===================BILL=================
Měl jsem odejít jen co se Tom objevil. To by bylo zřejmě normální. Logický. Každej normální člověk by odešel. Ale já zůstal zkamanělej stát veprostřed pokoje a pozoroval tu bezslovnou válku mezi Sam a Tomem. Co mam teď dělat?
"Tome..-" pípnul jsem. Kouknul se na mě nepřítomně.
"Řekneš mi aspoň ty co se tu dělo?" došel k posteli a sednul si. Chvíli jsme se navzájem pozorovali až jsem nakonec kývnul. Uvolnil jsem trochu místa tim, že jsem odtáh Samino oblečení a sedl si vedle něj.
"Přinesl jsem jí ten řetízek jak jsme se dohodli. Překvapil jsem jí. Zrovna si vybírala nějaký oblečení. Hned se zahryla, ale nějak jsme se zapovídali. Přestali jsme vnímat, že neni oblečená a povídali jsme si dál. Nějak jsme došli k no.. jejímu bráchovi a ona se.. rozbrečela. Chtěl jsem ji nějak utěšit. Nic víc v tom neni!" pokrčil jsem rameny. To jsem musel chytit od Sam. Takovýto samozřejmí kývnutí ramen.
"Aha." kývl hlavou.
"Musim jít." zvedl sjem se. Ignoroval mě. Odešel jsem teda pryč.
Sám jsem se připravil, i když. Trochu víc na to teď kašlu. Nemám náladu a navíc nebylo hlášený žádné focení ani televize. Jenom rozhovor.
Po půl hodině příprav se ozvalo klepání na dveře. Zvědavej kdo to je jsem šel otevřít.
"Co je Gustave?"
"David s tebou chce ještě mluvit.."
"Proč?"
"To nevim" rozhodil rukama..
"Oky, už jdu!" sáhnul jsem pro mobila a sluneční brejle a zabouchl jse dveře.
Dole v hale už všichni čekali. Šel jsem rovnou k Davidovi.
"Co potřebuješ?"
"Jenom se chci ujistit, že je všechno ok?!"
"Nemělo by být?"
"Mezi tebou a Sam..?"
"Cože? Co jako je mezi náma?"
"Oba jste už od rána protivný a nemluvíte spolu vůbec!"
"Odkdy se ty staráš jestli se bavim nebo nebavim s holkou mého bráchy?"
"Jenom se chci ujistit!"
"Ok, řekl bych, že všechno je momentálně mezi náma dvouma v pohodě!"
"To jsem chtěl slyšet. Vřele díky!"
"No, nemáš zač!" odsekl jsem a odešel ke klukům. Zachvíli dorazil Tom. Sám.
"Můžeme jet!" oznámil nám hluše.
"Sam nejede?" zeptal se ho David.
"Ne, udělalo se jí špatně!" zakroutil hlavou. Sklonil jsem hlavu na stranu a přivřel podezřele oči. Na moment se můj a Tomův pohled spojil, ale než bych v něm něco vyčetl už byl na cestě před hotel do auta.
_________________RoZHOVOR__________
Už se asi začnu kopat do zadku. Nikdy se nestalo, že by mě rozhovor tolik nudil. Možná to je zaviněno mojí dnešní celkovou náladou, ale doopravdy bych teď nejraději zalezl do postele!
"A... Tome!" ozvala se zase moderátorka. Nevzhlídnul jsem, jenom jsem trochu nasražil uši.
"...-všichni už vědí, že sebou máš na turné velmi sympatickou dívku. Je to tvoje přítelkyně tedy?" jo, sympatická.. to vědi určitě jenom z toho, jak se bavila s těma holkama ráno před hotelem.
"Jo, je!" kývnul bezduše Tom. Taky neni ve své kůži pořád. Další otázky už nebyli tak zajímavé. Zanedlouho už jsme konečně byli volní.
"Davide, bude se ještě něco po nás chtít?" zeptal se ho Tom.. otočil jsem se, abych taky slyšel jeho odpověď.
"Asi ne. TohLe byl jediný rozhovor za dnešek! Toho by jste měli pořádně využít. Zejtra se na chvíli nezastavíte, večer je koncert a hned po něm musíme odjet zase dál, aby jsme zítra ráno už byli v Německu!"
"Hurá." zahlaholil jsem ironicky. Ale těšim jsem se na klid. To jo.
=====================SAM====================
Už jsem nevěděla co dělat. Stála jsem jenom v mikině na balkoně, bez jakýho koliv přemýšlení jsem čuměla na město a mnula si ruku. Už teď mám hezkou modřinu. Ale to je mi vcelku jedno. Myslim, že by si Tom měl uvědomit jak se chová. Vym, že měl právo být podezřívavej, ale všechno se dá vyřešit bez pomoci hrubé síly. A to bylo poprví.. doopravdy poprvé za těch 4.. možná 5 let co mám od něj modřiny. Sám si to musí vyčítat. Na to ho znám zase já moc dobře a vym, že neni žádnej tyran.
"Sam?" hlesl někdo zamnou. Ani jsem si neuvědomila, že se celou dobu někdo pohyboval po našem apartmá. Překvapená jsem se otočila čelem ke dveřím.
Uf, jenom Tom.
"Už jste tu?"
"Jo!" kývnul potichu. Kývla jsem na souhlas a odvrátila pohled zpátky na město.
"Mohla bys se mnou mluvit, prosim?" znova jsem se na něj podívala. Vypadal ztrápeně. Uvědomila jsem si to co do téhle doby ne. Celou dobu jsem si držela bolavou ruku u sebe a tou druhou si jí masírovala. Rychle jsem toho nechala.
"O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se ho.
"Sam, prosím. Nedělej, že se nic nestalo." vzdychl a přišel blíž ke mě. Zastavil se 3 kroky přede mnou, jako by se bál a smutně na mě koukal.
"Nedělám, jenom o tom už nechci mluvit. Stalo se stalo. Teď už to nezměníš tak se kvůli tomu nebudu trápit!" řekla jsem popravdě.On samozřejmě můj myšlenkový pochod nechápal a překvapeně zamrkal.
"To mi chceš říct, že ti to je fakt až tak jedno?"
"Jo je mi to jedno Tome. Ty výš, že já až tak do podrobna nezabívám minulostí. Asi bych se zbláznila, kdybych si všechno tak brala. Jenom chci, aby sis uvědomil, že já a Bill jsme normální kamarádi a...-" spolkla jsem slova nikdy mezi námi nic nebylo. Až tak dobře lhát neumim a jsem si jistá, že Tom by to na mě poznal.
"Já vym, on mi to řekl.._" kývl na souhlas.
"Co ti řekl?" zamračila jsem se.
"No, že o nic nešlo a.. navíc já Vás ani nepodezříval, jenom mi to bylo divný a chtěl jsem vědět proč jsi brečela!" teď mám snad ještě větší výčitky. Bože bože božee..
"Promiň, je to moje vinna!" nedokázala jsem se na něj teď podívat. Objala jsem ho kolem pasu a položila si mu hlavu na prsa.
"Co je tvoje vinna?" nechápal, ale držel si mě za pas u sebe.
"Když jsi přišel měla jsem ti říct co se děje a nebýt protivná.."
"Ale zlato.. ty bys byla skvělej mučedník. Všechnu vinnu vždycky jen schazovaš na sebe."
"Protože to je pravda!"
"Ale neni!"
"Necháme toho? Prostě konec. Tmto se to uzavřelo! Dohodnuto?"koukla jsme na něj zezdola smutně.
"Miluju tě!" pousmál se a hledal si cestu k mím rtům.