close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hlídačka psů 2.díl

20. března 2010 v 10:49 | Verýs |  Hlídačka psů
Přede mnou stál Tom Kaulitz!!
"Ehm.. jo.. no.. tedaa.. jo.. jsem..!" koktala jsem jak jsem se snažila zorganizovat svoje smysly.
"Oká, takže.. já jsem Tom a .. tamto je Bill!" ukázal za sebe. Až teď jsem zpozorovala i jeho slavnýho bratra. Bill na mě taky koukal jako na svatej obrázek. Nakonec přišel pár kroků ke mě roztomile se usmál a napřáhl ke mě ruku.
"Rádi tě poznáváme!" mile ráda jsem si s nim rukou potřásla.
"Jak se jmenuješ vůbec?" optal se s úsměvem Tom.
"Michelle-Emma Warrilow!" už jsem se konečně dostávala trochu do normálního bdělího stavu. Začala jsem si uvědomovat skutečnost a to bylo snad ještě horší!
"To je.. anglický jméno ne?" zvedli oba překvapeně obočí. Nejsou náhodou dvojčata... :D
"Jo.. můj táta je z Londýna!"
"Wow!" usmál se Bill. Zakoukala jsem se do jeho očí. Má je docela hezký. Mléčně čokoládové.
"Oh, takže vy dva jste ta pani, který mám venčit psy?" zamračila jsem se jak jsem přemýšlela.
"Yeah.. to bylo hlavně kui tomu, že podle toho inzerátu na netu by si fanynky mohly dosadit naši adresu a asi by jsme měli po brigádnici!" podrbal se Tom zamyšleně za krkem.
"AHa, to chápu" kývla jsem.
"Omm.. tak by jsme mohli domluvit třeba to...-" začal Bill, kterej vypadal zamyšleně, ale pořád koukal směrem ke mě. Trochu mi ten pohled vadil. Nemám ráda, když mě někdo takle pozoruje. Mam potom takovou divnou trému.
"-..jo! Dem!" dokončil Tom Billovu myšlenku. Já teda nechápala o co go, protože jejich telepatie je mi cizí.
Ale pochopila jsem snad jedině to, že mám jít za nima.
"Posaď se.." řekli mi oba najednou a sami si dřepli. Tom do křesla a Bill na gauč. Sedla jsem si k Billovi na gauč a trochu se rozhlídla. Maji to tu moc hezky zařízený.
"Jo, ještě ten papír!" zahlaholil Tom a odběh někam pryč. Zvedla jsem nechápavě obočí a koukla na Billa.
"To nic.." mávnul rukou s úsměvem.
"Takže.. jenom pro informaci. Kolik máte těch psů?"
"Psů máme 4, ale některý se nesnesou spolu venku, takže nejspíš budeš muset chodit na dvakrát. Beztak bys asi 4 psy neutáhla najednou!" změřil si mě s úsměvem.
"Ok, to je docela v pohodě. Doma jsme měli 3 velký Irský vlkodavy a ty jsem taky musela utáhnout.." zasmála jsem se.
"Yeah., no, zrovna na to jsem se chtěl zeptat. Jestli máš nějaký zkušenosti s psama, aby si taky nedělali co chtěli a trochu je vycvičit"
"Jo, myslim, že nebudu mít problém." kývla jsem. Roztomile se na mě usmál. Ten úsměv jsem mu oplatila.
"Jsem tu. Jinak... ten meďák je tvůj?" přišel Tom zpátky do pokoje.
"Můj brácha má vlastní sbírku. Řekla bych, že už je můj!" usmála jsem se vítězně.
"Kolik toho má?" vyvalil Tom kukadla.
"No.. hodně. Asi si ani nevšiml, že jsem si od něj jednoho meďáka pujčila" zasmála jsem se jako andílek. Bill se s úšklebkem začal smát a Tom koukal jak pablb:D:D
"...předpokládám, že je teď Tom zahambenej!" smál se pořád Bill.
"No.. zase prr jo!" schladil ho Tom. "-jo.. ty vade. Jak ti vůbec máme řikat, to jako Michelle- Emmo.. teď si nedělám legraci z tvýho jména, ale fakt.. jak ti řikaj?" kouknuli na mě oba tak zvědavě.
"Normálně mi řikaj Misho, ale v celku je to jedno.. jestli Michelle nebo Emmo!" pokrčila jsem rameny. Tom se šibalsky usmál.
"Mě se líbí Emma..-" řekl Tom
"..-mě Misha!" oponoval mu Bill.
!Ale, vždyť řikám, že to je fuk. Mi klidně každej řikejte jinak" koukali na sebe protivně.
"Oka.. tak Emmo /kouknul se potutelně na Billa, kterej na něj vypláz jazyk a já si všimla, že má piercing v jazyku/ ...tohle po nás chce nás manažer. Sami by jsme s tim asi nepřišli, protože nám oboum to přijde zbytečný! Ale měla bys to podepsat" podal mi papír. Začetla jsem se do toho..
"Takže to je něco v tom smyslu, že nesmim prozradit vaši adresu a cokoliv jinýho.. jako fotky a..." zvedla jsem pohled od tý smlouvy po pár přečtených řádkách.
"Nejenom to.. taky nesmíš nikomu říct, že pracuješ pro nás!" řekl Bill. Vypadal trochu zahambeně. Vlastně oni oba vypadali, že s tim moc nesouhlasí a je jim to vcelku jedno..
"Vůbec nikomu?" divila jsem se. Co Tess a tak? Ani rodině?
"Ne.. vůbec! Maximálně těm, kterým 100% věříš!" kývnul Tom.
"Ok.. no... ale docela se to dá! Nepučili by jste mi propisku?"
"Souhlasíš s tim teda?" usmál se Bill.
"Co mi zbývá..?" pokrčila jsem s usměvem ramey. Šibalsky se usmál. Napadlo mě, že to je jako, kdyby měl z něčeho radost, ale momentálně si nedovedu představit z čeho. Ze mě? To je hodně nepravděpodobné. Pujčili mi propisku a já se na ten papír podepsala.

Ještě hodinu jsme domlouvali vše okolo, jako jak často mám jezdit a co všechno je náplní mojí nové práce. Stále víc zjišťuju, že to jsou docela normální kluci. Sice k nim mám nějaký ten přirozený respekt jako k světově uznávaným hudebníkům, ale oni mi pořád jenom dokazují, že téměř žádné manýry v tom světě nepochytili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama