=================VER==============
Ani jsem nepostřehla kdy, ale najednou se mi začali klížit víčka nebezpečně k sobě a já chtě nechtě usnula.
Když jsem se probudila bylo podezřele málo světa. Jak dlouho jsem spala?? Podepřela jsem se na loktech na posteli a rozhlídla se kolem sebe. Bill seděl na židli vedle postele, hlavu opřenou o postel a spinkal. Aný to samí, akorát byla nepohodlně schoulená v křesle. To o mě mají takov strach, že se nejdou ani domu vyspat? Kromě Toma samozřejmě, od toho bych ani nemohla čekat, že by tu zůstával, i když se máme rádi jako kámoši.
Prohrábla jsem jednou rukou Billovi opatrně vlasy. Neprobudilo ho to jenom se pousmál se chrupal dál. V pročesávaní a hraní si s jeho prameny jsem pokračovala dál tedy. Po chvíli legračně zachrochtal a převrátil se na stranu. Než jsem se stihla rozkoukat spadla mu horní část těla z postele, takže hodil hubu na zemi. Aniž bych se ovládla hlasitě jsem se zasmála. Bill se ihned narovnal a roztomile mžoural kolem sebe. Ucítila jsem bolest v krku. Sakra!
"Zlato.. je ti dobře?" vykulil Bill oči, když si stejně jako já uvědomil, že jsem udělal něco co mám zakázáno. Asi i zakázáno z dobrých důvodů... hnusná bolest, která mi teď pulzovala krkem byla skoro snesitelná a doopravdy nepříjemná. Abych Billa uklidna opravdu opatrně a pomalu jsem kývla, že jo.
"No asi určitě ne.." zakoktal se a trochu zbělal. Co se děje?? Dělej Bille.. MLUV !!!
"Teče.. teče.. ti .. k- krev!" začal teď zelenat. COŽE? KREV?
"Já-á.. dojdu.. pro.. pro ..někoho! Počkej chvilinku!" několikrát zamrkal, aby se vzpamatoval a vystřelil z pokoje. Nepřítomně mi sesunula rua z krku. Bylo mi blbě. Krev mi nevadí, ale vadí mi pocit, že je něco špatně a já nevim co. Poslední co si ještě pamatuju je, jak někdo vběhl do dveří. Potom černo...
_____________________________
Ztěží jsem od sebe rozlepila oči. První co mi došlo, že už je zase den. Sluníčko příjemně svítilo skrz žaluzie. Druhý co mi došlo, že nejsem sama., někdo mě pozoruje. Otočila jsem hlavou po tom pohledu.
"Veru, už jsi vzhůru!" zaradovala se Anča a drkla do podřimující mamky.Bill tu už nebyl. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se aspoň pořádně vyspí a odpočině, ale na druhou mi bylo smutno. Díky němu se to tu dalo přežít o něco líp.
"Jak ti je?" přišla máma ke mě a chytla mě za zdravou ruku. Aný nadšeně přitančila ke konci postele a drze si mi sedla skoro na nohu. Měla jediný štěstí, že to byla ta "dobrá".
STRAŠNĚ! naškrábala jsem na papír.
"V noci sis přetrhla dva stehy. Museli ti to přešívat!" zamračila se máma jak na to pomyslela a lehce se otřásla.
"Mrzí mě, že tu s tebou nemůžu být moc často!" zalesklo se jí v očích. Rychle jsme jí pohledila po ruce a usmála se, že mi až tak nevadí.
LEPŠÍ JE, KDYŽ BUDEŠ S VÍTKEM. ON TĚ POTŘEBUJE VÍC. JÁ JSEM RÁDA, KDYŽ TU JE ANČA A BILL.
Trochu se nad tim co jsem napsala usmála.
"Když už mluví o tom Billovi.." začala Anča, ale máma na ní hodila divnej pohled, kterej jako by říkal, že má mlčet.
CO JE S NIM? ON NENI DOMA?... nechápala jsem ty dvě. Něco mi tají, protože mě nechtějí rozrušit. To je jasné.
"Ale jo je doma. Řikal, že se musí taky vyspat, ale chtěl přijet ještě než se vzbudíš tak asi brzo přijede!" pousmála se na má máma. Koukla jsem dozadu na Anču, která se tvářila dost nesouhlasně. Chytla můj pohled a já poznala, že se dovim co se děje. Až máma odejde.
JAK SE MÁ VÍTEK? A JESSIKA? POŘÁD JE JAKO DĚLOVÁ KOULE?.... Anča se začala hystericky smát, ale její smích mě nerozesmívá jako ten Billův takže se to dalo přežít.
"Vítek je smutnej, protože mu chybíš a ostatně Jessice, Káje, která už je doma v Česku a Lukasovi taky!" smutně jsem se usmála. Chtěla bych být už doma =(
DEJ ZA MĚ VÍTKOVI PUSINKU! MOC BYCH UŽ CHTĚLA DOMU. JE TO TU HROZNÝ A TO TU JSEM PÁR DNÍ!
"Musíš to vydržet Veru. Všichni ze školy se už domlouvají, že za tebou udělají zátah. Mimochodem z toho.. ehm.. no.. jsi dopadla ze všech nejhůř. Aspoň vydíš jaký máš štěstí!" pousmála se Anča. Další káravej pohled od mámy.
TO JE V POHODĚ MAMI. VYM JAK TO ANČA MYSLÍ! NENI V TOM NIC ŠPATNÝHO NEBO VÝSMĚŠNÝHO!.
"Doktorka nám nakázala, že po tý dnešní noci se už vůbec nesmíš rozrušovat!"
TOHLE MĚ NEMŮŽE ROZRUŠIT!
"Jsi moc statečná!" pohladila mě mamka po tváři.
Ještě dlouhou dobu jsme si "povídaly".. ony povídali. Já psala až mě z toho bolela ruka, ale to mi bylo jedno. Musela jsem vědět co je nového ;)
Po poledni se vyměnila máma s Ančou, který jely domu s Billem, kterýho bych momentálně ani nepoznala.
DĚLAŠ KONKURZ NA AGENTA? :D
Zakřenil se. Sundal si brejle a kšiltovku nakonec dokonce i kapucu. Konečně jsem ho poznala :D
"Už ti je líp co?" zasmál se. Automaticky se ke mě naklonil a dal mi malou pusu.
TEĎ JEŠTĚ LÍP andělsky jsem se usmála. Zasmál se a sednul si ke mě na postel.
"Co to bylo v noci? Výš jak jsem se lek? Bolí tě to teď víc?" staral se a přejel mi rukou po tváři.
BOLÍ TO POŘÁD STEJNĚ! A VĚŘ MI, ŽE JÁ JSEM SE LEKLA VÍC!
"Mrzí mě, že to bylo kvůli mě!" začervenal se a sklopil hlavu.
NENI TO KVŮLI TOBĚ. ALE BYLO TO TAK VTIPNÝ! KAŽDEJ BY SE ZASMÁL.. :)
"No, dobře si to myslíš. Měl jsem kvůli tomu výčitky. Ta doktorka mě v noci vyhodila!" zasmál se. Vykulila jsem oči. Tak to je asi to co mi Anča chtěla říct a máma ne.
VYHODILA?
"Jo, aby jsi měla klid." kývnul.. pousmála jsem se.
"Tom ti odpoledne chce něco přinést" šibalsky se usmál.
CO?
"Nech se překvapit!" mrknul na mě.
PROSÍÍM. VÝŠ JAK NESNÁŠIM PŘEKVAPENÍ
"Napovim ti jedině v tom, že si všiml stejně jako všichni ostatní jak tě rozčiluje psát na tenhle blok!" zasmál se.I když jsem si na to ještě nestěžovala, doopravdy mě děsně deptalo jak musim psát do bloku. Nechápavě jsem stáhla obočí k sobě. Bože, co na mě zase chytá?
"Neboj, neni to nic strašnýho. MĚ to přijde docela milý, protože to vymyslel on sám."
OKA, TAK VÁM ASI BUDU MUSET VĚŘIT! Zamračila jsem se.
"No to bys měla. Aspoň mě.." udělal naoko naštvanej obličej.