Bezva Tourné 9.díl

4. března 2010 v 20:44 | Verýs |  Bezva turné
Nějakym zázračnym způsobem to jsou už více než dvě hodiny co ležíme s Tomem na malý posteli v buse a nepřestáváme se líbat a hladit..
Dokonce zatim ještě nikdo z kluků nepřišel otravovat =D I když to je jenom dobře.. já ani Tom už nemáme triko.. u něj to je vcelku jedno, ale, že bych nějak extra stála o to, že by mi kluci viděli jenom v podprsence moc nestojim.
Ležim na zádech, Tomova ruka mě přejíždí všude po břiše.. hraje si s mojim piercingem v pupíku. Zavřela jsem oči a vychutnávala si pocit být se svojí milovanou osobou.
"Až přijedem zase domu..." začal Tom větu. Otevřela jsem oči a koukla se na něj. Nepřítomně pozoroval moje břicho.
"Ano?" zvedla jsem obočí.
"Budeš zase trénovat?" zvednul ke mě svůj pohled. Trochu mě tou otázkou zaskočil..
"Asi.. ne" pokrčila jsem rameny.
"Nechci, aby jsi kvůli mě skončila!" zamračil se, opět byl někde jinde.. alespoň myšlenkama.
"Neskončila jsem jenom kui tobě. Výš, že jsem to tak chtěla. Basket hraju od 3-let a už jsem toho měla plný zuby!" pousmála jsem se. Chytla jeho obličej a než stačil něco namítnout začala jsem ho líbat. Přetočil se nade mě.. nepřestával mě líbat a dotýkat se mě.. hlavně na prsách. Vzdychala jsem mu do pusy.. cejtila jsem jeho úsměv.
"Sedni!" poručil mi a sám si sednul na postel. zašklebila jsem se, ale udělala jak chtěl.. klekla jsem si a čekala co se bude dít. Přitáhnul si mě za pas k sobě a začal mě zase líbat.. snažil se mi rozepnout podprsenku.
"Nepokoušej se!" zahrozila jsem mu, když držel prsty na zapínání.
"Prosíím.." hodil na mě smutný obličej.
"Tome.." sklouzla jsem se na posteli a opřela se o zeď.
"Ok, zabil jsem to."
"To teda!" kývla jsem..
"Promiň lásko" usmál se jako opravdovej andílek.
"Nezlobim se.." pohodila jsem hlavou a usmála se.
"Oh.. mám pocit.." omotal mi ruce kolem pasu "..pocit, že tě doopravdy miluju" usmál se.
"Já tebe taky!" zasmála jsem se.
"Jsme pro sebe stvořeni!"
"Pozor na slova"
"Proč?"
"Nic neni věčný" pokrčila jsem jednoduše rameny..
"Hmm.. jseš až moc velká pesimistka!"
"Já vym"
"Miluju to na tobě.."
"...a žárlivost, samozřejmě!" rozesmála jsem se.
"Jo, tu snad ještě víc.." začal se smát se mnou.
"Ňůňane.." musela jsem se pořád smát.
"Co to je?"
"Co?"
"Tak jak mi řikáš.. to fakt nějak nepobírám.." zamyšleně mě přestal objímat a sedl si na posteli.
"Ňůňa?" zvedla jsem obočí..
"Hmm.. jo!"
"Nějak mi to zůstalo v hlavě... prostě to znamená někdo strááášně moc sweet!"
"Joo táákle! Já jsem sweet!?"
"Jo.. takovej slaďoučkej medvídek!" zasmála jsem se a omotala mu ruce kolem pasu..
"Řiká se to.." pohodil samolibě rameny.
"MĚ věřit můžeš!"
"No, kdyby mi to řekl Bill, asi bych si fakt už něco začal myslet." chytnul katastrofálního výtlema. Nemohla jsem a začala se taky smát.
"Hey lidi!" zaklepal Gustav na dveře.
"Hmm co je?" dostal ze sebe Tom.. flákla jsem ho a rychle scháněla někdo svoje tričko. Kurva kde může být?
"Jenom... nooo...-" zasek se, když viděl vytlemenýho Toma na posteli a mě jak se všude rozhlížim po tričku.
"Co je?" řekl Tom s klidem. nO jasně.. on je v klidu, žeo... jeho lidi nahoře bez vidět můžou, ale já se teď cejtim fakt trapně.
"-....budem stavět na benzínce!" otočil se na patě a zase odešel.
"Mám pocit, že se mi nikam nechce!" dal si Tom ruce za hlavu..
"Ale mě jo.. takže aspoň zuhni!" zasmála jsem se a přelezla přes něj z postele.
"Neee,," smutně se na mě koukal.
"Nebuď labuť.. navíc musim na cigáro!" dala jsem mu pusu.
"Ok, jdu taky" začal se zvedal. Oblíknuli jsme se a vyšli z busu.
"Nejdřív pojď dovnitř.. na cígo bude času dost!" táhla jsem ho za mikinu do kiosku.
"Kde to vůbec jsme?" zeptala jsem se a mžourala proti ostřímu světlu zářivek.
"Hmmm..." zabručel Tom, neochotnej se mnou teď mluvit.
"OK, buď naštvanej žeo" pokrčila jsem rameny a šla ke stojanu s novinama a časopisama.
"Pá-á-ni!" snažila jsem si srovnat v hlavě slova, který mi zas tak cizý nebyli. Jednoznačně čeština!
"Jsme v Česku co?" otočila jsem se prudce na Toma, kterej jakoby zahambeně kývnul na souhlas. Dobrý.. tak zase klid Sam.. věděla jsi, že to jednou přijde! Buď ráda... nabádal mě hlas v hlavě.Ale jak můžu být ráda, že jsem v zemi kde zemřeli moji nejbližší? Achjo,
"Jseš v pohodě?" zeptal se mě Tom a ochránil mě ve svym objetí.
"Jo.." pípla jsem.
"No, moc asi ne!" potichu se zasmál..
"Ale jo.. akorát.. no výš co.. nebyla jsem v Čr od asi 10 let!"
"Já vým!" kývnul a dal mi pusu do vlasů.
"Je to za mnou... takže: tohle nějak přižuju a nebudu ti to kazit!" zasmála jsem se a pustila se ho.
"Nekazíš mi to, ty kecale!" zasmál se a ještě mě políbil.
"Ok, ok.." pousmála jsem se. Z nostalgie jsem si koupila český noviny.. nějak musim přece procvičit svojí dávno zapomenutou mateřtinu;) Absolutně jsem se rozhodla... na všechno z minuli zapomínat nebudu, ale potlačim ten smutek v sobě tak moc, že ani já sama bych nepoznala známky smutnění:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama