close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj pravej táta- 3.díl

17. března 2010 v 19:58 | Verýs |  Můj pravej táta
Ráno jsem se probudila do krásnýho rána. Nevěřila bych, že někdy budu mít i hezký sny. Většinou se mi zdají nějaký noční můry nebo se mi nepodaří vůbec usnout, ale dneska jsem měla dokonce moc hezkej sen =)
Ale co teď? Sedla jsem si na posteli a kousala si nehet.. asi bych měla jít najít někoho kdo už bude vzhůru. No tak jsem se teda zvedla a šla přes chodbu a obývák najít nějakej život. Nakonec se mi povedlo v nějakých dveřích objevit kuchyni, kde seděl táta i strejda.. je divný najednou používat tyhle slova, když jsem je 14 nepoužívala.
"Dobrý ráno." pozdravila jsem se a nakoukla trochu víc dovnitř.
"Ahoj" usmáli se na mě oba.
"Můžu?" zeptala jsem se nejistě-.
"Jo a ani se nemusíš ptát!" kývnul se smíchem táta.. pousmála jsme se a sedla si k nim ke stolu.
"Chceš něco k jídlu.. nebo kafe.. nebo.. nevim.." zasmál se táta. Zakroutila jsem hlavou, že nic nechci..
"Nemusíš se stydět.." řekl mi s klidem strejda.
"Já se nestydim... ale nikdy jsem nesnídala, jsem už na to naviklá" pokrčila jsem rameny. Ty dva si vyměnili pohledy a pak s úsměvem kývli.
"No.. dneska to bude asi na dlouho... David sliboval tunu práce" začali si zase povídat spolu. Strejda významně zívnul..
"Zkusim se s nim domluvit, že bych to donahrál jindy." pokrčil táta v nějaký souvislosti rameny. Zvědavě jsem je poslouchala...
"Jak to asi chceš dohrát?" zaťukal si na čelo
"Nevim, nějak to určitě pude" pokrčil táta rameny. Nějak jsem se v tom začala ztrácet. Vůbec jsem ty dva nechápala... ale tak co. Vypla jsem a zakoukala jsem se z okna.
"Můžu mít otázku?" otočila jsem po chvíli zas na ně.
"Ano?" zeptal se mě táta..
"No, kam tu budu chodit do školy.." pokrčila jsem jednoduše rameny.
"ÁHa.. jo tohle... no popravdě.. ještě vůbec nevim" podrbal se na hlavě a kouknul se na strejdu, kterej se tvářil stejně bezradně!
"Zavolej Sindy!" řekl tátovi strejda. Zase jsem mohla přestat vnímat, jejich řeči jsem nepobírala, ale snad se tu časem rozkoukám... snad.

=====================TOM=================
Bill odjel do studia a Dani je asi ve svym pokoji. Docela mě ta holka děsí... jako né, děsí jako děsí, ale docela mě trápí jaká je. Pořád mlčí.. je tu sice teprve 2 dny, ale za tu dobu promluvila maximální 5x... a ještě je přehnaně stydlivá. Určitě taková neni normálně.. i když, podle toho co řekl Bill bych docela věřil, že těch 14 let, měla peklo!

!!CrrrrrrRrr!!
To musí být Sindy, vsal jsem jí akutovku už před hodinou.
"Ahoj, pojď dál!" vtáhnul jsem jí hned dovnitř.
"Ták jsem slyšela, že ses stal otcem!" zasmála se mi a sedli jsme si v obýváku na gauč.
"Jo.. ale vůbec nevim jak v tom chodit!" zakroutil jsem nešťastně hlavou.
"Nesmíš se hlavně vyhejbat svým citům. Když to jednou je tvoje dítě musí vědět, že ho máš rád! Chápeš mě?"
"Hmm.. no já jo. Ale co zmůžu s tim, že ona nestojí o mě!"
"Jak to myslíš?"
"No, tak, že zřejmě nikdy v životě nebyla na nějaký cit zvyklá, kui její povedený mamince a tak mi přijde hrozně zastrčená!" pokrčil jsem rameny.
"Tak jí dej prostě čas.. mimochodem.. máš jí tady?" pousmála se.
"Jo.. je v pokoji!" kejvnul jsem.
"Ok.." zvedla se, že tam půjde, ale zastavil jsem jí.
"Počkej tu, já pro ní dojdu!" zasmála se a znova si sedla na gauč. Otočil jsem se na patě a mířil do Daniina pokoje.

"Dani?" zaklepal jsem na dveře.
"ano?" otevřela dveře a zvědavě mě pozorovala.
"Noo, jenom, jestli bys nechtěla potom na chvíli přijít do obýváku" usmál jsem se.
"Ehm.. někdo přišel?" zeptala se stydlivě.
"Jo.. Billova přítelkyně. Ráda by tě poznala!"
"Ok.. hned jsem tam!" pousmála se. Kývnul jsem s úsměvem na souhlas a odešel zpátky do obýváku.

=====================DANIEL=================
V zdrcadle jsem se poupravila a šla do obýváku.
"Dobrý den!" pozdravila jsem tu ženskou. Pááni, ta je hezká. Ani se nedivim, že s ní strejda chodí!
"Ahoj.. já jsem Sindy!" usmál se na mě moc mile. Usměv jsem jí oplatila a sedla si do křesla.
"Já Daniela!"
"Jak se ti zatim líbí Hamburg?" originálnější otázka by tu nebyla. ?!
"Nevím, jsem tu druhej den a venku jsem byla jenom, když jsem vystupovala z auta!" pokrčila jsem jednoduše rameny.
"No jo vlastně.. a jak se ti teda líbí u táty?" zeptala se mě. Zaváhala jsem. Koukla jsem na chvilku na tátu, kterej tu ženskou právě propaloval pohledem.
"No... líbí, moc!" řekla jsem nakonec popravdě! táta na mě kouknul. Usmála jsem se. Jako, kdyby v něm něco pookřálo a taky se usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama