Probudilo mě hnusnej zvuk na stolku.
"Pane bože! Vypni to!" zaklela jsem. Vedle mě se Tom pohnul a šmatlal zřejmě po slepu po zdroji toho hnusnýho zvuku.
<Bille, co chceš?>
< xxx >
<SPÍME!>
< xxx >
< Jsi tak otravný!>
< xxx >
< Jsem rád, že jsi můj bratr, ale právě teď bych ti nakopal do zadku! >
< xxx >
< Jistě! Díky, že jsi mi to připoměl. Sám bych se na to teď vykašlal>
< xxx >
< OK, díky brácho. Máš to u mě! >
< xxx >
< Tak to přestaň počítat!!!>
< xxx >
< Jojo. Dorazíme neboj. Čáu! >
"Co mi tajíte?" zamumlala jsem ze spánku. Otevřela jsem jedno oko, ale byla ještě docela tma tak jsem ho rychle zase zavřela a spala dál.
"Překvapení. Pojď vstávej..!"
"Děláš si ze mě srandu?" zabručela jsem omrzele.
"Ne, doopravdy! Pojď máme jenom půl hodiny! Dělej.. no táák Sam. Vstávej!"
"Tome.. zalomili jsme to v půl 4 ráno. A teď je... Ahg. . teď je půl 8 ráno. Nechceš doufám, abych začala ječet?"
"Nechci.. proto vstávej. No ták.. docela trvalo tohle překvápko zorganizovat a naštvalo by mě, kdyby jsi o něj přišla!" zamračil se smutně.
"Proč tak blbé načacování?!"zamračila jsem se. Sedla jsem si na posteli a pozorovala oblíkajícího se Toma.
"Protože jsem nad tim tak detailně nepřemýšlel. Ale určitě se ti bude líbit!" naklonil se ke mě a dal mi pusinku.
"Ok, když je to tvé přání!" zamračila jsem se.
"Jo a hned potom pojedem do tý televize.. výš co. Když se o tobě dozvěděli vyžádali si tě taky na rozhovor. Dunja to s nima vyjednala, že to je jenom na tobě"
"OK!" kývla jsem, aniž bych o tom teď byla schopná přemýšlet. Vytáhla jsem z kufru šedivý úzký rifle. Černý triko na tělo a můj oblíbenej černej svetr ve kterym se jednoduše NEDÁ promrznout. Ještě do koupelny.. pořádně poupravit a šla jsem Tomovi oznámit, že jsem připraveá.
"My jedeme pryč z hotelu?" udivila jsem se, když mě táhl dveřmi pryč.
"No.. ano!" kývnul.
"Aha.. proto jsou nám v patách 2 bodyguardi!" pochopila jsem.
"Jsi po ránu docela všímavá" ohodnotil mě Tom. Zazubila jsem se a dala mu pusinku.
"Ok.. teď oči!" řekl mi s úsměvem v autě.
"Co?" nechápala sem. Z kapsy vytáhl jeden z jeho šátků na hlavu a zavázal mi s nim oči.
"Tome co na mě připravuješ!? Já se začínám doopravdy už bát!"
"Nemáš čeho!" políbil mě. Poslepu jse nahmatala jeho ruce a pevně se ho chytla.
_____________________
"Můžeš vystoupit!" řekl mi Tom po hoodně dlouhý době.
"Hmm.. a nechceš mi to už sundat?" zeptala jsem se ho.
"Ne, až za chvíli" vytáhl mě z auta. Někam jsme šli.
"OK, teď se zastav a nech zavřený oči!" poručil mi.. pomalu mi začal rozvazovat šátek.
"Máš je zavřený?"
"Jo!" šátek dal pryč úplně. Přišel vedle mě a chytil mě za ruku.
"Můžeš otevřít!" zašeptal. Bála jsme se skoro až otevřít oči, ale udělala jsem tak.
"Oh, bože!" zírala jsem na katedrálu, která se tyčila přímo před námi do obrovské výšky.
"Pááni.. to je nádhera!" nestačila jsem zašnout.
"Tome.. ale jak tě napadlo.. vzít mě na Pražský hrad?" otočila jsem se k němu. Usmíval se, jak viděl, že jsem tady z toho omráčená jako, kdybych tu byla prvně v životě.
"No.. pár podnětů bylo. První byl asi tenhle!" vytáhl z kapsy nějakou fotku. Podívala jsem se na ní...
"Kde jsi jí vzal?" nechápala jsem kde mohl přijít na tuhle x-let starou fotku mě a bráchy. Přesně na tomhle stejném místě.
"Našel jsem tvůj albumek! Promiň!" zamumlal zahambeně.
"Nic se neděje!... děkuju, že jsi mě sem vzal.." objala jsem ho.
"To je maličkost!" dal mi pusu do vlasů.
=====================TOM- PO PŮL HODINĚ==================
"Zlato, měli by jsme už jet..!" kouknul jsem se na hoinky.
"Ne ne.. ještě ne. Prosím. Jenom 5 minut!" zakňourala a smutně se na mě podívala.
"Za hodinu má začít to natáčení. Všichni tam už určitě budou!" namítl jsem.
"Prosíím!" vycenila zuby v úsměvu, omotala mi ruce kolem pasu a koukala na mě zezdola. Vypadala tak jako malý nevinný dítě. A já jako úchyl! :D
"5 minut!" podlehl jsem. Šťastně se usmála a natahla se, aby mi dala pusu.
"Ehmm.. tak ještě to jednou obejdem?" kývnul jsem. Stejnak bych jí to teď nezkazil..
"Je to tak... úžasně neuvěřitelný!" rozplívala se před obrovkou katedrálou.
"Hmm.." kývnul jsem na souhlas. Stoupl jsem si za ní a objal ji kolem pasu.
"Děkuju.." zašeptala.
"Stačí mi tvoje radost!" políbil jsem jí na krk.Kousek od nás si nějaké dvě holky začaly nahlas nadšeně podívat. V změti různých neznámích slov jsem rozpoznal Tom Kaulitz. Automaticky jsem otočil hlavu směrem od nich.
"Ty jim rozumíš?" zeptal jsem se potichu Sam. Naklonila hlavou trochu nastranu, pořád to ale vypadalo, že pozoruje katedrálu.
"Ach bože. Nemůžu tomu uvěřil to je Tom Kaulitz! Určitě to je on.. oh, myslíš, že bych tam měla jít?" napodobila i nadšenej tón těch holek.
"Možná by jsme už měli jet!" navrhla sama. Otočila se ke mě a omotala mi ruce kolem krku.
"OK!" kývnul jsem.
"Oh Sorry.. -" takže nakonec přišly. Podíval jsem se na ně a změřil si je pohledem.
"Výš co by mě zajímalo? Kolik normálních lidí chodí v 8 ráno na Pražský hrad!?" zašeptala mi Sam do ucha. Ony neměly šanci to slyšet. Navíc si asi mysleli bůhvíco..Jedna do druhý drkla.. konečně se rozhejbaly a anglicky mě požádaly o podpis.
"Nějaký problém?" přišel jako na zavolanou jeden z bodyguardů k nám blíž.
"Yeah.. nemáš po ruce lihovku?" zasmál jsem se. Vytáhl jednu z kapsy a já se těm dvoum holkám podepsal.