close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bezva Tourné 13.díl

19. března 2010 v 18:15 | Verýs |  Bezva turné
===============SAM===============
Probudilo mě nějaký šimrání. Zamrkala jsem a přetočila se na druhej bok.
"Sam vstávej.." šeptal mi někdo do ucha.. tipla bych si, že Tom.
"A co když se mi nechce?" zamumlala jsem.
"No tak to nebudeš mít oběd!" dráždil mě. Jeho rty se dotýkali mého ucha. Hrál si s mím ušnim lalůčkem a očividně mu dělalo dobře, když mi naskočila husí kůže.
"Já nemam hlad!" řekla jsem pořád nesmlouvavě.
"Musíš ale jíst!" namítnul.
"Ok, kolik mam času?" zabručela jsem a sedla si na posteli.
"Teď!"
"Coo?" vyvalila jsem oči.
"Asi už jsou všichni dole!" pokrčil Tom rameny.
"Achjoo.." vzdychla jsem. Natáhla se pro svoje džíny a všude možně hledana nějaký triko.

"Sakra! Kde mam to triko?" nadávala jsem už..
"To nevim!" pokrčil Tom rameny a dál mi nevěnoval moc pozornosti a checkoval svýho notbooka.
"Ok, no. Tak si pučim tvoje!" pokrčila jsem znuděně rameny. Natáhla jsem si jedno z Tomovích starších trik. Tudíž i menších. Jenom do půlky stehen. To ještě jde.
"Jdem?" zeptala jsem se ho znuděně, protože bych nejradši šla hned teď spát..
"Jo, jdem!" kývnul Tom. Zaklap notbook. Chytil mě okolo pasu a přitáhnul k sobě.
"Prosíím, nezkoušej teď mojí trpělivost! Výš jak jsem protivná, když jsem nevyspalá" zničeně jsem zaskuhrala. Kývnul, že mě chápe. Dal mi lehkou pusinku na rty. Chytil mě rukou okolo pasu a šly jsme do přízemí do hotelové restaurace. Kluci už na nás čekali.
"Kde jste tak dlouho?" ušklíbnul se Georg.
"Hel nech si ty keci už konenčě!" řekla jsem dost protivně.
"Tady má někdo blbou náladu!" poznamenal 'jakobynic' Gustav. Sedla jsem si ke stolu a podepřela si hlavu rukama. Ty 4 totálně ignorovala.
"Sam.. nespi!" drknul mi někdo do lokte, že mi leknutim spadla nepodepřená hlava na stůl.
"Aúú" zaúpěla jsem a opřela si na židli.
"Proč si nezůstala spát?" divil se mi Bill, kterej taky vypadal, že každou chvíli usne!
"Protože mi to někdo nedovolil!" koukla jsem na Toma, kterej se zaxichtil a otočil hlavu jinam.
"Nebuď naštvanej.." zakňučela jsem. Neodpovídal. Tak jsem si ho taky nevšímala. Ono ho to zase přejde.

_______________PO OBĚDĚ- V POKOJI_______________
Když jsme odcházeli z jídelny tak mi Tom oznámil, že musí ještě o něčem mluvit s Dunjou a Davidem a, že na něj mám počkat v pokoji, že kolem půl 3 odjížději na nějaký vysílání a můžu jet s nima jestli chci. Dlouho jsem zvažovala jestli chci jet nebo hci spát, ale nakonec to stejně dopadlo tak, že sedim na posteli. Koukám před sebe a nějak se nemůžu rozhoupat k nějaký činnosti.
"Achjo.." zamračila jsem se na kytku proti mě a vstala z postele. Dotáhla jsem si kufr do ložnice a vytáhla si nějaký oblečení na postel. To bude zase dilema. Zatim stojim před velkou postelí plnou oblečení jenom ve spodnim prádle a přemýšlim na co mam dneska asi tak náladu.
Bouchli vchodové dveře. Takže tu je Tom. Super, aspoň mi pomůže si vybrat..
"TOME! POJĎ SEM PROSIM!" zakřičela jsem a pozorně poslouchala jestli mě vůbec slyšel, nebo jestli mě náhodou neignoruje! Ozvalo se zaklepání na dveře.. co blbne? Vždyť jsem dveře do ložnice nechávala otevřený. Otočila jsem se čelej ke dveřim a málem omdlela.
Celou tu dobu to byl Bill!
"Bille co tu... -DOPRDELE!" zaklela jsem, když jsem si uvědomila, že před nim stojim skoro nahá. Hmátla jsem po prvnim co mi přišlo pod ruku a zakryla se tim.
"Promiň" řekl klidně, ale trochu zrůžověl.
"No, teď už to je jedno. Co chceš?" koukala jsem na něj vyděše. Natáhl před sebe ruku a v ní držel svůj oblíbenej řetízek s velkym zahlim špičákem. Ten co se mi tak strašně moc líbí.
"Jo, aha.. uplně jsem na to zapoměla. Nemusíš mi ho dávat..."
"Ale mě to nevadí. Aspoň to bude oboustraná výměna" usmál se. Sjela jsem pohledem na jeho ruku. Pořád nosí můj prstýnek. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"Mrzí mě jak se to mezi náma zkazilo... taky vym, že jsme se dohodli, že o tom nebudem mluvit, ale já... jsem fakt blbec! Nechci, aby ses mě teď donekonečna bála a vyhýbala se mi. Možná bych pochopil, kdybys na mě byla naštvaná. Jenže to ty nejsi... nechápu to" smutně se zamračil a svěsil ruku s řetízkem podél těla.
"Já-.. Bille, vyložil sis to špatně" zakroutila jsem smutně hlavou. Nechápavě mě pozoroval. Tak jsme pokračovala ve vysvětlování.
"Jsem naštvaná hlavně na sebe.. protože.. no.. to je fuk!"
"Proč bys měla být naštvaná na sebe?" pořád mě nechápal. Zakroutila jsem hlavou, že mu to neřeknu a snažila se potlačit slzy, který mi už pomalu tekly po tváři.
"Super, teď jsem tě ještě rozbrečel" zamumlal si pro sebe. Přišel ke mě a pevně mě objal. Byl o hodně vyšší než já. Zabořila jsem mu obličej do trička a on mi ochranitelsky pohladil po vlasech.
"Stejně jsem ráda, že tě mám" usmála jsem se skrz slzy.
"To já taky.." usmál se sladce.Vytáhl mi ruku a dal mi do ní ten řetízek.
"Díky" prohlížela jsem si ho ze všech stran, i když si ho od něj tenhle řetízek pučovala tak často, že ho znám už jako, kdyby byl naprosto můj. A teď i je ... :)
"Nemáš za co. Já ten tvůj prstýnek taky pořád nosim" ukázal mi na prstě můj bejvalý prstýnek.
"Aspoň, že někdo z něj má radost!" připustila jsem a trpce se ušklíbla. Přitom jsem hypnotizovala jeho ruku na které byl ten prstýnek.
"Jak to myslíš?" opět nechápal
"Tenhle prstýnek jsem už hodně dávno dostala od Michala!"
"Michal.. !?:.. nebyl to?... ojh!" vykulil oči v úžasu.
"Proč.. proč jsi si ho nenechla!?" byl hodně vyvedený z míry.
"K čemu by mi byl? Tobě se aspoň líbí. Sice ho mám tay ráda, ale nejsem k němu krevně spoutaná" pokrčila jsem rameny. Moje odpověď ho zřejmě moc neuspokojila.
"Jako vzpomínku na bráchu.." řekl tišše. Ale neřekl o celý. Jako vzpomínku na bráchu, kterej mi změnil život v jendom jediném dni. Na bráchu, který se má snad v nebi líp než tady v tom hnusnym světě!!
"Mám plno vlastních vzpomínek, který mi nikdo vzít nemůže. K čemu mi potom je něaký prstýnek?"
"Je to...-"
"-..já vym, že mě nechápeš, ale já to takle prostě neberu. Tobě se ten prstýnek líbí a snad ti přinese víc štěstí než jemu!" usmála jsem se. Po tváři mi stekla další slza. A najednou jsem už zase byla kryta Billovími pažemi, které mi jemně přejížděli přes ramena a utěšoval mě velmi nechlácholivím Šššt..
"SAM.. JSEM TUU!" Zahlaholil Tomův hlas na celé apartmá.Odtrhla jsem se od Billa a hřbetem ruky si rychle utírala oči. Beztak to bylo k ničemu.
"Co-.. co tu děláte?" koukal na nás jak na dva vrahy.
"Ale nic,,!" zakroutila jsem hlavou.
"A proč teda brečíš, Bill tě objímá a jseš polonahá?!" opřel se o futro dveří a čekal, až se mu dostane vysvětlení.
"Tome.. prosíím.. nech toho teď!" natáhla jsem si na sebe jedno jeho dlouhé triko, aby neřek.
"No to nenechám.. co si asi teď mám myslet?"
"Mysli si co chceš!" pokrčila jsem rameny a chtěla odejít. Když jsem, procházela dveřma Tom mě hrubě chytil za zápěstí.
"Au. pusť mě to bolí Tome!" zakvílela jsem. Ještě silnějšim stiskem mě donutil se mu podívat do očí.
"Prosím.. pusť mě!" skápl mi slza na už tak dost promočený obličej od slz. Pookřál a pustil mě. Vym, že nesnese, když mě něco trápí. Natož, když mi on sám přidělává bolest.
"Sam..." promluvil potichu.
"Ne. Mlč!" zarazila jsem ho a odešla do koupelny. Namalovat se a trochu zkulturnit svůj obličej, než se to v ložnici vylidní a já budu moctvybrat nějaký oblečení. Už za hodinu musíme odjet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama