochopil!" zasmála jsem se a políbila ho na rty. Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do ručníku...
Naše noc ještě zdaleka tímhle ale nekončila.......

Věk? (ne)řešíme 11.díl

21. března 2010 v 23:03 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
==================BiLL===============
Je už venku šero. Nakukuju přes okno vna prázdnou ulici a přemýšlim..
Už nejmíň 8x jsem volal Ver, ale vždycky e ozvalo to samé- hlasová schránka. Jestli mi brzo neprozvoní, asi začnu doopravdy panikařit. Otočil jsem se za sebe na hodiny, které ukazovali už půl 7 večer. Zamračil jsem se a otočil zpátky k oknu. Řikala přece, že končí ve čtvrt na 5. Už určitě musí být doma.. snad!
Konečně mi začal vybrovat v ruce mobil. S očekáváním jsme se na něj koukl. Jenom neznámé číslo. Nějak jsem nemyslel a stejně to zvedl.

"Bi.. Bille?" někdo brečel.
"Ano? Kdo to je?" zamračil jsem se.
"Bille.. to jem já Anča."
"Aný? Co se stalo? Proč mi voláš? Proč brečíš? A proč mi Ver nebere telefony?" zpanikařil jsem
"Prosim.. zadrž! *vzlik* ... Bille. Verča je v nemocnici! Přivezli jí sem..na JIPku a *vzlik* myslela jsem, že bys to měl vědět!"
"cOŽE?: V nemocnici? Proč ale?? Co..- co se jí stalo?" začal se mi třást hlas. Něco přivábilo po pokoje i Toma. S rozšířenýma zornice jsem se na něj podíval. Zřejmě vůbec nechápal o co jde.
"Ještě nám nic neřekli. Před půl hodinou jsme dorazili do nemocnice a nikdo nám nic neřekl.. je to strašný. Víme jenom to, že jí sem přivezli ze školy.. přiotrávenou!"
"Ach bože.." zakryl jsem si rukou pusu a zatlačoval slzy. Tom vykulil oči a přišel pár kroků blíž.
"Já.. vůbec nevim jak to s ní vypadá. Nikdo se tu s námi nechce bavit! Mám o ní strašnej strach Bille!" začala brečet do telefonu Anča.
"Any.. prosimtě. Řekni mi v jaký jste nemocnici. Přijedu tam.. teď!" řekl jsem pevnym hlasem.
"No.. v tý.. tý jak je ve východnim městě!"
"Jo. díky! Za 15 minut jsem tam!" položil jsem telefon. Tom nechápavě pozoroval moje chaotický pobíhání po bytě.
"Bille. SaKRA! ŘEkneš mi už co se děje?" zastavil mě.
"Nevim.. Ver prej odvezli přiotrávenou do nemocnice. Nikdo se s nima ještě nechce bavit.,, ale já..musim tam!"znovu jsem potlačoval slzy.
"Ne.. ne, Bille. to nemůžeš! Uvědomiješ si kolik přitáhneš pozornosti?" Tom se snažil o logické uvažování.
"Ale to je mi teď doprdele jedno! Chápeš, že je v nemocnici! Musim tam ať je to s ní jakkoli dobrý nebo špatný!" zařičel jsem na něj a vyběhnul z domu. Nastartoval a jako největší idiot se řítil už poloprázdny městem k nemocnici.

Když jsem byl na místě, rychle jsem vyskočil z auta. Nasadil si sluneční brýle, kapucu a držel hlavu skloněnou. Takle mám alespoň minimální šanci, že mě hned nepoznaj. Běžel jsem hned na oddělení JIP.
"Bille. stihnul jsi to rychle!" jen co mě Any uviděla objala mě.
"Co se děje? Kde je Ver?" zeptal sjem se pohotově.
"Zachvíli by snad měl přijít doktor. Pořád s ní něco dělaj. Je to neuvěřitelně dlouho. Bojim se o ní."
"Jak se to stalo?" nechápal jsem a pomalu jsme šli ke zbytku její rodiny. Její máma, nevlastní ségra Karol a dokonce i bratranec Lukas. Její těhotná ségra asi zůstala doma a hlídá jejího malého brášku.
"Muselo se něco stát ve škole. Spolu s Ver tady je i půlka lidí co s ní chodí na sportovky. Asi tam praskl nějaký plyn, ale jeden doktor mluvil i o spáleninách.. takže vůbec nevíme!"
"Ježiš!" sednul jsem si na lavičku a podepřel si rukama obličej. Jak tohle dopadne.
"Je od tebe milý, že tu jsi!" promluvila potichu její mamka.
"Taky mám o ní strach" kývnul jsem. Mateřsky mi pohladila po rameni, ale sama se ani nesnažila zakrývat jak se bojí.

Po dlouhé půl hodině čekání se konečně otevřeli dveře a vyšel doktor.
"Vy jste od Veroniky Steenové?" zeptal se nás. Všichni jsme kývli.
"Podle našich dostupných údajů z místa nehody ve škole praskl nebezpečný plyn, který ve spojení s kyslíkem začal dusit a pálit na pokožce lidí co byli moc blízko. Na jednu stranu je štěstí, že byla škola skoro prázdná. Na tu druhou je mi líto, že tam byla zrovna vaše dcera" podíval se na jejich mámu, která otřesená jenom kývla.
"A co s ní teda je? Můžeme jí vidět?" vložil se do toho Lukas.
"Má velmi popálený jícen. Sama teď neni schopna dýchat.Celou noc jí budeme pozorovat a zítra uvidíme jestli se vyplatí operace!"
"Jak jako jestli se vyplatí? Co to má znamenat?" nechápal jsem. Doktor se na mě truchlivě podíval.
"Jestli tuhle noc přežije!" řekl tišše. Její máma si sedla a rozdýchávala to. Anča se rozbrečela a já zůstal jenom v šoku stát na místě.
"Tak Vám děkujeme doktore!" potřásl si s ním rukou Lukas a doktor se smutnym výrazem odešel. Sedl jsem si vedle její mámi a snažil si nějak uvědomit, že můžu o Ver přijít. Nadobro!
"Bude to dobrý. Verča je bojovnice! Ona to zvládne!" řikala si pro sebe Anča.
"Můžeme jít k ní?" zvedl jsem se a zastavil se očima na dveřích odkud vyšel ten doktor.
"Já.. já asi nemam sílu jí tak vidět. Já tam nemůžu jít.." zavzlikala její máma.
"Teto pojď, pojedeme domu! Zejtra se sem vrátíme a všechno bude dobrý!" utěšoval jí Lukas.
"Oh, dobře.. jdeme!" řekla potichu její máma a zvedla se s Lukasem k odchodu.
"Bille, pojedeš taky domu?" zeptala se mě Anča, která je nechala jít trochu napřed.
"Já... asi... asi tam půjdu!" zakoktal jsem. Nejistej, jestli to opravdu chci. Jestli to je doopravdy naposled co jí mám vidět, chci si jí pamatovat jako tu krásně usměvavou holku.
"Dobře.. já půjdu. Drž se.. a... -" zasekla se. Nedokončila větu jako, kdyby se bála. Otočila se a šla za svojí matkou a Lukasem. Já se nebezpečně pomalu otočil ke dveřim, kde by měla ležet Ver. Mám ... nemám... rukou jsem postával na klice a pořád nerozhodnutý ji zmáčkl směrem dolu. Bez jakéhokoliv zvuku jsme otevřel dveře a nakoukl.
Nepoznal jsem ji. Zavřel jsem dveře a pomalu došel k posteli.Opravdu to tam ležela Ver. Ale....
Teď už jsem se slzám nedokázal ubránit. Tekli mi po tváři a já se neobtěžoval je setřít.
Pohled na Ver byl opravdu strašný. Na obličeji měla plno hadiček. Na ústech jeden hlavní, díky, kterému dýchala. Sáhl jsem na její zafáčovanou ruku a vzal ji do té své.
"Hey! Co tu děláte?" ozval se někdo ode dveří. Otočil jsem se.
"Oh!" hlesla sestra a zavřela za sebou dveře. Přišla blíž k posteli a koukala do její karty a posléze na ty přístroje.
Otočil jsem pohled zase k Ver, která vypadala tak nevině. Stekla mi další slza po tváři.
"Neměl by jste tu být! Nejste ani příbuzný a tohle je JIP, nepouštějí sem kde koho" zašeptala sestra.
"Sestro prosím, doktor řekl, že tohle může být její poslední noc. Nemůžu někde ztrácet čas!" nespouštěl jsme oči z Ver.
"Já.. neměla bych.. ale.. slibte mi prosim, že se tu nic nestane!"
"Chci být jenom s ní. Jsme skoro rodina!" mluvil jsem potišeji. Koukl jsme na tu sestru, která mě pozorovala a zjevně nevěděla jestli mě mávyhodit nebo mě tu mí nechat.
"Dobře." kývla nakonec a byla na odchodu.
"Ještě něco.. ať se nikdo nedozví, že jsem tady. Vy ani já, zřejmě nepotřebujete, aby nemocnici obléhali paparazzi!"
"To je samozřejmost!" kývla a odešla. Sedl jsem si na křeslo a stále držel Ver za ruku. Odhodlaný ji tak držet celou noc..........

Věk? (ne)řešíme 1o.díl

21. března 2010 v 21:51 | Verýs |  Věk? (ne)řešíme
=====================VeRU======================
"Fuj, to je hnusný" zakryla jsem si oči při hnusných scénách.. teď při tý, když si ten feťák a ta ženská rozzeřávali ruce vejpůl.. fůůůůůj! Naskočila mi z toho husí kůže!
"No, zrovna tohle je nic moc!" řekl mi Bill.
"Jo, zlato? Takže až si rozřízneš prst jako já v pátý třídě tak si o tom pokecáme ok?" zvedla jsem naštvaně hlavu.
"Jo, to je fakt.. to bylo krve jak z vola po celý kuchyni, to si pamatuju!" dosvědčovala mi Aný.
"To je ten tvůj necitlivej prst?" zvedl obočí.. mírně překvapenej.
"Hmm jo.." kývla jsem a koukla na svůj ukazováček pravé ruky na kterym byli doteď jizvičky ze stehů :X
"Ouk, už mlčim" usmál se svatouškovsky a dal mi na usmíření pusinku.
"Nevěřim, že bys dokázal mlčet, ale tak dobře..." zasmála jsem se. Hodil na mě děěsně vražednej pohled.
"Náhodou umim mlčet!" tvářil se vážně..
"Ok, dokaž to!" zvedla jsem obočí v očekávání na jeho rakci!
"Jo.. dobře!" založil si ruce na prsou a koukal směrem k televizi.
"Nechci se vám do toho motat, ale ještě by někdo mohl donutit Ver aby si taky udělala bobříka mlčení a bude někdy konečně klid!" zasmála se všudyslyšná Aný.
"Drž pysk kobylo!" zamračila jsem se na ní. Vyplázla na mě jazyk a zase jsme nějakou chvíli jenom koukali na Saw.


==========POZDĚJI- VEČER==============
Wendy už musela domu. Aný je na výslechu u mámy, protože se jí zdá, že se jenom fláká doma.A já na gauči se tulim k Billovi se zavřenýma očima. Potlačuju tu protivnou realitu, která znamená, že brzo bude muset odjet! :(
"Achjo" vzdychla jsem nahlas.
"Copa?"
"Já ani nevim. Nechci, abys odjížděl pryč, protože se zase dlouho neuvidíme"
"Jak to? Pozítří přece ne?"
"Jo, a to je moc dlouho" kývla jsem.
"Ale no tak. To nějak vydržíš. Navíc máš pořád u sebe plno kámošů a tak si na mě ani nevzpomeneš!" pohladil mě po vlasech.
"To neni tak lehký! Nějakym způsobem tě nemůžu dostat z hlavy!"
"To mě těší!" zasmál se. Naoko zamrače jsem zvedla hlavu a koukla se na něj. Usmíval se jako andílek. Zasmála jsem se a položila si hlavu zpátky na jeho rameno.
"Aww.. tak zítra nemusim ještě do školy!" přišla do pokoje Anča.
"Mrcho!" hodila jsem na ní frustrovanýho xichta.
"Musíš umět simulovat!" vyplázla na mě jazyk.
"Jo a bejt blbá jak ty, protože nechodíš vůbec do školy!" prohodila jsem potichu. Anča mě beztak asi slyšela, ale nereagovala.
"Už asi pojedu!" zamračil se Bill zakoukanej někam před sebe.
"Už?" koukla jsem se na něj prošebně.
"Už je skoro 9! A znáš Toma.. nejspíš by zbořil celej barák, kdyby tam zůstal dlouho sám!"
"Achjo. Tak.. já jdu s tebou!" zvedla jsem se.
"Čau Ančo!"
"Nazdar tcháne!" zamávala za náma Anča.
"Bože, to je dement!" musela jsem se na chodbě začít smát.
"Tak..-" zastavila jsem se ve dveřích. Bill vyšel před vchod a zadíval se do tmy. Nikde nikdo. Jenom před plotem stálo jeho velký stříbrný auto.
"...-uvidíme se za 2 dny!" snažil se odlehčit to napětí.
"Hmm" nesouhlasně jsem zakývala hlavou. Položil mi ruku za krk a přitáhnul si mě k sobě. I když stál o schod níž, pořád byl o malinko vyšší. Nekonečně dlouho jsem mu polibky oplácela, až to musel skončit, nebo by dneska neodjel.
"Vydržela jsi to i dýl už!" zašeptal mi do ucha. Pousmála jsem se a políbila ho na tvář.
"Beztak ti budu pořád psát!" zasmála jsem se.
"Počítám s tim!" kývnul s úsměvem. Naposledy mi políbil na rty a odešel do noci.

===================RÁNO=====================
Nevim přesně jak, ale došourala jsem se do školy. Dneska to bude dlouhý,. Navíc mám pocit jako kdyby mě někdo roztrhl na dvě půlky.
"Anette já si sednu na matiku s Rachel oka?" zeptala jsem se jí opatrně ve třídě.
"No problemo. Může se Ája že jo?"
"Mě to je fuk" pokrčila jsem rameny a přešla přes třídu do poslední lavice k Rachel.
"Ahoj, jdu k tobě!" oznámila jsem jí s úsměvem.
"Super!" usmála se.

Nevim jak se mi to povedlo, ale polovinu všech předmětů jsem prospala. Teď máme hodinu volno. Asi zůstávám s Rachel ve škole, protože ani jedna nemáma zrovna náladu někam chodit jako ostatní.
"Ježiš. Já musim ještě zavolat Billovi!" pleskla jsem se, když jsem vytáhla mobila a našla 14 nových sms.
"Děláš si prdel?" koukala na to číslo stejně udiveně jako já Rachel.
"No.. nějak jsem to prospala. Asi bude naštvanej!" zasmála jsem se. Sedly jsme si na lavičku a já prozvonila Billa a čekala až mi zavolá.
"Taky děláš spořivou akci. Že jenom někoho prozvoníš a čekáš až ti zavolá" zasmála se Rachel.
"Jedinej Bill mi volá zpátky ostatní mě taky jenom prozvoněj!" zasmála jsm se. Konečně mi zavibroval mobil.

"Ahojj zlato, promiň, že jsem neodepisovala. Já to v tý škole nějak prospala!"
-V pohodě, jenom jsem nevěděl, jestli to děláš naschvál ...nebo jestli jsi naštvaná....
"Proč bych měla být naštvaná?"
-JÁ nevim. Neodepisovala jsi tak co jsem si měl myslet?
"Aha.. takle! Ne ne ne.. vůůůbec nejsem! Akorát přemýšlim, že bych se dneska ulila z tý druhý nepovinný hodiny!"
-To jsi mi měla říct dřív, jsme zrovna ve studiu!
"Aghh.. kruci!Aspoň pozdravuj Toma"
__/v telefonu se ozvali postraní hlasy jak Bill zděloval můj pozdrav/__
"Bille, nemyslela jsem TEĎ hned. Stačilo to potom!"
-Oh, potom bych na to zapoměl. Taky tě pozdravují!
"Proč plurál?"
-Protože všichni! I Georg s Gustavem.
"Vždyť je neznám!"
-Yeah.. a on tebe!... osobně teda!
"A jinak mě znají jak?"
-Z vyprávění!
"Co? Tys jim o mě něco řikal???"
-Nic špatnýho neboj!
"No radši si to dosvědčim u Toma!"
-Můžeš to zkusit, ale pořád je to MOJE dvojče, takže, kdybych mu řekl, aby ti neřekl pravdu.. neřekne ti to!
"To bys fakt udělal?"
-Samozřejmě, že ne! Jenom ti dávám přklad, že ne vždycky to můžeš stáhnout na Toma!
"Ok, naučim se to nestahovat na Toma! Ale stejně mi ještě budeš muset říct co jsi jim navykládal"
-Řikala jsi, že teď máš volno?
"Hodinu. Ano. S kámoškou nevíme co dělat. Je to děsně otravný"
-Pozdravuj!
"To ale neni Wendy"
-No, ale očividně asi o nás taky ví, když tam je s tebou.. nebo je úplně blbá
"Ty jo. Překvapuješ mě jak jsi všímavej"
-Takže jsem měl pravdu.
"Jo měl."
-Jenom pro zajímavost, kolik mě neznámích lidí o nás ještě ví? Abych se třeba jednou nedivil výš!
"Můžeš být klidnej. Wendy znáš.. Rachel a potom ještě Tezz. Všechny jsou moje nejlepší kámošky. Určitě si je pamatuješ z mého vyprávění. A všem 100% věřim výš!"
-Ok, já zase věřim tvému úsudku. Taky, když jim věříš nezbývá mi nic jinýho..
"Asi tě miluju!"
-Asi?
"OH,,. asi určitě!
-WHoa.Zlato.. Nemůžu se dočkat zítřka.
"To já taky.. Už aby to konečně bylo. Jak dlouho to potom ještě budete?
-Nevim přesně. Ještě se nedohodli přesný termíny turné. Snad v půlce března.
"Takže tu budeš na moje narozky!?"
-Samozřejmě... erm... asi už budu muset! David buzeruje!
"Ok, taky musim. Rachel se nudí!"
-jOjo,, tak pa!
"Papa.. ještě mi zavoláš viď?"
-Navečer až bude zase klid.
"Super. Tak ahoj!
_______________________

Položila jsem mobila mezi mě a Rachel na lavičku.
"Pozdravuje tě!" řekla jsem bezduše. Je možný, že mi za ty dvě vteřiny už chybí jeho HLAS?
"Jojo, to jsem tak nějak pochopila" kývla.
"Achjo.. podělaný sportovky!" zaklela jsem a opřela se o zeď.
"Wendy ho už viděla?" napřímila se najednou Rachel. Asi jsem nezmínila, že Rachel s Wendy se mezi sebou zrovna moc nemusí, ale pro mě jsou obě stejně důležité.
"Jo, včera u nás byli. Proč_? Myslela jsem, že ty Billa moc nemusíš" nechápala jsem jí.
"Já neřekla, že ho nemusim. Já jenom řekla, že nemám ráda Tokio hotel hudbu. O něm jsem nikdy nic špatnýho neřekla. Když vidim jak jsi šťastná tak ti ho všema deseti schvaluju, ale štve mě že ZASE WENDY musí být všude!"
"Tys ses nikdy ani nezmínila, že by jsi chtěla Billa poznat tak mě ani nikdy nenapdalo ti to nabízet!"
"Ok,.. tak teda. Někdy bych ho ráda poznala. A moje mladší pubertální ségra by ráda určitě podpis!" zasmála se.
"Zase se to nesmí moc rozkřiknout! Stačí, že musel slíbil Lukasovi nějakej 15 podpisů, aby na ně ten idiot mohl balit holky. A ještě to před nim ten kretén řekl.." začaly jsme se společně smát. Už je to zase dobré.

Bezva Tourné 14.díl

21. března 2010 v 13:20 | Verýs |  Bezva turné
===================BILL=================
Měl jsem odejít jen co se Tom objevil. To by bylo zřejmě normální. Logický. Každej normální člověk by odešel. Ale já zůstal zkamanělej stát veprostřed pokoje a pozoroval tu bezslovnou válku mezi Sam a Tomem. Co mam teď dělat?
"Tome..-" pípnul jsem. Kouknul se na mě nepřítomně.
"Řekneš mi aspoň ty co se tu dělo?" došel k posteli a sednul si. Chvíli jsme se navzájem pozorovali až jsem nakonec kývnul. Uvolnil jsem trochu místa tim, že jsem odtáh Samino oblečení a sedl si vedle něj.
"Přinesl jsem jí ten řetízek jak jsme se dohodli. Překvapil jsem jí. Zrovna si vybírala nějaký oblečení. Hned se zahryla, ale nějak jsme se zapovídali. Přestali jsme vnímat, že neni oblečená a povídali jsme si dál. Nějak jsme došli k no.. jejímu bráchovi a ona se.. rozbrečela. Chtěl jsem ji nějak utěšit. Nic víc v tom neni!" pokrčil jsem rameny. To jsem musel chytit od Sam. Takovýto samozřejmí kývnutí ramen.
"Aha." kývl hlavou.
"Musim jít." zvedl sjem se. Ignoroval mě. Odešel jsem teda pryč.
Sám jsem se připravil, i když. Trochu víc na to teď kašlu. Nemám náladu a navíc nebylo hlášený žádné focení ani televize. Jenom rozhovor.
Po půl hodině příprav se ozvalo klepání na dveře. Zvědavej kdo to je jsem šel otevřít.
"Co je Gustave?"
"David s tebou chce ještě mluvit.."
"Proč?"
"To nevim" rozhodil rukama..
"Oky, už jdu!" sáhnul jsem pro mobila a sluneční brejle a zabouchl jse dveře.

Dole v hale už všichni čekali. Šel jsem rovnou k Davidovi.
"Co potřebuješ?"
"Jenom se chci ujistit, že je všechno ok?!"
"Nemělo by být?"
"Mezi tebou a Sam..?"
"Cože? Co jako je mezi náma?"
"Oba jste už od rána protivný a nemluvíte spolu vůbec!"
"Odkdy se ty staráš jestli se bavim nebo nebavim s holkou mého bráchy?"
"Jenom se chci ujistit!"
"Ok, řekl bych, že všechno je momentálně mezi náma dvouma v pohodě!"
"To jsem chtěl slyšet. Vřele díky!"
"No, nemáš zač!" odsekl jsem a odešel ke klukům. Zachvíli dorazil Tom. Sám.
"Můžeme jet!" oznámil nám hluše.
"Sam nejede?" zeptal se ho David.
"Ne, udělalo se jí špatně!" zakroutil hlavou. Sklonil jsem hlavu na stranu a přivřel podezřele oči. Na moment se můj a Tomův pohled spojil, ale než bych v něm něco vyčetl už byl na cestě před hotel do auta.

_________________RoZHOVOR__________
Už se asi začnu kopat do zadku. Nikdy se nestalo, že by mě rozhovor tolik nudil. Možná to je zaviněno mojí dnešní celkovou náladou, ale doopravdy bych teď nejraději zalezl do postele!
"A... Tome!" ozvala se zase moderátorka. Nevzhlídnul jsem, jenom jsem trochu nasražil uši.
"...-všichni už vědí, že sebou máš na turné velmi sympatickou dívku. Je to tvoje přítelkyně tedy?" jo, sympatická.. to vědi určitě jenom z toho, jak se bavila s těma holkama ráno před hotelem.
"Jo, je!" kývnul bezduše Tom. Taky neni ve své kůži pořád. Další otázky už nebyli tak zajímavé. Zanedlouho už jsme konečně byli volní.
"Davide, bude se ještě něco po nás chtít?" zeptal se ho Tom.. otočil jsem se, abych taky slyšel jeho odpověď.
"Asi ne. TohLe byl jediný rozhovor za dnešek! Toho by jste měli pořádně využít. Zejtra se na chvíli nezastavíte, večer je koncert a hned po něm musíme odjet zase dál, aby jsme zítra ráno už byli v Německu!"
"Hurá." zahlaholil jsem ironicky. Ale těšim jsem se na klid. To jo.

=====================SAM====================
Už jsem nevěděla co dělat. Stála jsem jenom v mikině na balkoně, bez jakýho koliv přemýšlení jsem čuměla na město a mnula si ruku. Už teď mám hezkou modřinu. Ale to je mi vcelku jedno. Myslim, že by si Tom měl uvědomit jak se chová. Vym, že měl právo být podezřívavej, ale všechno se dá vyřešit bez pomoci hrubé síly. A to bylo poprví.. doopravdy poprvé za těch 4.. možná 5 let co mám od něj modřiny. Sám si to musí vyčítat. Na to ho znám zase já moc dobře a vym, že neni žádnej tyran.
"Sam?" hlesl někdo zamnou. Ani jsem si neuvědomila, že se celou dobu někdo pohyboval po našem apartmá. Překvapená jsem se otočila čelem ke dveřím.
Uf, jenom Tom.
"Už jste tu?"
"Jo!" kývnul potichu. Kývla jsem na souhlas a odvrátila pohled zpátky na město.
"Mohla bys se mnou mluvit, prosim?" znova jsem se na něj podívala. Vypadal ztrápeně. Uvědomila jsem si to co do téhle doby ne. Celou dobu jsem si držela bolavou ruku u sebe a tou druhou si jí masírovala. Rychle jsem toho nechala.
"O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se ho.
"Sam, prosím. Nedělej, že se nic nestalo." vzdychl a přišel blíž ke mě. Zastavil se 3 kroky přede mnou, jako by se bál a smutně na mě koukal.
"Nedělám, jenom o tom už nechci mluvit. Stalo se stalo. Teď už to nezměníš tak se kvůli tomu nebudu trápit!" řekla jsem popravdě.On samozřejmě můj myšlenkový pochod nechápal a překvapeně zamrkal.
"To mi chceš říct, že ti to je fakt až tak jedno?"
"Jo je mi to jedno Tome. Ty výš, že já až tak do podrobna nezabívám minulostí. Asi bych se zbláznila, kdybych si všechno tak brala. Jenom chci, aby sis uvědomil, že já a Bill jsme normální kamarádi a...-" spolkla jsem slova nikdy mezi námi nic nebylo. Až tak dobře lhát neumim a jsem si jistá, že Tom by to na mě poznal.
"Já vym, on mi to řekl.._" kývl na souhlas.
"Co ti řekl?" zamračila jsem se.
"No, že o nic nešlo a.. navíc já Vás ani nepodezříval, jenom mi to bylo divný a chtěl jsem vědět proč jsi brečela!" teď mám snad ještě větší výčitky. Bože bože božee..
"Promiň, je to moje vinna!" nedokázala jsem se na něj teď podívat. Objala jsem ho kolem pasu a položila si mu hlavu na prsa.
"Co je tvoje vinna?" nechápal, ale držel si mě za pas u sebe.
"Když jsi přišel měla jsem ti říct co se děje a nebýt protivná.."
"Ale zlato.. ty bys byla skvělej mučedník. Všechnu vinnu vždycky jen schazovaš na sebe."
"Protože to je pravda!"
"Ale neni!"
"Necháme toho? Prostě konec. Tmto se to uzavřelo! Dohodnuto?"koukla jsme na něj zezdola smutně.
"Miluju tě!" pousmál se a hledal si cestu k mím rtům.

Hlídačka psů 2.díl

20. března 2010 v 10:49 | Verýs |  Hlídačka psů
Přede mnou stál Tom Kaulitz!!
"Ehm.. jo.. no.. tedaa.. jo.. jsem..!" koktala jsem jak jsem se snažila zorganizovat svoje smysly.
"Oká, takže.. já jsem Tom a .. tamto je Bill!" ukázal za sebe. Až teď jsem zpozorovala i jeho slavnýho bratra. Bill na mě taky koukal jako na svatej obrázek. Nakonec přišel pár kroků ke mě roztomile se usmál a napřáhl ke mě ruku.
"Rádi tě poznáváme!" mile ráda jsem si s nim rukou potřásla.
"Jak se jmenuješ vůbec?" optal se s úsměvem Tom.
"Michelle-Emma Warrilow!" už jsem se konečně dostávala trochu do normálního bdělího stavu. Začala jsem si uvědomovat skutečnost a to bylo snad ještě horší!
"To je.. anglický jméno ne?" zvedli oba překvapeně obočí. Nejsou náhodou dvojčata... :D
"Jo.. můj táta je z Londýna!"
"Wow!" usmál se Bill. Zakoukala jsem se do jeho očí. Má je docela hezký. Mléčně čokoládové.
"Oh, takže vy dva jste ta pani, který mám venčit psy?" zamračila jsem se jak jsem přemýšlela.
"Yeah.. to bylo hlavně kui tomu, že podle toho inzerátu na netu by si fanynky mohly dosadit naši adresu a asi by jsme měli po brigádnici!" podrbal se Tom zamyšleně za krkem.
"AHa, to chápu" kývla jsem.
"Omm.. tak by jsme mohli domluvit třeba to...-" začal Bill, kterej vypadal zamyšleně, ale pořád koukal směrem ke mě. Trochu mi ten pohled vadil. Nemám ráda, když mě někdo takle pozoruje. Mam potom takovou divnou trému.
"-..jo! Dem!" dokončil Tom Billovu myšlenku. Já teda nechápala o co go, protože jejich telepatie je mi cizí.
Ale pochopila jsem snad jedině to, že mám jít za nima.
"Posaď se.." řekli mi oba najednou a sami si dřepli. Tom do křesla a Bill na gauč. Sedla jsem si k Billovi na gauč a trochu se rozhlídla. Maji to tu moc hezky zařízený.
"Jo, ještě ten papír!" zahlaholil Tom a odběh někam pryč. Zvedla jsem nechápavě obočí a koukla na Billa.
"To nic.." mávnul rukou s úsměvem.
"Takže.. jenom pro informaci. Kolik máte těch psů?"
"Psů máme 4, ale některý se nesnesou spolu venku, takže nejspíš budeš muset chodit na dvakrát. Beztak bys asi 4 psy neutáhla najednou!" změřil si mě s úsměvem.
"Ok, to je docela v pohodě. Doma jsme měli 3 velký Irský vlkodavy a ty jsem taky musela utáhnout.." zasmála jsem se.
"Yeah., no, zrovna na to jsem se chtěl zeptat. Jestli máš nějaký zkušenosti s psama, aby si taky nedělali co chtěli a trochu je vycvičit"
"Jo, myslim, že nebudu mít problém." kývla jsem. Roztomile se na mě usmál. Ten úsměv jsem mu oplatila.
"Jsem tu. Jinak... ten meďák je tvůj?" přišel Tom zpátky do pokoje.
"Můj brácha má vlastní sbírku. Řekla bych, že už je můj!" usmála jsem se vítězně.
"Kolik toho má?" vyvalil Tom kukadla.
"No.. hodně. Asi si ani nevšiml, že jsem si od něj jednoho meďáka pujčila" zasmála jsem se jako andílek. Bill se s úšklebkem začal smát a Tom koukal jak pablb:D:D
"...předpokládám, že je teď Tom zahambenej!" smál se pořád Bill.
"No.. zase prr jo!" schladil ho Tom. "-jo.. ty vade. Jak ti vůbec máme řikat, to jako Michelle- Emmo.. teď si nedělám legraci z tvýho jména, ale fakt.. jak ti řikaj?" kouknuli na mě oba tak zvědavě.
"Normálně mi řikaj Misho, ale v celku je to jedno.. jestli Michelle nebo Emmo!" pokrčila jsem rameny. Tom se šibalsky usmál.
"Mě se líbí Emma..-" řekl Tom
"..-mě Misha!" oponoval mu Bill.
!Ale, vždyť řikám, že to je fuk. Mi klidně každej řikejte jinak" koukali na sebe protivně.
"Oka.. tak Emmo /kouknul se potutelně na Billa, kterej na něj vypláz jazyk a já si všimla, že má piercing v jazyku/ ...tohle po nás chce nás manažer. Sami by jsme s tim asi nepřišli, protože nám oboum to přijde zbytečný! Ale měla bys to podepsat" podal mi papír. Začetla jsem se do toho..
"Takže to je něco v tom smyslu, že nesmim prozradit vaši adresu a cokoliv jinýho.. jako fotky a..." zvedla jsem pohled od tý smlouvy po pár přečtených řádkách.
"Nejenom to.. taky nesmíš nikomu říct, že pracuješ pro nás!" řekl Bill. Vypadal trochu zahambeně. Vlastně oni oba vypadali, že s tim moc nesouhlasí a je jim to vcelku jedno..
"Vůbec nikomu?" divila jsem se. Co Tess a tak? Ani rodině?
"Ne.. vůbec! Maximálně těm, kterým 100% věříš!" kývnul Tom.
"Ok.. no... ale docela se to dá! Nepučili by jste mi propisku?"
"Souhlasíš s tim teda?" usmál se Bill.
"Co mi zbývá..?" pokrčila jsem s usměvem ramey. Šibalsky se usmál. Napadlo mě, že to je jako, kdyby měl z něčeho radost, ale momentálně si nedovedu představit z čeho. Ze mě? To je hodně nepravděpodobné. Pujčili mi propisku a já se na ten papír podepsala.

Ještě hodinu jsme domlouvali vše okolo, jako jak často mám jezdit a co všechno je náplní mojí nové práce. Stále víc zjišťuju, že to jsou docela normální kluci. Sice k nim mám nějaký ten přirozený respekt jako k světově uznávaným hudebníkům, ale oni mi pořád jenom dokazují, že téměř žádné manýry v tom světě nepochytili.

Bezva Tourné 13.díl

19. března 2010 v 18:15 | Verýs |  Bezva turné
===============SAM===============
Probudilo mě nějaký šimrání. Zamrkala jsem a přetočila se na druhej bok.
"Sam vstávej.." šeptal mi někdo do ucha.. tipla bych si, že Tom.
"A co když se mi nechce?" zamumlala jsem.
"No tak to nebudeš mít oběd!" dráždil mě. Jeho rty se dotýkali mého ucha. Hrál si s mím ušnim lalůčkem a očividně mu dělalo dobře, když mi naskočila husí kůže.
"Já nemam hlad!" řekla jsem pořád nesmlouvavě.
"Musíš ale jíst!" namítnul.
"Ok, kolik mam času?" zabručela jsem a sedla si na posteli.
"Teď!"
"Coo?" vyvalila jsem oči.
"Asi už jsou všichni dole!" pokrčil Tom rameny.
"Achjoo.." vzdychla jsem. Natáhla se pro svoje džíny a všude možně hledana nějaký triko.

"Sakra! Kde mam to triko?" nadávala jsem už..
"To nevim!" pokrčil Tom rameny a dál mi nevěnoval moc pozornosti a checkoval svýho notbooka.
"Ok, no. Tak si pučim tvoje!" pokrčila jsem znuděně rameny. Natáhla jsem si jedno z Tomovích starších trik. Tudíž i menších. Jenom do půlky stehen. To ještě jde.
"Jdem?" zeptala jsem se ho znuděně, protože bych nejradši šla hned teď spát..
"Jo, jdem!" kývnul Tom. Zaklap notbook. Chytil mě okolo pasu a přitáhnul k sobě.
"Prosíím, nezkoušej teď mojí trpělivost! Výš jak jsem protivná, když jsem nevyspalá" zničeně jsem zaskuhrala. Kývnul, že mě chápe. Dal mi lehkou pusinku na rty. Chytil mě rukou okolo pasu a šly jsme do přízemí do hotelové restaurace. Kluci už na nás čekali.
"Kde jste tak dlouho?" ušklíbnul se Georg.
"Hel nech si ty keci už konenčě!" řekla jsem dost protivně.
"Tady má někdo blbou náladu!" poznamenal 'jakobynic' Gustav. Sedla jsem si ke stolu a podepřela si hlavu rukama. Ty 4 totálně ignorovala.
"Sam.. nespi!" drknul mi někdo do lokte, že mi leknutim spadla nepodepřená hlava na stůl.
"Aúú" zaúpěla jsem a opřela si na židli.
"Proč si nezůstala spát?" divil se mi Bill, kterej taky vypadal, že každou chvíli usne!
"Protože mi to někdo nedovolil!" koukla jsem na Toma, kterej se zaxichtil a otočil hlavu jinam.
"Nebuď naštvanej.." zakňučela jsem. Neodpovídal. Tak jsem si ho taky nevšímala. Ono ho to zase přejde.

_______________PO OBĚDĚ- V POKOJI_______________
Když jsme odcházeli z jídelny tak mi Tom oznámil, že musí ještě o něčem mluvit s Dunjou a Davidem a, že na něj mám počkat v pokoji, že kolem půl 3 odjížději na nějaký vysílání a můžu jet s nima jestli chci. Dlouho jsem zvažovala jestli chci jet nebo hci spát, ale nakonec to stejně dopadlo tak, že sedim na posteli. Koukám před sebe a nějak se nemůžu rozhoupat k nějaký činnosti.
"Achjo.." zamračila jsem se na kytku proti mě a vstala z postele. Dotáhla jsem si kufr do ložnice a vytáhla si nějaký oblečení na postel. To bude zase dilema. Zatim stojim před velkou postelí plnou oblečení jenom ve spodnim prádle a přemýšlim na co mam dneska asi tak náladu.
Bouchli vchodové dveře. Takže tu je Tom. Super, aspoň mi pomůže si vybrat..
"TOME! POJĎ SEM PROSIM!" zakřičela jsem a pozorně poslouchala jestli mě vůbec slyšel, nebo jestli mě náhodou neignoruje! Ozvalo se zaklepání na dveře.. co blbne? Vždyť jsem dveře do ložnice nechávala otevřený. Otočila jsem se čelej ke dveřim a málem omdlela.
Celou tu dobu to byl Bill!
"Bille co tu... -DOPRDELE!" zaklela jsem, když jsem si uvědomila, že před nim stojim skoro nahá. Hmátla jsem po prvnim co mi přišlo pod ruku a zakryla se tim.
"Promiň" řekl klidně, ale trochu zrůžověl.
"No, teď už to je jedno. Co chceš?" koukala jsem na něj vyděše. Natáhl před sebe ruku a v ní držel svůj oblíbenej řetízek s velkym zahlim špičákem. Ten co se mi tak strašně moc líbí.
"Jo, aha.. uplně jsem na to zapoměla. Nemusíš mi ho dávat..."
"Ale mě to nevadí. Aspoň to bude oboustraná výměna" usmál se. Sjela jsem pohledem na jeho ruku. Pořád nosí můj prstýnek. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Mrzí mě jak se to mezi náma zkazilo... taky vym, že jsme se dohodli, že o tom nebudem mluvit, ale já... jsem fakt blbec! Nechci, aby ses mě teď donekonečna bála a vyhýbala se mi. Možná bych pochopil, kdybys na mě byla naštvaná. Jenže to ty nejsi... nechápu to" smutně se zamračil a svěsil ruku s řetízkem podél těla.
"Já-.. Bille, vyložil sis to špatně" zakroutila jsem smutně hlavou. Nechápavě mě pozoroval. Tak jsme pokračovala ve vysvětlování.
"Jsem naštvaná hlavně na sebe.. protože.. no.. to je fuk!"
"Proč bys měla být naštvaná na sebe?" pořád mě nechápal. Zakroutila jsem hlavou, že mu to neřeknu a snažila se potlačit slzy, který mi už pomalu tekly po tváři.
"Super, teď jsem tě ještě rozbrečel" zamumlal si pro sebe. Přišel ke mě a pevně mě objal. Byl o hodně vyšší než já. Zabořila jsem mu obličej do trička a on mi ochranitelsky pohladil po vlasech.
"Stejně jsem ráda, že tě mám" usmála jsem se skrz slzy.
"To já taky.." usmál se sladce.Vytáhl mi ruku a dal mi do ní ten řetízek.
"Díky" prohlížela jsem si ho ze všech stran, i když si ho od něj tenhle řetízek pučovala tak často, že ho znám už jako, kdyby byl naprosto můj. A teď i je ... :)
"Nemáš za co. Já ten tvůj prstýnek taky pořád nosim" ukázal mi na prstě můj bejvalý prstýnek.
"Aspoň, že někdo z něj má radost!" připustila jsem a trpce se ušklíbla. Přitom jsem hypnotizovala jeho ruku na které byl ten prstýnek.
"Jak to myslíš?" opět nechápal
"Tenhle prstýnek jsem už hodně dávno dostala od Michala!"
"Michal.. !?:.. nebyl to?... ojh!" vykulil oči v úžasu.
"Proč.. proč jsi si ho nenechla!?" byl hodně vyvedený z míry.
"K čemu by mi byl? Tobě se aspoň líbí. Sice ho mám tay ráda, ale nejsem k němu krevně spoutaná" pokrčila jsem rameny. Moje odpověď ho zřejmě moc neuspokojila.
"Jako vzpomínku na bráchu.." řekl tišše. Ale neřekl o celý. Jako vzpomínku na bráchu, kterej mi změnil život v jendom jediném dni. Na bráchu, který se má snad v nebi líp než tady v tom hnusnym světě!!
"Mám plno vlastních vzpomínek, který mi nikdo vzít nemůže. K čemu mi potom je něaký prstýnek?"
"Je to...-"
"-..já vym, že mě nechápeš, ale já to takle prostě neberu. Tobě se ten prstýnek líbí a snad ti přinese víc štěstí než jemu!" usmála jsem se. Po tváři mi stekla další slza. A najednou jsem už zase byla kryta Billovími pažemi, které mi jemně přejížděli přes ramena a utěšoval mě velmi nechlácholivím Šššt..
"SAM.. JSEM TUU!" Zahlaholil Tomův hlas na celé apartmá.Odtrhla jsem se od Billa a hřbetem ruky si rychle utírala oči. Beztak to bylo k ničemu.
"Co-.. co tu děláte?" koukal na nás jak na dva vrahy.
"Ale nic,,!" zakroutila jsem hlavou.
"A proč teda brečíš, Bill tě objímá a jseš polonahá?!" opřel se o futro dveří a čekal, až se mu dostane vysvětlení.
"Tome.. prosíím.. nech toho teď!" natáhla jsem si na sebe jedno jeho dlouhé triko, aby neřek.
"No to nenechám.. co si asi teď mám myslet?"
"Mysli si co chceš!" pokrčila jsem rameny a chtěla odejít. Když jsem, procházela dveřma Tom mě hrubě chytil za zápěstí.
"Au. pusť mě to bolí Tome!" zakvílela jsem. Ještě silnějšim stiskem mě donutil se mu podívat do očí.
"Prosím.. pusť mě!" skápl mi slza na už tak dost promočený obličej od slz. Pookřál a pustil mě. Vym, že nesnese, když mě něco trápí. Natož, když mi on sám přidělává bolest.
"Sam..." promluvil potichu.
"Ne. Mlč!" zarazila jsem ho a odešla do koupelny. Namalovat se a trochu zkulturnit svůj obličej, než se to v ložnici vylidní a já budu moctvybrat nějaký oblečení. Už za hodinu musíme odjet.

Můj pravej táta- 3.díl

17. března 2010 v 19:58 | Verýs |  Můj pravej táta
Ráno jsem se probudila do krásnýho rána. Nevěřila bych, že někdy budu mít i hezký sny. Většinou se mi zdají nějaký noční můry nebo se mi nepodaří vůbec usnout, ale dneska jsem měla dokonce moc hezkej sen =)
Ale co teď? Sedla jsem si na posteli a kousala si nehet.. asi bych měla jít najít někoho kdo už bude vzhůru. No tak jsem se teda zvedla a šla přes chodbu a obývák najít nějakej život. Nakonec se mi povedlo v nějakých dveřích objevit kuchyni, kde seděl táta i strejda.. je divný najednou používat tyhle slova, když jsem je 14 nepoužívala.
"Dobrý ráno." pozdravila jsem se a nakoukla trochu víc dovnitř.
"Ahoj" usmáli se na mě oba.
"Můžu?" zeptala jsem se nejistě-.
"Jo a ani se nemusíš ptát!" kývnul se smíchem táta.. pousmála jsme se a sedla si k nim ke stolu.
"Chceš něco k jídlu.. nebo kafe.. nebo.. nevim.." zasmál se táta. Zakroutila jsem hlavou, že nic nechci..
"Nemusíš se stydět.." řekl mi s klidem strejda.
"Já se nestydim... ale nikdy jsem nesnídala, jsem už na to naviklá" pokrčila jsem rameny. Ty dva si vyměnili pohledy a pak s úsměvem kývli.
"No.. dneska to bude asi na dlouho... David sliboval tunu práce" začali si zase povídat spolu. Strejda významně zívnul..
"Zkusim se s nim domluvit, že bych to donahrál jindy." pokrčil táta v nějaký souvislosti rameny. Zvědavě jsem je poslouchala...
"Jak to asi chceš dohrát?" zaťukal si na čelo
"Nevim, nějak to určitě pude" pokrčil táta rameny. Nějak jsem se v tom začala ztrácet. Vůbec jsem ty dva nechápala... ale tak co. Vypla jsem a zakoukala jsem se z okna.
"Můžu mít otázku?" otočila jsem po chvíli zas na ně.
"Ano?" zeptal se mě táta..
"No, kam tu budu chodit do školy.." pokrčila jsem jednoduše rameny.
"ÁHa.. jo tohle... no popravdě.. ještě vůbec nevim" podrbal se na hlavě a kouknul se na strejdu, kterej se tvářil stejně bezradně!
"Zavolej Sindy!" řekl tátovi strejda. Zase jsem mohla přestat vnímat, jejich řeči jsem nepobírala, ale snad se tu časem rozkoukám... snad.

=====================TOM=================
Bill odjel do studia a Dani je asi ve svym pokoji. Docela mě ta holka děsí... jako né, děsí jako děsí, ale docela mě trápí jaká je. Pořád mlčí.. je tu sice teprve 2 dny, ale za tu dobu promluvila maximální 5x... a ještě je přehnaně stydlivá. Určitě taková neni normálně.. i když, podle toho co řekl Bill bych docela věřil, že těch 14 let, měla peklo!

!!CrrrrrrRrr!!
To musí být Sindy, vsal jsem jí akutovku už před hodinou.
"Ahoj, pojď dál!" vtáhnul jsem jí hned dovnitř.
"Ták jsem slyšela, že ses stal otcem!" zasmála se mi a sedli jsme si v obýváku na gauč.
"Jo.. ale vůbec nevim jak v tom chodit!" zakroutil jsem nešťastně hlavou.
"Nesmíš se hlavně vyhejbat svým citům. Když to jednou je tvoje dítě musí vědět, že ho máš rád! Chápeš mě?"
"Hmm.. no já jo. Ale co zmůžu s tim, že ona nestojí o mě!"
"Jak to myslíš?"
"No, tak, že zřejmě nikdy v životě nebyla na nějaký cit zvyklá, kui její povedený mamince a tak mi přijde hrozně zastrčená!" pokrčil jsem rameny.
"Tak jí dej prostě čas.. mimochodem.. máš jí tady?" pousmála se.
"Jo.. je v pokoji!" kejvnul jsem.
"Ok.." zvedla se, že tam půjde, ale zastavil jsem jí.
"Počkej tu, já pro ní dojdu!" zasmála se a znova si sedla na gauč. Otočil jsem se na patě a mířil do Daniina pokoje.

"Dani?" zaklepal jsem na dveře.
"ano?" otevřela dveře a zvědavě mě pozorovala.
"Noo, jenom, jestli bys nechtěla potom na chvíli přijít do obýváku" usmál jsem se.
"Ehm.. někdo přišel?" zeptala se stydlivě.
"Jo.. Billova přítelkyně. Ráda by tě poznala!"
"Ok.. hned jsem tam!" pousmála se. Kývnul jsem s úsměvem na souhlas a odešel zpátky do obýváku.

=====================DANIEL=================
V zdrcadle jsem se poupravila a šla do obýváku.
"Dobrý den!" pozdravila jsem tu ženskou. Pááni, ta je hezká. Ani se nedivim, že s ní strejda chodí!
"Ahoj.. já jsem Sindy!" usmál se na mě moc mile. Usměv jsem jí oplatila a sedla si do křesla.
"Já Daniela!"
"Jak se ti zatim líbí Hamburg?" originálnější otázka by tu nebyla. ?!
"Nevím, jsem tu druhej den a venku jsem byla jenom, když jsem vystupovala z auta!" pokrčila jsem jednoduše rameny.
"No jo vlastně.. a jak se ti teda líbí u táty?" zeptala se mě. Zaváhala jsem. Koukla jsem na chvilku na tátu, kterej tu ženskou právě propaloval pohledem.
"No... líbí, moc!" řekla jsem nakonec popravdě! táta na mě kouknul. Usmála jsem se. Jako, kdyby v něm něco pookřálo a taky se usmál.

Bezva Tourné 12.díl

13. března 2010 v 22:32 | Verýs |  Bezva turné
Na recepci jsme hned dostali náš klíč a já, Tom, David, Bill, G's a Dunja jsme se nasumírovali do naštěstí velkýho výtahu.Tom byl nedočkavej. Přejížděl mi rukou pod bundou po zádech a šeptal mi něco do ucha. Omotala jsem mu ruce kolem krku a položila si čelo na jeho rameno.
"Chce se ti spát?" pohladil mě po vlasech. Kývla jsem hlavou, že jo. Zvedla jsem hlavu a nechala si na Tomovim rameni položenou jenom bradu. Chvíli jsem čuměla před sebe, až po chvíli mi došlo, že čumim do blba a zrovna přede mnou stál Bill. Koukal jinam, ale když zachytil můj pohled, pootočil hlavou směrem k nám. Smutně jsem stáhla obočí. Proč je tak těžký se k němu chovat 'normálně' ? Trápí mě ten jeho pohled. Zavřela jsem oči a zase si položila hlavu na Tomovo rameno. Naštěstí jsme brzy byli na našem patře. Zaznamenala jsem, že na našem patře má pokoj jenom Já s Tomem, Bill, Gustav, Georgem a Dunja s Natálií. Ostatní z teamu včetně Davida, musí být na jinym patře...
Bože! O čem to přemýšlim! ... o Blbostech! Už jsme u našeho pokoje. Tom odemkl elektronickou kartou a šel první. Vlezla jsem hned za nim a bez rozhlížení jsem hned padla do první postele, kterou jsem našla.
"Jsem tak unavená!" zakňourala jsem..
"Tak se vyspi, zlato!" přišel Tom a lehl si ke mě na postel. Zavřela jsem oči a za každou cenu se snažila vymazat z mysli Billa! Co to semnou proboha udělal? Mezitim si Tom hrál s míma vlasama. Přejížděl mi po tváři.. krku.. klícní kosti přejel až ke konci trička a pomalu pod něj propašovával svojí ruku a opět si hrál s mim piercingem v pupíku.
"Tome.. asi tě donutim si nechat propíchnout svůj pupík! Nemáš nějakou jinou hračku na hraní?"zaúpěla jsem. Je to tak příjemný.. jak mám při tom usnout.
"Je to jedna z mích nejoblíbenějších hraček!"
"Určitě máš i jiný.."
"Jo.. tvoje rty!"
"Zamítá se.." zasmála jsem se.
"Pak ještě..."
"TAKY!"
"Hmm.. no, kytara se taky zamítá co?"
"Jo, taky.. pokud bys teda nehrál někde dost daleko!"
"Nemám ani náladu!"
"Tak prostě spi!"
"Hmmm.." zabručel. Nevim jestli dal na mojí radu, ale já jsem v tom tichu pomalu vytuhla...

================TOM==============
Ozvalo se bouchání na dveře. Sam už krásně spala tak jsem opatrně vstal z postele, abych jí nevzbudil a šel tevřít.
"Nesu kufry, pane!" oznámil mi poslíček. Nakrčil jsem nos nad tim pane! Češi jsou nějak moc slušní :D
"Jo.. noo... asi to nechte zatim tady!" mávnul jsem směrem k obýváku.
"Nechcete to někam rovnou odnést?"
"Nakonec to přijde do ložnice, ale tam teď spí moje přítelkyně, takže to nechte klidně tady!" sám na sobě jsem zpozoroval, jak jsem se celej napyšnil, když jsem říkal moje přítelkyně. Nechal jsem poslíčka udělat jeho práci a potom se šel vykoupat a převléknout. Naštěstí do oběda neni nic moc v plánu neni. Cestou z koupelny jsem zakopl o Samin batoh.
"Kurvadrát!" zaklel jsem. Sklonil jsem se, abych ho vrátil na svoje místo, ale nějak mi to nedalo. Vlastně ani nevim co tam má. Sedl jsem si na gauč a otevřel její batoh. Vyndal jsem notbook na stolek a začal procházet víc osobní věci.
Ona si sebou vozí minialbum? Opavdu!! Albumek na výšku velký asi jako půl A5, ale docela tlustý. Zalistoval jsem v něm. Plno fotek jejích rodičů, sourozenců a její malé neteře. Taky hodně našich společných fotek. Dlouho jsem přiblbe čuměl na ty fotky. Na konci byli asi 3 fotky.. asi sem moc často nechodí. Na jedné byla se svym bráchou.. tim, kui, kterýmu se nikdy nechtěla vrátit do Česka! Stáli před nějakou velikou katedrálou. Objímali se a usmívali do foťáku. Sam mohlo být tak kolem 7 let. Vypadal roztomile. Měla moc dlouhý blonďatý vlasy. Teď už je má jen kus pod ramena dlouhý. Ale úsměv s ďolíčky má pořád. A pořád z ní vyzařuje ta stejná energie a štěstí. Zajímalo by mě, ale kde to stojí.. Sice jsem o našich východních sousedech v zemáku zrovna moc nepobral, ale pokud vym, moc takovejch ohromnejch katedrál tu nejni! Možná bych jí mohl dát malý překvápko za to, že se vůbec nechala ukecat a jela s námi na tohle turné. A i když teď už uznává, že to je super.. zezačátku se jí vůbec nechtělo a já bych jí to takle mohl aspoň vrátit.
V hlavě se mi zrodil nápad, ale potřebuju od někoho moudřejšího pomoct.
Ha.. myslim, že Dunja bude vědět. Vypálil jsem z pokoje a pořád v ruce držel tu fotku. Dorazil jsem do pokoje kam jsem poprvé viděl Nat a Dunju vcházet. Snad to bude jejich pokoj.Zaklepal jsem a čekal.
"Ahoj Tome.. co potřebuješ?" otevřela mi udivená Nat. No jo, neni tak obvyklí, že bych dělal návštěvy na jejich pokoj :D
"Jdu se podívat jestli nemáte lepší pokoj než mi.. a potřebuju Dunju na radu!"
"Ok, pojď dál!" pustila mě. Šel jsem za Dunjinim hlasem do obýváku. Zrovna s někym telefonovala v ájině. Sedl jsem si na gauč a čekal až to dokecá.Natálie si sedla kousek vedle a lakovala si nehty.
"S čim vůbec potřebuješ poradit? Tenhle hovor vypadá na dlouho totiž!"
"Potřebuju poradit co je asi tohle za budovu. Mělo by to být někde.. v Česku!" zakřenil jsem se a ukázal na budovu na fotce, která se tyčila do ohromné výšky.
"Jsi obraznej.." zakřenila se.
"Jo, já vym!" vrátil jsem jí to.
"Proč se nezeptáš Sam? Ona je tu doma přece!"
"Protože tohle.-" ukázal jsem na malou blonďatou holčičku na fotce "-.je Sam! A já jí chci překvapit!"
"Tohle je Sam! No nekecej.." čuměla na fotku..
"Ale jo je jí to hodně podobný!" řekla nakonec.
"A kdo je ten kluk vedle ní?"
"Její brácha!" spíš.. kdo BYL ten kluk vedle ní, ale to Nat samozřejmě neví, takže hlavně udržet hubu!
"Myslela jsem, že má jenom 3 ségry.. žádnýho bráchu!" koukala na mě udiveně a podala mi fotku zpátky do ruky. Pokrčil jsem rameny. Co jí na to mám říct?
"Konečně to ten idiot pochopil.. co potřebuješ Tome?" přišla vyrudlá Dunja.
"Co se děje?"
"Jeden idiot nedokáže pochopit kolik je půl 9 dopoledne. Trvá na tom, aby jste na natáčení přijeli už v půl 7 jako všichni ostatní, ale marná snaha mu vysvětlit, že Vás před 8 z postele nevytáhnu."
"V Americe jsme vstávali i v půl 5 kui rozhovorům!" namítl jsem,.
"V Americe přece šlo o to, aby jste se tam zviditelnili. Tady o nic nejde. Lidi vás tu znaji jako všude jinde v Evropě.. možná ještě o něco lépe! Takže tu nemusíš dělat kariéru. Podmínky si určuješ ty. Chápeš?"
"Asi jsem velká hvězda co?" zažertoval jsem.
"Tome ty jsi pako!" začala se smát Natálie.
"Ok, ok.. potřeboval bych od tebe poradit.." posadil jsem se blíž k ní a ukázal jí fotografii.
"Co je tohle za budovu?"
"Nejsem si jistá.. ale je možný, že to je katedrála Svatého Víta! Je to pravděpodobný... je to jedna z jejich nejznámějších památek. Takže asi.. .jo je to ono!" přemýšlela nahlas.
"Katedrála Svatého Víta si řikala?" zamračil jsem se nechápavě.
"Jo.. na Pražskym hradě! Už výš?" když se teď zeptám kde je Pražskej hrad, asi mě nechá si znova udělat maturitu.
"Jseš si jistá? NEchtěl bych se zplést!"
"Jo, jsem si skoro jistá.. nic podobnýho tu neni. Proč to vůbec potřebuješ?"
"Tohle na tý fotce je Sam. Předpokládám, že v Praze byla naposledy, nějak kolem tohodle věku. Napadlo mě, že, kdyby to bylo hodně ráno nebo hodně večer a hodně nepozorovaný tak bych jí mohl na tohle místo vzít!"
"Wow.. probouzí se v tobě romantik!" zasmála se Natálie. Hodil jsem na ní pokřivenej škleb a vrátil jsem se pohledem k Dunje, která nad něčim přemýšlela.
"No.. to nevim.. je to hoděn turisticky navštěvovaný místo. Hodně turistů.. chápeš!"
"Jo.. chápu. Ale dalo by se to přece jenom nějak udělat ne?" nahodil jsem smutný pohled.
"Nedoufej vto, ale zkusim se zeptat Davida!" zamračila se. Děkovně jsem se usmál.
"Ok, teď je čas na oběd!" rozhodla za nás Natálie.
"Tak já jdu vzbudit Sam. A jí zatim vůbec nic neřikejte. Ani se neprokecněte!"
"Jasně!" kejvly obě. Usmál jsem se a šel do našeho pokoje. Trochu jsem poklidil ten bordel co jsem udělal s jejíma věcma a šel jí vzbudit.

Hlídačka psů 1.díl

12. března 2010 v 20:53 | Verýs |  Hlídačka psů
"Tezz tak mám asi konečně nějakou brigádu!" zahulákala jsem na celej byt! Zvedla jsem se od počítače a šla najít kde to tele může být.
"Tezz?" divila jsem se, že tu nikde neni.Ona tu doopravdy neni? No a s kym mám teď zdílet tu svojí radost? To je mrcha.. :(
Vrátila jsem se do svého pokoje. Ještě jednou jsem si přečetla maila, který mi poslala ta ženská, který budu venčit psy, že mám přijít zejtra v půl 5 odpoledne na určitou adresu, aby jsme se dohodly. Konečně budu moct dělat to co mě bude bavit. A najít si pořádnou práci, když letos až budu dělat závěrečný zkoušky a maturu na Hamburské konzervatoři je hodně těžký.
Vrátila jsem se myšlenkama na zem. Vypla jsem notbook a lehla si na postel. Pustila jsem si televizi a při nějaký bezduchý romantický komedii jsem usnula!

-RÁNO
"Nesnááášiiim vstáávááánííí!" zahulákal Tezziin hlas, že jsem to slyšela i já e svym pokoji, který je na druhý straně bytu.
"Tezz drž hubu a příště neponocuj!" oplatila jsem jí to stejně nepříjemně. V další chvíli už vletěla Tezzina postava ke mě do pokoje a divně si mě měřila.
"Co jsem provedla, že jsi nasraná?" koukala na mě nabručeně.
"Ale ty nic! Promiň!" zamžourala jsem a sedla si na posteli.
"Okeey, v tom případě navrhuju pořádnou válečku u televize!" skočila mi do postele.
"Tezz já dneska mám 'rande' s tou ženskou.."
"Ta jak jí chceš venčit psy?"
"Jo jo!"
"Whoaa.. dítě, ty už budeš mít konečně brigáádu!" zasmála se mi a objala mě.
"Nedělej. Jsi starší jenom o 3 měsíce!" zasmála jsem se.
"To se počítáá,." zakřenila se a zmizla v koupelně. Šla jsem si do kuchyně udělat kafe a našla něco tvrdýho ke snídani.
Když konečně byla Tezz v koupelně hotová šla jsem tam já. Do oběda to potom uteklo jako voda.. kolem půl 3 jsem zašla pro bráchu do školy. Protože mi už někdy včera volala máma, jestli bych se o toho pinďu nemohla postarat odpoledne, že má něco důležitýho a já jsem prej nejrozumější ze všech jejích dětí. Spíš jediná kdo měla čas.. tipla bych si! xD

"Denny, budeš asi tak hodinku s Tezz jo?" řekla, jsem mu po cestě ze školky zase do našeho bytu.
"Prooš?" koukal na mě smutňoučce.
"Potřebuju si domluvit brigádu výš?"
"Co to jee?"
"Práce!"
"AHa..." chvilku mlčel, potom se na mě vševědomně podíval a vyhrkl "a proooč?" přitom se zazubil jako andílek.
"Abych měla nějaký peníze!"
"Proč teda nebydlíš s námi?"
"Protože bydlim s kamarádkou. A navíc by to ani nešlo. Jsem už dospělá výš. Brzo mi bude 19 a budu mít maturitu a máma chce bydlit jenom s tebou, tatínkem (BtW. mim NEVLASTNIM tátou) a našima sourozencema!"
"To je fákt divný. Proč s námi teda bydlí Claudy?"
"Protože tvojí sestře je 16! Ještě nemůže bydlet sama!"
"Prooč ne? Ty bydlíš!"
"Já jsem starší než ona. Už jsem plnoletá! Já můžu!"
"Ahaa!" zamračil se. Ten malej bobek je ještě moc malej prostě, aby něco takového chápal, ale je roztomilej jak chce všechno poznávat a všechno musí vědět! :D

Nechala jsem Dennyho na pospas Tezz, doufám, že ho zvládne, dneska je nějak extra hyperaktivní a to nikdy neni nic dobrého. A dohromady s Dennýskem to může být katastrofa! :D Už před pár týdnama jsem si pučila auto od mího bráchy Patrika. Ještě jsem mu ho sice nevrátila, ale on má v garáži tolik aut, že ani nepozná, že mu jeden Mercedes chybí ;D
Musela jsem hledat tu adresu,.. párkát jsem se i vracela, protože jsem nemohla uvěřit, že směr kam jedu je doopravdy správně. Nakonec jsem dala na navigaci a jela 10 minut od Hamburku do menšího satelitu s krásnýma anglickýma domkama. Tady bydlej samí zbohatlíci. :D
Hledala jsem podle čísla popisnýho, ale ten barák jsem nikde nemohla najít. Nakonec jsem to vzdala a šla se na ulici zeptat jedný starší babči.
"Dobrý den.. prosim vás. Nevíte kde tady asi je barák 1390?"
"Děvenko,to musíš za tuhle zatáčku. Ten největší barák z celé čtvrti, ale ani nevím, že by tam někdo bydlel!"
"Aha.. no aspoň to zkusím. Děkuju moc, nashledanou!" nasedla jsem do auta a jela kam mi pani poradila. Dojela jsem k bráně z dřevených prken, přes které nebylo vidět dovnitř. Dokonce ani na zahradu.Co mi zbývá. Znova jsem vyšla z auta a na sloupu jsem zazvonila na jeden z 5 zvonků co tam byl. Po asi 5 minutách a 3 dalších zvonění na jiné zvonky konečně někdo odtáhl vrata a objevil se přede mnou obrovský chlap.
"Dobrý den, já se tu mám sejít s nějakou paní. Kvůli domluvení brigády!"
"Jaký?" prohlížel si mě od hlavy až k patě a snad i pod oblečení mi viděl jak mě rentgenoval.
"Hlídání psů!"trochu mi to připomíná policejní výslech! Ale z toho chlapa jde doopravdy respekt, takže radši odpovim xD
"A jak se jmenujete?"
"Michelle-Emma Warrilow!"kouknul se na nějaký papír.
"Vše v pořádku. Pojďte!" pípla jsem auto, aby se automaticky zamklo a šla za tim chlápkem. Zavřel za mnou ty vrata a 20 metrů mě vedl k hodně velkýmu domu. Ale žádné psy tu nevidim.
"Prosim!" otevřel mi dveře a pustil mě dovnitř první.
"Chvíli ztrpení!" řekl mi poprví docela milym tónem. Písknul na barák a odešel někam pryč. Udivila jsem se co se to dějě. To jako pískal na někoho? Na jeho ženu? Nebo kde je sakra nějaká ženská se kterou budu moct vyřídit tu brigádu a konečně jet domu.
"Někdo pískal.. už je tu!" .. ozval se cizí hlas z nějaké místnosti. Ovšem zase mužský...
"Ahoj. Ty jsi ta holka na brigádu doufám!" objevila se přede mnou vysoká mužská postala. Zůstala jsem zírat neschopná slova....

Osobní hvězda 2.řada- 5.díl

9. března 2010 v 16:21 | Verýs |  Osobní hvězda 2.řada
Sedíme s Billem na našem ostrůvku.. oh, jaká romatika. Vlastně pořád je něco co děláme totál automaticky, protože chceme a přijde nám to super, by ostatním mohlo připadat romantický. Jako né, že bych teď naznačovala, že Bill neni romantik.. to nee.. je romantik, větší než ostatní kluci, který jsem poznala., ale taky je to pořád jenom kluk=)
"Zlato, zdá se mi to, nebo máš doopravdy cucflek?"
"Jo, představ si to. Ale absolutně nevim čí to je práce" zatvářila jsem se děsně tragicky..
"No dovol., na takle dobře odvedeno práci se nezapomíná!" vrátil mi to..
"Joo? Já se ještě nezkoumala, ale myslim, že ti ukážu co to je dobře odvedená práce" vysedla jsem se na něj..
"Nee, já nechci.." zabránil se rukama..
"Já chtěla?" zvedla jsem obočí..
"No., nechtěla" zatvářil se jako andílek.
"Ok, vidíš, ale já jsem narozdíl od tebe hodná.. takže.. ještě si rozmyslim, jak se ti přesně pomstim!"
"Oh, lásko.. ty jseš TAK hodná!" zašklebil se.
"Ty držtičko radši si moc nestěžuj, ok?" zasmála jsem se.
"Nestěžuju" pokrčil s úsměvem rameny.
"Jen dobře!" pousmála jsem se.
"Ok, co budem dělat?" zeptal se mě s úsměvem.
"Nevim.." řekla jsem.
"Oh, takže... navrhuju.. bazén?"
"Zachvíli se bude stmívat!"
"Dyť jo. To je voda nejteplejší!" usmál se vítězně.
"Ok.." kývla jsem s úsměvem.Zvedla jsem se z Billa a tradičně mě vzal do náruče a přenesl přes vodu. A to bych to klíďo sama přešla. V tuhle roční dobu je voda docela teplá.
"Výš, že mě nemusíš už ani přenášet přes tu vodu?" zasmála jsem se na břehu.
"Jo vym" kývnul taky se smíchem.
"Tak proč se proboha dřeš?" nechápu.
"Nedřu ty trdlo!" usmál se a objal mě rukama kolem pasu.
"Ty seš kecal" zamotala jsem mu prsty do vlasů a trochu si s níma hrála.
"Nechceš doufám vést slovní válku?"
"Nechci. CHci tě líbat"
"Noo, tak vidíš!" pousmál se.
"Nevidim!" odporovala jsem se smíchem. Chtěl něco namítnout, tak jsem si ho za krk přitáhla k sobě níž a nasála se jeho spodního rtu.

"Chtěla bych tvoje rty domu na hraní. Že mi je budeš někdy pučovat!" zasmála jsem se. Chytli jsme se okolo pasu a šly cestou domu.
"Ne, to nepučim! Ty bys mi je pak nechtěla vrátit!" smál se mím pitomův nápadům.
"Nechtěla no. Už teď na nich mám závyslost!" taky jsem se rozesmála.

===============V BAZÉNU===============
"Jak to, že tu nikdo zase neni?" nechápala jsem, že je jejich máma s nevlastnim tátou furt pryč a Tom je dneska taky na nějaký kalbě. Dokonce i Lolu jsem neviděla tak 2 dny a to je u ní hodně!
"Vadí ti to snad?" připlaval ke mě Bill.
"Vůbec ne, ale začínám si myslet, že to dělat schválně!" pousmála jsem se a koukala na něj, jako, kdybych měla najít odpověď v jeho očích. Ale nic tam nebylo.. nic co by mi pomohlo v rozhodnutí teda!
"Spíš bych, řekl, že nám nechtěj dát ani kousek soukromí. Furt tady někdo je a když konečně odjedou tak si myslíš, že tu je furt prázdno!" pousmál se, rukama mě chytnul za boky, přitiskl k sobě a nenasitně mě začal líbat.
"Nemáš nějak moc adrenalinu v krvy?" zasmála jsem se a položila dlaň na jeho tvář. Šibalsky se usmál a zakroutil hlavou, že ne..
"Hmm.. mám otázku!" přirazil mě zádama na stěnu.
"Au!" sykla jsem.Opět jsme se začali líbat. Přitom jsem zvedla jednu nohu a omotala jí kolem Billovy. Samozřejmě se hned zapojili jeho ruce. Jednou mě pořád držel za pas a druhou mě přejížděl po stejně a přidržoval mi jí.
"Neměl jsi nějakou otázku?" vzpoměla jsem si.
"Jo mám.. už jsi to někdy dělala v bazénu?" ................

Bezva Tourné 11.díl

7. března 2010 v 22:31 | Verýs |  Bezva turné
"Zlato.. HEy! Notak, puso vstávej. Už jsme v Prágu" budil mi někdo z krásnýho snu.
"Nechte mě být!" zabručela jsem mrzutě.
"No táák.. Sam, prosím vstávej!"
"Áchjo!" zývla jsem a sedla si na posteli. Stěží jsem od sebe rozlepila oči. Jen co jsem je otevřela, chtěla jsem je zase zavřít. Koukat se na rozradosněnýho Toma bude peklo. Jak jsem mu to mohla provést? Jak jsem se mohla líbat s jeho bráchou.. hůř tím, že dokonce dvojčetem?!
"Sam, co se děje? Neni ti dobře?" staral se Tom. Dotkl se mého čela. Cukla jsem pod jeho dotykem.
"Co se děje? Je ti dobře?" nechápavě mě pozoroval.
"Jo, jo je mi dobře! Promiň" pousmála jsem se a objala ho.
"Doopravdy? Jseš taková.. bílá!" poodtáhl se a kouknul na mě zkoumavě. Vadil mi ten pohled. Jeho starost ve mě vyvolávala ještě větší pocit vinny!
"Tome, doopravdy mi je dobře, jenom... výš jak nenávidim spaní v buse!" zakřenila jsem se.
"Můžeš to dospat v hotelu. Přes dopoledne máme jenom jeden rozhovor!" usmál se celej šťastnej. Néééé, doufám, že mě nebude nutit do sexu. Ikdyž.. možná by jsem si tim tak aspoň uvědomila, že já patřim doopravdy jenom k Tomovi. Ale.. fuj.. uvažuju jako nějaká kurva! Ne.. takle to prostě nejde! Já patřim k Tomovi bez jakýho koliv dokazování.
"Řikal jsi, že jsme už v Praze?" zvedla jsem obočí.
"jO, je menší zácpa, takže u hotelu budem prej tak do půl hodinky!"
"Jdu si pobalit věci!" zvedla jsem se. Tom mě rychle chytil za paži a přitáhl k sobě. Koukal se mi do očí, jako, kdyby v nich hledal odpověď mího blbího chování. Sklopila jsem hlavu radši. V tu ránu jeho ruka pustila moji a já mohla odejít.Se klopenou hlavou jsem došla do obýváku, kde všichni byli nasumírovaný a zřejmě už připravený na výstup.
"Ahoj kluci!" řekla jsem bezduše.Nevim jestli mi odpověděli, protože jsem si pobrala svých pár věcí a šla opět bezduše si je dát do báglu.
Když jsem zase přišla do obýváčku, Tom si na sedačce povídal o něčem s Billem.Tom se na mě usmál a naznačil mi, abych si šla sednout k nim. Poslušně jse si sedla na sedačku k němu.
"Za 5 minut tam budeme!" oznámil mi Tom.
"Super!" kývla jsem.
"Pudeš s náma na ten rozhovor?"
"Asi ne!" zakroutila jsem automaticky hlavou.
"Ale je to dobrá příležitost" usmál se jako andílek.
"Hmm.. no možná.. až pro jakou stanici to bude ok?"
"Fakt? Super!" povyskočil radostí a dal mi pusu. Jsem rozhodnutá, jestli nechci, aby měl Tom z mojí dementní nálady zkaženou tu svojí musim se sebrat! Tak jsem si ho za tričko přitáhla zase k sobě a políbila ho. Byl překvapenej, ale cítila jsem jak se mu ulevilo, že se zase moje nálada a chování vrací do normálu.
"Jsme tady!" ozval se David zepředu. Dolíbali jsme se s Tomem a vzali si svoje bágli a kufry. Kufry nám hned před busem vzali poslíčci a tak jsme se tahali už jenom s báglama.Rozhlídla jsem se kolem. Divila jsem se, většinou, je před hotelem hodně holek, ale tady jich stálo... 5?! No jo.. Češi jsou hold Češi. Komu by se chtělo vstávat v půl 7 ráno? xD
"Je jich tu hodně málo!" divil se i Tom.
"Komu by se chtělo vstávat taky žeo!" zasmála jsem se.
"Davide, to se jim můžem podškrábnout ne?" ušklíbnul se Bill.Autogramiáda zřejmě nebyla v plánu. Ty holky už dost solidně ječej a mávaj s transparentama.
"Ale jo!" kvnul David. S Tomem sme stáli k nim nejblíž tak jsme tam došli první. Když se jim Tom podepisoval zaslechla jsem rozhovor dvou holek. Trochu potišejší, ale stejnak mluvili dot nahlas, abych jim docela dobře rozuměla.
První: "hey, ta holka je kdo?" nepatrně kývla hlavou směrem ke mě.
Druhá: "Tomova holka? Podle mě určitě! Na netu je toho plno, ale zatim k tomu nic neřekli"
První: "no aspoň, že neni ošklivá!" nemohla jsem to v sobě už dlouho zadržovat a hlasitě jsem se rozesmála. Tom se na mě se zvednutym obočim kouknul jako co blbnu, já zakroutila hlavou jakože, to neni nic co by u mě ještě nezažil..
"Tak díky!" otočila jsem se k těm holkám, který na mě koukaly s otevřenou hubou.
"Ty.. ty.. jsi Češka?" vykoktla jedna holka.
"Poloviční.. jo" zasmála jsem se.
"No ty krávo! To je masoxně hustý!" rozesmála se jedna z těch dvou.
"Doufala jsem, že mě neukamenujete!"
"Proč? My nejsme šáblí... no teda! Zdravě šáblí jsme! Ale to snad každej!" pousmála se na mě jedna z těch holek.
"No jasně.. to znám až moc dobře!" zasmála jsem se.
"Takže.. takže.. ty s Tomem fakt chodíš?" zeptala se trochu stydlivě.
"Jo.," koukla jsem na Toma, kterej zrovna dával podpis poslední fanynce a šel ke mě.
"A jak dlouho?" začali se ptát i holky co stáli opodál..
"Noo.. hodně dlouho! Ani sama pořádně nevim!" podrbala jsem se na hlavě.
"A naučíš kluky, něco říct v Češtině? Je nefér, že předloni pozdravili Varšavu a v česku nemůžou říct ani to blbí ahoj!" zamračila se jedna holka.
"Sam, zdržuješ!" drknul do mě zestrany zadkem Bill, kterej se podepisoval jedný holce do výstřihu.
"Bille, řekni co jsem tě naučila!" pobídla jsem ho.
"Co?" koukal divně.
"Tady.. holkám.. prosíím.. aspoň uvidíš, že to má úspěch!" zasmála jsem se. Pár holek se zachichňalo, protože asi uměj německy a zbytek čumil s otevřenou držkou.
"Oooky.." zasmál se a otočil se ke mě bokema čelem k těm holkám.
"AHOJ PRAO!" řekl s úsměvem. Všechny mu začali tleskat.. asi si zrovna připad jako opravdovej king jak se celej nafoukl.
"A kde jsi nechal 'H'?" sesadila jsem ho z výšin.
"Emm? Tak asi.. to je tou ranní dementí!" zasmál se.
"Blboune!" zasmála jsem se taky a dala mu výchovnýho pohlavka.
"Příště ti asi zlomim ruku.. máš štěstí, že nemam udělaný vlasy!"
"bOJIM, bojim!" zasmála jsem se.
"Měli by jsme už jít!" přišel do našeho spolku i Tom a objal mě rukou kolem pasu. Tak dal vlastnicky najevo, že jsem jeho..
"Ok..-"
"Hey, kolik z Vás jde na koncert?" zeptala jsem se těch holek rychle. 3 zvedly ruce.
"Ok., užijte si ho.. ahoj!" zsmála jsem se.
"Ahooj!" řekli zborově. Tom nevěřícně zakroutil hlavou.
"Dokážeš si lidi omotat kolem prstu dost rychle" zašeptal mi, když jsme na recepci hotelu čekali na svůj klíč.
"Jenom jsem chtěla procvičit svoji češtinu!"
"A šlo ti to více než na výbornou!" políbil mě krásně na rty..

Bezva Tourné 10.díl

7. března 2010 v 20:27 | Verýs |  Bezva turné
"Bille, ty si Tele!" smála jsme se na celej autobus. Od 6 ráno se ho snažim naučit říct "AHOJ PRAHO!" v češtině.
"Náhodou.. už umim říct to... hmmm.. A-hoJ!" zakřenil se.
"Ale proč to slovo rozděluješ na dvě.. neřikej Ááhoj.. ale normálně AHOJ!" smála jsem se jemu nechápající mu výrazu.
"Bille řekni PRAHA!"
"Ok, pomalu na mě.." zatvářil se tragicky..
"P-R-A-H-A!" vypísmenovala jsem mu to.
"P-RA...H-A!"
"Joooo.. a teď to řekni jako slovo!" zaradovala jsem se.
"PAHA!"
"Co? Ty vemeno! Praha, je to!" pleskla jsem se zoufale do čela.
"Ok, tak prostě řeknu jenom AOJ!"
"Ty debile!"
"Co jsem řek blbě?"
"AHOJ!"
"AOJ!"
"A-HO-J!"
"A-O-J!"
"Áááá,.. prosíím, zabijte mě!" zaklela jsem..
"Bille, umíš říct H doufám!"
"Jo, umim!"
"Tak řekni.. A- H -OJ!"
"A-HOJ!"
"PRAHO!"
"PAHO!"
"Billeee.. už to tak šlo!"
"Takže jsem to AHoJ řekl dobře!" vesele se zasmál.
"Jo, ale nedávej tam ten akcent!"
"Jsem němec.. svýho akcentu se nezbavim!" hodil na mě frustrovanej pohled, že mu snad budu nadávat i za to, že je němec!
"oK, dobře.. nezlobim se a už ani nejsem vynervovaná.. řekl jsi to už dobře a srozumitelně! Tak teď řekni ještě PRAHO!"
"Ok.. takže... PRAHA!" vítězně se usmál.
"No hurááá" skočila jsem mu do náruče. Naše objetí se nějak protáhlo. Už jsem se ani nesmála, ale jenom přemýšlela, proč mi je v Billovim objetí tak hezky. Určitě to je, ale jenom tim, že je to můj nejlepší kámoš. A taky proto, že je to Tomovo dvojče a jsou si zatraceně podobní.
Řikala jsem si, že to je OK, dokavaď jsem neucítila jeho rty na svym krku. To mě vyděsilo, udělala se mi husí kůže, protože nesnášim dotyk na krku a jeho teplý dech mi dělal opravdové závratě. Jeden hlásek v hlavě mi řikal, že bych měla hned Billa od sebe odsotit. Ten druhej, že mám počkat co se z toho vyvrbí. Rozhodla jsem se pro variantu B, protože to bylo zatraceně moc příjemný, i když totálně špatný a kdyby sem Tom nebo kdokoliv přišel, asi by z toho byl děsnej průser, ale nemohla jsem si v tuhle chvíli pomoct!
Přivřela jsem oči, zatímco Billovi rty pomalu klouzali výš a výš.. trochu zdráhavě, jako, kdyby se bál mojí reakce. A bál se oprávněně. Vždyť se líbá s holkou svojí polovičky. Svýho dvojčete. A ona jak blbka si to nechává líbit. Snažila jsem se mu nekouknout do očí... ale potřebovala jsem, aby mě políbil.
Co to do mě vjelo? Položila jsem mu ruku na krk a přitáhla jeho rty na svoje. Líbat umí krásně, ale je hodně nejistej. Jak dlouho se s někym asi nelíbal? Nechápu, proč o tom přemýšlim!! Jsem asi blbá! Určitě jo! Tohle musim nějak zastavit!
"Bille, co.. co to...děláme?" rukama jsem ho od sebe trochu odstčila. Koukal na mě dost nechápavě, potom svěsil hlavu a já pochopila, že ta nechápavost je v něm. Zřejmě stejně jako já nechápe jak se to mohlo stát.
"Já.. vůbec.. nevim.. jak..."
"Bille, nemusíš se ospravedlňovat! Už o tom nebudem mluvit. Nic neřekneme Tomovi, jinak jsme oba pro něj skončili a budem se snažit dělat jakože se teď nic nestalo, ok?" zastavila jsem jeho drmolení.
"Hmm.. jo, dobře!" kývnul, ale už se na mě nekouknul. Zvedla jsem se a šla do ložnice. Lehla jsem si na svojí postel a pustila si muziku do sluchátek, pořádně na plný koule, abych na to už nemyslela.
i KDYŽ....
Pořád cítim ten Billův polibek. Moc se mi to líbilo, ale to nic neznamená.. !! Doufám!

S klukama je hold trápení 4.díl

6. března 2010 v 11:39 | Verýs |  S klukama je hold trápení
=============MEZITÍM u KLUKŮ VE STUDIU- BiLL===========
"Proč nepřijela Kim?" zvednul Gustav obočí, když jsem přijel do studia. Fláknul jsem sebou zatim na gauč...
"Jela k ségře!" pokrčil jsem znuděně rameny..
"Jak po včerejšku dopadla!?" objevil se odnikud Georg..
"docela.. Dobře.." pokrčil jsem znova rameny,.
"Tak jdem zkoušet ne?" Ááááááááááá :-@ Nuceně jsem se vyškrábal na nohy a následoval je do nahrávačky..

*Později (večer)
Neni co na práci.. znuděně se opírám rukou obličej a nepřítomně koukám na lidi v místnosti.. krom kluků tu je ještě David, nějaký dvě ženský a nějakej starej chlap.. podle mě to je nějakej cizí manažer. Co já ale vym..
"Nemůžeme už jet domu?" zakňučel Tom a všichni se v tu ránu na něj otočili. Protočil jsem oči a položil se hlavu na stůl.
"Ale jo.. uvidíme co se s tim zvukem dá udělat. Vy jste tu už zbytečný!" oznámil nám David. Normálně bych asi protestoval, že tu chci být a vědět co je zase za problém, ale stejně jsem tak unavenej a vysílenej, že bych tu stejně asi usnul.
"OK, tak zatim.." rozloučili jsme se tam s nima.
"ŘÍdim!" oznámil mi Tom a sebral mi klíče od auta, který jsem už připravený držel v ruce. Nic jsem mu nenamítnul... sednul jsem si na sedadlo spolujezdce a opřel se o dveře. Snad v minutě bych byl tuhej, kdyby Tom nepustil nahlas rádio.
"To mi děláš naschvál ne?" zabručel jsem a ztlumil to.
"No, promiň.." zněl dotčeně. Kašlal jsem na to a zase se opřel hlavou o okýnku..

"Kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se ho, když jsme vystupovali z auta. Hodil na mě pohled: ty kreténe ses měl kouknout v autě ne? a šel do vchodu. Šel jsem kus za nim a hledal v tašce mobila.. i když, kde jemu je konec ?!?
"Asi teprve 9!" řekl mi Tom, když viděl jak jsem už pomalu nasranej.. i když kui tomu, že nemůžu najít toho mobila.
"AHOJ!" zakřičeli jsme oba na celej byt.. možná, že na celej barák.
"Pšt, pšt, pšt!" přilítla Kim.
"CO se děje?" zvednul jsem nechápavě obočí.
"Slíbila jsem ségře, že jí na týden pohlídám Dani.. nevadí to moc doufám!"udělala omluvnej obličej.
"Prcéék., supéééér!" zaradoval se Tom a valil do obýváku.
"Proč na týden?" nechápal jsem pořád nějak.
"Protože jedou na dovolenou.. áá... noo, chtěla jsem, aby měli trochu klid.. Sarah tam chce říct Danovi, že je těhotná výš!" zazubila se..
"Těhotná.. zase?" udivil jsem se.
"Jo" kejvla nevýznamně.
"Wow.. ona je snad stroj na děti" zakroutil jsem se smíchem hlavou.
"Ale, zase z ní nedělej jo.. teprve druhý!" pleskla mě po rameni.
"I to je dost!" nepřestával jsem se smát.
"Tss.. vy jste taky dva tak co děláš?"
"Dvojčata jsou najednou chápeš.. ale dvě děti jsou rozdílně.."
"Bože, Bille.. já z tebe fakt jednou vyrostu" pleskla se po hlavě.
"Ok, měla bys, pořád jseš proti mě o půl hlavy menší!"
"Takže nevadí, že tu s námi bude pinďa, že né?" omotala mi ruce kolem krku a ignorovala moji narážku. Zasmál jsem se. Teďka zase stála na špičkách.
"Vůbec ne.." zakroutil jsem hlavou a políbil ji.

Potom jsme šly do obýváku, kde Tom dováděl s malou Daniell.
"Bože, ta vyrostla" nestačil jsem se divit, vždyť, když jsem ji naposledy viděl, bylo to půl roční mimino, který neumělo ještě ani pořádně sedět a teď je to takoví éro. Sice jak je vidět.. v chození potřebuje pořád záchranu, protože udělá pár kroků a je nejistá, ale jinak je to dítě plný hyperaktivity.
"Roste před očima, je to až hrozný!" kejvla Kim a sedli jsme si spolu na gauč. Tom ještě chvilku dováděl s prckem a pak jsme uznali, že už je moc pozdě a tak jí šla Kim dát do vypůjčený postýlky od Sarah.
"Pánejo, těšim se až budete mít s Kim taky děti!" řekl mi Tom.
"Proč?" vyvalil jsem oči. Ani nevim, že by jsme něco takovýho plánovali.
"Dokážeš si představit malýho křížence tebe a Kim.. to bude něco!"
"Hele, zase klid Tome jo? Za prví o tom mluvíš jak o psovi a za druhý ani nevim, že jsme nějaký dítě plánovali!" přišla do pokoje Kim a dřepla si zase ke mě na gauč.
"Ježiiš.. no tak nedělejte! Chodíte spolu snad milion let.. tak na co plánování!" protočil Tom inteligentně očima.
"Si pořiď dítě sám.. !" zasmáli jsme se mu.
"Jak asi ne? Se mám oplodnit sám?"
"Nebyl bys první!"
"CHA CHA CHA! Jdu spát vy ftipálci!" hodil na nás xichta a vypadnul do sví ložnice.

Jseš super..kámoš 2.díl

6. března 2010 v 10:59 | Verýs
**************po více než měsíci*****************
TramtaDAdááá.. ano, ano...jsem to zase já! x) Sice přes ten měsíc co jsme se oficiálně stěhovali do nového baráčku... hovno baráčku... vily jako kráva...jsem nějako přibrala asi 5 kilo, páč jsem absolutně nesportovala xD...ale jako normáálka:D Hlavně Patrik(brátříčeek můj milovanej o rok starší) ze mě má nehoráznou prdel...:D Ještě Vás možná zajímá KDE, že to vlastně bydlíme... nakonec v Hamburku... Ellis se tu líbilo nejvíc, že bydlíme na předměstí...do centra to má 10 minut...a kui Filipovi (Patrik mu vymyslel novou přezdívku, tak se nedivte, když budu psát FLIPxD).... zatim chodim do normální školy...sportovní gympl no, naštěstí jsem s Brady ve třídě...ale od září bych chtěla zkusit konzervatoř...to znamenáá, dělat pro mě speciální zkoušky....už za měsííc... vždycky mě nehorázně bavilo zpívat, taky hraju na piáno a 6 let jsem chodila na dramaťák...doufám, že tohle všechno mi pude k dobru...talentovky nějak musim zvládnout....a snad v zářííí....v česku jsem se totiž dostala do druhýho kola a potom mě dali stranou...ani jsem se neodvolávala, protože jsem věděla, že spolu semnou by se odvolávalo dalších 100 lidí tak jsem na to kašlala.... tady mám snad větší šanci na přijetí...:)
Tak zase do reality...


Bezva Tourné 9.díl

4. března 2010 v 20:44 | Verýs |  Bezva turné
Nějakym zázračnym způsobem to jsou už více než dvě hodiny co ležíme s Tomem na malý posteli v buse a nepřestáváme se líbat a hladit..
Dokonce zatim ještě nikdo z kluků nepřišel otravovat =D I když to je jenom dobře.. já ani Tom už nemáme triko.. u něj to je vcelku jedno, ale, že bych nějak extra stála o to, že by mi kluci viděli jenom v podprsence moc nestojim.
Ležim na zádech, Tomova ruka mě přejíždí všude po břiše.. hraje si s mojim piercingem v pupíku. Zavřela jsem oči a vychutnávala si pocit být se svojí milovanou osobou.
"Až přijedem zase domu..." začal Tom větu. Otevřela jsem oči a koukla se na něj. Nepřítomně pozoroval moje břicho.
"Ano?" zvedla jsem obočí.
"Budeš zase trénovat?" zvednul ke mě svůj pohled. Trochu mě tou otázkou zaskočil..
"Asi.. ne" pokrčila jsem rameny.
"Nechci, aby jsi kvůli mě skončila!" zamračil se, opět byl někde jinde.. alespoň myšlenkama.
"Neskončila jsem jenom kui tobě. Výš, že jsem to tak chtěla. Basket hraju od 3-let a už jsem toho měla plný zuby!" pousmála jsem se. Chytla jeho obličej a než stačil něco namítnout začala jsem ho líbat. Přetočil se nade mě.. nepřestával mě líbat a dotýkat se mě.. hlavně na prsách. Vzdychala jsem mu do pusy.. cejtila jsem jeho úsměv.
"Sedni!" poručil mi a sám si sednul na postel. zašklebila jsem se, ale udělala jak chtěl.. klekla jsem si a čekala co se bude dít. Přitáhnul si mě za pas k sobě a začal mě zase líbat.. snažil se mi rozepnout podprsenku.
"Nepokoušej se!" zahrozila jsem mu, když držel prsty na zapínání.
"Prosíím.." hodil na mě smutný obličej.
"Tome.." sklouzla jsem se na posteli a opřela se o zeď.
"Ok, zabil jsem to."
"To teda!" kývla jsem..
"Promiň lásko" usmál se jako opravdovej andílek.
"Nezlobim se.." pohodila jsem hlavou a usmála se.
"Oh.. mám pocit.." omotal mi ruce kolem pasu "..pocit, že tě doopravdy miluju" usmál se.
"Já tebe taky!" zasmála jsem se.
"Jsme pro sebe stvořeni!"
"Pozor na slova"
"Proč?"
"Nic neni věčný" pokrčila jsem jednoduše rameny..
"Hmm.. jseš až moc velká pesimistka!"
"Já vym"
"Miluju to na tobě.."
"...a žárlivost, samozřejmě!" rozesmála jsem se.
"Jo, tu snad ještě víc.." začal se smát se mnou.
"Ňůňane.." musela jsem se pořád smát.
"Co to je?"
"Co?"
"Tak jak mi řikáš.. to fakt nějak nepobírám.." zamyšleně mě přestal objímat a sedl si na posteli.
"Ňůňa?" zvedla jsem obočí..
"Hmm.. jo!"
"Nějak mi to zůstalo v hlavě... prostě to znamená někdo strááášně moc sweet!"
"Joo táákle! Já jsem sweet!?"
"Jo.. takovej slaďoučkej medvídek!" zasmála jsem se a omotala mu ruce kolem pasu..
"Řiká se to.." pohodil samolibě rameny.
"MĚ věřit můžeš!"
"No, kdyby mi to řekl Bill, asi bych si fakt už něco začal myslet." chytnul katastrofálního výtlema. Nemohla jsem a začala se taky smát.
"Hey lidi!" zaklepal Gustav na dveře.
"Hmm co je?" dostal ze sebe Tom.. flákla jsem ho a rychle scháněla někdo svoje tričko. Kurva kde může být?
"Jenom... nooo...-" zasek se, když viděl vytlemenýho Toma na posteli a mě jak se všude rozhlížim po tričku.
"Co je?" řekl Tom s klidem. nO jasně.. on je v klidu, žeo... jeho lidi nahoře bez vidět můžou, ale já se teď cejtim fakt trapně.
"-....budem stavět na benzínce!" otočil se na patě a zase odešel.
"Mám pocit, že se mi nikam nechce!" dal si Tom ruce za hlavu..
"Ale mě jo.. takže aspoň zuhni!" zasmála jsem se a přelezla přes něj z postele.
"Neee,," smutně se na mě koukal.
"Nebuď labuť.. navíc musim na cigáro!" dala jsem mu pusu.
"Ok, jdu taky" začal se zvedal. Oblíknuli jsme se a vyšli z busu.
"Nejdřív pojď dovnitř.. na cígo bude času dost!" táhla jsem ho za mikinu do kiosku.
"Kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se a mžourala proti ostřímu světlu zářivek.
"Hmmm..." zabručel Tom, neochotnej se mnou teď mluvit.
"OK, buď naštvanej žeo" pokrčila jsem rameny a šla ke stojanu s novinama a časopisama.
"Pá-á-ni!" snažila jsem si srovnat v hlavě slova, který mi zas tak cizý nebyli. Jednoznačně čeština!
"Jsme v Česku co?" otočila jsem se prudce na Toma, kterej jakoby zahambeně kývnul na souhlas. Dobrý.. tak zase klid Sam.. věděla jsi, že to jednou přijde! Buď ráda... nabádal mě hlas v hlavě.Ale jak můžu být ráda, že jsem v zemi kde zemřeli moji nejbližší? Achjo,
"Jseš v pohodě?" zeptal se mě Tom a ochránil mě ve svym objetí.
"Jo.." pípla jsem.
"No, moc asi ne!" potichu se zasmál..
"Ale jo.. akorát.. no výš co.. nebyla jsem v Čr od asi 10 let!"
"Já vým!" kývnul a dal mi pusu do vlasů.
"Je to za mnou... takže: tohle nějak přižuju a nebudu ti to kazit!" zasmála jsem se a pustila se ho.
"Nekazíš mi to, ty kecale!" zasmál se a ještě mě políbil.
"Ok, ok.." pousmála jsem se. Z nostalgie jsem si koupila český noviny.. nějak musim přece procvičit svojí dávno zapomenutou mateřtinu;) Absolutně jsem se rozhodla... na všechno z minuli zapomínat nebudu, ale potlačim ten smutek v sobě tak moc, že ani já sama bych nepoznala známky smutnění:)

Gympl 8.díl

4. března 2010 v 18:14 | Verýs |  Gympl
"Ahoj Lily" usmála jsem se a sedla si do naší lavice.
"Čau" řekla jenom nevrle.. co jí zase přelítlo přes nos proboha?
"Co víkend?" snažila jsem si jí nějak udobřit, ale zatim vůbec nevim jak..
"Super.." řekla mi protivně, zvedla se a odešla pryč. Zakroutila jsem nad jejim chovánim hlavou a připravila si na hodinu. Je možný, že máme první hodinu Grünberga? Ten bude mít určitě ještě narážek!
Položila jsem si hlavu na lavici a trochu pospávala, ale marný to bylo. Po pár minutách zazvonilo a já si nuceně stoupla, s příchodem učitele. Už byla vedle mě i Lily, ale absolutně mě ignorovala!
"Takže... dneska by jsme si mohli vyzkoušet co?" zasedl za stůl a otevřel třídnici. Třídou se při jeho slovech ozvalo bručení.
"To nám neuděláte, vždyť je pondělí první hodina!" namítnul Patrick a všichni s nim souhlasili.
"Dobře, tak pojď jako první.." řekl mu učitel a rázem se všichni smáli Patrickovi.
"Cože? No to néé!" bránil se Paťas.
"Buď v klidu.. s tebou tu bude ještě... hmmm.. Demetria!" hodil na mě učitel úsměv od ucha k uchu. Vyloudila jsem ze sebe polousměvavího škleba.
"Já nic neprovedla!" bránila jsem se.
"Jenom se chci ujistit, že jsi o víkendu měla taky něco jiného na práci než obskakovat starší chlapce!" zašklebil se mi. Pohled celý třídy směřoval na mě. Lily do mě pod lavicí kopla..
"Samozřejmě jsem se celý víkend šprtala zemák!" prohodila jsem ironicky a rezignovaně šla před tabuli. Hned za mnou i Patrick.
"Tak co výš o podnebí?" nadhodil téma.. zamračila jsem se. DOPRDELE!!
"Nooo.. v Německu máme 4 roční období.." kecala jsem nějaký blbiny, jenom, abych tam nestála jak úplnej krypl.
"Dobře.. tak co je třeba cyklona?"
"Ummm.. tlaková níže?"
"Dobřee.. koukám, žes něco pochytila od staršího kluka!"
"Ježiš.. pane učitel nechte už toho!" musela jsem se fakt už smát těm jeho kecům..
"Ok.. pokračuj.. jaký jsou vlivy?"
"Oceánský a pevninský?" hádala jsem..
"Inverze?"
"Výměna tlaků?" zase jsem hádala..
"Demetrio děláš mi radost. Za 2 můžeš si jít sednout a teď co s vámi mistr Patrick!"
"Pane učitel... můžu na záchod?" kníkla jsem, páč mi v kapse vybroval mobil.
"Jenom, aby v tom nebylo tajný rande!" polovážně se na mě zašklebil, ale pustil mě. Vypálila jsem ze třídy jako kometa.
Samozřejmě.. Bill už čekal opřenej o zeď a hrál si s mobilem.
"Byla jsem zkoušená" oznámila jsem mu jenom co si mě trochu všiml.
"Kui mě?" zvedl s úsměvem obočí..
"Taky tak trochu.." kývla jsem se smíchem.
"Nezlobíš se?"
"Ne.. dostala jsem za 2!"
"Pááni.. jsi lepší než jsem si myslel!" obdivně mi zatleskal.
"To myslíš jak?"zamračila jsem se.
"Jako v učení.. samozřejmě. Všude jinde už to vym!" zasmál se.
"Pozor na slova!" varovala jsem ho se smíchem.
"Nechápu proč pořád nechceš přijímat pochvali!"
"Protože to většinou neni pravda výš.. nejsem tak úžasná ani nic takovýho!"
"ale jo.. jseš!" usmál se a začal mě líbat.

"Asi nemá cenu se s tebou hádat viď!" zašklebila jsem se.
"Ne, stejně si vždycky povedu svou!" zakroutil se smíchem hlavou.
"Ok, a dneska plánuješ, že by jsme se někde náhodně potkali!?"
"Hmmm-.." hlasitě vydechnul. "-Dneska se nepotkáme! Dneska celej den pracuju!" opřel se rukou o zeď..
"Pracuješ?" zvedla jsem se smíchem obočí
"Hmm.. jo.. kapela. pamatuješ?"
"Joo.. no jooo..!" pleskla jsem se do čela.
"A kdy vás konečně uslyšim hrát?"
"Slybuju ti to už hodně dlouho viď!" kývnul se smíchem.
"No.. tak od tý doby co si spolu píšeme" zasmála jsem se taky.
"Jo, někdy určitě! Ale vůbec nic nemáme teď jistý. Ten kdo by zájem o nás i měl tak je na hranici zkrachování a to co by jsme si představovali mi se nemůžu rozhodně povést!"
"Ale jo.. určitě z tebe bude někdy hvězda!"
"Jó? To si fakt myslíš?" začal se smát..
"Jasně!" kývla jsem skoro vážně, ale usmívala jsem se při tom.
"Dám ti vědět!"
"To doufám.. " zase jsme se začali smát. Pak jsme usoudili, že už to je docela dlouho a zase jsme šly do třídy.