Na recepci jsme hned dostali náš klíč a já, Tom, David, Bill, G's a Dunja jsme se nasumírovali do naštěstí velkýho výtahu.Tom byl nedočkavej. Přejížděl mi rukou pod bundou po zádech a šeptal mi něco do ucha. Omotala jsem mu ruce kolem krku a položila si čelo na jeho rameno.
"Chce se ti spát?" pohladil mě po vlasech. Kývla jsem hlavou, že jo. Zvedla jsem hlavu a nechala si na Tomovim rameni položenou jenom bradu. Chvíli jsem čuměla před sebe, až po chvíli mi došlo, že čumim do blba a zrovna přede mnou stál Bill. Koukal jinam, ale když zachytil můj pohled, pootočil hlavou směrem k nám. Smutně jsem stáhla obočí. Proč je tak těžký se k němu chovat 'normálně' ? Trápí mě ten jeho pohled. Zavřela jsem oči a zase si položila hlavu na Tomovo rameno. Naštěstí jsme brzy byli na našem patře. Zaznamenala jsem, že na našem patře má pokoj jenom Já s Tomem, Bill, Gustav, Georgem a Dunja s Natálií. Ostatní z teamu včetně Davida, musí být na jinym patře...
Bože! O čem to přemýšlim! ... o Blbostech! Už jsme u našeho pokoje. Tom odemkl elektronickou kartou a šel první. Vlezla jsem hned za nim a bez rozhlížení jsem hned padla do první postele, kterou jsem našla.
"Jsem tak unavená!" zakňourala jsem..
"Tak se vyspi, zlato!" přišel Tom a lehl si ke mě na postel. Zavřela jsem oči a za každou cenu se snažila vymazat z mysli Billa! Co to semnou proboha udělal? Mezitim si Tom hrál s míma vlasama. Přejížděl mi po tváři.. krku.. klícní kosti přejel až ke konci trička a pomalu pod něj propašovával svojí ruku a opět si hrál s mim piercingem v pupíku.
"Tome.. asi tě donutim si nechat propíchnout svůj pupík! Nemáš nějakou jinou hračku na hraní?"zaúpěla jsem. Je to tak příjemný.. jak mám při tom usnout.
"Je to jedna z mích nejoblíbenějších hraček!"
"Určitě máš i jiný.."
"Jo.. tvoje rty!"
"Zamítá se.." zasmála jsem se.
"Pak ještě..."
"TAKY!"
"Hmm.. no, kytara se taky zamítá co?"
"Jo, taky.. pokud bys teda nehrál někde dost daleko!"
"Nemám ani náladu!"
"Tak prostě spi!"
"Hmmm.." zabručel. Nevim jestli dal na mojí radu, ale já jsem v tom tichu pomalu vytuhla...
================TOM==============
Ozvalo se bouchání na dveře. Sam už krásně spala tak jsem opatrně vstal z postele, abych jí nevzbudil a šel tevřít.
"Nesu kufry, pane!" oznámil mi poslíček. Nakrčil jsem nos nad tim pane! Češi jsou nějak moc slušní :D
"Jo.. noo... asi to nechte zatim tady!" mávnul jsem směrem k obýváku.
"Nechcete to někam rovnou odnést?"
"Nakonec to přijde do ložnice, ale tam teď spí moje přítelkyně, takže to nechte klidně tady!" sám na sobě jsem zpozoroval, jak jsem se celej napyšnil, když jsem říkal moje přítelkyně. Nechal jsem poslíčka udělat jeho práci a potom se šel vykoupat a převléknout. Naštěstí do oběda neni nic moc v plánu neni. Cestou z koupelny jsem zakopl o Samin batoh.
"Kurvadrát!" zaklel jsem. Sklonil jsem se, abych ho vrátil na svoje místo, ale nějak mi to nedalo. Vlastně ani nevim co tam má. Sedl jsem si na gauč a otevřel její batoh. Vyndal jsem notbook na stolek a začal procházet víc osobní věci.
Ona si sebou vozí minialbum? Opavdu!! Albumek na výšku velký asi jako půl A5, ale docela tlustý. Zalistoval jsem v něm. Plno fotek jejích rodičů, sourozenců a její malé neteře. Taky hodně našich společných fotek. Dlouho jsem přiblbe čuměl na ty fotky. Na konci byli asi 3 fotky.. asi sem moc často nechodí. Na jedné byla se svym bráchou.. tim, kui, kterýmu se nikdy nechtěla vrátit do Česka! Stáli před nějakou velikou katedrálou. Objímali se a usmívali do foťáku. Sam mohlo být tak kolem 7 let. Vypadal roztomile. Měla moc dlouhý blonďatý vlasy. Teď už je má jen kus pod ramena dlouhý. Ale úsměv s ďolíčky má pořád. A pořád z ní vyzařuje ta stejná energie a štěstí. Zajímalo by mě, ale kde to stojí.. Sice jsem o našich východních sousedech v zemáku zrovna moc nepobral, ale pokud vym, moc takovejch ohromnejch katedrál tu nejni! Možná bych jí mohl dát malý překvápko za to, že se vůbec nechala ukecat a jela s námi na tohle turné. A i když teď už uznává, že to je super.. zezačátku se jí vůbec nechtělo a já bych jí to takle mohl aspoň vrátit.
V hlavě se mi zrodil nápad, ale potřebuju od někoho moudřejšího pomoct.
Ha.. myslim, že Dunja bude vědět. Vypálil jsem z pokoje a pořád v ruce držel tu fotku. Dorazil jsem do pokoje kam jsem poprvé viděl Nat a Dunju vcházet. Snad to bude jejich pokoj.Zaklepal jsem a čekal.
"Ahoj Tome.. co potřebuješ?" otevřela mi udivená Nat. No jo, neni tak obvyklí, že bych dělal návštěvy na jejich pokoj :D
"Jdu se podívat jestli nemáte lepší pokoj než mi.. a potřebuju Dunju na radu!"
"Ok, pojď dál!" pustila mě. Šel jsem za Dunjinim hlasem do obýváku. Zrovna s někym telefonovala v ájině. Sedl jsem si na gauč a čekal až to dokecá.Natálie si sedla kousek vedle a lakovala si nehty.
"S čim vůbec potřebuješ poradit? Tenhle hovor vypadá na dlouho totiž!"
"Potřebuju poradit co je asi tohle za budovu. Mělo by to být někde.. v Česku!" zakřenil jsem se a ukázal na budovu na fotce, která se tyčila do ohromné výšky.
"Jsi obraznej.." zakřenila se.
"Jo, já vym!" vrátil jsem jí to.
"Proč se nezeptáš Sam? Ona je tu doma přece!"
"Protože tohle.-" ukázal jsem na malou blonďatou holčičku na fotce "-.je Sam! A já jí chci překvapit!"
"Tohle je Sam! No nekecej.." čuměla na fotku..
"Ale jo je jí to hodně podobný!" řekla nakonec.
"A kdo je ten kluk vedle ní?"
"Její brácha!" spíš.. kdo BYL ten kluk vedle ní, ale to Nat samozřejmě neví, takže hlavně udržet hubu!
"Myslela jsem, že má jenom 3 ségry.. žádnýho bráchu!" koukala na mě udiveně a podala mi fotku zpátky do ruky. Pokrčil jsem rameny. Co jí na to mám říct?
"Konečně to ten idiot pochopil.. co potřebuješ Tome?" přišla vyrudlá Dunja.
"Co se děje?"
"Jeden idiot nedokáže pochopit kolik je půl 9 dopoledne. Trvá na tom, aby jste na natáčení přijeli už v půl 7 jako všichni ostatní, ale marná snaha mu vysvětlit, že Vás před 8 z postele nevytáhnu."
"V Americe jsme vstávali i v půl 5 kui rozhovorům!" namítl jsem,.
"V Americe přece šlo o to, aby jste se tam zviditelnili. Tady o nic nejde. Lidi vás tu znaji jako všude jinde v Evropě.. možná ještě o něco lépe! Takže tu nemusíš dělat kariéru. Podmínky si určuješ ty. Chápeš?"
"Asi jsem velká hvězda co?" zažertoval jsem.
"Tome ty jsi pako!" začala se smát Natálie.
"Ok, ok.. potřeboval bych od tebe poradit.." posadil jsem se blíž k ní a ukázal jí fotografii.
"Co je tohle za budovu?"
"Nejsem si jistá.. ale je možný, že to je katedrála Svatého Víta! Je to pravděpodobný... je to jedna z jejich nejznámějších památek. Takže asi.. .jo je to ono!" přemýšlela nahlas.
"Katedrála Svatého Víta si řikala?" zamračil jsem se nechápavě.
"Jo.. na Pražskym hradě! Už výš?" když se teď zeptám kde je Pražskej hrad, asi mě nechá si znova udělat maturitu.
"Jseš si jistá? NEchtěl bych se zplést!"
"Jo, jsem si skoro jistá.. nic podobnýho tu neni. Proč to vůbec potřebuješ?"
"Tohle na tý fotce je Sam. Předpokládám, že v Praze byla naposledy, nějak kolem tohodle věku. Napadlo mě, že, kdyby to bylo hodně ráno nebo hodně večer a hodně nepozorovaný tak bych jí mohl na tohle místo vzít!"
"Wow.. probouzí se v tobě romantik!" zasmála se Natálie. Hodil jsem na ní pokřivenej škleb a vrátil jsem se pohledem k Dunje, která nad něčim přemýšlela.
"No.. to nevim.. je to hoděn turisticky navštěvovaný místo. Hodně turistů.. chápeš!"
"Jo.. chápu. Ale dalo by se to přece jenom nějak udělat ne?" nahodil jsem smutný pohled.
"Nedoufej vto, ale zkusim se zeptat Davida!" zamračila se. Děkovně jsem se usmál.
"Ok, teď je čas na oběd!" rozhodla za nás Natálie.
"Tak já jdu vzbudit Sam. A jí zatim vůbec nic neřikejte. Ani se neprokecněte!"
"Jasně!" kejvly obě. Usmál jsem se a šel do našeho pokoje. Trochu jsem poklidil ten bordel co jsem udělal s jejíma věcma a šel jí vzbudit.