"Tezz tak mám asi konečně nějakou brigádu!" zahulákala jsem na celej byt! Zvedla jsem se od počítače a šla najít kde to tele může být.
"Tezz?" divila jsem se, že tu nikde neni.Ona tu doopravdy neni? No a s kym mám teď zdílet tu svojí radost? To je mrcha.. :(
Vrátila jsem se do svého pokoje. Ještě jednou jsem si přečetla maila, který mi poslala ta ženská, který budu venčit psy, že mám přijít zejtra v půl 5 odpoledne na určitou adresu, aby jsme se dohodly. Konečně budu moct dělat to co mě bude bavit. A najít si pořádnou práci, když letos až budu dělat závěrečný zkoušky a maturu na Hamburské konzervatoři je hodně těžký.
Vrátila jsem se myšlenkama na zem. Vypla jsem notbook a lehla si na postel. Pustila jsem si televizi a při nějaký bezduchý romantický komedii jsem usnula!
-RÁNO
"Nesnááášiiim vstáávááánííí!" zahulákal Tezziin hlas, že jsem to slyšela i já e svym pokoji, který je na druhý straně bytu.
"Tezz drž hubu a příště neponocuj!" oplatila jsem jí to stejně nepříjemně. V další chvíli už vletěla Tezzina postava ke mě do pokoje a divně si mě měřila.
"Co jsem provedla, že jsi nasraná?" koukala na mě nabručeně.
"Ale ty nic! Promiň!" zamžourala jsem a sedla si na posteli.
"Okeey, v tom případě navrhuju pořádnou válečku u televize!" skočila mi do postele.
"Tezz já dneska mám 'rande' s tou ženskou.."
"Ta jak jí chceš venčit psy?"
"Jo jo!"
"Whoaa.. dítě, ty už budeš mít konečně brigáádu!" zasmála se mi a objala mě.
"Nedělej. Jsi starší jenom o 3 měsíce!" zasmála jsem se.
"To se počítáá,." zakřenila se a zmizla v koupelně. Šla jsem si do kuchyně udělat kafe a našla něco tvrdýho ke snídani.
Když konečně byla Tezz v koupelně hotová šla jsem tam já. Do oběda to potom uteklo jako voda.. kolem půl 3 jsem zašla pro bráchu do školy. Protože mi už někdy včera volala máma, jestli bych se o toho pinďu nemohla postarat odpoledne, že má něco důležitýho a já jsem prej nejrozumější ze všech jejích dětí. Spíš jediná kdo měla čas.. tipla bych si! xD
"Denny, budeš asi tak hodinku s Tezz jo?" řekla, jsem mu po cestě ze školky zase do našeho bytu.
"Prooš?" koukal na mě smutňoučce.
"Potřebuju si domluvit brigádu výš?"
"Co to jee?"
"Práce!"
"AHa..." chvilku mlčel, potom se na mě vševědomně podíval a vyhrkl "a proooč?" přitom se zazubil jako andílek.
"Abych měla nějaký peníze!"
"Proč teda nebydlíš s námi?"
"Protože bydlim s kamarádkou. A navíc by to ani nešlo. Jsem už dospělá výš. Brzo mi bude 19 a budu mít maturitu a máma chce bydlit jenom s tebou, tatínkem (BtW. mim NEVLASTNIM tátou) a našima sourozencema!"
"To je fákt divný. Proč s námi teda bydlí Claudy?"
"Protože tvojí sestře je 16! Ještě nemůže bydlet sama!"
"Prooč ne? Ty bydlíš!"
"Já jsem starší než ona. Už jsem plnoletá! Já můžu!"
"Ahaa!" zamračil se. Ten malej bobek je ještě moc malej prostě, aby něco takového chápal, ale je roztomilej jak chce všechno poznávat a všechno musí vědět! :D
Nechala jsem Dennyho na pospas Tezz, doufám, že ho zvládne, dneska je nějak extra hyperaktivní a to nikdy neni nic dobrého. A dohromady s Dennýskem to může být katastrofa! :D Už před pár týdnama jsem si pučila auto od mího bráchy Patrika. Ještě jsem mu ho sice nevrátila, ale on má v garáži tolik aut, že ani nepozná, že mu jeden Mercedes chybí ;D
Musela jsem hledat tu adresu,.. párkát jsem se i vracela, protože jsem nemohla uvěřit, že směr kam jedu je doopravdy správně. Nakonec jsem dala na navigaci a jela 10 minut od Hamburku do menšího satelitu s krásnýma anglickýma domkama. Tady bydlej samí zbohatlíci. :D
Hledala jsem podle čísla popisnýho, ale ten barák jsem nikde nemohla najít. Nakonec jsem to vzdala a šla se na ulici zeptat jedný starší babči.
"Dobrý den.. prosim vás. Nevíte kde tady asi je barák 1390?"
"Děvenko,to musíš za tuhle zatáčku. Ten největší barák z celé čtvrti, ale ani nevím, že by tam někdo bydlel!"
"Aha.. no aspoň to zkusím. Děkuju moc, nashledanou!" nasedla jsem do auta a jela kam mi pani poradila. Dojela jsem k bráně z dřevených prken, přes které nebylo vidět dovnitř. Dokonce ani na zahradu.Co mi zbývá. Znova jsem vyšla z auta a na sloupu jsem zazvonila na jeden z 5 zvonků co tam byl. Po asi 5 minutách a 3 dalších zvonění na jiné zvonky konečně někdo odtáhl vrata a objevil se přede mnou obrovský chlap.
"Dobrý den, já se tu mám sejít s nějakou paní. Kvůli domluvení brigády!"
"Jaký?" prohlížel si mě od hlavy až k patě a snad i pod oblečení mi viděl jak mě rentgenoval.
"Hlídání psů!"trochu mi to připomíná policejní výslech! Ale z toho chlapa jde doopravdy respekt, takže radši odpovim xD
"A jak se jmenujete?"
"Michelle-Emma Warrilow!"kouknul se na nějaký papír.
"Vše v pořádku. Pojďte!" pípla jsem auto, aby se automaticky zamklo a šla za tim chlápkem. Zavřel za mnou ty vrata a 20 metrů mě vedl k hodně velkýmu domu. Ale žádné psy tu nevidim.
"Prosim!" otevřel mi dveře a pustil mě dovnitř první.
"Chvíli ztrpení!" řekl mi poprví docela milym tónem. Písknul na barák a odešel někam pryč. Udivila jsem se co se to dějě. To jako pískal na někoho? Na jeho ženu? Nebo kde je sakra nějaká ženská se kterou budu moct vyřídit tu brigádu a konečně jet domu.
"Někdo pískal.. už je tu!" .. ozval se cizí hlas z nějaké místnosti. Ovšem zase mužský...
"Ahoj. Ty jsi ta holka na brigádu doufám!" objevila se přede mnou vysoká mužská postala. Zůstala jsem zírat neschopná slova....